Sníží zelené zdroje závislost Ukrajiny na ruském plynu?

Jaká je energetická politika Ukrajiny, trh s elektřinou a současný i potenciální budoucí podíl obnovitelných zdrojů energie? Dočká se transparentního trhu s elektřinou?

Jakub Kučera 24.11.2018
Obnovitelné zdroje energie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Obnovitelné zdroje energie. | foto: Montáž Alessandro CanuČeská pozice
Obnovitelné zdroje energie.

Ukrajinská vláda přijala v srpnu 2017 definitivní verzi Energetické strategie do roku 2035. Její titul Bezpečnost, energetická efektivita, konkurenceschopnost ukazuje, o co Ukrajincům především jde. Začněme od konce – ve všech odvětvích ukrajinské energetiky by mělo vzniknout konkurenční prostředí bez tržních pokřivení, například rozdílných cen energií pro skupiny zákazníků. Současně by Ukrajinci měli energii lépe využívat, protože tamní ekonomika je energeticky značně náročná (viz graf).

Energetická náročnost ukrajinské ekonomiky by se do roku 2035 měla snížit na polovinu, což by odpovídalo dnešnímu Polsku. Tím by poklesl každoroční objem peněz na energie vůči HDP, čímž se uvolní na jiné účely. Současně by konkurenční prostředí mělo nastartovat vyšší využití domácích zdrojů – zejména zemního plynu a biomasy. Za třetí, díky uvedeným opatřením by se měla výrazně zvýšit energetická bezpečnost Ukrajiny a klesnout závislost na importovaných surovinách, zejména z Ruska (zemní plyn, ropné produkty, jaderné palivo), respektive jím kontrolované části Ukrajiny (černé uhlí).

Energetická náročnost vybraných ekonomik

TPES = primární spotřeba energie; toe = tuna ropného ekvivalentu

Ukrajina, OZE1.

Pramen: IEA

Obnovitelné zdroje energie

Primární spotřeba energie nemá výrazně překonat tu z roku 2015, ačkoli ekonomika poroste. Až po roce 2030 by se měla přes ni přehoupnout, ale jen nepatrně, takže se v roce 2035 očekává jen o 6,5 procenta vyšší než v roce 2015. Významnou roli bude v energetickém mixu nadále hrát zemní plyn, který by ale neměl dosáhnout dřívějších hodnot, například před deseti lety činila jeho spotřeba 61,8 miliardy metrů krychlových(Německo odebíralo v uplynulých letech okolo 80 miliard metrů krychlových). Ukrajinská spotřeba zemního plynu by se měla stabilizovat v podstatě na té z roku 2015, tedy okolo 35 miliard metrů krychlových.

Zatímco zemní plyn si dnešní význam zachová, u uhlí poklesne. Ropa a jádro si více méně udrží dnešní energetický podíl, ale „špinavé“ uhlí bude nahrazeno především obnovitelnými zdroji energie. Na celkové spotřebě energie by se tak v roce 2035 mohl vítr a slunce podílet 10,5 a biomasa 11,5 procenty.

Zatímco zemní plyn si dnešní význam zachová, u uhlí poklesne. Ropa a jádro si více méně udrží dnešní energetický podíl, ale „špinavé“ uhlí bude nahrazeno především obnovitelnými zdroji energie (OZE). Na celkové spotřebě energie by se tak v roce 2035 mohl vítr a slunce podílet 10,5 a biomasa 11,5 procenty. Nyní to je necelých pět procent.

Podle Ukrajinské asociace pro rozvoj bioenergetiky (UABio) by klíčem k růstu podílu měla být biomasa, ať ve formě odpadů ze zemědělské produkce nebo z pěstovaných energetických plodin. Téměř polovinu spotřeby biomasy by měla tvořit sláma a jen čtvrtina dřevo, jež nyní dominuje. Obnovitelné zdroje energie by mohly pokrýt čtvrtinu veškerých energetických potřeb Ukrajiny a podobného podílu by mohly dosáhnout i ve výrobě elektřiny (viz graf).

