Soudní dvůr EU: Operátoři nemusejí automaticky sbírat data

Soudní dvůr EU loni v prosinci vystavil stopku pro neomezený přístup k informacím od operátorů, čímž rozbouřil zpravodajskou i bezpečnostní komunitu.

Martin Shabu 9.5.2017
Operátoři a shromažďování dat. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Operátoři a shromažďování dat. | foto: Ilustrace Richard Cortés Česká pozice
Operátoři a shromažďování dat. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vystopování členů zločinných skupin přes odeslané zprávy nebo volaná čísla se stalo běžnou součástí policejní praxe. LN zjistily, že právě o toto klíčové oprávnění by mohly policie i tajné služby přijít. Soudní dvůr EU vystavil stopku pro neomezený přístup k informacím od operátorů a verdiktem rozbouřil zpravodajskou i bezpečnostní komunitu v Evropě.

Uvnitř EU teď kvůli tomuto verdiktu z loňského prosince doutná vážný spor. Soud řešil případ švédského operátora Tele2, který se bránil povinnosti uchovávat provozní a lokalizační údaje o všech svých klientech. Unijní soudci mu vyhověli, když v kostce konstatovali, že by operátoři neměli automaticky schraňovat informace o všech svých uživatelích.

Obava z Velkého bratra

Jde o natolik průlomové rozhodnutí, že už několik měsíců zaměstnává ministry vnitra a spravedlnosti celé osmadvacítky. „Neuchovávání údajů samozřejmě může vést k významnému riziku, že důkazy prováděné prostřednictvím provozních a lokalizačních údajů ztratí efektivitu,“ uvedla Klára Pěknicová z ministerstva vnitra.

Českou zákonnou úpravu nikdo nenapadl. Argumentem je i obava z Velkého bratra, který do pozice podezřelého posouvá každého člověka, protože si o něm hromadí informace preventivně.

Naopak operátoři verdikt vítají, i těm českým vadí, že musejí státu sbírat velké množství dat. Podle tajemníka ICT unie Roberta Ledvinky členové telekomunikačního uskupení a „zejména operátoři uvítají změnu zákona, která naplní závěry soudu“. Platí však, že zatím českou zákonnou úpravu nikdo nenapadl. Argumentem je i obava z Velkého bratra, který do pozice podezřelého posouvá každého člověka, protože si o něm hromadí informace preventivně.

„Mezi teroristy a těmito lidmi v Belgii probíhala komunikace před, během osudné noci i bezprostředně po útocích. Vyšetřovatelům se podařilo vytvořit docela jasný obrázek, jak teroristé útok plánovali.“ Těmito slovy loni v lednu popisovala média postup francouzských úřadů, které byly na stopě tehdy nejhledanějšího muže Evropy – Salaha Abdeslama. Jednoho z mozků teroristických útoků v Paříži z listopadu 2015, při nichž zemřelo 130 lidí. Abdeslam se ještě několik měsíců skrýval, než byl zatčen v Belgii.

Změna dosavadní praxe

Jeho odhalení úzce souviselo s možností získat v krátkém čase přehled, s kým si kdy volal. A přesně kvůli takovým případům jsou teď představitelé evropské justice na nohou. Obávají se, jak se popasují s verdiktem Soudního dvora EU, který rozhodl, že operátoři nemusejí automaticky sbírat data. Nyní se čeká na metodické doporučení Evropské komise, jak by měly členské státy vyhovět požadavkům z verdiktu.

Pokud by se vyšetřovatelé nemohli dostat k informacím, s jakými lidmi, kdy a jak často podezřelí komunikovali, či kde se nacházeli, podstatně by to změnilo dosavadní praxi

Pokud by se vyšetřovatelé nemohli dostat k informacím, s jakými lidmi, kdy a jak často podezřelí komunikovali, či kde se nacházeli, podstatně by to změnilo dosavadní praxi. „Pokud zpravodajské služby budou omezeny v možnosti získávat informace od operátorů, může to prodloužit dobu, která je potřebná pro zisk důležitých poznatků a výrazně tak zkrátit dobu na případnou účinnou reakci,“ uvedl mluvčí BIS Ladislav Šticha.

V krizových scénářích se zpravidla hraje právě o čas. Proto je podle Štichy nezbytné, aby si tajné služby v případě podezření mohly od operátorů vyžádat například výpisy hovorů osoby, jež uvízla v jejich hledáčku. Ačkoli se verdikt Soudního dvora EU dotýká výslovně jen Švédska, nelze vyloučit, že se k němu v budoucnu dostane podobný případ z České republiky. Tuzemští operátoři musejí na základě soudního povolení policii a zpravodajcům umožnit přístup k výpisům hovorů až půl roku nazpátek u všech svých klientů.

Stejně jako v případě švédského operátora se ani těm českým nelíbí rostoucí apetit po poptávaných datech, což dokládají čerstvými údaji Českého telekomunikačního úřadu. „Jsme přesvědčeni, že shromažďování údajů by mělo být pouze v nezbytném rozsahu a aktivita státu v této oblasti musí podléhat veřejné kontrole,“ napsal LN Robert Ledvinka, tajemník ICT unie, která sdružuje hlavní hráče na poli poskytovatelů telekomunikačních služeb.

Česká přísnější pravidla

Dopady rozhodnutí lucemburského soudu bedlivě vyhodnocuje také ministerstvo spravedlnosti, které je odpovědné za podobu trestního řádu. Právě na jeho základě mohou policisté a zpravodajci žádat soudy o přístup k citlivým datům. Určuje například okruh trestných činů, u nichž si lze o data říct. Současná podoba trestního řádu podle ministerstva spravedlnosti odpovídá požadavkům, které předestřel Soudní dvůr EU, takže k novelizaci prý není důvod. Kritizuje i případné zpřísnění pravidel.

Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že Česko patří spíše k zemím s přísnějšími pravidly pro využívání údajů o telekomunikačním provozu v trestním řízení a s vyššími garancemi ochrany soukromí

„Omezování funkčního institutu je nežádoucí a může se negativně projevit při odhalování a vyšetřování závažné trestné činnosti včetně mezinárodního organizovaného zločinu či terorismu,“ říká Jakub Říman z tiskového odboru ministerstva. Požadavek soudu, aby operátoři uchovávali data jen o některých osobách, je dle něho „prakticky neproveditelný“. Podobně z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že Česko patří spíše k zemím s přísnějšími pravidly pro využívání údajů o telekomunikačním provozu v trestním řízení a s vyššími garancemi ochrany soukromí.

Někteří právníci však upozorňují, že v Evropě panují i mnohem přísnější režimy. Kupříkladu v Německu byla v roce 2015 přijata úprava, díky níž mají operátoři povinnost uchovávat data jen po velmi krátkou dobu. V rozmezí od čtyř do deseti týdnů podle typu údaje. Jinak to funguje i na Slovensku, kde musí úřady nejprve nahlásit, čí data chtějí po nějaký čas sledovat. Nejde tedy o plošné preventivní shromažďování údajů o všech uživatelích s tím, že možná jednou budou podezřelí.

Přesto je ministerstvo vnitra přesvědčené, že české normy jsou přísnější než jinde v Evropě. „Většina států, které úpravu uchovávání provozních a lokalizačních údajů mají, dobu uchování stanovuje na jeden rok. Naše šestiměsíční vychází z původní směrnice, což byla nejkratší doba pro uchování,“ sdělila Klára Pěknicová z tiskového odboru ministerstva vnitra.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.