SCHNEIDER: Stále znovu nastavovaný novičok

Británie zveřejnila jména dvou Rusů, jež podezřívá z útoku na Skripalovy. Dle britské premiérky Theresy Mayové jde o agenty GRU. Jan Schneider se pozastavuje nad některými nejasnostmi.

Jan Schneider 7.9.2018
Sergej Skripal (na snímku z roku 2006) a jeho dcera Julia. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sergej Skripal (na snímku z roku 2006) a jeho dcera Julia. | foto: Reprofoto
Sergej Skripal (na snímku z roku 2006) a jeho dcera Julia.

Britské úřady oznámily, že dosáhly vydání evropského zatykače na (zřejmě krycí) jména Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, což jsou příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU, kteří jsou zodpovědní za útok na otce a dceru Skripalovy v Salisbury 4. března látkou zvanou novičok. 

Britská prokuratura sdělila, že má dost důkazů na jejich obvinění, které je ve veřejném zájmu. Usilovat o jejich vydání ale nebude, protože ruská ústava nepovoluje vydávání ruských občanů. Pokud však kterýkoli ze dvou mužů vycestuje do země, ve které zatykač platí, bude zatčen a může být vydán na základě těchto obvinění, u nichž není promlčecí lhůta. Šance na zatčení podezřelých v blízké budoucnosti jsou tedy podle britských úřadů velmi malé.

Nová fakta

Britské úřady prošly tisíce hodin záznamů z veřejných videokamer a zmapovaly pohyb dvou mužů s ruskými pasy, kteří přiletěli z Moskvy do Londýna 2. března. Dne 3. března odjeli do Salisbury, kde strávili necelé dvě hodiny. Dne 4. března tam jeli opět a strávili tam dvě hodiny. Poté odletěli z Velké Británie do Moskvy.

Britské úřady ještě oznámily, že hotelový pokoj, kde byli Rusové ubytováni, byl kontaminován novičokem.

Domněnky

Britští vyšetřovatelé se domnívají, že při první návštěvě Salisbury provedli oni dva Rusové obhlídku terénu, při té druhé provedli útok novičokem na Skripalovy.

Velitel londýnské protiteroristické policie prohlásil, že „bojovou látku“ dva Rusové dopravili do Británie v lahvičce od voňavky značky Nina Ricci.

Podle britské premiérky musel být schválen plán útoku v Salisbury nejen v rámci GRU, ale odsouhlasen též vysoce postavenými ruskými představiteli, a dodala, že má „podezření, že chtěli vyslat signál Rusům žijícím mimo vlast, kteří byli zapojení do záležitostí souvisejících s ruským státem.“

Podle britské premiérky musel být schválen plán útoku v Salisbury nejen v rámci GRU, ale odsouhlasen též vysoce postavenými ruskými představiteli, a dodala, že má „podezření, že chtěli vyslat signál Rusům žijícím mimo vlast, kteří byli zapojení do záležitostí souvisejících s ruským státem.“ A že „je na Rusech, aby vysvětlili, co se v Salisbury stalo“, protože podle ní Rusko dosud jen „mlžilo a lhalo“, přičemž „pouze Rusko má prostředky a operační zkušenosti na provedení podobného útoku.“

Kromě náznaku snahy o další zostření protiruských sankcí britská premiérka Mayová také prohlásila, že působení GRU je „hrozbou pro všechny naše spojence a naše občany“, a že je potřeba posílit společnou ostražitost vůči GRU.

Otazník první

Z posledních vyjádření britských autorit není zřejmé, kdy se jaké události staly. Kritické je to z hlediska věrohodnosti důkazů, s nimiž britská strana operuje. Například kontaminace hotelového pokoje novičokem, zjištěná snad po půl roce? Soud by zajímalo, zda byl pokoj kontaminován bezprostředně po odchodu Rusů. Na to by britští vyšetřovatelé podle všeho nebyli schopni uvést nevyvratitelný argument – a nic jiného neplatí v zemi, která chce být považována za civilizovanou.

