Smrt Valerije Zolotuchina opět upozornila na krizi Divadla na Tagance

Na konci března zemřel herec, bez něhož si bezmála půlstoletí existence proslulého moskevského divadla nelze vůbec představit.

Divadelník Valerij Zolotuchin zemřel 30. března ve věku 71 let. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Divadelník Valerij Zolotuchin zemřel 30. března ve věku 71 let. | foto: http://commons.wikimedia.orgČeská pozice
Divadelník Valerij Zolotuchin zemřel 30. března ve věku 71 let.

Do Moskvy přijel z daleké Altaje a podařilo se mu vystoupat až na samý vrchol ruského divadelnictví. Odchod Valerije Zolotuchina, který zemřel 30. března ve věku 71 let na následky mozkového nádoru, opět obrátí pozornost i na Divadlo na Tagance, s nímž byl herec neodmyslitelně spjat téměř půl století. Jeho vedení byl před dvěma lety po odchodu nestora evropského divadla Jurije Ljubimova provázeném skandály chtě nechtě nucen převzít.

Plný vnitřní síly

Pokud je pravdou, že nás Bůh vystavuje utrpení, abychom z něj načerpali sílu, pak Valerij Zolotuchin zemřel plný vnitřní síly. Bůh ho totiž nikterak nešetřil, což ovšem Zolotuchin snášel s tichostí a pokorou. Počínaje už samotným narozením 21. června 1941, když den poté zaútočilo na jeho vlast nacistické Německo...

Byly to těžké časy a svého otce viděl Zolotuchin poprvé až téměř ve třech letech. Nejdříve ho totiž z domova odvolala sklizeň a následně válka. Později byl malý „Valera“ vystaven zkoušce v podobě tuberkulózy kostí. Tři roky byl připoután na lůžko a dlouho poté mohl chodit jen s pomocí berlí.

Zolotuchin stál v roce 1964 u zrodu jednoho z nejzajímavějších divadelních experimentů poslední třetiny 20. století

Navzdory tomu absolvoval obor tance a komiky na slavné moskevské divadelní akademii GITIS a v roce 1964 už stál u zrodu jednoho z nejzajímavějších divadelních experimentů poslední třetiny 20. století, Divadla na Tagance. Vystupoval v mnoha inscenacích od Dobrého člověka ze Sečuanu, přes Borise Godunova a Hrdinu naší doby až po představení na památku jeho přítele Vladimira Vysockého. Ohlédneme-li se bezmála za půlstoletím historie Taganky, nelze si ji bez Zolotuchina, stejně jako bez Ljubimova a Vysockého, vůbec představit.

Natočil rovněž spoustu filmů od Pána tajgy, ve kterém si zahrál spolu s Vysockým, přes hudební komedii z doby občanské války s názvem Bumbaraš, díky níž si získal všeobecnou popularitu, až po Malé tragédie, ve kterých ztvárnil Mozarta. V devadesátých letech se dostal nakrátko do pozadí, aby se následně díky renesanci ruského filmu opět objevil na plátnech kin i v populárních televizních seriálech od Noční hlídky, přes Mistra a Markétku až po Unaveni sluncem 2. Zahrál si i v Menzelově filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojína Ivana Čonkina (1993).

Osud Zolotuchina nešetřil ani v soukromém životě, před devíti lety spáchal jeho prostřední syn sebevraždu. Dítě, které se mu narodilo rok nato v mimomanželském poměru, pro něj ovšem znamenalo nový cíl i sílu.

Vášně kolem Taganky

Poslední velkou zkoušku představovaly vášně, které kolem Taganky vzplanuly v roce v čevnu 2011 shodou okolností při hostování divadla v Praze, a hluboká krize, jež po nich následovala. (Herci se tehdy od Ljubimova dožadovali vyplacení honorářů a vyhrožovali, že v opačném případě se na scéně neobjeví. Ljubimov jim nakonec peníze dal, ale po konci sezony z Taganky odešel.)

V důsledku toho Zolotuchin převzal osiřelé vedení svého milovaného divadla. Přestože byl tento krok považován mnohými za zrazení mistra Ljubimova, ve skutečnosti na sebe vzal tento těžký úkol pouze kvůli odpovědnosti, kterou pociťoval vůči Tagance.

A ačkoliv nebyl žádným stratégem, kromě péče o Ljubimovův odkaz se snažil divadlo inovovat například navázáním spolupráce s režiséry jako Krzysztof Zanussi. Problémy Taganky se po jeho onemocnění a následném odstoupení pouze prohlubovaly, avšak jeho smrt a obtížná situace by mohly znesvářené strany opět přivést k sobě – Taganka snad totiž stojí ještě za pokus.

Návrat Ljubimova?

Přestože to byla podle některých listů již hotová věc, 95letý Jurij Ljubimov se do moskevského Divadla na Tagance alespoň zatím nevrátí. Oznámil to vedoucí odboru kultury moskevské radnice Sergej Kapkov s tím, že zakladatel divadla, jež oslaví příští rok padesáté výročí, souboru dosud neodpustil. Sám umělec prohlásil, že si návrhy týkající se budoucnosti Taganky ještě promyslí, avšak od herců očekává omluvu. Ještě předtím připustil možnost, že zakáže uvádění inscenací vzniklých v jeho režii, neboť se hrají takřka svévolně a nepozorně. Přední herci Taganky očekávají Ljubimovův návrat.

Počet příspěvků: 1, poslední 5.4.2013 06:51 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.