Spíše devítky než osmičky na konci roku tvoří osu českých dějin

Významné události v letech končících devítkou začínají v roce 929 odevzdáním části suverenity východofranskému království knížetem Václavem. Posledním takovým devítkovým rokem je 2009, kdy jsme odevzdali část své suverenity EU. „Devítkový“ rok 2019 ukáže, bylo-li to dobře.

Sv. Václav měl mít tvář Václava Havla. Nakonec ale památku vyzdobí sv. Václav dle návrhu Tomáše Skořepy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sv. Václav měl mít tvář Václava Havla. Nakonec ale památku vyzdobí sv. Václav dle návrhu Tomáše Skořepy. | foto: Městský úřad Prachatice
Sv. Václav měl mít tvář Václava Havla. Nakonec ale památku vyzdobí sv. Václav dle návrhu Tomáše Skořepy.

S koncem roku 2018 dohasly nostalgické výroky o mimořádných letech s osmičkou na konci, která hýbala více a osudověji než jiná českým světem. Je to hezká legenda, zejména pokud se spojí s duchovní rozjitřeností a dojetím nad výjimečnou rolí českého národa v dějinách, především nedostižnou „misí“ v humanitě, demokracii, mravnosti a duchovnu – stejně dojímavou jako Rybova Česká mše vánoční v kostele.

Přichází další, devítkový rok 2019. Devítkám se ale neklaníme, protože za mystické jsme zvolili osmičky, přestože dvě nejdůležitější události československé/české republiky v uplynulém století patřily devítkám – rozvrat Československé republiky a její okupace Velkoněmeckou říší v roce 1939 a návrat do společenství svobodných zemí z teritoria omezené suverenity Leonida Brežněva a ostnatých drátů v roce 1989.

Devítkám se neklaníme, protože za mystické jsme zvolili osmičky, přestože dvě nejdůležitější události československé/české republiky v uplynulém století patřily devítkám – rozvrat Československé republiky a její okupace Velkoněmeckou říší v roce 1939 a návrat do společenství svobodných zemí z teritoria omezené suverenity Leonida Brežněva a ostnatých drátů v roce 1989.

Devítky měly, mají a budou mít stejný dějinný a fatální význam pro českou kotlinu jako osmičky. Zásadně „devítkové“ byly roky 929 a 2009 – omezily českou suverenitu ve prospěch vnější mocnosti a tributem pacis. V prvním případě to bylo Východofranské (saské) království, ve druhém postmaasstrichtská, „lisabonská“ Evropská unie.

Tribut z roku 929 představoval 500 hřiven stříbra – hřivna byly současných 253 gramů, tedy zhruba 120 kilogramů – a 120 volů ročně. Namísto 120 volů posíláme do „tvrdého jádra“ EU 21 europoslanců, což je poměr jedna ku šesti, ale jen jednou za pět let, tedy jedna ku třiceti, což je výrazně výhodnější.

„Devítky“ je třeba rehabilitovat, a proto vybírám roky s nimi na konci z historie národa českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy na dnešním území Česka, toho času republiky (dříve konstituční monarchie), kdy se odehrály události, jež měly zásadní i dlouhodobý dopad na naše dějiny.

Rok 929

Český kníže Václav (později svatý) se po tažení východofranského a saského krále Jindřicha Ptáčníka a bavorského vévody Arnulfa jim raději vazalsky poddal a zavázal platit tribut do Saska 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně. Okamžitě po Jindřichově smrti v roce 936 Václavův nástupce Boleslav I. placení tributu zrušil a útoku říšského císaře Oty I. Velikého odolal vojensky i diplomaticky.

Do této diplomacie patřila i vojenská účast na císařově straně v bitvě na řece Lech v roce 955, která zastavila nájezdy Maďarů na Evropu a učinila z nich později její nejpevnější křesťanskou oporu a hráz proti několikasetleté invazi Turků a islámu.

Rok 1039

Kníže Břetislav I. vyhlásil první český zákoník, jehož platnost stvrdil svou přísahou a své šlechtické družiny nad hrobem svatého Vojtěcha v polském Hnězdně. Ostatky světce pak odcizil a přivezl do Prahy.

