Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Škoda, zase to naše české, směšné století

Seriál České století je zatím nevyvážený. Druhý díl o roce 1938 kopíruje vlastně jen to, co se u nás desetiletí traduje v nesčetných obměnách.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

J42a17n 44S78u27d78e38k

9. 11. 2013 7:09
Dr. Eduard Beneš.
I když pořadu "České století" nelze upřít určitou snahu po objektivitě, vyskytuje se v něm celá řada nepřesností. Vzpomínám si, když v roce 1968 vystoupil v ČT generál Ludvík Krejčí v hodinovém pořadu, ve kterém dopodrobna a naprosto přesně vysvětlil naši situaci v roce 1938. Uvedl nejenom přesné počty divizí na obou stranách včetně jejich vyzbrojení,  ale i celkové možnosti naší obrany tak, jak byla plánována a co z toho ze všeho po mnichovské dohodě zbylo.  V té době totiž komunistická propaganda rozšiřovala všeobecné povědomí o tom, že jsme se měli bránit s pomocí  Sovětského svazu, jehož nabízenou pomoc prý prezident Eduard Beneš odmítl. Generál Krejčí tehdy vysvětlil, že Sovětský svaz nám skutečně pomoc nabídl, ale reálně ji nemohl poskytnout, protože nebyl na válku připraven. Důkaz o tom podal sám Sovětský svaz, který i když  měl od Mnichovské dohody do napadení SSSR hitlerovským Německem ještě na válečné přípravy více než dva roky času, podařilo se mu zastavit německou armádu až u Stalingradu. Na napadení tehdejšího Československa v roce 1938  nebyl schopen vůbec zareagovat. Určitě u nás nebyl nikdo, kdo by  tehdejší situaci mohl posoudit lépe a odborněji, než právě generál Ludvík Krejčí, který zastával funkci náčelníka generálního štábu. Při tom generál Krejčí  prohlásil, že on osobně i naše armáda byli připraveni pro obranu vlasti položit svoje životy, ale šance na to abychom se ubránili, byla nulová. Zdůraznil při tom, že on jako voják, cítil odpovědnost za naši armádu, ale prezident Beneš nesl odpovědnost za celý národ. Národ, který pod tíhou vlastní odpovědnosti nechtěl hnát do beznadějné situace, na válečná jatka. Přesto i dnes existují mezi námi lidé, kteří pod vlivem dávné komunistické propagandy tvrdí, že jsme se měli proti hitlerovskému Německu  bránit .  Takové snílky bych chtěl  upozornit, že válečný střet s nacistickým Německem by při obraně našeho pohraničí  tehdy s velkou pravděpodobností nepřežili jejich dědové či otcové a oni sami by dnes  tedy nebyli na světě. Pokud měli naši vojáci čestně obstát proti několikanásobné německé přesile, znamenalo to padnout v boji do posledního muže a ne před přesilou utéct či padnout do zajetí.  Taková "obrana"  totiž  nedávala žádný smysl. Rozhodně lépe než padnout v boji na naší hranici, bylo  odejít do exilu jako např. jeden můj příbuzný, který vstoupil do US Air Force a jako člen posádky bombardovacího letadla, ničil v průběhu války vojenské cíle v Německu. Prospěl tím mnohem více, než kdyby v roce 1938 hrdinně padnul na československé hranici. Pro informovanost naší veřejnosti by tedy určitě prospělo mnohem více uvést z televizního archivu  pořad s generálem Ludvíkem Krejčím, než různé pořady typu „České století“ vymyšlené tvůrci, kteří tuto dobu nezažili a ani nemají dostatek odborných znalostí.
0 0
možnosti

