Spojenectví americké republiky a saúdské monarchie hned neskončí

Dobré vztahy se Saúdskou Arábií udržovali od roku 1943 jak američtí demokratičtí prezidenti, jako byl Franklin Delano Roosevelt, Harry Truman, John F. Kennedy, Jimmy Carter či Bill Clinton, tak ti republikánští – Dwight Eisenhower, Richard Nixon, Ronald Reagan, oba Bushové a Donald Trump.

Roman Joch 15.3.2019
Saúdský princ Mohammed bin Salman s prezidentem Donaldem Trumpem a jeho... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Saúdský princ Mohammed bin Salman s prezidentem Donaldem Trumpem a jeho... | foto: Reuters
Saúdský princ Mohammed bin Salman s prezidentem Donaldem Trumpem a jeho...

Nadstandardní, až strategické vztahy USA a Saúdské Arábie trvají více než 75 let. Přitom jde o paradoxní spojenectví demokratické ústavní republiky a absolutistické monarchie, jedné z nejvíce absolutistických na světě, jež nastalo částečně historickou náhodou, dílem díky společným zájmům obou zemí.

Na začátku je rok 1933, kdy kalifornská společnost Standard Oil, k níž se později připojila firma Texas Oil, získala ropné koncese od prvního krále pouštní monarchie a zakladatele dynastie Abda al-Azíze ibn Saúda. Tato těžební společnost pět let poté objevila ropu a v roce 1944 byla pojmenovaná Arabsko-americká ropná společnost (Aramco), od roku 1980 pak Saudi Aramco.

Američané investovali v Saúdské Arábii, protože zbytek regionu ovládali Evropané. Britové získali koncese v Íránu již v roce 1901, v roce 1908 objevili ropu a založili Anglo-perskou ropnou společnost (APOC), později přejmenovanou na Anglo-íránskou ropnou společnost (AIOC), již vlastnila především firma British Petroleum, dnes BP, a po jejím znárodnění znovu přejmenovanou na Národní íránskou ropnou společnost (NIOC).

Po první světové válce britští spojenci Hášimovci, původně vládci Hidžázu, kde jsou posvátná místa islámu Mekka a Medina, vládli i v Jordánsku a Iráku, přičemž Britové drželi protektorát nad všemi emiráty v Perském zálivu – Kuvajt, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty, sultanát Oman – a vládli i v Jižním Jemenu. Ibn Saúd však v roce 1926 obsadil Hidžáz, vyhnal z něj Hášimovce a připojil jej ke svému království. V podstatě všechny arabské země kromě Saúdské Arábie a malého hornatého Jemenu kontrolovali Evropané. Kde jinde měli američtí těžaři hledat ropu?

Životně důležitá obrana

V roce 1943, uprostřed druhé světové války, americký prezident, demokrat Franklin Delano Roosevelt, prohlásil obranu Saúdské Arábie za životně důležitou pro USA, čímž začalo spojenectví obou zemí. A těsně po Jaltské konferenci, 14. února 1945, se dokonce setkal na křižníku USS Quincy v Suezském průplavu s ibn Saúdem. Roosevelt se tedy po schůzce s Winstonem Churchillem a Josifem Vissarionovičem Stalinem vydal za ibn Saúdem, u něhož šlo o první cestu do zahraničí, a hned za prezidentem USA. Setkání tedy oba považovali za důležité.

V roce 1943, uprostřed druhé světové války, americký prezident, demokrat Franklin Delano Roosevelt, prohlásil obranu Saúdské Arábie za životně důležitou pro USA, čímž začalo spojenectví obou zemí

Rooseveltův nástupce, demokrat Harry Truman, byl křesťanský sionista, který navzdory svým poradcům a ministrům i ibn Saúdovi uznal stát Izrael a pomohl mu k existenci. Trumanův nástupce, republikán Dwight Eisenhower, považoval arabské země za důležitější než malý Izrael. Navíc doufal, že po dekolonizaci získá jejich přátelství, a proto se USA nezúčastnily izraelsko-francouzsko-britské invaze do Egypta v roce 1956 (takzvaná Suezská krize), jež měla svrhnout egyptského diktátora Gamála Násira, čímž své evropské spojence pokořily.

Násirovo přátelství však nezískal, naopak ten se spojil se Sovětským svazem. V roce 1958 Eisenhower umožnil zásah v Libanonu a jeho ministr zahraničí John F. Dulles považoval americký postoj v Suezské krizi za chybu. Po roce 1960 opět přišli demokratičtí prezidenti John F. Kennedy a Lyndon Johnson, kteří byli stejně jako Truman proizraelští, což se projevilo i za šestidenní války v roce 1967.

Důsledek dvou událostí

V roce 1968 byl zvolen prezidentem USA republikán Richard Nixon, Eisenhowerův viceprezident. Čekalo se, že bude stejně jako Eisenhower k Izraeli chladný, ale překvapil – za jomkipurské války v roce 1973 Izrael zachránil dodávkami vojenského materiálu. Bez tohoto leteckého mostu, jejž Nixon schválil, by Izrael válku prohrál a nejspíš použil jaderné zbraně. Za tuto pomoc se Saúdové rozhodli USA a Západ potrestat. Arabské země snížily těžbu ropy a uvalily na západní země ropné embargo. Následný nárůst její ceny způsobil „ropný šok“ a stagflaci.