Rok 1409

Král Václav IV. v důsledku vlivu zejména Jana Husa a jeho hnutí, své manželky Žofie Bavorské, jež Husovo hnutí podporovala, vydal Dekret kutnohorský, kterým na pražské univerzitě změnil hlasovací práva Čechů a jejich sousedů/„národů“ Sasů, Bavorů a Poláků z jedné ku třem na tři ku jedné. Tímto činem zničil myšlenku svého otce Karla IV., zakladatele univerzity, vytvořit úctyhodné a silné první zaalpské univerzitní učiliště pro všechny středoevropské národní skupiny.

Učení mistři postižených „národů“ odešli jinam i se studenty. Ti německé národnosti na univerzity ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu a založili novou universitu v Lipsku. Tehdy samostatné pražské právnické univerzity se dekret netýkal, navzdory tomu solidárně odešla i řada právníků. „Počeštění“ pražské univerzity znamenalo úbytek asi 800 – 80 procent – členů akademické obce. Perspektivní a tehdy již slavná univerzita upadla do provinční bezvýznamnosti na několik století.

Rok 1419

V důsledku nátlaku husitů se 30. července odehrála První pražská defenestrace na Novoměstské radnici a byla vyprovokována občanská válka – údajně jen náboženská. Následkem těchto událostí, jež sám vyvolal a nebyl schopný čelit, zemřel náhle (mrtvice, infarkt?) 16. srpna král Václav IV. na svém hradě v Kunraticích. Pražští „husité“ okamžitě vyplenili kostely.

Rok 1479

Po rozvratu hospodářství, právního řádu a pořádku v Česku a papežských interdiktech povolil papež Sixtus IV. norimberským obchodníkům znovu obchodovat s Prahou.

Rok 1499

Vznikla první verze českého práva sepsaného Viktorínem Kornelem ze Všehrd O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery.

Rok 1609

Císař Rudolf II. zrovnoprávnil majestátem o náboženské svobodě náboženské církve a zavedl jej do zemských desek.

Rok 1689

Staré i Nové Města pražské zničil požár údajně založený Francouzi v Kaprově ulici. Volné plochy po požáru umožnily stavební rozvoj barokní Prahy.

Rok 1719

Vyšlo první číslo prvních periodických českých novin vydávaných Karlem Františkem Rosenmüllerem pod názvem Pražské české noviny.

Rok 1739

Rakouské mocnářství uzavřelo 18. září v Bělehradě mír s Turky a potvrdilo své významné územní ztráty. Válka nadále tolik nezatěžovala finance císařství a zejména Českých zemí, a proto se mohly věnovat hospodářskému rozvoji.

Rok 1789

Václav Matěj Kramerius začal 4. července periodicky vydávat české „císařsko-královské poštovní vlastenecké noviny“.

Rok 1799

Zemský stavovský výbor odkoupil 28. března Nosticovo divadlo a představil ho veřejnosti jako Stavovské.

Rok 1809

Císař jmenoval hraběte Klemense Lothara Metternicha ministrem zahraničí.

Rok 1839

Na trati Vídeň-Břeclav byla 6. června zahájena pravidelná železniční doprava, 7. července začala jezdit až do Brna. Byly založeny Třinecké železárny.

Rok 1849

Na Kroměřížském sněmu údajně 23. ledna František Palacký navrhl federalizaci Rakouska.

Rok 1869

Dne 1. března byla založena Živnostenská banky a 18. května česká pojišťovna Slávia. Oddělením od Pražské polytechniky vzniká 18. dubna České vysoké učení technické, 12. června zakládá Emil Škoda svou firmu.

Rok 1889

Na Kladně byla založena huť Poldi a 18. září zahájeno telefonické spojení Praha-Vídeň.

Rok 1899

V Brně byla založena Česká vysoká škola technická Františka Josefa.

Rok 1919

Na základě zákona byla 25. února zahájena odluka československé měny od rakouské, 4. května zahynul při dosud nevyjasněné letecké havárii u Bratislavy Milan Rastislav Štefánik, člen Kramářovy vlády.

Rok 1939

Slovensko se 14. března odtrhlo od Československé republiky, 15. března okupovala Velkoněmecká říše zbytek Českých zemí a vyhlásila protektorát, 17. listopadu němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, popravili devět funkcionářů studentských spolků a 1200 studentů odvezli do koncentráku Sachsenhausen.

Rok 1969

Prvního ledna vstupují v účinnost ústavní zákony číslo 143/1968 Sbírky o československé federaci a číslo 144/1968 o postavení národností v Československé socialistické republice (ČSSR).