Dobro

8. 11. 2013 15:52
Jak Beneš působí.
Tento komentář píši čistě z hlediska osobního vjemu, který na mne tento díl zanechal. Stranou tak ponechávám jakékoliv historické znalosti a z nich vyplývající úsudky a spojitosti.Dr. Beneš na mne v této inkarnaci působí jako člověk, který nemá pouze pochyby o svých krocích. Ty by měl v takové situaci snad naprosto každý. Nicméně působí jako člověk, který se doslova klepe strachy a opakováním si své "mantry" stále dokola se snaží si dokázat, že má vlastně pravdu. V čemž mu bezmyšlenkovitě přitakává jeho žena, která působí, jakoby snad ani nikdy neměla vlastní názor. (viz ložnicová scéna)A nejen že se bojí, on zároveň otevřeně přizná, že všem okolo sebe (a skoro to vypadá, že i sám sobě) naprosto nepokrytě lže (opět ložnicová scéna), přičemž od ostatních důsledně vyžaduje upřímnost (posezení před ložnicovou scénou).Navíc působí jako člověk, který zcela arogantně jde za svojí "pravdou", a skutečnost, že s ním nikdo (v seriálu) nesouhlasí, ho vlastně jen utvrzuje v přesvědčení, že tu pravdu opravdu má. Což je obzvláště pikantní, když vezmeme v potaz jeho vlastní pochybnosti.Aby toho nebylo málo. Beneš sám sebe považuje za demokrata, který zcela ctí demokratické instituce. Napříš celým dílem ale vystupuje zcela autokraticky a nepřijde mu divné, že by se měl o otázkách války s někým radit, což eskaluje ve scéně, kdy oznamuje Mnichovský diktát (asi) členům vlády, ve které jsou hojně zastoupeni generálové. Ti jen sklopí uši, když řeknou, že otázka války je otázkou politickou (ergo do toho nemají co mluvit). Politické rozhodnutí se pak čistě autokraticky ztělesňuje v rozhodnutí samotného Beneše, aniž by o tom kdokoliv hlasoval. To mi nezní jako demokracie. (Argument, že to udělal úmyslně protiústavně, je sice hezký, ale to neznamená, že se o tom materiálně nemohl demokraticky poradit, a formálně (na oko) by to pak udělali stejně neústavně, pokud by se na takovém řešení shodli jako nejlepším.)Ve vztahu k občanům Beneš vystupuje stylem, že oni (chudáčci) vůbec netuší, oč tu běží. Já to vím, já vím, co je pro ně dobré (i když to znamená jim lhát do očí), a proto musím vytrvat.Vůbec tu nehodlám spekulovat, jestli takový Beneš skutečně byl, a jestli mnou vylíčené okolnosti mají reálný historický podklad. Čistě jen popisuji své pocity z toho, jak byl tvůrci seriálu vykreslen. Jestli tato podoba byla jejich záměr, nevím. 
0 0
možnosti

Martin Hájek1

7. 11. 2013 20:17
Já mám tedy zcela opačný
Já mám tedy zcela opačný názor. První díl byl k uzoufání nudný a fakticky nic zajímavého nepřinesl. Ve druhém díle podle mě byla nastolena velká otázka - kdo měl tehdy pravdu? Beneš nebo Moravec? A Beneš tam rozhodně není vylíčen jako slaboch, to ani náhodou. Spíš naopak, jako člověk, který si až příliš připouští tíhu odpovědnosti, která ho svazuje (to je trochu něco jiného) - ale nijak před ní neutíká, naopak. Ten díl říká, že pro Beneše by bývalo bylo velmi jednoduché zavelet do zbraně a všichni by mu tleskali. Daleko těžší bylo vzít všechno na sebe a vědomě se stát před dějinami zbabělcem, respektive beránkem, který snímá hříchy ostatních. Pokud jste tuhle rovinu nepostřehl, tak mě to mrzí, ale tvůrcům to vyčítat určitě nelze. Zdánlivě má na chvíli pravdu Moravec, když vyčítá Benešovi selhání, jenže pak sám selže na celé čáře. Téma toho dílu byla možná relativizace zažitého černobílého schématu slaboch vs. hrdina, kdy není tak docela jisté, kdo je vlastně ten slaboch a kdo hrdina. Každopádně do zažitého klišé to moc nezapadá. Paradoxně do něj daleko více zapadal první díl, který chválíte...
0 0
možnosti

