SCHNEIDER: Tenetovo stigma

Bezpečnostní informační služba (BIS) si pod vedením Michala Koudelky až příliš zadala s politikou, píše komentátor Jan Schneider a dodává, že například i kvůli postupu, jaký BIS zvolila v kauze novičok, nebo kvůli tomu, jak zhodnotila dějepisné osnovy, se Koudelkovo jmenování generálem stává spornou věcí.

Jan Schneider 15.5.2019
Michal Koudelka, ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Koudelka, ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS). | foto:  Petr Topič, MAFRA
Michal Koudelka, ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS).

Tak máme stále o generála méně. Možná je to lépe, než mít o generála více. Ale dosti bonmotů, zkusme se podívat z trochu jiného úhlu na ten zádrhel kolem nejmenování ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky do generálské hodnosti prezidentem republiky, přestože mu to vláda opakovaně navrhla.

Předně je třeba konstatovat, že od roku 1990 prezidenti této země jmenovali do generálské hodnosti, nebo v generálské hodnosti povýšili v průměru přibližně jednoho člověka měsíčně. Po třicet mírových let, znásobte si to sami. Slušná inflace. Nebo jsme jen nepostřehli to množství hrdinských skutků?

Není žádný nárok na jmenování do generálské hodnosti, ta ale bývá považována za přiměřenou určitým funkcím. To je asi motiv, vedoucí vládu k opakovaným návrhům, což by prezident mohl šalamounsky vyřešit propůjčením generálské hodnosti, jako tomu bývá u vojáků. Ale až časem, jestli je to vůbec možné.

Na druhou stranu tu ovšem je několik sporných momentů. Poslední výroční zpráva BIS hodnotila mimo jiné i dějepisné osnovy, což je zcela mimo zákonnou působnost zpravodajské služby, která – nota bene jako státní instituce – může konat pouze věci jí zákonem uložené. A fušování do rezortu školství v zákoně o zpravodajských službách opravdu není.

Dalším zádrhelem bylo tvrzení BIS, že v naší republice nebyl připravován nervový plyn novičok. Civilní kontrarozvědka opět fušovala do oblasti, tentokrát vojenské, která je mimo její zákonnou působnost. Jako laici se dostali do sporu s vojenskými odborníky, kteří se touto problematikou zabývali.

Dalším zádrhelem bylo tvrzení BIS, že v naší republice nebyl připravován nervový plyn novičok. Civilní kontrarozvědka opět fušovala do oblasti, tentokrát vojenské, která je mimo její zákonnou působnost. Jako laici se dostali do sporu s vojenskými odborníky, kteří se touto problematikou zabývali.

Toto stanovisko BIS bylo aplaudováno těmi, kterým neleží na srdci její odbornost, ale její přínos k našemu „směřování na Západ“, i když to k uzoufání připomíná někdejší naše „směřování na Východ“, jehož protagonisty byli mnohdy titíž. Přitom je jasné, že kdybychom konečně našli sami sebe, nemuseli bychom nikam směřovat, protože Střední Evropa bývala prestižní značka. A ti, co někam směřují, bývají až na chvostu.

A nakonec to nejdůležitější: zpravodajská služba nesmí podporovat žádné politické směřování. Musí podporovat rozhodovací činnosti exekutivy ověřenými a včasnými informacemi, bez sebemenšího ohledu na to, zdali zdánlivě směřují tam či onam. Nesmí opakovat chybu amerických a britských zpravodajských služeb z roku 2003, které se dopustily fatálních kroků, vedoucích k napadení Iráku – a které se později všechny prokázaly být falešnými, „fejky“ a hoaxy a dezinformacemi a podvrhy.

Na tomto velmi sporném pozadí pak vyznívá dvojznačně zpráva o Koudelkově vyznamenání v sídle Ústřední zpravodajské služby (CIA) v Langley medailí, pojmenovanou po George Tenetovi, za jehož ředitelování se ale stala ona zpravodajská katastrofa, jak se vyjádřil prestižní bývalý příslušník CIA Robert Baer.

Další záhadou, doprovázející ono kontroverzní tenetovské stigma, je osud Koudelkova oceněného předchůdce. Předloni tutéž medaili dostal bývalý saúdskoarabský korunní princ a ministr vnitra Mohamed bin Nájif. Ocenění se týkalo jeho spolupráce v boji proti terorismu. Oceněný pak vydržel ve funkci už jen čtyři měsíce, tak málo si laureáta Tenetovy medaile Saúdi vážili.

