Slovenský rapper Vec: Nové a nezajeté věci přijímají naše národy trochu těžko

Rozhovor s Branči Kováčem nejen o imunitě starší populace vůči hip hopu, ale i o toleranci české a slovenské společnosti k novým trendům.

„Byl jsem proti roztržení Československa, ale nakonec si myslím, že bylo tím nejlepším, co jsme mohli udělat. Kdyby se dnes v parlamentu řešila nějaká otázka, vždycky by to bylo Češi versus Slováci, mělo by to nesnášenlivý podtón,“ říká Branislav Kováč a | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Viktor CickoČeská pozice
„Byl jsem proti roztržení Československa, ale nakonec si myslím, že bylo tím nejlepším, co jsme mohli udělat. Kdyby se dnes v parlamentu řešila nějaká otázka, vždycky by to bylo Češi versus Slováci, mělo by to nesnášenlivý podtón,“ říká Branislav Kováč a | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Rapper a DJ Branislav Kováč (36), známější pod pseudonymem Vec, patří k nejdéle sloužícím osobnostem slovenské hiphopové scény. Na té se s úspěchem pohybuje už přes dvacet let, pročež je – i díky stejnojmennému názvu druhé desky – často označován jako „Funkčný veterán“. V prosinci loňského roku vydal po čtyřech letech nové album s název Stereo farbo slepo, které bylo pro svou barvitost a silné texty vřele přijato hudebními kritiky i fanoušky.

Rozhovor pro ČESKOU POZICI se tématicky točil kolem tolerance české a slovenské společnosti k novým trendům v různých aspektech jejich každodenního fungování. Řeč přišla i na to, proč je starší část populace stále imunní vůči hiphopové hudbě.

O toleranci

ČESKÁ POZICE: V loňských volbách se do Národní rady nedostala Slovenská národná strana (SNS), jejímž předsedou byl kontroverzní politik Ján Slota. Strana šla do voleb s billboardy, na nichž stálo: „Dokedy budeme dopláceť na cigánov?“ Myslíte, že neúspěch SNS přispěl ke zklidnění xenofobie?

VEC: Vždycky to jde v nějakých vlnách, které podle mě nejsou závislé na volbách. I když možná nějaký vliv to haló kolem kampaní stran, ať už levicových či pravicových, mít bude. Já si vůbec nemyslím, že by tato vlna xenofobie utichla. Pořád je to v lidech, i když to nedávají tolik najevo, vře to v nich. Když něco nenávidíte, pořád to ve vás je a je jedno, jestli křičíte nebo jste zticha.

ČESKÁ POZICE: Je v tom strach z neznámého?

VEC: Z velké části ano. Zrovna Slováci jsou k tomu opravdu náchylní. Jsme malý národ, a to se odráží i v prudších reakcích vůči něčemu novému a jinému.

ČESKÁ POZICE: Hraje roli i vzdělanost?

VEC: V podstatě to vypadá, že vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou tolerantnější. Nečetl jsem žádné průzkumy, ale myslím, že kdyby někdo srovnal náchylnost slovenských a například německých vysokoškoláků k intoleranci, byla by u nás daleko větší. Je to právě o nízké početnosti národa. V  intoleranci nejsou Česko a Slovensko daleko od sebe, tento problém má celá východní Evropa, poněvadž mluvíme o vnějších vlivech, které sem samozřejmě dlouhou dobu nepřicházely. Jiná situace je třeba v Kanadě, tam je společnost otevřená, protože se tam vlivy a kultury mísí už dlouho.

„Nezmením svet ale stále to budem skúšať / pichať do osieho hniezda a otvárať si ústa,“ přiznává se Branči Kováč alias rapper Vec v písni Placebo.

ČESKÁ POZICE: Jak vnímáte současné vztahy mezi Slováky a Maďary, popřípadě maďarskou menšinou žijící na Slovensku? Jsou to přece jen národy, které k sobě měly chtě nechtě v historii blízko.