Sovětská intervence do Afghánistánu a islámská revoluce v Íránu, jež přinesla šiítskou Chomejního teokracii, učinily z USA a sunnitské Saúdské Arábie spojence. To se projevilo za Carterova nástupce, republikána Ronalda Reagana.

Za demokratického prezidenta Jimmyho Cartera vypukla na začátku roku 1979 v Íránu islámská revoluce a na jeho konci Sověti vpadli do Afghánistánu. Američané se obávali, že chtějí destabilizovat režimy okolo Perského zálivu a ovládnout celý region. Domnívali se, že pro Sověty je přímý útok na západní Evropu riskantní, protože by vedl k jaderné válce, a proto se rozhodli Západ porazit ovládnutím Perského zálivu a odstavením od ropy.

Na to Carter zareagoval prohlášením označeným za Carterovu doktrínu, jejímž autorem byl jeho bezpečnostní poradce Zbigniew Brzezinski – snaha velmoci (Sovětského svazu) ovládnout region Perského zálivu ohrožuje životní zájmy USA a budou na ni reagovat i vojensky. Sovětská intervence do Afghánistánu a islámská revoluce v Íránu, jež přinesla šiítskou Chomejního teokracii, učinily z USA a sunnitské Saúdské Arábie spojence. To se projevilo za Carterova nástupce, republikána Ronalda Reagana.

Téměř člen rodiny Bushů

Reaganův šéf prezidentské kampaně a poté CIA Bill Casey se Saúdy vyjednal financování afghánských mudžahedínů bojujících proti Sovětům a výrazné zvýšení těžby ropy, díky čemuž její cena na světových trzích klesla. To pomohlo západní ekonomice a snížilo příjmy Sovětského svazu z prodeje energetických surovin do západní Evropy. Součástí této Reaganovy strategie ekonomické války proti Sovětům byla i snaha zabránit výstavbě sovětského plynovodu na západ.

Saúdský velvyslanec ve Washingtonu Bandar bin Sultan al Saúd v letech 1983 až 2005 dostal přezdívku Bandar Bush a byl téměř členem rodiny Bushů. Když Bushův syn George W. v roce 2000 získal republikánskou nominaci na prezidenta, byl jedním z těch, kdo ho vyučovali zahraniční politiku.

Po Reaganovi se stal prezidentem republikán George Bush. Když v létě 1990 irácký diktátor Saddám Husajn obsadil Kuvajt, nejenže kontroloval 60 procent světových zásob ropy (iráckých a kuvajtských) a měl čtvrtou nejpočetnější armádu na světě (po Číně, Sovětském svazu a USA), ale i hrozilo, že ovládne saúdská ropná pole, přičemž Saúdové by ho sami nedokázali zastavit. Bush se proto po chvíli váhání rozhodl Kuvajt od irácké okupace osvobodit. A sestavil mezinárodní koalici, jež to na začátku roku 1991 učinila.

Tím začalo přátelství rodů Saúdů a Bushů. Saúdský velvyslanec ve Washingtonu Bandar bin Sultan al Saúd v letech 1983 až 2005 dostal přezdívku Bandar Bush a byl téměř členem rodiny Bushů. Když Bushův syn George W. v roce 2000 získal republikánskou nominaci na prezidenta, byl jedním z těch, kdo ho vyučovali zahraniční politiku. Kromě rodiny Bushů měl princ Bandar vynikající vztahy i s Nancy Reaganovou a s demokratickým prezidentem Billem Clintonem. Mimochodem, současnou saúdskou velvyslankyní v USA je Bandarova dcera Rímá.

Trumpova první zahraniční cesta

Další demokratický prezident Barack H. Obama dosáhl toho, co se zdálo nemožné – spřátelit jadernou dohodou z roku 2015 s šiítským Íránem ajatolláhů, jež ukončila sankce vůči němu výměnou za zmrazení raketového a atomového programu na deset, respektive patnáct let, Izrael s arabskými sunnitskými vládami včetně saúdské.

Nový americký prezident, republikán Donald Trump, nejen od Obamovy jaderné dohody s Íránem odstoupil, ale jeho první zahraniční cesta vedla do Saúdské Arábie

Izrael i Saúdská Arábie považovaly tuto dohodu za chybu. Saúdové na ni zareagovali zvýšením těžby ropy, čímž klesla její cena i íránské a ruské zisky z prodeje a americká těžba břidličného plynu přestala být výnosná. Nyní jsou Izrael a Saúdská Arábie (Egypt a Jordánsko) de facto spojenci.

Nový americký prezident, republikán Donald Trump, nejen od Obamovy jaderné dohody s Íránem odstoupil, ale jeho první zahraniční cesta vedla do Saúdské Arábie. Spojenectví americké republiky a saúdské monarchie hned tak neskončí.

Počet příspěvků: 1, poslední 16.3.2019 06:20 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.