Schopnost Německa táhnout Evropu je omezená

Německu se teď daří, ale z dlouhodobého hlediska je jeho ekonomická situace všelijaká, jen ne dobrá, říká prezident Německého institutu pro hospodářský výzkum DIW Marcel Fratzscher. V čem vidí problém?

Marcel Fratzscher, prezident institutu pro hospodářský výzkum DIW | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Marcel Fratzscher, prezident institutu pro hospodářský výzkum DIW | foto: Foto: DIW
Marcel Fratzscher, prezident institutu pro hospodářský výzkum DIW | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Prožíváme dobré období, které ale nemusí trvat věčně. Německo by proto mělo využít své silné pozice a pomoci víc ostatním zemím a celé Evropské unii. „Máme zvláštní odpovědnost a je na čase, aby si Berlín tuto roli uvědomil a víc se angažoval i pro ostatní,“ říká elitní ekonom, prezident prestižního Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW), poradce spolkové vlády a předseda její komise pro investice Marcel Fratzscher. Také Česko by se podle něj mělo intenzivněji zapojit do evropské integrace a přijmout euro, což by naší ekonomice velmi prospělo.

LN: Německo je zemí, jejíž ekonomická úroveň je pro Čechy dalekým cílem. Před 25 lety se ekonomové domnívali, že východní Evropa a i východní Německo propast vůči Západu překonají mnohem rychleji, než se nyní ukazuje. Doženeme Západ ještě vůbec někdy?

FRATZSCHER: Jistě že ano. To je zcela dobře možné. Vezměte si Irsko, které mělo před 25 lety HDP na osobu pod průměrem Evropské unie a nyní je již nad průměrem eurozóny. To je jeden příklad, jak může relativně malá ekonomika fungovat velmi úspěšně a jak může nejen dohnat, ale i předběhnout ostatní. Není žádný důvod, proč by to země, jako je Česko, neměla zvládnout také. Závisí to hlavně na inteligentní hospodářské politice. A irský příklad také ukazuje, že úspěchu se nedosáhne izolací, ale mnohem spíš díky tomu, že se malá země angažuje v procesu evropské integrace a spoluvytváří ji. Naopak silné národní zaměření vede k tomu, že dohánění Západu je složitější.

Především malé země profitují z evropské integrace jak v oblasti obchodu se zbožím, službami, finančních trhů, pracovních trhů, ale i ve společné měně. Je to logické, protože malé státy nemají samostatně stejné možnosti jako ty velké. Právě proto vidím pro Česko mnohem lepší hospodářskou budoucnost, pokud se více zapojí a bude spolupůsobit v evropském integračním procesu.

LN: To ale souvisí s odevzdáním části národní suverenity. Vy to nevidíte jako problém?

Přijetí eura mnoha malým zemím přineslo větší svobodu v měnové politice. Se svými národními měnami byly totiž velmi závislé na eurozóně, ale měly jen velmi malé možnosti ji nějak ovlivnit.

FRATZSCHER: Vůbec ne! To je velmi důležitý bod, protože se často používá jako argument proti posilování evropské integrace. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Právě díky tomu, že se více integruji, získám mnohem víc autonomie a rozhodovacích možností. Příkladem je měnová politika, kdy přijetí eura mnoha malým zemím přineslo větší svobodu v měnové politice. Se svými národními měnami byly totiž velmi závislé na eurozóně, ale měly jen velmi malé možnosti ji nějak ovlivnit. Přesvědčení, že více angažování se v Evropě automaticky vede ke ztrátě národní suverenity, je zcela chybné. Naopak země díky tomu získá mnohem víc prostoru.

LN: Právě přijetí společné evropské měny nemá v Česku velkou podporu. Zdá se, že to vidíte mnohem pozitivněji. Profitovalo by Česko z eura?

