Sochařské blues Jasana Zoubka

Výstava v Artinpark Gallery v průhonickém parku nabízí práce Jasana Zoubka v různých materiálech i rozměrech. Jeho tvorba souznívá s jakousi magickou měkkou geometrií, s pradávnou rituální praxí…

Radan Wagner 10.4.2015
Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami. | foto: Nadia Rovderová - Artinpark Gallery
Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V polovině letošního ledna zahájila činnost Artinpark Gallery sídlící nedaleko Prahy. V těsné blízkosti zámku v Průhonicích se její iniciátoři v čele s agilní galeristkou Nadiou Rovderovou rozhodli pravidelně pořádat výstavy výtvarného umění ve shodě s měnícími se ročními obdobími. Jaro – léto – podzim – zima, neboli umělec právě rozkvétající, pak zralý, následně ještě plodící a konečně řadící se, již zakonzervován, k trvalé chuti.

V prvním takto čtyřdílném kole v zimě začínal talentovaný Jiří Houska (1985), nyní vystavuje Jasan Zoubek (1956), následovat bude Jan Švankmajer (1934) a rok uzavře Toyen (1902–1980). Podobně bude laděn i rok příští. Vystavující tedy nijak nespojuje výrazová spřízněnost, snad jen zřejmá kvalita a proslulost.

Umanutý introvert

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Současná expozice, lákající snad i necílené návštěvníky oblíbeného parku, představuje sochařské práce Jasana Zoubka, autora generace nastupující na naši scénu plnou měrou koncem osmdesátých let – k postmoderně náleží tedy jen časovým vymezením, ale nikoliv, jak pořadatel mimoděk naznačuje, i tvůrčím přístupem. Zoubek se naopak vždy vyhýbal aktuálním dogmatickým i apriorním návodům a konceptům. Avšak ani „antinálepky“ zde není k jasnému porozumění zapotřebí.

Zoubek vždy pracoval přirozeně a kontinuálně – s intuicí a umanutostí sobě vlastní. Přitom se dotýkal i stále dotýká výsostného tvoření, které však není žádným anachronismem či schválností. Svou bytostností vzývá trvalé těžiště (vlastní, duchovní, plynoucí) a je mu cizí vymýšlené či nutně nemohoucí názorové i výrazové přelétání (také z tohoto důvodu však moc nebývá vřazován do širších a zpravidla módních přehlídek dnešního umění).

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Ve svém projevu spojuje Zoubek řemeslnou náročnost a formální lapidárnost. Zdlouhavou prací vlastně svým způsobem s materiálem rozmlouvá, nerušeně medituje a dohledává. (Sám o sobě pak skromně tvrdí, že nedostatek talentu nahrazuje dřinou.) Ona náročnost spočívá ve zvolených technikách i parametrech – artikulování v kameni či osinkocementu (posléze i v litině, bronzu apod.) je přesné, ale citlivé. Stylizace tvarů – jakýchsi základních přírodních „stavů a procesů“, respektive archetypálních veličin lidské paměti – je zřejmá.

V Zoubkově případě se skutečně vzácně setkává osobní naturel s adekvátním pojetím. Introvert s vzezřením antického siláka vytváří mnohdy velké (rozměrné) a těžké (hmotné) plastiky či objekty – plošné reliéfy i v prostoru dominující kusy.

Kontinuita života

Na české, tehdy ještě alternativní scéně se zprvu objevil na památných Malostranských dvorcích (1981), zatím po boku kolegů ze starší generace (Kurt Gebauer, Aleš Lamr, Jiří Sozanský). Později se však prezentuje již se svými souputníky – například na každoročních mezioborových výstavách s názvem K ROK (1988–1990). Již v těchto počátcích překvapil návštěvníky nenápadného kulturního domu ve Strašnicích svým vysokým a syrově vyhlížejícím betonovým sloupem rostlým z množství oválných vrstevnic. Širší veřejnosti je pak možná znám také jako jeden z protagonistů skupiny Tunel, v devadesátých letech hojně u nás i v cizině vystavující.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Zoubkovo dosavadní vyvrcholení představuje mnohočetný a dosud neukončený plastický soubor pod názvem Rod, kde jsou ve zvlněné řadě za sebou podobné vztyčené kamenné niky. Jedná se o symbolický zástup „postav“ vyjadřujících kontinuitu života.