Vývoj energetické spotřeby a výhled do budoucnosti podle ES-2035

Ukrajina. OZE 2

Pramen: State Statistics Service of Ukraine, ES-2035

Obnovitelné zdroje energie by se tedy měly významně podílet na rozvoji ukrajinské energetiky. Někteří odborníci však vládní strategii považují za málo ambiciózní a upozorňují na velký potenciál OZE na Ukrajině. Například „revoluční scénář“ studie Transition of Ukraine to the Renewable Energy by 2050 ukrajinských expertů z Akademie věd, který počítá s vyšší podporou OZE, vidí jejich 30procentní podíl na primární energetické spotřebě v roce 2035.

Obnovitelné zdroje energie by se měly významně podílet na rozvoji ukrajinské energetiky. Někteří odborníci však vládní strategii považují za málo ambiciózní a upozorňují na velký potenciál OZE na Ukrajině.

Oproti vládní strategii je to nepatrný rozdíl – pouze osm procentních bodů –, ale markantní je v případě výroby elektřiny. Místo „vládních“ 25 procent by na OZE měly za 15 let připadnout dvě třetiny vyrobené elektřiny (viz graf). To by odpovídalo německé Energiewende, a to je Ukrajina nesrovnatelně chudší. Bude však pro ni mnohem obtížnější financovat rozvoj OZE a infrastrukturu.

Podíl typů elektráren na výrobě v roce 2035 s aktivnější podporou OZE

Ukrajina, OZE3

Pramen: Transition of Ukraine to the Renewable Energy by 2050, Institute for Economics and Forecasting of the National Academy of Sciences of Ukraine

Energetická bezpečnost

Na Energetické strategii do roku 2035 zaráží malý důraz na ekologii. V západní Evropě je ochrana klimatu a další environmentální faktory hlavním důvodem podpory OZE. Ukrajinci chtějí zelenou energetiku také rozvíjet, ale zdůrazňují spíše její kladné dopady na energetickou bezpečnost své země (méně energetických dovozů) a na ekonomické přínosy (peníze zůstanou doma).

V západní Evropě je ochrana klimatu a další environmentální faktory hlavním důvodem podpory OZE. Ukrajinci chtějí zelenou energetiku také rozvíjet, ale zdůrazňují spíše její kladné dopady na energetickou bezpečnost své země (méně energetických dovozů) a na ekonomické přínosy (peníze zůstanou doma).

To je důsledkem mnohem vyšší provázanosti ukrajinské energetiky a vnější bezpečnosti země, respektive jejím ekonomickým výkonem. Například podíl energetických dovozů na celkovém importu se u Ukrajiny pohybuje mezi 16 až 20 procenty. V českém nebo německém případě je to jen okolo pěti procent. Dalším rozdílem je důraz na vyšší efektivitu a na vybudování robustního tržního prostředí, protože ukrajinská energetika je katastrofická. Teplem a elektřinou se plýtvá a o tržní prostředí se donedávna nedalo mluvit. Současně lze například poměrně rychle výrazně omezit plýtvání.

V neposlední řadě se ukrajinská energetická politika více zaměřuje na cenovou dostupnost energie (stejně jako český vládní plán na rozvoj energetiky), protože platby za energie dopadají na ukrajinské domácnosti a podniky mnohem více než v západní Evropě. Podle serveru NationMaster činil průměrný měsíční důchod v roce 2014 v Německu 2852, v České republice 1020 a na Ukrajině pouze 358 dolarů. Levnější energie by měl zajistit trh a ve výrobě tepla také OZE.

Nikoli nabídka a poptávka

Nyní na Ukrajině obchodování s elektřinou neexistuje. Všechny elektrárny svou produkci prodají Energorynku, operátoru tamního trhu s elektřinou, který ji „zpooluje“ a následně prodá odběratelům. Cenu, za niž Energorynek elektřinu vykoupí a prodá, však neurčuje trh, tedy nabídka a poptávka, ale energetický regulátor National Commission for the Regulation of Energy and Communal Services (NCREC), který přihlédne k výrobním nákladům.

Všechny elektrárny svou produkci prodají Energorynku, operátoru tamního trhu s elektřinou, který ji „zpooluje“ a následně prodá odběratelům. Cenu, za niž Energorynek elektřinu vykoupí a prodá, však neurčuje trh, tedy nabídka a poptávka, ale energetický regulátor NCREC

NCREC také nastavuje ceny pro skupiny zákazníků, a proto je tento systém vhodný, když se stát rozhodne křížově dotovat danou skupinu. Současně však lze systém snadno zneužít – stačí obsadit NCREC svými lidmi. Panují značné obavy, že v ukrajinském elektrárenství bylo s cenami manipulováno. Vzhledem k situaci ukrajinské energetiky a velké korupci by překvapilo, kdyby se o to nikdo nepokusil.