Soud by zajímalo, zda byl pokoj kontaminován bezprostředně po odchodu Rusů. Na to by britští vyšetřovatelé podle všeho nebyli schopni uvést nevyvratitelný argument – a nic jiného neplatí v zemi, která chce být považována za civilizovanou.

Namítne-li někdo, že ve Velké Británii byl zproštěn obžaloby (coby osoba nutně se bránící) vrah, který dostihl svou oběť a umlátil ji k smrti, pak ovšem připouštím, že ta země není až tak civilizačně na výši, zejména když nemá odvolací soudní instanci. Pak je ovšem možné, že kvalita důkazů, které akceptují britské soudy, je na značně pofidérní úrovni, což by mohlo hrát neblahou roli i v tomto případě.

Otazník druhý

Britská obvinění se v tomto případě příliš často odvolávají na dedukce zpravodajských služeb. To je další znak poměrně nevyspělé (nebo naopak silně upadající) civilizace. Soudy vyspělejších států procesně připouštějí jako důkazy některé informace získané zpravodajskými službami. Jde zejména o informace ze soudně povolených zpravodajských odposlechů. Jsou ovšem také země (například Česká republika), které jsou papežštější než papež, a ty nepřipouštějí (k velké újmě spravedlnosti) ani takto kontrolovaně získané průkazné informace.

Nicméně v případě Skripalových nejde o žádné takto procesně přípustné informace, ale o čiré zpravodajské dedukce či dokonce spekulace. A to je něco mezi tenkým ledem a rozpálenou plotnou. Zejména proto, že k nim nejsou uváděny variantní hypotézy. A pak takovéto „jistoty“ přejímají a éterem šíří různí amatéři, například Michael Žantovský, knihovník z Havlovy knihovny. Nutno uvést, že za nevypracování variantních interpretací zpravodajských podkladů se vyhazuje už z nástupního zpravodajského kurzu (někde ale zřejmě ne).

Otazník třetí

Kde britské úřady získaly jistotu, že oni dva sledovaní Rusové jsou příslušníky ruské vojenské rozvědky GRU? Ruští zpravodajci nedělají zase až takové boty, aby za Skripalem poslali příslušníky GRU, které Skripal Britům kdysi napráskal. Kdyby to tak bylo, mohli mít Britové jen jistotu, že byli příslušníky GRU v době, kdy jim Skripal donášel. Ale Skripal donosil už před 15 lety.

BBC zveřejnila informaci, že se Skripal chtěl vrátit do Ruska. Nelze proto vyloučit, že kontaktoval lidi ve své branži, o nichž se domníval, že mají spojení do jeho bývalé služby GRU, a že jim něco nabídl, aby prokázal serióznost svého úmyslu.

Nicméně existuje jedna možnost, která by pravděpodobnost tohoto dohadu přiblížila k jistotě. BBC totiž zveřejnila informaci, že se Skripal chtěl vrátit do Ruska. Nelze proto vyloučit, že kontaktoval lidi ve své branži, o nichž se domníval, že mají spojení do jeho bývalé služby GRU, a že jim něco nabídl, aby prokázal serióznost svého úmyslu. Není tajemstvím, že Skripal měl kontakty do britské vojenské výzkumné instituce v Porton Down, takže možná opravdu měl co nabídnout. Celou situaci mohli Britové monitorovat a podle charakteru vztahu Rusů ke Skripalovi mohli docela právem usoudit, že jde o zpravodajce. Možná totiž nebyli v Salisbury poprvé, možná tam byli i jiní. Logiku by to mělo.