„Já chodím na koncerty, a tam jsou Maďaři i Slováci, cikáni i bílí, ale i kdyby byl někdo z nich rasista, nedá to na takových akcích otevřeně najevo“VEC: Maďaři nad námi měli politickou, ale i kulturní nadvládu, zase jsme tahali za kratší konec. Mezi mnou a mými maďarskými kamarády funguje samozřejmě takové to nevinné pošťuchování. Osobně se moc nesetkávám s nějakým rasismem nebo předsudky vůči maďarské menšině. Ale já nejsem politik, který by si to vyzkoušel na vlastní kůži, já chodím na koncerty, a tam jsou Maďaři i Slováci, cikáni i bílí, ale i kdyby byl někdo z nich rasista, nedá to na takových akcích otevřeně najevo.

ČESKÁ POZICE: Před měsícem si Češi vybrali poprvé v historii prezidenta prostřednictvím přímé volby. Na Slovensku tento model funguje od roku 1999. Osvědčil se? Byly zde totiž slyšet kritické hlasy, že se prezidentem stane populista.

VEC: Je to jako volby do parlamentu – spravedlivé. Byl tak zvolen, tak je prezidentem celého národa. Nevím, jak u vás, ale u nás je to spíš taková figurka, která ale dokáže pěkně zkomplikovat a zabrzdit některé důležité věci.

ČESKÁ POZICE: Jak Slováci aktivně projevují vlastenectví? Nárážím trochu na to, že v České republice je to v minimu případů, například při hokejovém mistrovství světa...

VEC: Taky si rád zakřičím: „Slovenskooo!“ Probudí mě to a ten Slovák ve mně vyroste o sto procent. Jsou to ale podle mě reakce, které jsou přirozené. Byl jsem vychováván v křesťanském duchu, ale nikdy mi nebyla vštěpována přehnaná láska k slovenskému národu. Hrdost mám ale vybudovanou.

ČESKÁ POZICE: Ve skladbě Rozdiel, která je na novém albu Stereo farbo slepo, rapujete: „Riadim sa novou, ale poznám aj starú mapu, narodil som sa v ČSSR a tak to bude nafurt.“ Zmiňujete také mléko za 2 Kčs a kusovky z PNS. Jsou to radostné vzpomínky, nebo smutná nostalgie nad roztržením Československa?

VEC: Z období, které nazýváme dětstvím, mi trčí samé radostné vzpomínky. Byl jsem proti roztržení Československa, uvědomuju si, jaké jsou mezi námi vztahy a jak k sobě máme blízko, ale nakonec si myslím, že rozdělení bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Kdyby se dnes v parlamentu řešila nějaká otázka, vždycky by to bylo Češi versus Slováci, mělo by to nesnášenlivý podtón. Už to tam bylo cítit a oba národy se přes to v té době nedokázaly přenést. Je to cítit i mezi Čechy a Moraváky, ale tam ty rozdíly nejsou tak markantní. Takže je to i trochu o společném jazyce.

„Vytvořit hranice mezi lidmi a zvýhodňovat jednu skupinu s sebou vždy nese úskalí a negativní reakce“

ČESKÁ POZICE: Znám dost svých vrstevníků, kteří nemají rádi mladé Slováky, protože jsou na univerzitách zvýhodňováni, například v rezervaci pokojů na kolejích. Chybí porevoluční generaci bezprostřední zkušenost s minulým režimem, respektive s tím, co je označováno jako „bratrství“?

VEC: Určitě jí chybí k tomu, aby tenhle pojem chápala jako má generace. Totéž ale funguje i mezi bratislavskými a mimobratislavskými studenty. Vytvořit hranice mezi lidmi a zvýhodňovat jednu skupinu s sebou vždy nese úskalí a negativní reakce.

„Jedno máme ale spoločné my aj vy / Rusi nás pol storočia kopali do riti / tvárili sa ako velký brat / a malý brat mohol byt rád že je rád,“ rappuje Vec na novém albu ve skladbě Rozdiel.

O hip hopu

ČESKÁ POZICE: V Lucerna Music Baru budete 21. února koncertovat s českým Champion Sound livě bandem, což je kapela známá tím, že hraje s formací Prago Union. Jak moc je provázaná česká hiphopová scéna se slovenskou?

VEC: Před deseti lety jsme byli určitě více spjatí, minimálně víc Čechů koncertovalo na Slovensku. Samostatnost se vryla i do vnímání hudby, takže teď lidé a promotéři raději uvítají slovenskou kapelu. Mám pocit, že už se u nás ani neposlouchá tolik českého hiphopu jako dřív, což je smutné, ale tak to je.