Loni v listopadu se okolo NCREC odehrála fraška. Ukrajinští energetici se museli vyrovnat s tím, že kvůli poklesu počtu členů nebude fungovat. To je problém, protože NCREC reguluje trhy, například s elektřinou a teplem s celkovým ročním objemem až 500 miliard hřiven, vydává licence k výrobě elektřiny včetně nových zelených zdrojů a zásadně ovlivňuje ceny na ukrajinském trhu s elektřinou (celkově 200 miliard hřiven). Obsazení komise proto není marginální, nýbrž předmětem ostrého politického boje.

Nominační komise

Předehra začala v září 2016, kdy ukrajinský Parlament zákonem stanovil, že komise musí mít aspoň čtyři členy, aby byla usnášeníschopná. Celkově jich může být až sedm. Tehdy všechny členy v souladu s dřívější praxí vybral prezident Petro Porošenko. Postupně ale měli staří členové odejít a na jejich místo měl jmenovat nové, nyní však po návrhu nové Nominační komise.

Nominační komise mohla vzniknout už dávno, ale nikomu se do toho nechtělo. Až v říjnu 2017 se rozhoupal Parlament a po dlouhém přetahování určil dva zástupce. O trochu později rest dohnala vláda a na konci listopadu, když už NCREC nefungoval, se přidal i prezident.

Na začátku roku 2016 odešel jeden člen, a proto komise vstupovala do roku 2017 s šesti členy. V polovině roku pak skončili další dva, ale noví jmenováni nebyli. NCREC měl čtyři členy potřebné ke svému fungování a jen půl roku zbývalo k řešení kritické situace. Ta se ještě vyhrotila v polovině listopadu, kdy ze zdravotních důvodů nečekaně odstoupil další člen. Regulátor nebyl usnášeníschopný.

Problémem bylo, že se zastavilo vytváření Nominační komise, která se stala novou frontou boje o vliv nad ukrajinskou energetikou. Ta má mít pět členů, přičemž prezident jmenuje dva, Parlament také a vláda na návrh ministra energetiky jednoho. Nominační komise mohla vzniknout už dávno, ale nikomu se do toho nechtělo.

Až v říjnu 2017 se rozhoupal Parlament a po dlouhém přetahování určil dva zástupce. O trochu později rest dohnala vláda a na konci listopadu, když už NCREC nefungoval, se přidal i prezident. Ukázalo se však, že podle zákona se má první kolo konkurzu na člena regulátora odehrávat 45 dní. Dalších 30 dní musí trvat druhé kolo.

Nové tarify

Je otázkou, proč se tato fraška odehrála a kdo mohl mít prospěch z toho, že jen za první měsíc nefungování regulátor nepřijal okolo 150 rozhodnutí. Celkem 35 společností údajně nedostalo licenci k výrobě elektřiny, včetně zelených zdrojů s účastí kanadských investorů a EBRD (podle jiného odhadu 16 projektů s výkonem 130 megawattů, MW).

Mnohé nasvědčuje tomu, že jedním z důvodů blokace regulátora byly nové tarify, vyšší celkem o 12 miliard hřiven, pro elektřinu z uhelných elektráren, které z velké části patří Rinatu Achmetovi. Prezident Porošenko je chtěl schválit, což zhatil nečekaný odchod člena regulátora.

Věc není přehledná, ale některé okolnosti zarážejí. Například člen, který nečekaně skončil, nereagovat, nezvedal telefony, ani když mu údajně volali velvyslanci. Teoreticky by totiž mohl rozhodnutí regulátora, včetně ožehavých licencí na projekty se zahraničním financováním, podepisovat na dálku, třeba z nemocnice.

Mnohé nasvědčuje tomu, že jedním z důvodů blokace regulátora byly nové tarify, vyšší celkem o 12 miliard hřiven, pro elektřinu z uhelných elektráren, které z velké části patří Rinatu Achmetovi. Prezident Porošenko je chtěl schválit, což zhatil nečekaný odchod člena regulátora. Současně okolí prezidenta možná nespěchalo s vytvořením Nominační komise, aby co nejdéle zůstali lidé jmenovaní prezidentem.