„Z dětství mi utkvěla představa lidského zástupu. Povídali jsme si tehdy s tátou o přibývání lidí na Zemi, a on řekl, že kdyby se postavili za sebe po jednom zástupci generací, bylo bych jich, například od Krista po dnešek, asi jen osmdesát až devadesát… kameny tak vycházejí jakoby jeden z náruče druhého,“ připomíná Zoubek svůj projekt, který vystavil v pražské Nové síni na počátku nového tisíciletí.

Materiálové sčítání či odčítání

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Nyní, na jaře roku 2015, se po komornějších výstavách autor opět hlásí o slovo. Průhonická přehlídka je jakousi dílčí a jen o něco aktuálnější retrospektivou. Jinak to ani v tomto případě nejde. Pracná a zdlouhavá tvorba se rozrůstá jen pozvolna, navíc každý sochař si příliš nemůže dovolit dělat „věci jen do šuplíku“ a snaží se uplatnit buď občasnými realizacemi ve veřejném prostoru, nebo komornější plastikou. Zoubkova pomalu, ale jistě se vpřed „převalující“ tvorba je však svěží a dostatečně nosná.

Výstava tak nabízí práce v různých materiálech i rozměrech (převažují litinové reliéfy a kamenné stély pod názvem Páteře) a poukazují na společný výrazový slovník. Ten připomíná přírodní dění – jeho cykly, proměny, obměny, korodování, perforování, porušování a zanikání, ale také znovuzrození a nové formování. Přihlížíme tak materiálovému sčítání či odčítání (výstava se příznačně jmenuje Mezi vrstvami), kam se v procesu utváření také ukládá vynaložená energie i jistá spiritualita. Při jejich samozřejmosti tvarů docela pak zapomínáme na chtěný autorský vklad. A to je v tomto ohledu dobře: je to známka kýženého podobenství a vcítění do nenápadného pohybu univerzálního dění, které přesahuje osobní horizont.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Jasan Zoubek tak po svém rozvíjí také sochařský odkaz svých rodičů (Olbrama Zoubka spíše v myšlenkovém uvažování o mytologiích a Evy Kmentové v abstrahované křehké intimitě). Také generační směřování k minimalistickým znakům a symbolům zde hraje svou roli – je vzdálené existenciálně zabarveným figuralistům předchozího vývoje, spjatého více s konkrétní společenskou atmosférou.

Zoubek, zralý člověk i autor, si přesto „vydupal ze země“ vlastní, osobní mytologii a její formální podání. Žije a pracuje spíše stranou společenského dění – na Smíchově nebo ještě raději na chalupě v jižních Čechách, kde má dostatek klidu, prostoru a inspirace. Přes den je oslovován okolní přírodou, večery vzhlíží pod jasně temným nebem ke hvězdám i k věčným otázkám (také toto kosmologické téma se na výstavě objevuje). Je rád kameníkem, řemeslníkem… do práce ale vkládá oduševnělou reflexi, které říkáme činnost umělecká. Zoubkova práce souznívá s jakousi magickou měkkou geometrií, s pradávnou rituální praxí… Ale možná nejvíce připomíná osobité variace na neměnné téma – tedy jakési sochařské blues, kterému tak rád naslouchá.

Jasan Zoubek: Mezi vrstvami

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

Pohled do instalace výstavy Jasan Zoubek: Mezi vrstvami.

  • Artinpark Gallery
  • Zámek 1, Průhonický park
  • Průhonice
  • Výstava potrvá do 14. června.
  • Otevřeno: pondělí až pátek 15–19 hod., sobota a neděle 11–19 hod.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.