ČESKÁ POZICE: České hiphopové scéně je někdy vytýkáno, že se chová jako mikrokosmos, který je zahleděný sám do sebe a moc nereflektuje zahraniční trendy. Souhlasíte?

VEC: Ne všechny skupiny jsou samostatné a samy sebou, ale u některých bych souhlasil. Takové bandy vůbec nehledí na to, co se děje venku, chtějí si dělat vlastní hudbu po svém. Takto vidím Jamese Colea. Ten občas používá takovou směsici zvuků, kterou nedokážu k nikomu přirovnat, nikdo je snad nikdy nepoužil. Není to možná extra vynikající, ale je to jeho, má svůj zvuk. To samé texty – jede si v tom, co ho nejvíc baví, to se mi na něm opravdu líbí.

„Ano, nahoněné ego je součástí hiphopu odjakživa. Sebevědomí jako výrazový prostředek trčí z tohoto žánru víc než z kteréhokoli jiného.“

ČESKÁ POZICE: Pokud bychom se bavili o machistických rapperech, kteří nešetří silnými gesty, patří k hiphopové kultuře?

VEC: Ano, nahoněné ego je součástí hiphopu odjakživa. Sebevědomí jako výrazový prostředek zkrátka trčí z tohoto žánru víc než z kteréhokoli jiného. Pokud je někdo introvert a na pódiu se stává někým jiným, zároveň mu to není proti srsti a lidé ho berou jako někoho, koho v této podobě chtějí vidět, je to také v pořádku.

ČESKÁ POZICE: Proč se bráníte označení „otec slovenského hiphopu“?

VEC: Otcem je člověk, který něco zavedl. Tím je podle mě David zo Senca, který položil základy všeho, co se týká rapování ve slovenštině. Přinutil nás přemýšlet tak, aby nás vůbec nenapadlo skládat hudbu v jiném jazyce. Skupina Moja Reč byla třeba hrozně kritizovaná za to, že do slovenské lyriky, kterou má na vysoké úrovni, vkládá anglické výrazy. Čím déle ale v těch vodách plavu, tím méně mi tenhle fakt vadí.

ČESKÁ POZICE: Co tedy vede kapely, které nejsou z anglosaských zemí, k tomu, že tvoří texty v angličtině?

VEC: Podle mě je to kombinace kalkulu a zjednodušování si věcí, protože frázování v angličtině je nadužívané. Hrne se to ze všech stran, tento jazyk dominuje snad všem žánrům. Frázovat slovensky nebo česky s hudbou, která má aktuální zvuk, je daleko těžší. Kapely, které jdou anglickou cestou, prostě neumějí napsat a zazpívat český nebo slovenský text.

Vec: Branči Kováč, featuring Sash & Marián Čekovský.

ČESKÁ POZICE: Ve skladbě Branči Kováč zpíváte, že vás nehraje žádné rádio. Jaké kvality má hudební dramaturgie slovenských rozhlasových stanic?

VEC: Bohužel, řídí se v drtivé většině tím, co lidé chtějí. Hrají písně, které posluchači slyšeli pětsetkrát a chtějí je i po pětisté první. Do takového prostoru je těžké se dostat s hudbou, která nebyla vytvořená s notnou dávkou kalkulu, a se skladbou, na kterou lidé nejsou zvyklí. Naštěstí máme Rádio_FM, čtvrtý okruh Slovenského rozhlasu, který nepodléhá komerčním vlivům a nepotřebuje k fungování nějaká extra vysoká čísla poslechovosti, takže tam se mým skladbám docela daří.

„Rétorika velké části populace je založena na ,starých dobrých časech‘ a něco na tom asi bude“

ČESKÁ POZICE: Hiphop, podobně jako dubstep, poměrně úspěšně prorazil do mainstreamu, není veskrze alternativním žánrem. Čím je tedy způsobena částečně přetrvávající averze vůči němu?

VEC: Není to hudba, která by tu byla přirozeně po desetiletí. Myslím, že rokenrol to tehdy také neměl úplně jednoduché, navíc nebyl úplně přirozený pro místní populaci, protože vznikl v Anglii. Je to možná i tou mentalitou – nové a nezajeté věci přijímají naše národy trochu těžko.