Tento záměr prezidentovi částečně vyšel, protože situaci Parlament vyřešil tak, že prezidentovi, jehož liknavost krizi způsobila, dal právo doplnit na tři měsíce chybějící členy regulačního orgánu. Naštěstí už začala pracovat Nominační komise a na začátku léta byli do svých postů jmenováni noví členové NCREC a většina ukrajinských energetiků (alespoň těch, kteří si přejí férový trh) se shoduje, že výběr je dobrý.

Synchronizace přenosové sítě

Význam energetického regulátoru by se měl snížit, například by neměl kontrolovat ceny na trhu elektřiny, protože v polovině příštího roku vznikne nový tržní model na bázi burzy podobný českému nebo německému. Zavede se denní, vnitrodenní a vyrovnávací trh, na kterých se budou uzavírat kontrakty. Obchodníci a výrobci elektřiny by měli být zodpovědní i za odchylku, tedy za to, když do sítě dodají, nebo odeberou jiné množství elektřiny, než prodali, respektive koupili.

Postupně by se měla ukrajinská přenosová síť (i moldavská vklíněná mezi ukrajinskou a rumunskou) synchronizovat se sítěmi sousedních zemí Evropské unie, takže Ukrajina bude moci mimo jiné lépe vyvážet své přebytky. Nyní to může dělat jen z malé západní části, takzvaného burštýnského ostrova okolo uhelné elektrárny Burštýnská.

Postupně by se měla ukrajinská přenosová síť (i moldavská vklíněná mezi ukrajinskou a rumunskou) synchronizovat se sítěmi sousedních zemí Evropské unie, takže Ukrajina bude moci mimo jiné lépe vyvážet své přebytky. Nyní to může dělat jen z malé západní části, takzvaného burštýnského ostrova okolo uhelné elektrárny Burštýnská. Ten zahrnuje zdroje o výkonu 2350 MW, tedy zhruba jen čtyři procenta celkové kapacity Ukrajiny. Otázkou je, jaký dopad bude mít lepší propojení s EU a větší možnost vyvážet ukrajinskou elektřinu.

Obnovitelné zdroje energie budou mít na novém trhu podobné postavení jako u nás a v dalších členských zemích EU. Elektřinu od nich koupí „garantovaný výkupce“, který potřebné finanční prostředky získá od správce přenosové soustavy, který je rozúčtuje odběratelům elektřiny. Mnohem zajímavější diskuse, než která instituce elektřinu koupí, je o ceně za zelenou elektřinu.

Nyní mají ukrajinské zdroje zelené elektřiny atraktivní výkupní ceny díky zelenému tarifu. V německých aukcích se on-shore větrné turbíny v průměru spokojí s podporou okolo 40 eur za megawatthodinu. Solární projekty pak v průměru potřebují okolo 45 eur/MWh a podobné částky platí i pro Dánsko.

Hrozba mnoha slunečních elektráren

Tento systém se potýká se dvěma problémy. Ukrajinští zákonodárci při schvalování podpory OZE, takzvaný zelený tarif, počítali s technologickým pokrokem a prosadili dvě pravidla. Na rozdíl od evropských systémů podpory nedostávají ukrajinské projekty zelený tarif na daný počet let (v ČR například většinou 20 let), nýbrž do konce roku 2029 bez ohledu na datum zprovoznění. Doba podpory se proto zkracuje.

Hrozí, že se slunečních elektráren postaví mnoho, což neúměrně zatíží odběratele elektřiny. Tam, kde se za uplynulé dva tři roky postavily projekty o výkonu jednotek MW, se plánuje jejich rozšíření na desítky MW. Tento boom nemusí zpomalit ani po 1. lednu 2020, kdy se sice sníží zelený tarif, ale stále bude atraktivní.

Za druhé, na začátku let 2020 a 2025 se tarify pro nové projekty trochu sníží. Zatímco je sporné, zda postupné snižování podpory po dobu projektu zastaví solární boom, platný systém brání rozvoji biomasy. Kdo s výstavbou elektrárny ještě nezačal, nebo zanedlouho nezačne, riskuje, že se mu projekt nevyplatí. Biomasa má přitom hrát v transformaci ukrajinské energetiky hlavní roli. I proto se pro ni připravuje nová podpora.

