Soudní dvůr EU: Zákaz náboženských znaků v práci není diskriminace

Soudní dvůr EU se zabýval případem recepční z Belgie, která chtěla v práci nosit muslimský šátek, a proto dostala výpověď. A rozhodl, že pokud zaměstnavatel ve firmě zakáže nosit náboženské znaky, věřící pracovníky tím nediskriminuje.

Muslimka s hidžhábem - ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Muslimka s hidžhábem - ilustrační | foto: Shutterstock
Muslimka s hidžhábem - ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Žádný hidžáb, židovská jarmulka, sikhský turban nebo viditelný kříž na krku křesťana. Pokud zaměstnavatel ve firmě plošně zakáže nosit náboženské znaky, nijak tím věřící pracovníky nediskriminuje. V úterý 14. března tak rozhodl Soudní dvůr EU. Zákaz se ovšem musí týkat všech náboženství, stejně jako politických nebo filozofických postojů.

„Vnitropodnikové pravidlo zakazující viditelné nošení jakýchkoliv politických, filozofických nebo náboženských symbolů nepředstavuje přímou diskriminaci,“ uvedl konkrétně soud sídlící v Lucemburku. Navedl tak všechny obecné soudy členských států ke směru, jak by měly v podobných kauzách rozhodovat.

Neutralita vůči zákazníkovi

Soud se zabýval případem recepční z Belgie, která chtěla v práci nosit muslimský šátek, a proto dostala výpověď. Podle stanoviska generální advokátky Juliane Kokottové se ale verdikt vztahuje stejně i na židy s jarmulkou: „Nebo na vyznavače sikhského náboženství, který by chtěl své pracovní úkoly vykonávat v turbanu, anebo na křesťany, kteří si do práce chtějí na krk pověsit viditelný kříž či obléct tričko s nápisem Ježíš je velký.“ Pokud by zaměstnavatel znevýhodňoval jedno náboženství či politický názor proti ostatním, o diskriminaci, nepřímou, by už šlo.

Pokud by zaměstnavatel znevýhodňoval jedno náboženství či politický názor proti ostatním, o diskriminaci, nepřímou, by už šlo. I tady by ale zaměstnavatel mohl případný spor vyhrát, pokud by se obhajoval potřebou zachovat neutralitu vůči zákazníkovi.

I tady by ale zaměstnavatel mohl případný spor vyhrát, pokud by se obhajoval potřebou zachovat neutralitu vůči zákazníkovi. Ovšem konkrétní řešení kauzy Soudní dvůr EU v případě belgické recepční nevydal. To zůstává v rukou soudu v daném členském státě. Podle profesora Michala Tomáška, vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty UK, jsou ale takové zákazy „seshora“ ošidné. „Dovedu si jen těžko představit, jak by mohly vynucování a kontrola takového pravidla probíhat v praxi,“ řekl LN Tomášek.

Církvím se rozhodnutí lucemburského soudu příliš nezamlouvá. „Přítomnost náboženských symbolů na veřejnosti je třeba hájit, protože víra a její projevy jsou nedílnou součástí lidského života jako takového,“ sdělil LN generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl a odvolává se na Listinu práv a svobod. Připouští však, že za určitých okolností je v demokratické společnosti omezení náboženské svobody namístě: „Nošení náboženského symbolu musí být v souladu se zásadami bezpečnosti a pořádku,“ řekl LN.

Bezpečnost práce

Federace židovských obcí se domnívá, že rozhodnutí Soudního dvora EU otvírá širší diskusi, která kvůli rozjitřené atmosféře především v západní Evropě může vést k regulaci. I když jde o verdikt týkající se soukromoprávních subjektů. „Což by byl odklon od doposud praktikovaného liberálního postoje většiny evropských zemí, který vyhovoval všem, včetně židovské komunity,“ napsal tajemník federace Tomáš Kraus.

Pokud některý typ práce vyžaduje určitá opatření, zaměstnanec je musí dodržet. Jedním z takových příkladů by mohla být bezpečnost práce, kdy je zakázána pokrývka hlavy ve fabrikách a při práci u strojů.

Předseda Ústředí muslimských obcí v Česku Muneeb Alrawí se podivuje nad tím, že se tato problematika dostala až k soudu. Značí to podle něho jistou míru netolerance ve společnosti. „A to mě trochu znepokojuje. I když má zaměstnavatel samozřejmě právo dbát na to, co je nejlepší pro chod pracoviště,“ uznává.