FRATZSCHER: Jsem přesvědčený, že byste na přijetí eura velmi vydělali. Osobně doufám, že se k eurozóně připojíte, i když chápu, že to je hlavně politické rozhodnutí. Česko je v evropském srovnání malá, exportně zaměřená země a je tedy velmi závislá na eurozóně a rozhodnutích v ní. Jak se vyvíjí kurz eura, na vás má silný dopad stejně jako výše úrokových sazeb Evropské centrální banky.

Před rokem jsem byl v České národní bance a musím říct, že mám velký respekt před prací vašich centrálních bankéřů, pracují skutečně velmi dobře. Ale přece jen je jejich flexibilita v měnové politice omezená, protože je silně závislá na tom, co se děje v eurozóně. To na jednu stranu znamená omezený prostor pro vlastní jednání a zároveň na druhé straně žádný vliv na společnou měnovou politiku. Proto z toho nemůžete těžit. Na závěr je důležité si také uvědomit, že především v těžkých dobách se euro prokázalo jako extrémně stabilní. Tato stabilita a nízké úrokové sazby znamenají obrovskou výhodu, ze které byste profitovali, pokud byste euro přijali.

LN: Z českého pohledu se německá ekonomika jeví jako lokomotiva, která i přes občasná zpomalení jede dál krize nekrize. Nezaměstnanost klesá, průmysl hlásí dobré výsledky, hospodaření je v přebytku. Vidíme to správně?

Německu se nyní daří velmi dobře. Ale neoznačil bych ho jako lokomotivu.

FRATZSCHER: Je pravda, že se Německu nyní daří velmi dobře. Ale neoznačil bych ho jako lokomotivu, protože nesmíme přeceňovat schopnost Německa táhnout s sebou celou Evropu. V Evropské unii žije přes 500 milionů lidí, 80 milionů z toho jsou Němci. Německo nemůže samo táhnout tak veliký vlak.

Samozřejmě že může ostatním pomoci, nemůže na to ale být samo. Nyní je Německo ve velmi dobré pozici, ale z dlouhodobější perspektivy je situace Německa všelijaká, jen ne dobrá.

LN: Jak to? V čem je problém?

FRATZSCHER: Posledních 16 let od začátku měnové unie nerostla německá ekonomika obzvlášť silně. Ještě před deseti lety bylo Německo „nemocným mužem Evropy“, mělo přes pět milionů nezaměstnaných, míra nezaměstnanosti přesahovala 12 procent, spotřeba byla slabá a stejně tak i růst mezd. Víc než polovina německých zaměstnanců s nejnižšími příjmy má i dnes nižší nebo stejné reálné příjmy jako před deseti lety. Krátkodobě se nám sice nyní daří v porovnání s ostatními dobře, ale tuhle situaci vystihuje rčení jednooký mezi slepými králem. Mnohým evropským zemím se vede mnohem hůř. Nejde jen o Řecko, ale i Itálie, Španělsko, Portugalsko a Francie mají velké problémy. Německu se proti nim daří lépe, ale nemluvil bych o hospodářském zázraku. Máme před sebou velké potíže a výzvy do budoucna.

LN: Jaké jsou největší potíže a výzvy, které Německo čekají?

Máme velký demografický problém, obyvatel v Německu ubývá. Do roku 2050 se jejich počet i navzdory přistěhovalectví sníží ze současných 80 milionů na 60 milionů.

FRATZSCHER: Jsou to dvě hlavní oblasti. Jednak máme velký demografický problém, obyvatel v Německu ubývá. Do roku 2050 se jejich počet i navzdory přistěhovalectví sníží ze současných 80 milionů na 60 milionů. Bude méně výdělečně činných lidí, naopak poroste počet penzistů a to logicky znamená pro naši ekonomiku a rozsáhlý sociální systém obrovskou výzvu.

Druhá věc, kterou jasně vidíme už dnes, jsou slabé investice. Infrastruktura chátrá, silnice, vodní cesty, ale i budovy jako například školy a podobně potřebují rozsáhlé opravy. Nejde ale jen o investice z veřejných rozpočtů, také v soukromé sféře je jich obrovský nedostatek. Proto nejsem při pohledu do budoucnosti nijak zvlášť optimistický.

