Souběh postů by politikům měla zakazovat slušnost

Každá politická funkce je na plný úvazek. Nelze být současně stoprocentně například hejtmanem a poslancem. Hejtman Michal Hašek (ČSSD) se nakonec postu poslance vzdal. Vzorem by mu ale stále mohl být první prezident USA George Washington.

Michal Hašek na schůzi nově zvolených poslanců. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Hašek na schůzi nově zvolených poslanců. | foto: MAFRA: Dan Materna
Michal Hašek na schůzi nově zvolených poslanců.

Proč se člověk stává politikem? Aby vysál maximum peněz z veřejných rozpočtů, převedl je na svůj soukromý účet, a tím cizopasil na daňových poplatnících? Anebo proto, aby sloužil vlastní zemi a věnoval jí několik let svého života? Ústava České republiky sice nezakazuje být zároveň například poslancem a ministrem, ministrem a senátorem či hejtmanem a poslancem, ale slušnost by to zakazovat měla.

S touto slušností zřejmě měli a mají problém – dodejme, že kromě mnoha jiných – někteří hejtmani ČSSD, kteří byli zároveň zvolení poslanci. Předvolební usnesení jejich strany sice od nich vyžadovalo, aby v případě zvolení do Poslanecké sněmovny na jeden z obou postů rezignovali, ale jihomoravský hejtman Michal Hašek se tomu dosud bránil. Nakonec však, byť zřejmě nerad, se rozhodl správně a jednoho ze svých postů – poslance – se vzdal. Nikoli ale karlovarský Josef Novotný či vysočinský Jiří Běhounek (nestraník za ČSSD), kteří se obou postů drží jako klíšťata.

Politika není celoživotní poslání

Přitom každá politická funkce je na plný úvazek. Nelze být současně stoprocentně například hejtmanem a poslancem, ministrem a senátorem, prezidentem a starostou. Je nutné si vybrat buď jeden, nebo druhý post. Dělat oba najednou znamená jeden z nich zanedbávat. Vlastně oba. Dotyční – on či ona – by si měli vybrat, co chtějí dělat, jak chtějí občanům sloužit. A pokud se rozhodnou sedět na maximálním počtu židlí, pak odpověď občanů a voličů by měla znít: „Zpět do holobytů, lůzo!“

Pohrdám profesionálními politiky, kteří nikdy v životě nic jiného než politiku nedělali. Občanů, kteří část svého života, nikoli celý, věnují politice jako poslanci, senátoři či ministři, si naopak velmi vážím. Občan má sloužit své zemi, ale politika nemá být jeho celoživotním povoláním.

Pět let – v období 1993 až 1998 – jsem byl analytikem a poté zahraničním tajemníkem tehdejší parlamentní Občanské demokratické strany (ODA). Pak jsem tři roky – v letech 2001 až 2004 – dělal asistenta senátorovi Parlamentu ČR. Následně jsem v letech 2010 až 2012 působil v postu poradce předsedy vlády ČR. Neznám všechny české politiky, ale znám jich více, mnohem více než průměrný český občan. I proto mohu říct, že jedna politická funkce stačí.

Diktátorem nebudu

Anglický král Jiří III. na konci války za nezávislost Spojených států amerických v letech 1775 až 1783 poté, co mu bylo sděleno, že se velitel vzbouřenců George Washington po vítězství vzdá velení armády a vrátí se jako prostý občan na svůj statek, prohlásil: „Pokud to udělá, je to ten největší člověk na světě!“

Jiří III. Washingtonovi nevěřil. Myslel si, že se stejně jako před ním Oliver Cromwell, jeden z vojenských velitelů, kteří přispěli k porážce anglického královského vojska v občanské válce na konci první poloviny 17. století, stane vojenským diktátorem. Washington však v Annapolis, hlavním městě státu Maryland, po skončení války za nezávislost velení armády odevzdal Kongresu, tedy civilistům. A vrátil se na svůj statek jako prostý občan.

Ještě předtím, na konci vítězné války za nezávislost, mu jeden důstojník napsal dopis, v němž ho vyzýval, aby se stal diktátorem, což prý pro USA bude nejlepší – každopádně lepší než chaos s politiky a civilisty. Washington mu odpověděl dopisem, jenž přikázal číst vojákům. Napsal v něm, že ho nikdy nikdo neurazil stejně jako tento důstojník. Ve službě vlasti totiž nejen zešedivěl, ale i se mu zhoršil zrak a nosí brýle. Nikdy však nikomu nezavdal příčinu si myslet, že se chce stát diktátorem. Onen důstojník se mu poté omluvil.

Odpověď Ludwiga von Misese

George Washington se diktátorem nestal. Naopak byl požádán, aby v roce 1787 předsedal Ústavnímu konventu, a poté byl zvolen prvním prezidentem USA. Sloužil dvě volební období a odmítl kandidovat potřetí. Jiří III. měl pravdu. Ve své době byl Washington největším člověkem, protože dobrovolně rezignoval na svou moc. Krátkou dobu zastával jen jednu funkci a poté se vrátil na svůj statek. Když byl povolán sloužit své zemi jako prezident, tento post na omezenou dobu, nikoli nadosmrti, přijal.

V této souvislosti se mi vybavuje geniální odpověď rakouského klasického liberálního ekonoma Ludwiga von Misese na otázku, co by udělal jako první poté, co by se stal diktátorem: „Rezignoval bych.“ Byl to určitě jeden z největších lidí 20. století.