Rok 1989

Od 17. listopadu do konce roku se odehrává obrat režimu – předposlední (před Rumunskem) ve Varšavské smlouvě. Prezidentem byl zvolen Václav Havel.

Rok 1999

Premiér Miloš Zeman a německý kancléř Gerhard Schröder podepsali prohlášení uzavírající bolestivé a nevyřešené vztahy ohledně německého rozpoutání druhé světové války a jejího ukončení na českém území včetně uskutečnění rozhodnutí Spojenců z postupimské konference. Dne 12. března se Česko stává členem NATO.

Rok 2009

Prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu. Vzápětí ji kontrasignoval předseda úřednické vlády Jan Fischer.

Státoprávně na svém

Z uvedeného vyplývá, že „devítky“ na konci roku tvoří fatální osu českých dějin. Teritoriální integritu státního útvaru Česko tvoří jeho hranice a jsou stálé od prvních dvou knížat Boleslavů v 10. století. Území ­Korutany, Kraňsko Rakousy, Lužice, Braniborsko, Slezsko získaná mečem, dynastickou politikou i penězi Přemyslovců a Lucemburků nebyla natrvalo. V české kotlině však zůstalo Chebsko, jež král Jan Lucemburský v roce 1322 nabyl za vojenskou pomoc Říši a císař a král Karel IV. svým majestátem potvrdil.

Na historickém teritoriu nikomu nic nedlužíme; státoprávně jsme na svém. Občanskoprávně v rámci českého suveréna a jeho právního řádu drží pozemky různí vlastníci, i příslušníci jiných států. Tak tomu bylo na území Česka od roku 1348 a Karlova majestátu až do let 1938 a 1939, kdy náš soused silou zabral nejprve pohraničí a poté zbytek Česka a učinil z něho protektorát, území bez suverenity, což trvalo téměř sedm let.

Na historickém teritoriu nikomu nic nedlužíme; státoprávně jsme na svém. Občanskoprávně v rámci českého suveréna a jeho právního řádu drží pozemky různí vlastníci, i příslušníci jiných států. Tak tomu bylo na území Česka od roku 1348 a Karlova majestátu až do let 1938 a 1939, kdy náš soused silou zabral nejprve pohraničí a poté zbytek Česka a učinil z něho protektorát, území bez suverenity, což trvalo téměř sedm let.

Od roku 1945 jsme znovu nabyli suverenity a teritoriální integrity. Příliš jsme jim však nevěnovali pozornost a nevšímali si (snad i chtěli si nevšímat), že jsou tyto atributy státu, země a národa ukrajovány. Naše suverenita začala být omezované příslušností do sovětské světové říše – se souhlasem ostatních velmocí – a až do roku 1968 jsme si tuto situaci neuvědomovali.

Tvrdě nám to připomněla invaze a okupace vojsky Varšavské smlouvy a pojem „omezená suverenita“, diplomaty i vojenskými představiteli nazývaná Brežněvova doktrína: „Národní suverenita jakéhokoliv člena sovětské vnější říše – Varšavské smlouvy – končila na místě libovolně určeném sovětským vedením a jeho libovolným zásahem na teritoriu člena.“ To se stalo v roce 1968. Princip nepochopili tehdejší českoslovenští lídři, přestože těm západním byl dávno známý a nijak jej neporušovali. Čechoslováci se nepoučili z Maďarska v roce 1956.

V „devítkovém“ roce 1989 „se vláda věcí našich k nám navrátila“. V „devítkovém“ roce 1999 jsme se stali členy obranné aliance NATO a posunuli se nejdál v novověkém zajištění suverenity a teritoriální integrity. Nejdůležitější částí smlouvy je článek 5 – všechny členské státy se zavazují pomoci členu napadenému vnější silou. Dosud však nikdy nebyl vyzkoušen. Proto vedly velmoci za studené války zástupné konflikty v Africe, Asii a Latinské Americe. Dnes se vedou takzvané hybridní války.

Významné události v letech končících devítkou související s českým státem a Českem začínají odevzdáním části suverenity expandujícímu východofranskému království knížetem svatým Václavem. Poslední „devítkou“ je rok 2009, odevzdání nespecifikované, leč stále větší části naší suverenity Evropské unii. „Devítkový“ rok 2019 ukáže, bylo-li to dobře. Rozhodně by měl být naplněn činy. Možná přijde i další Boleslav.