Parlamentní demokracie

Pěkné, krátké zamyšlení, pane Pokorný. Přidal bych jenom krátkou poznámku k Vašemu poslednímu odstavci, kde se ptáte, jestli by existoval odlišný politický systém od toho současného, který by však nesklouzával k diktatuře. Tím se dle mého dopouštíte omylu, který je mezi západními autory poměrně častý a to už po několik století - zaměňování parlamentní demokracie s demokracií samotnou.Parlamentní demokracie je založena na (středověkém) principu reprezentace a racionální diskuse. Zvolení zástupci nejsou vyslanci svých voličů a nezastupují jejich konkrétní zájmy, ale mají reprezentovat lid jako takový, podobně jako křesťanský panovník, jak je to dobře popsáno ve známém díle Ernsta Kantorowicze. Nemají tedy vázaný mandát. Jednání v parlamentní komoře pak má navodit prostředí vhodné pro racionální debatu, kde každý ze zástupců zváží veškeré předložené argumenty a společně se shodnou na nejlepším (= nejrozumnějším) řešení. To pochopitelně fungovalo a mohlo fungovat pouze v historicky přesně daných podmínkách, které jsou v podstatě omezeny na House of Commons Británie 2. poloviny 19. století. Autoři jako Robert Michels a Carl Schmitt následně přesně ukázali, že v parlamentu neprobíhá ani racionální diskuse (především proto, že kandidáti jsou pevně kontrolováni zájmy politických frakcí), ani reprezentace zájmů lidu (mimo jiné díky vlivu jasně lobbingových skupin s úzce definovanými zájmy).Řešením nemusí být alternativa k demokracii. Kritikové jako J.-J. Rousseau by dokonce tvrdili, že parlamentní demokracie s demokracií nemá nic společného. Řešením je spíše více přímé demokracie v podobě referend a přímé odvolatelnosti zvolených zástupců - tedy jinak pojatá reprezentace. Jedním z ryze evropských myslitelů, který takto pojatý koncept přímé demokracie zastával byl Johannes Althusius (počátek 17. století), který je v českém prostředí zcela neznámý.