Otazník čtvrtý

Motiv. Havlův knihovník Žantovský projevil bohorovnou ignoranci faktů, když televizi povídal něco o ruské pomstě (přesně ve smyslu bajek Mayové). Je třeba tedy zopakovat, že Skripal byl zatčen v roce 2004, v roce 2006 byl odsouzen ke 13 letům vězení, v roce 2010 dostal od ruského prezidenta Medveděva milost a spolu s dalšími třemi za špionáž odsouzenými Rusy byl vyměněn za deset ruských občanů, zatčených pro podezření ze špionáže ve Spojených státech.

Podle skutečných zpravodajských odborníků by taková zpozdilá pomsta mohla pouze zasít nedůvěru ruských zpravodajců vůči ruským zpravodajským službám. Logiku taková interpretace má pouze v případě, kdyby Skripala chtěl zabít někdo třetí tak, aby důsledky poškodily právě Rusy.

Jediný srozumitelný motiv nabídli někteří emeritní zpravodajci, když nevyloučili možnost, že mohlo jít o soukromou pomstu některého ze Skripalem prozrazených (a tím pádem i poškozených) agentů GRU. To nelze vyloučit.

Jediný srozumitelný motiv nabídli někteří emeritní zpravodajci, když nevyloučili možnost, že mohlo jít o soukromou pomstu některého ze Skripalem prozrazených (a tím pádem i poškozených) agentů GRU. To nelze vyloučit, i když poměrně spektakulární způsob složitého a nebezpečného provedení útoku by v privátním provedení mohl hraničit se sebevraždou.

Nabízí se tedy varianta, že Skripal skutečně něco získal a vynesl a předal (chtěl předat) GRU. Třeba přímo z laboratoří v Porton Downu, kde byl poprvé na světě vyvinut nervově paralytický plyn VX, takže odtamtud asi bylo co vynést. A Britové na to přišli a ztrestali ho exemplárně, a ještě to celé hodili na Rusy. Tomu by pak odpovídalo i premiérčino dštění hromů a blesků na GRU a jeho aktivity v Británii.

Otazník pátý

Časová osa kauzy. Vyplývá z ní, že ti dva Rusové byli v Salisbury již „den předtím“ (3. března). Britští vyšetřovatelé se domnívají, že na obhlídku terénu. Mohou mít pravdu zcela, útok těmito dvěma Rusy nelze nikdy zcela vyloučit. Mohou mít ale také pravdu jen „svým způsobem“, tedy nedokonale. Nemuselo jít o obhlídku ve smyslu přípravy k útoku, ale o umístění signální značky pro Skripala, avizující schůzku druhého dne.

Bylo zveřejněno, že Skripalovi v den útoku vypnuli na čtyři hodiny navigaci ve svých telefonech. Proč asi? Kvůli schůzce s těmi dvěma Rusy? Pak šli do restaurace, kde jim ještě nic nebylo.

Podle časových kamerových záznamů totiž onoho inkriminovaného dne (4. března) přijeli ti dva muži do Salisbury v 11:48, a za deset minut již byli u domu Skripalových. Podle kamerových záznamů se ale od Skripalových zpět k nádraží vydali až více než za hodinu, a to se ještě loudali, cesta od domu Skripalových k nádraží jim tentokrát netrvala 10, ale 45 minut.

Bylo zveřejněno, že Skripalovi v den útoku vypnuli na čtyři hodiny navigaci ve svých telefonech. Proč asi? Kvůli schůzce s těmi dvěma Rusy? Pak šli do restaurace, kde jim ještě nic nebylo. A až půldruhé hodiny po videozáznamy potvrzeném odjezdu oněch dvou mužů ze Salisbury byli Skripalovi nalezeni na lavičce v kritickém zdravotním stavu.

Otazník šestý

Podle Mayové po celou dobu od útoku Rusko jen „mlžilo a lhalo“. Podle ní má pouze Rusko prostředky a operační zkušenosti na provedení podobného útoku.