Nebývá zvykem, aby vedení rozvědky jedné země veřejně oceňovalo ředitele kontrarozvědky jiného státu. Neobvyklost tohoto aktu je zřejmá, zejména s ohledem na starou zkušenost, kterou často zmiňuje bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor, že neexistují spřátelené zpravodajské služby, že jsou jen zpravodajské služby spřátelených států.

Nadto nebývá zvykem, aby vedení rozvědky jedné země veřejně oceňovalo ředitele kontrarozvědky jiného státu. Neobvyklost tohoto aktu je zřejmá, zejména s ohledem na starou zkušenost, kterou často zmiňuje bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor, že neexistují spřátelené zpravodajské služby, že jsou jen zpravodajské služby spřátelených států.

Bývalý ředitel civilní rozvědky ÚZSI František Bublan Koudelkovo ocenění zase vysvětluje tím, že BIS sdílí s CIA stejný pohled na Rusko. Z malého počtu laureátů Tenetovy medaile by se tak dalo logicky vyvodit, že CIA je v tomto hodnocení Ruska velmi osamocená, a proto si váží každého, kdo se přidá na její stranu, byť je to malá služba malého státu.

To by odpovídalo úslužné roli BIS v kauze „novičok“, kdy prohlásila, že žádný „novičok“ v naší republice nebyl vyráběn, ale „mikrosyntetizován“. BIS si zašvejkovala za použití termínu z jakési podzákonné, rezortní normy, jako by záleželo na kvantitě, a nikoliv na cíleném vzniku zamýšlené kvality. BIS tak podpořila politickou protiruskou kampaň v kauze Skripal, spočívající v tvrzení, že novičok vyráběli pouze a jenom Rusové, ačkoliv jeden z vynálezců novičoku, Vil Mirzajanov, žil ve Spojených státech s celou dokumentací a laboratoří již od roku 1992. Takové profesionální „sebezapření“ služby jistě zasluhuje medaili za oddanost.

To všechno ale docela paradoxně odpovídá tomu, čím se vlastně George Tenet neslavně zapsal do historie zpravodajských služeb.

Tenetova pověst

Tenetova pověst se rovná tomu, co o Tenetovi píše mainstream, a tomu je úplně jedno, co Tenet ve skutečnosti dělal. Zajímavé je, že komentátoři Martin Shabu, a překvapivě i Martin Fendrych, neopomněli zmínit jisté šrámy na Tenetově kariéře, čímž jen posílili ono sporné vyznění významu udělení Tenetovy medaile.

Funkční období George Teneta je pro veřejnost zajímavé s ohledem na zjištění generálního inspektora CIA (2005), že za selhání americké zpravodajské komunity před útoky na WTC je plně zodpovědný George Tenet.

Funkční období George Teneta je pro veřejnost zajímavé s ohledem na zjištění generálního inspektora CIA (2005), že za selhání americké zpravodajské komunity před útoky na WTC je plně zodpovědný George Tenet. Proč? Protože byl plně soustředěn na Čínu a Rusko, ačkoliv nebezpečí přišlo odjinud. Situace téměř identická současné manipulaci s identifikací nepřítele: zpravodajské služby odezírají přání politikům ze rtů. Zajistí se tak kariérně, a vojenskoprůmyslový komplex velmi přivítá jakékoliv podněty ke zbrojení, i zmanipulované.

George Tenet se posléze – aby to všechno dohnal – stal otcem „války proti teroru“, což je pojmově i věcně špatně. Válka to není, protože v tom případě by se musely Spojené státy řídit válečným právem. Nadto válku lze vyhlásit státu, ale ne kouření, lhaní nebo terorismu. Svědčí to o zastydlých myšlenkových schématech, kořenících v dobách studené války, kdy se bojovalo třeba o zrno. S tou dobou má ale Tenetova „válka s terorismem“ další, dosti hrůznou spojitost, a tou je použití „zostřených výslechových metod“ (waterboarding, spánková deprivace), podobných, kterých používala v padesátých letech Státní bezpečnost (která však – na rozdíl od CIA – byla proto zákonem prohlášena za zločinnou organizaci).

Nesmíme zapomenout ani na „přínos“ Tenetovy organizace balkánské válce. 7. května 1999 americké bombardéry velmi přesně trefily čínskou ambasádu v Bělehradu pěti bombami a zabily tři a zranily na dvacet osob. Ačkoliv Spojené státy tvrdily, že tato tragická událost se stala omylem, před výborem kongresu Tenet pod přísahou vypověděl, že právě tato jediná akce byla přímo řízena CIA.

Král řidičů

Koudelkův předchůdce Jiří Lang vedl službu třináct let, a jestli nějakou medaili dostal, chytře se s tím nechlubil. Možná však žádnou medaili nedostal, protože se v rámci meziagenturní spolupráce řídil až úzkostlivě radami právníků.