LN: Jak je „investiční propast“ velká?

FRATZSCHER: Podle našich propočtů v Německu zcela konkrétně chybí v investicích 3,5 procenta hospodářského výkonu. Mluvíme tedy o 90 až 100 miliardách eur ročně, které by se měly oproti současnému stavu navíc investovat dohromady v soukromé i veřejné sféře. Prošli jsme jednotlivé sektory a vše odpovídá tomu, že naše vyčíslení skutečně souhlasí. I proti okolním zemím investuje Německo mnohem méně.

Zcela jasně to vidíme v dopravní infrastruktuře, která se nám rozpadá. Například přes 500 mostů v Německu je na spadnutí a nutně potřebují opravit. Jenže místo toho je jich celá řada zavřených a podobně to vypadá u veřejných budov. Hodnota německého státního majetku, tedy hlavně infrastruktury a nemovitostí, propadla za posledních 15 let o 500 miliard eur. To je obrovská ztráta jen proto, že málo investujeme.

LN: Co to znamená pro normální občany?

V Německu není k dispozici potřebná infrastruktura pro další generace. Pokud ji budeme chtít znovu vybudovat, bude to velmi drahé.

FRATZSCHER: Konkrétně to znamená, že tu není k dispozici potřebná infrastruktura pro další generace. Pokud ji budeme chtít znovu vybudovat, bude to velmi drahé. Musíme tedy nyní masivně investovat, abychom propad ještě dohnali. Druhá věc je, že to samozřejmě způsobuje škody i pro soukromé firmy. Podívejte se na jejich investice a zjistíte, že velká část z nich tady investuje stále méně a místo toho své peníze víc a víc směruje do zahraničí. Mnoho podnikatelů si stěžuje, že u nás mají špatné podmínky pro investice. Jeden z důvodů, proč to tak je, je právě špatný stav veřejné infrastruktury.

Když máte firmu, potřebujete dobré dopravní cesty, kvalifikovanou pracovní sílu, jasná pravidla, atraktivní daňové podmínky a kvalitní digitální infrastrukturu. Je jasné, že důvod, proč soukromé firmy v Německu tak málo investují, hodně souvisí s nedostatečnými veřejnými investicemi a celkovými obecnými podmínkami.

LN: Sto miliard eur ročně je ale obrovská suma. Je vůbec reálné, aby Německo takovou částku mohlo uvolnit?

FRATZSCHER: Zní to jako velká suma, jde o 3,5 procenta hospodářského výkonu celé země, ale ve skutečnosti to není tak moc. Německo má každý rok čisté úspory ve výši 7,5 procenta a tento přebytek ekonomiky německé firmy a domácnosti půjčí do zahraničí. Pokud do zahraničí půjčíme méně než polovinu z toho a zbytek budeme investovat v Německu, potřebné prostředky získáme.

Musíme si uvědomit, proč je to tak důležité. Když podniky investují, mohou být zaměstnanci produktivnější, firmy vytvářejí větší zaměstnanost, stoupají příjmy, ekonomika roste. To je nakonec dobře i pro stát, protože má větší daňové příjmy a je opět konkurenceschopnější. Investice tu dramaticky chybí, a přitom je můžeme financovat bez větších problémů.

LN: Co se stane, pokud Německo tyto investice nyní nepodnikne?

Firmy, které mohou, přesouvají svou výrobu jinam a tady nebudou vznikat nová místa. Německo také bude méně atraktivní pro zahraniční investory. Málo investic znamená málo produktivity a málo růstu, tím méně příjmů a méně blahobytu.

FRATZSCHER: Důsledky slabých investic vidíme již dnes. Například v Leverkusenu jsou zavřené dva mosty přes Rýn. Pro mnoho lidí to znamená, že je musí dlouze objíždět, aby se vůbec dostali do práce. Podobně firmy kvůli tomu mají velké časové ztráty a v důsledku vyšší náklady na přepravu svých výrobků. Stejně tak to vede firmy k tomu, že investují v zahraničí. Například třicítka největších firem z indexu frankfurtské burzy DAX v roce 2013 vytvořila v zahraničí 37 tisíc pracovních míst, zatímco v Německu prakticky žádné.