S tím, že bude těžké jednotlivé případy posuzovat, souhlasí Marie Janšová z advokátní kanceláře Legalité. „Křížek na krku je také náboženský symbol. Nosí jej ale i řada lidí, aniž by tím chtěli demonstrovat příslušnost k náboženství. Může jít o šperk,“ dodává. V české společnosti může být podle ní zajímavější téma nošení viditelných symbolů značících politickou příslušnost: „Tam si dokážu lépe představit, že firmy chtějí působit neutrálně, nechtějí se přiklánět k žádné politické straně.“

Takový problém může podle ní reálně hrozit například u zaměstnanců, kteří přicházejí do styku s klienty. Příkladem může být i vymezení vůči politické příslušnosti ve školství. Pokud ovšem některý typ práce vyžaduje určitá opatření, zaměstnanec je musí dodržet. „Jedním z takových příkladů by mohla být bezpečnost práce, kdy je zakázána pokrývka hlavy ve fabrikách a při práci u strojů. Tam by mohla pokrývka způsobit vážný pracovní úraz,“ konstatuje Janšová.

Trestná propagace

Podle českého zákona nejde o diskriminaci, pokud má takové nařízení věcný důvod. Expertka Hospodářské komory Markéta Schormová pak upozorňuje, že by nedodržení předepsaného oděvu znamenalo porušení pracovní kázně. U povolání, která nevyžadují pracovní oblečení, je podle ní plně v kompetenci zaměstnavatele, jak zhodnotí pracovníkův oděv.

Pokud určité symboly veřejnosti nevadí, neměl by se ani řešit problém s jejich nošením. Něco jiného jsou hákové kříže, jež patří do skupiny zakázaných znaků a jejich propagace je trestná.

„Je běžnou praxí, že firmy stanovují svůj ‚dress code‘. Pokud zaměstnavatel například žádá, aby se všichni zaměstnanci, kteří jsou v kontaktu s klienty, oblékali formálně a neutrálně, jde o legitimní požadavek,“ řekla Schormová. Nevhodný oděv třeba u obchodního zástupce může ohrozit zájmy zaměstnavatele.

Podle profesora Michala Tomáška, vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, je lepší „americký výklad“. Ten se na věc dívá z hlediska, jak symboly vnímá veřejnost. Tomášek se domnívá, že společnost ani nemusí znát například znaky konfuciánského náboženství. Pokud tedy určité symboly veřejnosti nevadí, neměl by se ani řešit problém s jejich nošením. Něco jiného jsou pak hákové kříže, ty patří do skupiny zakázaných znaků a jejich propagace je trestná.

Sebevražedné vyprazdňování

U českých zákonodárců rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie vzbudilo rozporuplné reakce. „Jsem zastánkyní jasného oddělení života světského a náboženského. Je potřeba si ale uvědomit, že to pak platí skutečně na všechna náboženství bez rozdílu,“ napsala ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD). Vydat ale takový předpis pro státní zaměstnance není podle ní v tuto chvíli ve zdejším prostředí nutné.

Vyprazdňování evropské identity od jejích židovsko-křesťanských kořenů je dlouhodobě sebevražedné

„Spousty zaměstnavatelů dnes běžně určují zaměstnancům, jak mají být oblečení, co mají mít v rámci firemní kultury na sobě, a nikdo z nich to neřeší,“ myslí si ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Podle ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) jde spíše o pracovněprávní spor: „Mám za to, že svoboda vyznání musí zůstat zachována.“

Předseda ODS Petr Fiala očekává, že podobné spory budeme řešit i v Česku, a připomněl případ somálské studentky, která se domáhala omluvy od pražské střední zdravotnické školy kvůli údajnému zákazu nosit hidžáb. Její požadavek soud zamítl. Poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda s verdiktem nesouhlasí: „Jako politik a Evropan mohu těžko akceptovat, že Evropan či Evropanka mohou na základě tohoto rozsudku být zbaveni možnosti nosit na krku malý zlatý křížek. Vyprazdňování evropské identity od jejích židovsko-křesťanských kořenů je dlouhodobě sebevražedné.“

Případ z Belgie

  • Únor 2003: Samira Achbitová nastoupila jako recepční u firmy G4S v Belgii. Platilo tam nepsané pravidlo, že zaměstnanci nesmějí viditelně nosit náboženské symboly.
  • Duben 2006: Samira v práci oznámila, že bude nosit muslimský šátek.
  • Květen 2006: G4S zavedla interní nařízení zakazující zaměstnancům nosit náboženské symboly.
  • Červen 2006: Samira trvala na nošení šátku, následně dostala výpověď.
  • Březen 2017: Generální advokátka Juliane Kokottová předložila evropskému soudu návrh, aby věc neposuzoval jako přímou diskriminaci.

Co mohou šéfové zakázat?

Soudní dvůr EU posuzoval případ muslimské recepční z Belgie, která byla propuštěna kvůli nošení šátku. Podle Soudního dvora EU je v pořádku, pokud zaměstnavatelé plošně zakážou svým podřízeným náboženské, ale i politické symboly. Generální advokátka soudu Juliane Kokottová ve svém stanovisku, které doplňuje verdikt, zmiňuje příklady, na které může plošný zákaz dopadnout.