Koudelka vede službu třetím rokem a už je tu medaile. Co se tak zásadního změnilo? Buď dostali medaili oba, Lang i Koudelka, pak se výrazně změnil profil ředitele, který má zřejmě do budoucna nakročeno velmi ambiciózně. Anebo dostal medaili pouze Koudelka, na což se dá dodat to samé, pouze ještě podtrženě, protože se zahraniční podporou.

Koudelka vede službu třetím rokem a už je tu medaile. Co se tak zásadního změnilo? Buď dostali medaili oba, Lang i Koudelka, pak se výrazně změnil profil ředitele, který má zřejmě do budoucna nakročeno velmi ambiciózně. Anebo dostal medaili pouze Koudelka, na což se dá dodat to samé, pouze ještě podtrženě, protože se zahraniční podporou.

Co je tedy tím důvodem vyznamenání? Nebude ta klíčová informace zase mimo působnost BIS? Nedávno totiž proběhla tiskem informace, že tajným výcvikem BIS a armády prošlo 8000 lidí, včetně zahraničních specialistů, a cenu za to dostal i generál Pavel. Pak jsme se však dozvěděli, že zpravodajská služba je sice státním orgánem pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky (§2 „zpravodajského zákona“), avšak největší slávu si získala programem „Riders“, který spočívá ve výcviku řidičů vojenských vozidel pro kritické situace ve válečných zónách. Ano, čtete správně: BIS je opět mimo mísu.

Tento program si s dojetím pochválil bývalý ředitel BIS Jiří Růžek. Při vší úctě k němu, program na zdokonalování řidičských schopností, vedený profesionálním závodníkem na letišti a na Masarykově okruhu, zařídila BIS pro své příslušníky již v první polovině devadesátých let, a skutečně to byla pouze marginální aktivita, nic, na čem by služba stavěla svou proslulost. I když něčím ten výcvik decentně proslul. Pouze tehdejší účastníci si totiž vzpomenou, která ze zatáček Masarykova okruhu se ve skutečnosti nazývá „Bezuchova“, a jistě utřou slzu, vzpomenou-li si též, proč.

Ostatně ani s těmi medailemi není Koudelka zdaleka první. Někteří představitelé zpravodajské komunity totiž přesně před dvaceti lety dostali pamětní medaile CIA přímo od George Teneta, a nemuseli se za nimi trmácet na druhý konec světa, Tenet jim je předal v Praze. Ale to bylo ještě před událostmi, jimiž se smutně proslavil.

Bude Růžkova medaile?

Zpět k Jiřímu Růžkovi, který se tetelí nad programem výcviku řidičů – změnila se BIS snad ve Svazarm? Nikoliv. Růžkův význam totiž spočívá v něčem naprosto odlišném. On si zaslouží úctu za odolnost, kterou prokázal po útocích na WTC v roce 2001. Popisuje to ve své knížce nazvané Labyrintem tajných služeb: „Toto období bylo pro mne tragické dvojnásob: nejen pro ztráty na životech a znejistění stavu bezpečí (…) ale zejména proto, že americká vláda svými činy popřela všechny zásady, které až do té doby její zpravodajské služby hlásaly a vyžadovaly.“

Ředitel Růžek nejprve umožnil až nezvykle vstřícně americkým kolegům, aby vytěžili náš zdroj této informace, avšak ostře odmítl vyrábět „casus belli“. Následovala stížnost amerického velvyslance českému premiérovi.

A popisuje, že když se objevila neověřená zpráva o setkání jednoho z atentátníků s iráckým zpravodajcem v Praze, v období nastalé hysterie se stala tato dosti neuvěřitelná a nepravděpodobná informace pro Američany tak lákavou, že dali svým lidem z CIA v Praze pokyn sehnat vše, co by svědčilo o účasti Iráku na přípravě teroristických akcí proti USA. Ředitel Růžek nejprve umožnil až nezvykle vstřícně americkým kolegům, aby vytěžili náš zdroj této informace, avšak ostře odmítl vyrábět „casus belli“. Následovala stížnost amerického velvyslance českému premiérovi.

Růžek totiž odmítl zdroj této kusé informace, která se později nejen nepotvrdila, ale byla vyvrácena, vydat americkým zpravodajcům. S největší pravděpodobností tak zachránil tohoto falešného informátora od pobytu na Guantanámu, kde by už z něj požadované informace „pokročilými výslechovými technikami“ dostali.

Takže zhruba asi takto se liší Tenetova medaile od té hypotetické Růžkovy. A Růžek se generálem nestal. Stačí to jako určité vodítko?