Firmy, které mohou, přesouvají svou výrobu jinam a tady nebudou vznikat nová místa. Německo také bude méně atraktivní pro zahraniční investory. Málo investic znamená málo produktivity a málo růstu, tím méně příjmů a méně blahobytu. Má to jasné dopady jak pro ekonomiku, tak i zcela konkrétně pro každého jednotlivce. Tenhle problém není nějaká vize budoucnosti, nýbrž už dnes je to jasná realita.

LN: Jak se k tomu staví spolková vláda? Lze čekat zlepšení a investice například do infrastruktury? Není to spíš akademické téma pro ekonomy?

FRATZSCHER: Vláda to už vnímá. Letos dosáhne spolkový rozpočet přebytku 15 miliard eur, což je velmi dobrý výsledek. I díky tomu vláda v březnu rozhodla, že dá pět miliard eur na tři roky navíc městům a obcím na jejich investice. Vláda na tom tedy už začala pracovat, ale ještě to není dost, pro zlepšení toho musí podniknout podstatně víc. Málo pozornosti pořád věnuje podmínkám pro soukromé investice, které je potřeba zlepšit. Když mluvíme o investiční díře, tak největší část je právě v privátní sféře.

LN: Je tedy ideální volba financování prostřednictvím spolupráce privátní a veřejné sféry, takzvaných PPP projektů?

FRATZSCHER: Téma PPP financování je v Německu velmi kontroverzní. Mnoho lidí to i na základě vlastní zkušenosti kritizuje a tvrdí, že takový model spolupráce nefunguje. Když si ale vezmeme konkrétní projekty, kde se tento přístup využil, tak je výsledný obrázek různorodý. Je fakt, že v některých případech musel nakonec stát zaplatit víc, než kdyby investoval sám bez soukromého partnera. Ale jsou i opačné pozitivní příklady. Věřím, že neexistuje žádné jasné a jednoduché řešení, které by fungovalo stejně dobře pro všechny projekty. Ale v některých případech, kde jsou potřeba zkušenosti soukromých firem, dává PPP financování smysl. Musíme jít případ od případu.

LN: Jste předseda expertní komise spolkové vlády pro téma investic, co navrhujete?

Téma PPP financování je v Německu velmi kontroverzní. Mnoho lidí to i na základě vlastní zkušenosti kritizuje a tvrdí, že takový model spolupráce nefunguje.

FRATZSCHER: Jeden z našich návrhů je, že nejde o to, aby se stanovilo, zda dělat více, nebo méně PPP projektů. Mnohem důležitější je, aby obce, města, spolkové země i celé Německo měly celkově lepší podmínky a možnosti pro svá rozhodování o konkrétních projektech. Tedy aby měly ideální podmínky, které jim umožní najít nejlepší řešení pro daný případ. A věřím, že často to nakonec bude skutečně spolupráce soukromé a veřejné sféry.

LN: Mělo by Německo převzít víc odpovědnosti nebo iniciativy v Evropě a ještě více ostatním pomoci? Případně má Německo vůbec tu moc nebo vůli se tohoto úkolu ujmout?

FRATZSCHER: Německo má zvláštní odpovědnost, aby se ještě silněji angažovalo pro Evropu. Jistě, již jsme hodně pomohli a jen vůči Řecku jsme poskytli 70 až 80 miliard eur půjček. Přesto si myslím, že bychom měli zejména v institucionálních rozhodnutích a posilování integrace přijmout silnější vůdčí roli a být aktivnější. Samozřejmě že Evropa není jedna země a Německo je jen jedním z členů Unie, ale především kvůli své velikosti, hospodářské síle a politické stabilitě má nyní zvlášť velkou odpovědnost.

LN: Co to konkrétně znamená?

