Síla peněz

Podstatou strategie liberální politiky a hospodářství je, že všichni zbožňují soutěž – v politice (pluralitní demokracie) i v byznysu (volný trh). To je lež. Všichni aktéři (v politice i v byznysu) dělají vše, aby za co nejmenší investice získali co největší zisk a zničili konkurenci. Čest výjimkám – budoucím poraženým.

István Léko 18.2.2016
Uplácení | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Uplácení | foto: Shutterstock
Uplácení | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ač skoro 30 let pracuji jako novinář, stále jsem nepřestal věřit, že držet se určitých hodnot se dlouhodobě vyplatí. Jenže rozdíl mezi tím, co je nám oficiálně řečeno, a jak to celé ve skutečnosti vypadá, většinou ani nechceme vidět, protože obrázek je odpuzující.

Je mi smutno, když vidím mladé lidi, kteří poté, co si přečetli myšlenky Adama Smithe o blahodárnosti volné soutěže, se s čistými úmysly hrnou do politiky či do podnikání.

Krádež nevadí

Nedávno jsem v televizi viděl reportáž, že sběrnám rapidně ubylo vykoupeného kovu a snížily se jejich tržby. Je to díky vyhlášce o bezhotovostním výkupu kovových odpadů (česky: zákon proti zlodějům kovů), která začala platit loni v březnu. Jenže někdejšího ministra práce Petra Millera (1990 až 1992), který dnes šéfuje Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin, tato informace netěší, protože sběrnám klesá byznys.

Nevadí, když se kradou šachtové poklopy, kabely na železnici, svodidla u silnic či kovové předměty z hřbitovů, hlavní je, aby sběrny měly díky zlodějům vysoké tržby. V podobném duchu přemýšlejí dealeři luxusních aut v Číně.

Pochopil jsem to tak, že nevadí, když se kradou šachtové poklopy, kabely na železnici, svodidla u silnic či kovové předměty z hřbitovů, hlavní je, aby sběrny měly díky zlodějům vysoké tržby. V podobném duchu přemýšlejí dealeři luxusních aut v Číně. Jsou naštvaní, protože tamní vláda zavádí tvrdá protikorupční opatření. Kdo bude kupovat šestistovky mercedesy, sedmičkové bavoráky a audi osmičky, když úplatní politici a úředníci budou sedět ve vězení?

Nebýt jisté dámy v blízkosti jistého českého premiéra, tržby luxusních obchodů v Praze v Pařížské ulici by byly o mnoho milionů nižší. Nebýt různých lobbistů, politických podnikatelů, bývalých politiků a šéfů státních firem, kteří musejí vyprat svoje stamiliony, dokud se v České republice nezavede euro, příjem galeristů, kunsthistoriků, výtvarných umělců a architektů by byl jistě mnohem nižší.

A představte si, slavnému umělci není vůbec žinantní, že jeho obraz, sochu či instalaci kupuje stejně slavný lobbista za peníze uloupené z nějaké státní zakázky, tedy za peníze nás všech, kdo platíme daně. A mohl bych pokračovat, jak síla peněz rozhoduje o zákonech, o podmínkách regulace trhu či o justici.

Od lži k pravdě

Bylo by dobré hluboce se zamyslet nad tím, o čem na stránkách LN už více než dva roky při informování o různých kauzách nepřímo píšeme. Podstatou strategie liberální politiky a hospodářství je, a lidem to mainstream „tlačí do hlavy“ už více než sto let (s menšími či většími přestávkami), že všichni zbožňují soutěž. V politice (pluralitní demokracie) i v byznysu (volný trh).

Pravda je taková, že soutěž z hloubi duše všichni nenávidí

Tak tohle patří mezi nejprimitivnější lži na světě! Pravda je taková, že soutěž z hloubi duše všichni nenávidí. Všichni aktéři (v politice i v byznysu) dělají vše pro to, aby pomocí co nejmenší investice získali co největší zisk a aby zničili konkurenci. Problém je v tom, že každý chce vyhrát a dosáhnout toho, aby mu aktuální zákonodárná i výkonná moc sloužila. Samozřejmě, čest výjimkám – budoucím poražený.