To je dost silná káva, zejména pasáž o „operačních zkušenostech“ s novičokem, když odborníci tvrdí, že nikdy nebyl ostře nasazen, a že tudíž s ním nejsou žádné zkušenosti. Ale Mayová nejen fantazíruje, ona prokazatelně lže. Prý jenom Rusko mělo ty prostředky…

Vil Mirzajanov, jeden z vynálezců novičoku, žije od roku 1992 ve Spojených státech, kam byla z Nukusu v Uzbekistánu převezena i jeho laboratoř a dokumentace.

Takže znovu. Vil Mirzajanov, jeden z vynálezců novičoku, žije od roku 1992 ve Spojených státech, kam byla z Nukusu v Uzbekistánu převezena i jeho laboratoř a dokumentace.

O tom, že novičok byl vyráběn i u nás, přinesla informaci Petra Procházková, když citovala prominentního ruského novináře Alexeje Venědiktova, na jehož výrocích postavila svůj článek. A tento novinář prohlásil, a Procházková ho ocitovala, že „v Česku byl úplně jiný novičok“.

Podle ČTK ředitel Vojenského výzkumného ústavu v Brně Bohuslav Šafář sdělil, že se látka typu novičok u nás vyráběla – v řádu gramů – pro laboratorní účely. Nicméně prostředky tu byly.

A poslední důkaz, nepřímý: Skripalovi byli podle setrvalých tvrzení britských představitelů otráveni novičokem, avšak lékaři našli efektivní protilátku tak rychle, že jim zachránili život. Podle odborníků tak nemohli uspět náhodou, stylem pokus-omyl. Látka jim musela být známa, však jim taky z portondownských laboratoří rychle přispěchali na pomoc.

Závěry

Britská premiérka Mayová prohlásila, že ruským zpravodajským službám je třeba čelit „všemi prostředky“. Neomezila se na „právní prostředky“. Moc by se to líbilo představitelům Státní bezpečnosti, kteří po Vítězném únoru (1948) smýšleli o potírání nepřítele naprosto stejně. Možná zde podvědomí pomohlo pravdě na světlo boží. Tyto barbarské názvuky, o nichž jsme se dlouho domnívali, že pocházejí z Východu, se nám nyní vrací z nečekaných stran.

Z úst vysokého představitele NATO jsme se dozvěděli, že aliance stojí za Británií. A to bychom měli už rychle hledat, kde nechal tesař díru, chceme-li se ještě někdy stavět jako národ Mistra Jana Husa. On totiž nikdy neříkal „hledej Británii, střež Británii, hlásej Británii“!

Například z úst vysokého představitele NATO jsme se dozvěděli, že aliance stojí za Británií. A to bychom měli už rychle hledat, kde nechal tesař díru, chceme-li se ještě někdy stavět jako národ Mistra Jana Husa. On totiž nikdy neříkal „hledej Británii, střež Británii, hlásej Británii“. On mluvil o pravdě, nezávisle na tom, kdo ji praví a kdo ji žije. Proto pravdu není nikdy možno obecně ztotožňovat s nějakým subjektem. I Václav Havel, o němž všichni tak rádi mluví, aniž by ho citovali, mluvil o životě v pravdě, nikoliv o životě v Británii.

Na závěr poněkud komická poznámka. Televizní expert na Skripalovy, Michael Žantovský, se nechal slyšet, že asi nejúčinnější sankcí na Rusy by bylo „sáhnout na majetky ruských oligarchů“, kteří vyvedli obrovská bohatství velmi pochmurného původu do zahraničí (kde je samozřejmě přijali s otevřenou náručí, neboť morálka má méně než šest nul). Tím by se ale splnilo velké Putinovo přání, několikrát opakované v nabídce oligarchům, aby se s těmi nakradenými penězi raději vrátili, zaplatili daň coby odpustek, a měli by je v Rusku ve větším bezpečí. Plácal jen Žantovský, anebo mluvil cíleně – jako Putinův agent-nadháněč?



Autor

Jan Schneider

Jan Schneider | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články