Slovanští věrozvěsti jako dvojití agenti Konstantinopole a Říma

Existují otázky, které bývají historikům zapovězeny: Co by se stalo, kdyby...? Jak je tomu v případě Cyrila a Metoděje, kteří v roce 863 přišli na Velkou Moravu a jejichž svátek 5. července slavíme?

Cyril a Metoděj. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Cyril a Metoděj. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Cyril a Metoděj.

Scénáře alternativních životů nosíme stále v hlavách. Co je zakázáno historikům, si hojně užívají romanopisci. Románová zápletka Bassova Cirkusu Humberto je do značné míry založena na tom, že si hlavní hrdina nevezme svou dětskou lásku, ale ve chvíli osudové možnosti zvolí cirkusačku Helenu.

Tento fenomén je propagován v science-fiction – kolik bylo napsáno povídek a románů a natočeno filmů s tématem cestování časem, například schwarzeneggerovská sága o lidském robotovi a jeho přátelích, kteří poletují časem, aby opravili dějiny a zabránili světové katastrofě, válce mezi stroji a lidmi. Historici si však nedají něco přikázat. Vymysleli, čemu říkají virtuální dějiny nebo – snad aby to znělo vznešeněji – kontrafaktuální historie, tedy intelektuální cvičení.

Úspěšná byzantská misie

Představme si, že by se události vyvíjely jinak, než je známe. Tímto virtuálem se historici náramně baví. Co by se stalo, kdyby Napoleon zvítězil u Waterloo či Hitler vyhrál druhou světovou válku, dostal se do Velké Británie a porazil Rusy? A nerozpakují se předvést svou imaginaci na tématech, při nichž mrzne krev v žilách: Co by se stalo, kdyby se komunismus nezhroutil?

Co by se stalo, kdyby se Velká Morava ubránila nájezdníkům a byzantská misie se na našem území ujala?

Příchod Cyrila a Metoděje v roce 863 na Velkou Moravu, jejich svátek 5. července a nastupující prázdniny umožňují takové myšlenkové cvičení. A otázka může znít: Co by se stalo, kdyby se Velká Morava ubránila nájezdníkům a byzantská misie se na našem území ujala?

Každý si hned uvědomí, na jakou sypkou půdu vstupujeme. Záleží na míře, s níž si s historií chceme pohrát. V případě přežití Velké Moravy ponecháme i jednotu západního a východního křesťanstva, umožníme Byzantincům zvítězit nad Turky (nevznikl by tedy takzvaný „třetí, moskevský Řím“), necháme omezen Západ řekněme Burgundskem, nenecháme Habsburky vybudovat impérium, později nazvané střední Evropou.

Nikoli nezvyklá představa

To je kontrafaktuál, proti němuž blednou různé pokusy s alternativním 20. stoletím. Nemusíme se ale krotit a umožnit naší imaginaci spočinout na horizontu takřka nekonečně šíře. Představa byzantského impéria, přeživšího až do dnešních časů, není pro české uši navyklé historizování nezvyklá.

Představa byzantského impéria, přeživšího až do dnešních časů, není pro české uši navyklé historizování nezvyklá

Koneckonců jsme do jedné solidní říše relativně nedávno patřili (tu poslední, komunistickou říši zla nepočítám), i když s ní dodnes nejsme vyrovnáni – starého císaře Františka Josefa si představujeme ponejvíce na stěně Palivcova hostince, stárnoucí monarchii pak reprezentují kreace divadla Járy Cimrmana, nikoli solidní výzkumy, jež dokládají, že tuzemskou kulturu obnovil v Čechách nejen národ, ale i císař pán.

Proto i Byzanc, představující protiváhu Západu při zachování jednoty víry, by nemusela být zavrženíhodná představa. Tedy pro ty, kteří si nenavykli být „plaše zbožní“, nebo pro upřímné české antiklerikály považující náboženství za podvod a v lepším případě za omyl. Ti by v našem cyrilometodějském alternativním vesmíru neexistovali.

Žádné výboje Moskvy

Zřejmě by také neexistovalo ruské impérium, alespoň ne v podobě, v němž fungovalo v uplynulých stoletích. Naše impérium by si ohlídalo své hranice! Moskva by si nechala zajít chuť na výboje a ruský car, byl-li by jaký, by byl pokorným služebníkem Konstantinopole, našeho hlavního města.

Moskva by si nechala zajít chuť na výboje a ruský car, byl-li by jaký, by byl pokorným služebníkem Konstantinopole, našeho hlavního města

Jakou úlevu by to přinášelo místodržícím Moravy, není třeba zmiňovat. Velká Morava by existovala jako samosprávný a vysoce ekonomicky i kulturně rozvinutý celek, o Čechách by se mluvilo pouze v souvislosti s místní kuchyní a drobnými jazykovými zvláštnostmi – občas by se muselo zasáhnout proti radikálům kolem malého městyse s názvem Praha, kteří by se viděli nejraději v Paříži. To by ale byly drobné lapálie!