Po západoevropském vzoru se zvažuje přechod k aukčnímu systému, kdy podporu získají projekty s nejnižší podporou. Podle nedávné diskuse v ukrajinském parlamentu by nový systém mohl odstartovat v polovině roku 2019 a nyní se začíná pracovat na zákonech. Také na Ukrajině může nastat příliš rychlý rozvoj fotovoltaiky.

Hrozí, že se slunečních elektráren postaví mnoho, což neúměrně zatíží odběratele elektřiny. Tam, kde se za uplynulé dva tři roky postavily projekty o výkonu jednotek MW, se plánuje jejich rozšíření na desítky MW. Tento boom nemusí zpomalit ani po 1. lednu 2020, kdy se sice sníží zelený tarif, ale stále bude atraktivní. Ukrajinská asociace obnovitelných zdrojů, která sdružuje i firmy investující do fotovoltaiky, proto vyzvala k rychlému snížení tarifu, přičemž by se měl větší důraz klást na rozvoj výroby elektřiny z biomasy a bioplynu.

Uhelný paradox

Další překážkou rozvoje OZE na Ukrajině je stará přenosová síť. Na začátku roku 2014 se odhadovalo, že 42 procent vedení o napětí 220 až 330 kilovoltů (kV) má více než 40 let. Téměř dvě třetiny transformátorů překročily životnost a existují i jiné problémy. Začíná se proto zvažovat, kolik OZE přenosová síť unese.

Jaderné zdroje nejsou příliš flexibilní a Ukrajina nedisponuje plynovými zdroji (kvůli geopolitické situaci je nikdo nestaví), a proto se sluneční a větrné elektrárny musejí vyvažovat starými, na tento úkol nepřipravenými uhelnými elektrárnami. Rozvoj OZE by tedy mohl zvýšit emise skleníkových plynů a ceny elektřiny.

Nedávno například šéf přenosové sítě Ukrenergo prohlásil, že ne více než tři gigawatty (GW) slunečných a větrných elektráren. Dnes přitom na Ukrajině stojí o trochu více než 1,35 GW OZE a tento výkon by mohl být dosažen v prosinci 2019 (viz graf), přičemž připojení k síti bylo schváleno pro projekty s instalovaným výkonem 3266 MW v solární a 4200 MW ve větrné energetice. Ukrajině škodí špatné propojení s členskými státy EU, které by přebytky mohly koupit.

Hrozí také „uhelný paradox“. Jaderné zdroje nejsou příliš flexibilní a Ukrajina nedisponuje plynovými zdroji (kvůli geopolitické situaci je nikdo nestaví), a proto se sluneční a větrné elektrárny musejí vyvažovat starými, na tento úkol nepřipravenými uhelnými elektrárnami. Rozvoj OZE by tedy mohl zvýšit emise skleníkových plynů a ceny elektřiny.

Uvažuje se proto, zda podporu solárním elektrárnám nepodmínit zapojením baterií. Jinou možností je vyšší decentralizace výroby a spotřeby. Nebo by šlo masově nasadit technologii power-to-gas, která by mohla být na Ukrajině výhodná díky rozvinuté plynárenské síti včetně velkých podzemních zásobníků (i ta je však poměrně zanedbaná). Zmíněný šéf Ukrenerga navrhl dotace pro bateriová úložiště nebo plynové turbíny. Podle něho bude Ukrajina do roku 2025 potřebovat 2,5 GW těchto zdrojů.

Instalovaný výkon OZE

bez Krymu

červená linie = cíle podle národního plánu pro OZE do roku 2020;

modrá linie = skutečnost (podle energetické statistiky)

Ukrajina, OZE4

Pramen: Ukrenergo

Teplo z biomasy

Dokud nebude jasná forma podpory pro zelené elektrárny, nemá smysl začínat projekty. Pozornost se proto obrací k výrobě tepla, na níž by se podle Energetické strategie do roku 2035 měly OZE v roce 2035 podílet dvěma pětinami, oproti šesti procentům v roce 2016, přičemž hlavní roli hraje biomasa.

Za teplo z biomasy se nyní platí o deset procent méně než ze zemního plynu. To se zdá zvláštní, protože pálení biomasy má i tu výhodu, že peníze zůstávají doma a podporují ekonomiku. Navíc biomasa zvyšuje energetickou bezpečnost země, protože se nemusí dovážet ruský zemní plyn, hlavní surovina pro ukrajinskou výrobu tepla.

