Solární daň: Nechal se Ústavní soud ovlivnit finanční újmou státu?

V nálezu ústavních soudců převládají politické argumenty nad ryze právními.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ústavní soud (ÚS) 16. května nevyhověl stížnosti skupiny senátorů proti zavedení takzvané solární daně. Soudci opět rozhodovali pod značným mediálním tlakem. Soudní jednání v této věci bylo dlouho očekávanou událostí, v pozornosti médií mu mohl konkurovat snad jen semifinálový hokejový zápas Česka se Slovenskem. Podobně jako ve vrcholovém hokeji i zde létaly vzduchem mnohaciferné částky – solární daň, o jejímž zrušení ÚS rozhodoval, státnímu rozpočtu přinesla 4,6 miliardy korun.

Účastníci nakonec souhlasili s rozhodnutím bez jednání, a proto se právní zápas odehrál bez diváků. Soud rozhodoval v plénu, tedy v kompletní sestavě: proti 20 senátorům se postavil tým třinácti ústavních soudců. K ústavní stížnosti senátorů se navíc postupně přidaly další podněty, včetně podání Městského soudu v Praze. Ustavní soudci se na rozhodnutí jednoznačně shodli. Ani jeden nevyslovil odlišný názor a nepřipojil k nálezu své separátní votum.

Jádro sporu

Parlament v roce 2005 zákonem o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) zakotvil pravidla štědré podpory například pro solární elektrárny. Včetně výše výkupní ceny při povinném výkupu takto vyrobené energie či „zelených bonusů“, které výrobci elektřiny z OZE mají dostávat od provozovatelů distribuční nebo přenosové soustavy jako příplatky k tržní ceně. Dnes už je jasné, že z ekonomického hlediska šlo o nepromyšlený krok.

Zákonem zavedená podpora „alternativní“ výroby energie vytvořila obor podnikání se státem garantovaným ziskem. O smyslu takové úpravy můžeme mít pochybnosti, navzdory tomu je však součástí platného právního řádu. Ten, kdo do takového podnikání investoval, neučinil nic jiného, než že naplnil očekávání zákonodárce. Uměle vytvořený obor podnikání rychle nabobtnal – Česká republika se loni stala čtvrtým největším výrobcem elektřiny z fotovoltaických elektráren v Evropě.

Zdražení koncové ceny elektřiny by pro mnoho občanů bylo neúnosné, čímž se stát ocitl v kleštích

Stát následně s velkým překvapením zjistil, že poskytnutá garance zisku je příliš vysoká. Zdražení koncové ceny elektřiny by přitom pro mnoho občanů bylo neúnosné, čímž se stát ocitl v kleštích. Řešení nakonec nalezl: nejlepší bude, když „solárním investorům“ část jejich zisku jednoduše sebere, speciální, na míru šitou „daní“.

V říjnu a listopadu 2011 přijal parlament soubor právních norem, zčásti dokonce schválených ve stavu legislativní nouze. Ty zavedly například zvláštní odvod pro výrobce solární energie v elektrárnách postavených v letech 2009 a 2010. Museli státu odvést 26 procent z výkupní ceny solární elektřiny vyrobené od ledna 2011 do konce roku 2013, respektive 28 procent z obdobně vypočteného „zeleného bonusu“.

Nebudu zatěžovat vysvětlováním pojmů retroaktivita pravá a nepravá. Klíčové je, že novely zásadním způsobem změnily pravidla podnikání, do té doby velmi výhodná. Na ústavních soudcích bylo posoudit, jestli zákonodárce v právním státě něco takového učinit smí, respektive jestli to smí učinit i pro projekty, do kterých již někdo investoval ve víře, že podmínky se nebudou měnit, například si vzal bankovní úvěr.

Čtyři otázky

Vláda ve svém vyjádření pro Ústavní soud konstatuje, že „rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů způsobil růst výše nákladů na její financování a z toho plynoucí negativní sociálně-ekonomické dopady“, které „se začaly naplno projevovat již na konci roku 2008“. Kdo tyto „negativní dopady“ způsobil?

