Sobotka pouze reflektuje posun Číny do pozice supervelmoci

Čtyři ústavní představitelé, kteří podepsali prohlášení kvůli setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlamou, byli obviňováni z podlézání Číně. Kompromisy dělají všichni politici. Bohuslav Sobotka se nesnížil – zatím.

Štěpán Hobza 22.11.2016
Premiér Bohuslav Sobotka na Česko-čínském fóru | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Premiér Bohuslav Sobotka na Česko-čínském fóru | foto: ČTK
Premiér Bohuslav Sobotka na Česko-čínském fóru

Premiér Bohuslav Sobotka na kritiku svého podpisu pod prohlášením čtyř ústavních představitelů – kromě něho prezident Miloš Zeman a předsedové Senátu a sněmovny Milan Štěch a Jan Hamáček –, jež reagovalo na setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlamou, odpověděl:

„Jsme díkybohu svobodná a demokratická země a každý se může scházet, s kým uzná za vhodné. Stejně tak mají i ústavní činitelé právo se jasně vyjádřit k zahraniční politice státu, za kterou nesou odpovědnost. Toto právo jsem využil a připojil svůj podpis k prohlášení, které připravil ministr zahraničí a které odpovídá pozici vlády.“

Dokonce i z ČSSD zaznívaly hlasy, které signatáře obviňovaly z podlézání Čínské lidové republice a pokořování se před ní. Prohlášení však výrazně nepřekročilo standardní diplomatické zdvořilosti. Odmítavý postoj předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského lze považovat za distancování se od dlouhodobého sympatizanta a přítele prezidenta Miloše Zemana, jeho hodnocení je však zavádějící.

Sobotkův podpis je možná „bezprecedentní“, ale pouze reflektuje posun Číny do pozice supervelmoci. Kdyby se stejným metrem měřilo například okázalé přijetí čínského prezidenta ve Velké Británii loni, spáchala by britská královnu téměř vlastizradu. Na vině je také osten české společnosti proti opatřením a postojům Hradu.

Peníze a Rusko

Komentátor Petr Nováček upozornil na financování ČSSD i budoucí prezidentské kampaně z čínských zdrojů, což je pochopitelné tvrzení, protože ČSSD i Zeman čínské peníze potřebují. Mezi jejich chováním je však velký rozdíl. Zatímco Zeman podlézá, když mává krtečkem v čínské státní televizi, Sobotka a jeho strana usilují o co nejlepší podmínky nejen možná především pro sebe, ale i pro Českou republiku.

ČSSD i Zeman čínské peníze potřebují. Mezi jejich chováním je však velký rozdíl. Zatímco Zeman podlézá, když mává krtečkem v čínské státní televizi, Sobotka a jeho strana usilují o co nejlepší podmínky nejen možná především pro sebe, ale i pro Českou republiku.

Navíc je jejich jednání důstojné a profesionální, oproti čemuž Zeman svými žabomyšími válkami a směšnými gesty klesl do politické bažiny. Nepodlézá pouze Číně, ale i Putinovu Rusku, což kvůli jeho otevřenému geopolitickému střetu se Západem mnohem více znepokojuje.

V mezinárodní politice je Čína ve stínu Ruska, které má silného a rozhodného lídra, ale stále není o mnoho více než „Bangladéš s raketami“. Strach z války Ruska a NATO je však absurdní, protože by šlo o souboj supermana s pětiletou holčičkou. Vladimír Putin si to uvědomuje, poněvadž „není hloupý“.

Dokud však bude proti sobě mít pouze druhořadé geopolitické hráče, bude si troufat stále víc, protože ví, že mu nic nehrozí. Proto na konci mandátu Baracka Obamy připlula letadlová loď Admirál Kuzněcov k syrským břehům, aby se pokusila ukončit občanskou válku v této zemi. Putin na sebe upoutává stále větší pozornost, což je pozoruhodný výkon na „Bangladéš s raketami“.

Čína a kompromisy

S Čínou je to jinak. Pokud jde o úspěchy čínské ekonomiky, pak například letos jsou z pěti nejbohatších bank světa čtyři čínské, navíc na prvních třech místech. Kdo by před 20 lety věřil v něco takového a nebyl by považován za blázna? Ekonomický vzestup Číny však zatím nedoprovází geopolitický postup.

Kromě sporu o ostrovy v Jihočínském moři se Čína drží spíše zpátky, ale těžko soudit, jak dlouho tato situace vydrží

Kromě sporu o ostrovy v Jihočínském moři se Čína drží spíše zpátky, ale těžko soudit, jak dlouho tato situace vydrží. Představitelé zemí celého světa však Říši středu respektují. Například Kongres USA vytvořil čínský výbor, jenž má zkoumat silného konkurenta. Takovému zájmu se netěšil ani Sovětský svaz v nejledovějších obdobích studené války.

Kompromisy museli dělat všichni politici. Dokonce i ti, které považujeme za autority a máme sklon si je idealizovat. Císař Karel IV. svolil roku 1349 k norimberskému pogromu, aby si zajistil loajalitu města. A také Tomáš Garrigue Masaryk byl navzdory svému humanismu „pragmatikem moci“, jak poznamenal historik Eduard Kubů. Sobotka se nesnížil. Alespoň prozatím.

Počet příspěvků: 3, poslední 27.11.2016 08:41 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.