Její ekonomický potenciál se pro rok 2016 odhadoval na 21 milionů tun ropného ekvivalentu, takže by mohla pokrýt až 25 procent současné primární spotřeby energie (zemědělská odpadní biomasa tvoří okolo 40, dřevná zhruba deset, energetické plodiny včetně energetické kukuřice okolo 35 procent – zbytek biopaliva a bioplyn). Do roku 2050 by se potenciál díky vyšší úrodnosti plodin, nárůstu lesní těžby, rozvoji bioplynu a zvětšení osevní plochy pro energetické plodiny včetně kukuřice mohl zdvojnásobit.

Za teplo z biomasy se nyní platí o deset procent méně než ze zemního plynu. To se zdá zvláštní, protože pálení biomasy má i tu výhodu, že peníze zůstávají doma a podporují ekonomiku. Navíc biomasa zvyšuje energetickou bezpečnost země, protože se nemusí dovážet ruský zemní plyn, hlavní surovina pro ukrajinskou výrobu tepla. Pálení biomasy by se Ukrajincům vyplatilo, i kdyby za teplo z ní platili stejně, nebo dokonce více než z plynu.

Desetiprocentní „sleva“ však také znamená, že na přechodu z plynu na biomasu vydělá i místní obyvatelstvo. Oněch 90 procent ve srovnání s výrobou tepla z plynu naštěstí ve většině případů stačí, aby se projekty vyplatily. Jen pro menší to může být málo. Na tomto problému se pracuje a je možné, že cena tepla z biomasy se bude více odvozovat od velikosti zdroje se zvýhodněním těch nejmenších.

Spíše právní stát

Záměna plynu ve výrobě tepla biomasou je jednou z hlavních složek vládního cíle snížit spotřebu zemního plynu do roku 2020 o pět miliard ročně oproti dnešním 30 miliardám metrů krychlových. Otázkou je, zda se tento cíl podaří naplnit. Pokud jde o Národní plán pro rozvoj OZE z roku 2014, realita za plánem pokulhává.

Zajímavým nápadem na podporu biomasy je založit burzu, na které by se s ní transparentně obchodovalo. Energetické zdroje by mohly lépe biomasu nakupovat a ceny na trhu by byly přehlednější. Podobný systém funguje na Litvě v podobě burzy Baltpool. Nápad má na Ukrajině velkou podporu a nyní se řeší legislativa. Například, kdo bude povinen na burze biomasu nakupovat, což byl na Litvě hlavní předpoklad úspěšného rozjezdu burzy.

Mezinárodní měnový fond, jehož další mise nedávno navštívila Kyjev, by se měl především zaměřit na korupci a na vybudování právního státu, což značně ovlivní i bioenergetiku. Ukrajina může zahraničním investorům nabízet stovky projektů, do nichž investovat dává smysl, ale neochrání-li peníze, nikdo nepřijde.

Rozvoji výroby tepla z biomasy pomůže tržní narovnání cen zemního plynu pro domácnosti a teplárny, tedy jeho zdražení. Za teplo z biomasy se bude platit více než dosud, což boom kotlů nebo tepláren asi nepodpoří. Navíc je otázkou, je-li narovnání cen před volbami příští rok to nejmoudřejší, co mohou západní partneři po Ukrajině požadovat. Hrozí totiž, že zvýšením cen za teplo naroste odpor k tržním reformám a příklon k Západu.

Ukrajinská vláda si však údajně spočítala, že cenové narovnání nebude mít zásadní dopad na domácnosti, protože drtivé většině z nich bude kompenzované vyššími přímými dotacemi (domácnost by neměla za komunální služby včetně tepla platit více než 15 procent svého příjmu). Podle nejnovějších zpráv ukrajinská vláda schválila postupné narovnávání cen plynu pro vytápění domácností do roku 2020.

Mezinárodní měnový fond, jehož další mise nedávno navštívila Kyjev, by se měl především zaměřit na korupci a na vybudování právního státu, což značně ovlivní i bioenergetiku. Ukrajina může zahraničním investorům nabízet stovky projektů, do nichž investovat dává smysl, ale neochrání-li peníze, nikdo nepřijde.Tento úkol je obtížnější než zdražení tepla pro ukrajinské domácnosti, ale nebude-li splněn, ukrajinská ekonomika neporoste a energetika nezezelená.