  • Bylo to snad ministerstvo životního prostředí, tehdy pod vedením Libora Ambrozka, které coby navrhovatel Poslanecké sněmovně zákon předložilo a nepodložilo jej správnou kalkulací?
  • Byli to poslanci, kteří předložený návrh schválili, aniž by si vyžádali studii možných dopadů do budoucna?
  • Či to byli investoři, kteří zákonem nabízené možnosti využili?
  • Nebo se to „tak nějak samo“ vyvinulo, aniž to kdokoli mohl očekávat a předvídat, jak už se u nás často stává?

Ústavní soud také v nálezu vyjádřil pochopení pro „odpovědnost vlády a Parlamentu za stav veřejných financí“

Dle odůvodnění vlády bylo příčinou solárního boomu „výrazné zlevnění technologie fotovoltaických panelů“ jako základního vstupu, spolu s „příznivým kurzem české koruny a příznivým podnikatelským prostředím“. I kdyby se podařilo najít viníky, ať už by jimi byli poslanci, či kontroverzní ministr, který si z poslaneckých náhrad naspořil na dům, i kdyby existovala vůle potrestat je za špatné rozhodnutí, které způsobilo naší zemi velké ekonomické škody, bylo by to skutečně možné? Odlišit odpovědnost politickou od trestněprávní je však značně problematické.

Poetický eufemismus

Ústavní soudci dospěli k závěru, že zákonodárci přijetím napadené právní úpravy „jednali ve veřejném zájmu“. Novely měly dle soudkyně zpravodajky Ivany Janů vést k „zachování stability cen energií a nezvyšování veřejného dluhu“. Ústavní soud také v nálezu vyjádřil pochopení pro „odpovědnost vlády a Parlamentu za stav veřejných financí“ a s tím „související oprávnění zákonodárce přizpůsobit výdaje státního rozpočtu reálným možnostem“.

Speciální odvod ve výši 26, respektive 28 procent však ÚS bagatelizuje jako „toliko dočasné ovlivnění míry zisku“. Stěží lze nalézt poetičtější eufemismus! Argumenty spíše politického charakteru, jako je veřejný zájem či odpovědnost vlády, v nálezu výrazně převládají nad ryze právními. Jejich vzájemný poměr, či spíše nepoměr nevyhnutelně svádí k otázce: Nenechali se soudci namísto právního hodnocení přece jen ovlivnit tlakem finanční újmy státu hrozící mu v důsledku jejich rozhodnutí?

Odůvodnění Ústavního soudu se v tomto případě nápadně podobá odůvodnění, které by napsala vláda coby orgán moci výkonné. Nález je založen na předpokladu, že „se výrazně změnila ekonomická situace“. Bylo tomu ale skutečně tak? Bylo zlevnění cen solárních panelů skutečně tak obrovské a současně zcela nepředvídatelné?

Zahraniční investoři

Ústavní soud provedl detailní porovnání s jinými členskými zeměmi Evropské unie. A zjistil, že ze skupiny zemí Slovensko, Německo, Itálie, Rakousko, Polsko, Bulharsko a Španělsko žádná nepřistoupila k takové změně podmínek podpory výroby elektřiny. Snížení cen solárních panelů se přitom zjevně muselo projevit nejen v ČR.

Nebudou zahraniční investoři do budoucna považovat české právní prostředí za „poněkud nestabilní“?Dle ÚS platí, že „zrušení staré a přijetí nové úpravy je nutně spjato se zásahem do principu rovnosti a ochrany důvěry občanů v právo“, navíc „prostá důvěra v to, že současný právní stav nedozná změny, nepožívá ústavně právní ochrany“. To je obecně jistě pravda, nebyla však překročena míra a narušena legitimní očekávání adresátů právní normy? Jak dopadnou mezinárodní arbitráže proti ČR, které patrně někteří „solární investoři“ zahájí, lze nyní stěží předvídat. Uvidíme.

Možná ještě zásadnější však je otázka, jak si nález Ústavního soudu vyloží ostatní zahraniční investoři. Nebudou do budoucna považovat české právní prostředí za „poněkud nestabilní“?

ČESKÁ POZICE se problematice solární daně věnovala v článcích:


Elvis Elvis 11:42 29.5.2012

Počet příspěvků: 2, poslední 30.5.2012 05:24 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.