ČESKÁ POZICE: Budou mít šedesátníci za čtyřicet let rádi 2Paca a hiphop, jako mají ti dnešní v oblibě The Beatles a bigbeat?

VEC: Myslím si to, protože hudbu, kterou posloucháte v mládí, máte jakoby vytetovanou do mozku a strašně rád se k ní vracíte, k tomu, jak to bylo tehdy super. Rétorika velké části populace je založena na „starých dobrých časech“ a něco na tom asi bude, protože v mládí máte nejproduktivnější život a nejvíc sil. Určitě budou staří hiphopeři, kteří se budou vymezovat vůči těm mladým a vůči hudebním stylům, které budou poslouchat jejich děti. Těch se budou staří bardi ptát, co to poslouchají za kokotiny, a budou jim podsouvat J Dillu a další hiphop, který jsme poslouchali v 90. letech.

O optimismu

ČESKÁ POZICE: Poměrně dlouho už se mluví o krizi hudebního průmyslu, který prochází velkými změnami. Bude hrát v budoucnu stále klíčovou roli to, jaký má daný interpret tržní potenciál, nebo nastane konec „ekonomické totality“ ve prospěch kvalitativní stránky hudby jako uměleckého odvětví?

„Celé financování hudby se může úplně změnit a spadne do rukou úplně jiným gigantům než těm, kteří mají úspěch dnes“

VEC: To bych asi jen odhadoval, před deseti lety by mě třeba vůbec nenapadlo, že hudební byznys bude vypadat tak, jak v současné chvíli vypadá. Internet spoustu věcí změnil a samozřejmě ještě změní. Během dvaceti let může přijít další fenomén, který celý průmysl obrátí naruby; respektive způsob, jakým se hudba k lidem dostává, za co a jak utrácejí peníze. Celé financování hudby se může úplně změnit a spadne do rukou úplně jiným gigantům než těm, kteří mají úspěch dnes.

I velká vydavatelství dnes transformují svou činnost, už nedělají jen to, že by vydávala desky a prodávala je, ale snaží se těžit z umělců i jiným způsobem, například s nimi podepisují celoplošné smlouvy. Jednoduše nechtějí jít od koryta a vymýšlejí nové cesty, jak vydělat na interpretech peníze, když už se tolik neprodávají cédéčka. To nejpozitivnější, co se změnilo v předchozích letech, je fakt, že hudba je snadno dostupná odkudkoli, jen si jí člověk musí umět najít – ať už legálně či ilegálně. Je to o intuici, sledovaných kanálech a lidech, od kterých si necháte poradit.

ČESKÁ POZICE: Položím vám stejnou otázku jako v květnu rapperu Katovi: Jak vnímáte generaci, která vyrostla u počítačů?

VEC: Jsou okradeni o všechny ty modřiny, odřená kolena a naturálnost dětství, jaké jsme měli my. Outdoorové dětství bylo krásné, nechtěl bych být vychovávaný mezi čtyřmi stěnami a počítačem. Ty děti jsou oloupené o tolik rozměrů a podob života...

Vec: Turista, featuring Pio Squad (2008).

ČESKÁ POZICE: V úvodní písni alba Stereo farbo slepo, kterou jste nazval Všetko bude OK, zpíváte: „Nevidím farby ani tváre, hladím dopredu, hladám ju stále, privriem oči je tam nádej, že v tomto storočí nepríde záver.“ Jste dějinným optimistou?

VEC: Ta písnička je laděná optimisticky. Moje vize je, aby lidé nedělali rozdíly na základě toho, co viděli, že slyšeli o někom, že je takový a makový, aby si to sami zažili a na základě své zkušenosti si udělali názor. Tak by to mohlo být, i když „všetko bude OK“ je trošku utopie. Tato skladba není zrcadlem mého přesvědčení, jsem spíš pesimista.

Vec vystoupí s novým albem premiérově 21. února v Lucerna Music Baru za doprovodu kapely Champion Sound livě band.


Jozef Gáfrik "outdoorove detstvi" 17:06 22.2.2013

Počet příspěvků: 1, poslední 22.2.2013 05:06 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.