FRATZSCHER: Nejde jen o to, že bychom nutně měli dávat do společného rozpočtu víc peněz. Spíš jde o institucionální otázky, jako například jak můžeme lépe koordinovat hospodářskou politiku a podpořit ji, jak zajistit i v budoucnosti víc stability a podobně. V debatě o prohloubení integrace ale nemá působit Německo samostatně, mělo by mnohem víc oslovovat své sousedy, a to nejen na západě, ale i na východě. Polsko a Česko jsou zcela jistě dva partneři, se kterými Německo sice i nyní jedná, ale mělo by se na ně obracet ještě více.

V roce 2008 a 2009 šlo především o finanční krizi. Od roku 2010 máme ale v Evropě kombinaci jak finanční krize, tak především krize státního zadlužení.

Samozřejmě bych si velmi přál, aby i Česko bylo ještě trochu angažovanější v evropském integračním procesu, neboť si myslím, že je to ve vlastním zájmu právě i pro samotné nové členské země. A v tom je velká úloha Německa, které je ve středu Evropské unie a mělo by do tohoto procesu integrace vtáhnout země, jako je právě Česko, Polsko nebo Maďarsko.

LN: Je ale v Německu vůbec politická vůle, aby převzalo víc odpovědnosti v Evropě? Obzvlášť po mediálních přestřelkách s Řeckem?

FRATZSCHER: Jistě že to není jednoduché. Ale pozice síly by měla Německu také umožnit, aby na takovéto konflikty reagovalo klidně. Řecko je v extrémně složité a dramatické situaci, proto bychom měli být víc v klidu a snažit se spíše o další spolupráci, než se k tomu stavět negativně. Německo je sice nyní silné, ale nic takového nemůže dělat samo, jedině ve spolupráci s ostatními může dostat Evropu kupředu.

LN: Když se podíváme na Evropskou unii, tak se hodně různí názory na její současný stav. Je z krize venku, nebo v ní ještě pořád jsme? Případně je to nějaká nová krize?

FRATZSCHER: Je to jiná krize než ta z let 2008 a 2009. Tehdy šlo především o finanční krizi. Od roku 2010 máme ale v Evropě kombinaci jak finanční krize, tak především krize státního zadlužení. Zčásti je to ale i krize hospodářská, kdy mnoho zemí musí provést řadu reforem. Zejména nyní ale zažíváme krizi důvěry. Tím myslím důvěry v evropskou integraci a spolupráci. Proto jsme v tak složité situaci, neboť tu ve skutečnosti prožíváme čtyři krize zároveň. Ještě z toho zdaleka nejsme venku. V mnoha zemích je stále slabý růst a enormně vysoká nezaměstnanost. Nejde jen o Řecko, ale i Itálii nebo Španělsko, Francii.

LN: Jsou tedy vyhlídky pro budoucnost Evropy temné?

FRATZSCHER: Nemyslím si to. Jsem relativně optimistický, protože mnoho zemí již udělalo důležité reformy. Země jako Španělsko, Portugalsko a Irsko provedly řadu důležitých a dobrých reforem. Jiné země by na tom měly ještě zapracovat. Italská vláda se velmi snaží, francouzská by mohla jistě ještě přidat. Ale celkově si myslím, že jsme na dobré cestě. Jen musíme být trpěliví, protože strukturální reformy potřebují čas.

Země jako Španělsko, Portugalsko a Irsko provedly řadu důležitých a dobrých reforem. Jiné země by na tom měly ještě zapracovat. Italská vláda se velmi snaží, francouzská by mohla jistě ještě přidat

Plody téhle práce neuvidíme za jeden nebo dva roky, na to je potřeba mnoho let. Mimochodem i Německo muselo takovým procesem nedávno projít. V letech 2002 až 2005 jsme byli „nemocným mužem Evropy“ a také jsme potřebovali alespoň pět let, abychom viděli výsledky našich reforem. Proč by to mělo být v jiných zemích jinak a jít rychleji?

