Splácení dluhů vrací lidem důstojnost

Každá pátá rodina v Česku bojuje s neutěšenou finanční situací. Do prohlubující se dluhové pasti se ale stále více dostávají i lidé, kteří se starají jen o sebe.

Osobní bankrot - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Osobní bankrot - ilustrační foto. | foto: Shutterstock
Osobní bankrot - ilustrační foto.

„Dlužím téměř 260 tisíc,“ začne ztěžka vyprávět devětatřicetiletý David Sivák. I když dospělosti nedosáhl zrovna včera, v životě se usazuje teprve teď.

„Vyučil jsem se v Mariánských Lázních zedníkem, žil jsem v Sokolově, pak jsem odjel do Prahy,“ popisuje Sivák a při vyslovení názvu hlavního města se dlouze zadívá do země. Tam totiž začaly jeho problémy: „Pracoval jsem ve firmě, která zkrachovala. Přišel jsem o bydlení, o všechno.“

Během života na ulici jezdil hromadnou dopravou bez lístku. Vyneslo mu to deset exekucí, které tvoří polovinu toho, co celkově dluží. Kamarád mu doporučil, aby se obrátil na odborníky Charity – organizace, která nabízí sociální a zdravotní pomoc lidem v nouzi.

Sivák dnes pracuje v Chebu, uklízí okolo zastávek nebo seká trávu. „Od října se nastěhuju do bytu, který mi poskytla právě Charita,“ těší se.

Téměř nezaměstnatelní

Na jeho finanční situaci se podrobněji podíval Ondřej Špendlíček, vedoucí služeb Azylového domu Cheb. „Bez pomocí odborníků tito lidé své dluhy nezvládají,“ popisuje Špendlíček. Dlužníci jsou podle něho leckdy bez motivace zapojit se do oficiální ekonomiky a splácet.

Se Sivákem jeho finanční situaci vyřešili tak, že uhradí část závazků a oficiálně zažádá o oddlužení: „Jsem rád, že splácím své dluhy. Konečně si můžu opět připadat důstojně jako jiní lidé.“

Štěstí v neštěstí v jeho případě je, že se neupsal žádné ze společností, která nabízí velmi výhodně minipůjčky.

„Upadnout do dluhové pasti je stále velmi jednoduché. Lidé se ale snaží poučit z osudů svých známých a příbuzných,“ podotkl Špalíček. V chebském azylovém domě získal Sivák také individuální plán. Musí si například dávat peníze stranou, aby si dokázal najít své bydlení.

Štěstí v neštěstí v jeho případě je, že se neupsal žádné ze společností, která nabízí velmi výhodně minipůjčky. Pokud tu lidé nezvládají splácet, mohou požádat o odložení splátky. V tom je ale kámen úrazu. „Naúčtují jim poplatek, často nemorálně vysoký,“ poznamenal Špalíček.

Podle ředitele Diecézní charity Plzeň Jiřího Lodra si tyto společnosti hledají klienty dokonce přímo před azylovými domy. Děje se tak i před plzeňským Domovem sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni. „Chodí sem o Vánocích a vydírají matky, že jejich děti budou bez dárků smutné,“ popisuje.

Z průzkumu, který nedávno uskutečnila Charita ČR a římskokatolická církev, vyplynulo, že se každá pátá rodina s nezaopatřenými dětmi v Česku potýká se špatnou ekonomickou situací.

Z průzkumu, který nedávno uskutečnila Charita ČR a římskokatolická církev, vyplynulo, že se každá pátá rodina s nezaopatřenými dětmi v Česku potýká se špatnou ekonomickou situací.

„Finanční tíseň se mnohdy negativně projeví i na vývoji a výchově potomků,“ uvádí ředitel Charity ČR Lukáš Curylo.

Průměrná výše půjček rodin činí 536 tisíc korun a průměrné měsíční splátky 6700 korun. Třetina rodin přitom neví, jak případné problémy se splácením dluhů řešit. Zbylé dvě třetiny se obracejí o pomoc k příbuzným nebo právě žádají o půjčky.

Z minima nakrmit tři děti

S minimem peněz si musí vystačit i mladá maminka, která se třemi dětmi ve věku tři, pět a sedm let žije v plzeňském domově.

Odešla nejprve od otce dětí, štěstí ale nenašla ani u dalšího partnera. Ten na ni i děti nejednou vztáhl ruku. A protože bydlela v jeho bytě, musela odejít téměř bez ničeho do azylového domu.

„Nejhorší je, pokud mají dluh vůči městu, to pak těžko budou mít nárok na získání bytu, kde by mohly znovu začít.“

„Snažíme se klientky doprovodit k tomu, že se postaví na vlastní nohy. Radíme jim, aby si dávaly dosažitelné cíle,“ řekl ředitel Městské charity v Plzni Pavel Janouškovec. Sociální pracovníci s nimi proto řeší i ekonomickou situaci. „Nejhorší je, pokud mají dluh vůči městu, to pak těžko budou mít nárok na získání bytu, kde by mohly znovu začít,“ sdělil také Janouškovec.

Mladá maminka si věří, že s dětmi rychle najde stabilní zázemí. „Brzy mi končí rodičovská. Věřím ale, že si práci vždycky najdu,“ svěřila se.

Než je rodina zcela soběstačná, vybavení pro každodenní život, oblečení nebo jídlo získává také od Charity. „Mám tu již připravené balíčky. Jsou v nich rýžové chlebíčky, polévky, konzervy,“ popisuje Veronika Lukešová, která má na starosti humanitární sklad Diecézní Charity Plzeň. Možné je i pořídit si knihy za korunu. Neustálý nedostatek má ovšem sklad pánského oblečení a obuvi.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.