Morava by navíc nemusela řešit odvěké dilema, co s postavením mezi Německem a Ruskem. Moravský místodržící by nemusel pít oblíbenou vodku a tančit kozáčka, stačilo by, kdyby si občas připil s Byzantinci místním vínem.

Vlastně bychom se nemuseli příliš s alkoholem trápit, neubližoval by nám, protože v naší říši by neplatilo ani známé arabské rčení: „Člověk, který pije, se zpočátku nadýmá jako páv, potom se stává veselým a poskakuje jako opice, a pije-li dál, stává se bojovný jako lev; když se ani pak nezastaví, projeví nakonec vlastnosti prasete.“

Rozkvět vzdělanosti

A naše Velká Morava? I konstantinopolští vládci by museli uznat, že bez zlatých moravských ručiček by nevěděli, co si počít. Moravské zbrojovky by dodávaly nejlepší munici pro drobné východní půtky s arabskými nájezdníky, které by však výrazněji neovlivňovaly život Impéria.

Kvetla by vzdělanost, založená na cyrilometodějském dědictví – místodržitelé by nastupovali do svého úřadu, pokud by byli schopni odrecitovat Cyrilův Proglas neboli Předzpěv k evangeliu

Islám by se pohyboval na okraji propadliště dějin. Kultura by byla založena na exportu různých typů filigránovaných náušnic, po nichž by se mohly západní dekadentní slečinky utlouct. Kvetla by vzdělanost, založená na cyrilometodějském dědictví – místodržitelé by nastupovali do svého úřadu, pokud by byli schopni odrecitovat Cyrilův Proglas neboli Předzpěv k evangeliu.

V každém větším městě by stála univerzita – s jejich financováním by nebyly žádné problémy, neboť Konstantinopol by prováděla svou imperiální politiku svědomitě a moudře, pokud by se podařilo utnout západní hereze už v zárodku (nějaké se najdou v každém univerzitním prostředí, co si budeme povídat), a byzantské zlaté mince by se tudíž do provincií jen kutálely.

A co dědictví Cyrila a Metoděje? Bylo by osou naší národní paměti. Jakou úlevu by znamenalo, kdybychom se nemuseli neustále trápit, kterou z našich národních tradic preferovat. Učitelé by se sice zlobili se žáky, kteří by flákali staroslověnštinu, ale stejně by se všude mluvilo řecky.

Západ by sice pokoušel naše intelektuály oddělováním církve od státu nebo škodolibými poznámkami, jak byli Cyril a Metoděj dvojitými agenty Konstantinopole a Říma, ale my bychom věděli své – Západ je s těmi svými individuálními svobodami beznadějně mravně rozvrácen.

Světcův hrob

Cyrilometodějství by pro nás bylo samozřejmostí, stejně jako pravoslavná liturgie a různé další obřady. Moravské hlavní město Velehrad by vzkvétalo – především od té doby, co se jezuité dobrovolně vydali na misie do Číny. Kdo by jim chtěl bránit, když bychom měli tolik vlastních mnichů různých východních obřadů.

O Velehradu jako hlavním městě by nikdo nepochyboval od doby, co jistý mladý vinař našel na svém políčku, když stavěl plot proti žravým zajícům, hrob svatého Metoděje. Všichni by uctívali světcův zub, v němž by se našel malý plánek velehradského města.

O Velehradu jako hlavním městě by nikdo nepochyboval od doby, co jistý mladý vinař našel na svém políčku, když stavěl plot proti žravým zajícům, hrob svatého Metoděje. Všichni by uctívali světcův zub, v němž by se našel malý plánek velehradského města. Mezi lidem by byla oblíbena každoroční pouť do Říma, jehož biskup by však nevládl univerzální autoritou, a hlavní součástí pouti lidová veselice s názvem „Chazaři, ven z města!“

Prostý lid by miloval různé další volnočasové hry, které by Konstantinopol shovívavě povolovala ve velké svátky – například na tombolu bohatou konverzační hru na pilátníky a trojjazyčníky, která by se též přehrávala na školních oslavách. Každým rokem by byla vyhlašována překladatelská soutěž svatého Cyrila, hojně navštívená také bulharskými a srbskými autory.

Historie není nudné řemeslo

Tyto příklady ukazují, že historie nemusí být natolik nudné řemeslo, jak by se zdálo na první pohled, i když virtuální dějiny růstanou spíše libůstkou na okraji seriózních dějepisných přístupů. Proč ale nevyzkoušet svou fantazii právě na počátku hravého léta, jehož způsob se tak může stát „poněkud neobvyklým“.

V historii se naplňují i scénáře, které nikdo nečekal a jež by ani nikdo nevymyslel

Ostatně platí, že se v historii naplňují i scénáře, které nikdo nečekal a jež by ani nikdo nevymyslel! Kdo by si například před několika stoletími pomyslel, že bude jednou muslimské Turecko, potomek křesťanské Byzance, pomáhat slábnoucímu, leč stále bohatému Západu s přílivem uprchlíků a bude za to vyžadovat protislužby, které by tento příliv ještě zvýšily?



Počet příspěvků: 1, poslední 6.7.2016 07:49 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.