LN: Třeba proto, že pokud se výsledky nedostaví rychle, tak se k moci dostanou populistické strany, které potřebné reformy zastaví, a nakonec bude situace ještě horší. Nevidíte to tak?

FRATZSCHER: Ano, to je riziko. Také je pravda, že pokud strukturální reformy neproběhnou a zastavil by se pozitivní vývoj, tak by to pro Evropu znamenalo i z globálního hlediska velký problém a náš kontinent by výrazně ztratil na svém světovém významu. Na jednu stranu se musí v reformách pokračovat, ale zároveň nesmíme zapomínat, že v mnoha zemích už udělali dost práce.

LN: Má v eurozóně dál zůstat i Řecko? Dlouho jste tento názor zastával, ale držíte se jej i s ohledem na poslední vývoj v Aténách? Jak vidíte řeckou budoucnost v eurozóně?

FRATZSCHER: Moje pozice se nezměnila. Mnoho lidí se snaží najít v euru viníka. Řecký problém ale nespočívá v tom, že by se tam vyráběly dokonalé a mezinárodně konkurenceschopné produkty, u kterých by byla problémem jen cena, a tudíž by jim pomohlo znehodnocení měny vystoupením z eura. Problém Řecka je někde jinde. Má špatné státní instituce, prakticky tam chybí daňový systém nebo třeba i tak základní věc jako katastrální úřad, na kterém by se dalo určit, komu vůbec patří jaký pozemek. Kdyby Řecko vystoupilo z eurozóny, tak by se žádný z těchto problémů nevyřešil, spíš naopak by se ta situace mohla ještě zhoršit. Země by se dostala do hluboké deprese a bylo by ještě složitější provést potřebné reformy.

LN: Věříte, že Řecko z eurozóny nevystoupí?

Řecko má špatné státní instituce, prakticky tam chybí daňový systém nebo třeba i tak základní věc jako katastrální úřad, na kterém by se dalo určit, komu vůbec patří jaký pozemek.

FRATZSCHER: Osobně nepovažuji za vyloučené, že by Řecko euro opustilo. Ale to je čistě na politickém rozhodnutí jejich vlády a já jsem pevně přesvědčený, že takový krok by byl pro Řecko absolutně špatný, nic by to nevyřešilo a naopak by to mohlo zhoršit situaci i ve zbytku Evropy.

LN: Jak vidíte současný výhled pro německou ekonomiku?

FRATZSCHER: Letos očekávám, že naše hospodářství poroste o 2,2 procenta, příští rok pak předpokládáme mírné zpomalení na 1,9 procenta. Dobrá zpráva je, že trh práce funguje výborně. Koneckonců hlavním důvodem pro dobrou ekonomiku je silná soukromá spotřeba, a protože platy letos a příští rok nejspíš vzrostou, tak to bude mít jistě další pozitivní vliv. Vývoz je také silný, zlepšení by ale bylo potřeba v oblasti investic, ty jsou v současnosti stále slabé.

LN: Jakou roli v tom hraje konflikt s Ruskem?

FRATZSCHER: Konflikt na Ukrajině měl dosud na německou ekonomiku i na Evropu jako celek jen slabý dopad. Jistě, některé sektory to sice pocítily znatelněji, ale celkové dopady na německou ekonomiku nebyly nijak výrazně negativní. Spíš naopak, nízké ceny plynu a ropy měly pozitivní vliv. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že pokud by došlo k nějaké eskalaci, a to třeba v oblasti finančních trhů považuji za pravděpodobné, tak by se to negativně projevilo i v Evropě. A to jak v Německu, tak i v Česku.

Investiční iluze

Prezident Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW) Marcel Fratzscher loni vydal knihu Německá iluze, kde vysvětluje, že Německo potřebuje Evropu. Dnes působí jako poradce spolkové vlády a vede komisi pro investice. Absolvent Kielské, Oxfordské a Harvardovy univerzity pracoval v Evropské centrální bance, Světové bance či jako hlavní ekonom Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj a je profesorem na Humboldtově univerzitě v Berlíně.