Raval

6. 11. 2013 16:00
něco nám nejde
V letošním roce nám ČT nabízí již druhý "národní" seriál, který má něco objasnit a který také má - zřejmě - zvýšit naše sebevědomí a naši národní hrdost. Jestliže Cyril a Metoděj byli neskutečným trapasem jak dějepisným, tak televizně řemeslným, tak České století se mu snaží aspoň v tom řemesle dost vyrovnat. Avšak zdráhám se tvrdit, že za to mohou jen autoři a herci a režisér. Spíš mám obavu, že to je někde jinde. Máme s vlastními dějinami problém - trochu se za ně stydíme, trochu v nich hledáme zdroj k ironii. A když se do nich pustíme vážně, tak se spíš ztrapníme. Zvlášť tam, kde chceme pojmout "velká témata" a ještě je skutečně důstojně pojednat. Nevím, kolik dílů tohoto seriálu vydržím, nového v něm moc není, ke koukání to taky moc není, zatím se mi zdá, že tlačítko "vypnout" na ovladači bude nejspolehlivější. A přitom je mi to vlastně strašně líto.
0 0
možnosti
Jak hluboko TV klesly
Asi po deseti letech jsem opět sledoval tv historický seriál - a šok je dokonalý. Nikdy jsem nebyl Benešovým obdivovatele, ale jak se tvůrcům seriálu podařilo jej zesměšnit, je hrozné. A armádu? Tragedie. Hloupé řeči, na které by žádný generál nikdy ani nepomyslil, natož je vykládal na Hradě, kam si chodí zakouřit. Všechno jakoby šité ve tmě horkou jehlou. Chudák divák.
0 0
možnosti

Petr H.

5. 11. 2013 22:03
naja
Kvalitu tohoto seriálu příznačně předznamenával už jen název. Jde o dějiny 1918-1989, kdy existoval stát zvaný Československo, ale jmenuje se to "české století". Velmi příznačné pro to jak to tu chodí a chodilo, co nikoho v Praze a Čechách nezarazí začíná být s útrpným úsměvem dobře chápáno už od Jihlavy dále na východ až po Košice...
0 0
možnosti
Historie skrze film je lež, stejně jako krov postavený hráběmi
Televizí sluší klasická dramata, byla psána pro amfiteárt, kde se žilo. Celý den, pokud nebylo horko. Fakta tam nepatřila, spíše připomnenutí schématu, klišé, jež všichni znali, neb se hrálo staletí. Také se nepředstírala souvislost s realitou, deux ex machina spadl z nebe a věc vyřešil. Aby občerstvení nezteplalo, ledničky ještě neměli a led byl až v horách. Divák se nejde k obrazovce trápit, mučit, zpochybňovat, jde relaxovat třeba kontrastem bojovky.  Dějiny lépe bádat u kartuziánů v knihovně, materiálů je dost, ale jen kartouza je to pevné prostředí, kde lze se vidět v zrcadle. S jistotou, že vás nenechají na dně, ale pozvednou, jakkoliv těžkou tradici vlečete. Ono nejde o Munchen, jde o změny, které máme už v genech, stydí se otec, zuří syn. Beznadějný stát na úrovni utrženého balonu, co ho srazí je docela fuk. Pád bude velký. Zatímco zemské vlastenectví vede k prolití krve své i cizí, nafouknutá národnost je mobilní, dá se přifukovat či upouštět. Chce pan hitler prahu? Prý se budeme stěhovat, Židé už odjeli, tak to asi nebude tak zlý, ti do toho vidí a mají Rotschilda. Nebo prahu zbouráme jako franta sauer.  Pokud není vztah k místu, jen oklikou, odjeli vlakem, ani pěšky nemuseli. Samozřejmě že nacismus byl 99% propaganda, stejně jako naše politika, vyklidit zemi není hračka, navíc prioritní byla válka a výroba. Řada podobných nacistických projektů byla zastavena hned po spuštění. Nacistické vítězství možné nebylo, natož jeho vize a projekty. Jen Lidice odpálily doutnáky na každém kroku, zejména vůči kolaborantům se lid pochlapil... To by televizní divák zemdlel a na reklamy by už elán neměl.
0 0
možnosti