Sociologové: Češi nezávidí, druhým přejí

Sociologové v nové knize 47krát odpovídají, jací jsme. A svými odpověďmi boří mýty. Z jejich populárně laděných esejů totiž plyne, že jsme ve srovnání s jinými spíš ti spokojenější. A poukazují ještě k jedné věci: rádi si přivlastňujeme běžné lidské rysy a postoje a prezentujeme je za typicky „české“.

Česká republika | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Česká republika | foto: Lidové noviny
Česká republika | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Znáte to: Češi si prý neustále stěžují, fňukají, jsou rovnostářští a závistiví. Je tomu tak? Při srovnání s mezinárodními průzkumy se ukazuje, že na svou výplatu žehrá 59 procent Čechů. Že by si zasloužili vyšší plat, si myslí v desítkách dalších zemí v průměru 58 procent tázaných – čili srovnatelně. A Češi se vyslovují pro vyšší zdanění bohatých lidí daleko méně než ve zbytku světa – u nás by boháče „zkrouhlo“ 64 procent respondentů, obecně však 76!

„S nadsázkou lze poznamenat, že je-li pro Čechy opravdu něco typické, pak je to právě obsese národní povahou, která neoprávněně označuje některé běžné lidské rysy a postoje za typicky české,“ píše se v jedné z kapitol nové knihy 47 odstínů české společnosti.

Vydal ji Sociologický ústav Akademie věd ČR, ale nejde o vědecké elaboráty, ale o čtenářsky přístupný sborník esejů o Češích, jací opravdu jsou. Jak je to s naší vírou a nevírou? Vadí nám sledování orwellovským Velkým bratrem neboli kamerami? Jak se promítá sex do společenských vztahů? Proč se bojíme cizinců? Jsme xenofobní, nesnášenliví? A vůbec: jaké vyznáváme „národní“ hodnoty?

47 odpovědí pro všechny

Nuance a kontexty se snaží vysvětlit nová kniha. „Zda je výjimečná, nedovedu posoudit, ale je fakt, že když jsme se pokoušeli najít podobnou knížku, jež by srozumitelně předkládala informace o české společnosti jako takové, žádnou jsme nenašli,“ řekla LN editorka Rita Kindlerová. Sestavitelé se inspirovali populárně-naučnou knihou Sex, Lies & the Ballot Box o padesáti mýtech britské politiky (Cowley, Ford). Cílí na širokou, nikoliv vědeckou obec.

Češi se ve své zemi cítí v bezpečí, obávají se spíše o zaměstnání a jsou hodně homogamní.

„Žádné tabulky, grafy, minimálně odborné terminologie, krátké texty, které by mohl číst středoškolák i jeho prarodiče. Jeden z recenzentů se vyjádřil, že by mohlo jít i o ,učebnici‘ občanské nauky nebo úvod do sociálních věd pro střední školy,“ říká Kindlerová, dle níž zdejší popularizaci vědních témat škodí i odmítání badatelů podávat je srozumitelně.

Kniha demaskuje mýty, jimiž se obelháváme, a upozorňuje na věci, které by politici měli řešit. Vychází ze sociologických šetření i výzkumů veřejného mínění. „V listopadu se třeba zjistilo, že většině Čechů by bylo jedno, pokud by se EU zítra rozpadla, přestože uznávají, že ze členství plynou výhody... Tohle by mělo nastartovat politiky, aby se s lidmi více bavili a vysvětlovali, o co v EU jde, jak moc se nás to týká,“ varují autoři.

Z mnoha dat, která sociologové nasbírali a vyložili, je zřejmé, že Češi se ve své zemi cítí v bezpečí, obávají se spíše o zaměstnání a jsou hodně homogamní, což není urážka, ale odborný pojem, kdy se manželské svazky uskutečňují na základě sociálních podobností: vzdělané Češky si berou vzdělané muže, podobného věku i profese.

Čechům se též nelíbí stav důchodového systému, ale překvapivě dost lidí (69 procent) považuje za dobré české zdravotnictví. Jsme rezervovaní; nemáme rádi exotické cizince - průzkumy ukazují, že 31 procent Čechů by nechtělo cizince za souseda, nejméně Albánce či Araba. Sociologové upozorňují, že u Čechů se zvláštně spojují kolektivistické hodnoty (včetně pomoci druhým) s konzervativními postoji (z úcty k tradicím).

Na Cantrilově desetistupňové stupnici loni Češi docílili hodnoty 6,5 bodu, což je o desetinu více než v roce 1967. Průměr zemí OECD je 6,6.

V mezinárodním srovnání patříme ke spokojenějším, šťastnějším národům - na Cantrilově desetistupňové stupnici loni Češi docílili hodnoty 6,5 bodu, což je o desetinu více než v roce 1967. Průměr zemí OECD je 6,6. Nejméně spokojení jsou v tomto „klubu“ Řekové (4,8) a Maďaři (4,9), naopak nejvyššími ukazateli se pyšní Švýcaři, Islanďané a Dánové (7,5).

„Naším cílem bylo předložit odpovědi na důležité otázky jasnou a srozumitelnou formou. Chovám naději, že české občany naše kniha povzbudí, aby se více zajímali o výzkum v sociálních vědách,“ říká hlavní editor svazku Pat Lyons, politolog, jenž vystudoval historii a sociologii na Trinity College v Dublinu. Jakožto „outsider“, jak sám říká, je fascinován poválečnými československými volbami i rozpadem Československa roku 1992 a dovede se na českou společnost dívat zdravě - vlastně zvenčí. Pro Čechy je to zajímavý pohled.

Fakta o Češích

  • Na desetistupňové Cantrilově stupnici spokojenosti Češi uvádějí průměr 6,5 bodu.

  • 87 % Čechů pokládá své bydliště za dobré místo k životu.

  • Více než tři čtvrtiny Čechů se cítí bezpečně; tři procenta ne.

  • 92% dospělých má střední školu, o dost víc než průměr OECD.

  • Až 75 % souhlasí s tím, že „slušným lidem“ nemohou vadit bezpečnostní kamery.

  • Asi 82 % Čechů si myslí, že senioři jsou zátěží pro český zdravotnický systém.

  • Zdravotnictví považuje za dobré 69 % Čechů, ale fungování státní správy jen 37 %.

  • Jeden z šesti Čechů odpovídá, že věří v Boha, ale v „něco nad námi“ věří 40 %.

  • K nevěře se přiznává polovina manželů a třetina manželek.

  • Asi 31 % respondentů by nechtělo mít za souseda cizince a 20 % zase jinověrce.

  • Nejsympatičtější jsou Slováci a Poláci, nejméně Albánci, Arabové a Romové.

Pramen: 47odstínů.cz