SCHNEIDER: Fake story o novičoku kolabuje

Informací odhalujících kauzu „novičok“ jako fake bylo zveřejněno dost, aby si ti myslící uvědomili, oč jde. Vyžadování „solidárních“ akcí na potrestání neusvědčeného viníka je jen test, je-li koaliční partner schopný zapřít sebe sama, svou inteligenci a svědomí. Vláda bez důstojnosti si ale obtížně získá důvěru.

Jan Schneider 22.5.2018
Sergej Skripal (na snímku z roku 2006) a jeho dcera Julia. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sergej Skripal (na snímku z roku 2006) a jeho dcera Julia. | foto: Reprofoto
Sergej Skripal (na snímku z roku 2006) a jeho dcera Julia.

Poslední týden sledované kauzy otravy Sergeje a Julie Skripalových, kterou však celý příběh zdaleka nezačíná, a ani nekončí, přinesl zajímavý vývoj. Pomalu totiž mizí z předních stránek světových médií, ačkoliv již i druhá oběť byla propuštěna z nemocnice a celý svět naopak očekává, že autentické výpovědi otce a dcery Skripalových zaplní titulní stránky a hlavní vysílací časy. A že se konečně alespoň zčásti zbavíme dohadů a trochu se přiblížíme k objasnění toho, co a proč se skutečně stalo.

Zatím jsme se však ničeho nedočkali, přestože moderní komunikační technologie umožňují i autorizovaný přenos informací, rozhovorů a vyjádření z bezpečného místa (používá se též v soudní praxi), a Skripalovi byli nepochybně z nemocnice propuštěni v tak dobrém stavu, že by byli schopni promluvit. Absence vlastních vyjádření Skripalových je proto tak nápadná, že důvodně vede k domněnce, že by se Britům nehodila do jejich oficiální verze tohoto příběhu.

Skripalovi jsou pod záminkou bezpečnosti drženi v dokonalé izolaci, čímž Britové porušují mezinárodní právo, protože odmítnutí styku s mateřskou ambasádou musí dát dotyčný osobně, a Skripalovi tak neučinili. A ruská ambasáda je stále Skripalovou mateřskou ambasádou.

Odkud hrozí nebezpečí…

ČTK 24. března citovala BBC, podle níž dokonce Skripalův přítel Vladimir Timoškov řekl, že Skripal psal prezidentu Vladimíru Putinovi, aby mu dovolil vrátit se domů. „Kreml“ však prý popřel, že by podobný dopis obdržel, což by ovšem byla logická odpověď v obou případech, ať by tomu tak bylo či nikoliv. Případné potvrzení Skripalovy snahy se vrátit by totiž pro něho mohlo znamenat akutní bezpečnostní ohrožení.

Před kým je Sergej Skripal chráněn? Před Rusy jako státem asi těžko. Svědčí o tom též – je-li ovšem pravdivá – i informace, že Skripal navštívil Česko, podle (některých) českých zpravodajců zemi, kde je z celé Evropy, ne-li celého světa nejvíce ruských špiónů na metr čtverečný.

Před kým je tedy vlastně Skripal chráněn? Před Rusy jako státem asi těžko. Svědčí o tom též – je-li ovšem pravdivá – i informace, že Skripal navštívil Česko, podle (některých) českých zpravodajců zemi, kde je z celé Evropy, ne-li celého světa nejvíce ruských špiónů na metr čtverečný. Česká stopa ve Skripalově případu je vůbec zajímavý prvek.

Možná je to jen aditivum, které má zase – přesně podle zásad hybridní propagandistické války – pouze vnést do případu další nejasno a prostor pro spekulace a kombinace a dohady a rozmlžování. Možná má být naznačeno, že Skripal byl ve svém „druhém zpravodajském životě“ natolik Rusům nebezpečný, že ho zkusili obezdušit? Nebo to jen vypovídá o vysychající imaginaci hybridních válečníků?

Vezmeme-li v úvahu údajnou Skripalovu snahu vrátit se oficiálně do Ruska poté, co urovná vzájemné vztahy, a jeho cestu do ruskými špiony zamořeného Česka, vyjde jiný možný skrytý vektor událostí, totiž jestli ty dvě věci spolu náhodou nesouvisejí? Co když v Česku hledal Skripal možnost kontaktu s ruskou administrativou, kvůli vyřízení svých záležitostí, a celé to pokryl legendou o brífování dychtivých českých uší na téma, jak je to Rusko strašně nebezpečné?

Pak by ovšem bylo třeba Skripalova atentátníka hledat úplně někde jinde, mezi těmi, kterým by se Skripalův návrat do Ruska nehodil, protože zase v Británii nabyl nových zpravodajsky zajímavých informací, nota bene, když býval i hostem ve vojenských laboratořích v Porton Downu.

Novičok je ze hry

Otec a dcera Skripalovi jsou nejen živí, ale nejsou ani invalidní. Z tohoto důvodu nelze nic jiného než vyvodit definitivní závěr, že v Salisbury nešlo o novičok.

Petra Procházková 14. března v Lidových novinách napsala s odvoláním na jednoho z vynálezců novičoku, bývalého sovětského vojenského chemika Vila Mirzajanova, který ale již od roku 1992 žije v USA, že obě novičokem otrávené osoby nejspíš nepřežijí, a pokud ano, budou z nich těžcí invalidé. A že na zabití 500 osob stačí údajně pouze dva gramy jedu.

Otec a dcera Skripalovi jsou však nejen živí, ale nejsou ani invalidní. Z tohoto důvodu nelze nic jiného – právě s odvoláním na „otce novičoku“ – než vyvodit definitivní závěr, že v Salisbury nešlo o novičok. Proto jsou jakékoliv další diskuse na téma novičok zcela liché.

Strašení Františka Bublana

Česká politická reprezentace se v této situaci chová podle Plzákova pravidla – zapírat, zatloukat, lhát a mlžit. Za bílého dne lže lidem do očí, jen aby byla v očích svých mocných přátel „solidární“. Smutným příkladem je senátor František Bublan, který ke všemu ještě tvrdí, že prezident Miloš Zeman cosi vyzradil, a tím ohrozil bezpečnost občanů.

Prezident Miloš Zeman na rozdíl od strašení senátora Františka Bublana nevyzradil vůbec nic. Dokonce by bylo možno uvažovat, zda informace pro prezidenta nebyla utajena v rozporu se zákonem, protože to, co z ní pověděl prezident, bylo dávno známé a nemohlo ohrozit ochranu obyvatel

Toto téma můžeme směle pojednat, i kdyby senátor chtěl mlžit náznaky, že má výrok vyfutrovaný nějakými utajenými informacemi, které jsou známy jemu, a veřejnosti nikoliv. My však můžeme utajované informace a odvolávání se na ně z tohoto diskursu zcela vyloučit, protože pouze porovnáme to, co prezident Zeman zveřejnil, s tím, co na toto téma již zveřejněno bylo.

Zjistíme, že v USA bylo o novičoku již dávno a mnoho publikováno, i se vzorečky, něco dokonce podáno k patentovému řízení. U nás byla informace o testování látky ze „skupiny novičoků“ určena k publikování v Chemických listech před devíti lety (otištěna pak v roce 2011). Cituje přitom – a to je na tom to pikantní – ony americké prameny! Nota bene, kdo umí vyrobit jednu látku z této skupiny, je podle odborníků schopen vyrobit i ostatní.

Tudíž prezident Zeman na rozdíl od Bublanova strašení nevyzradil vůbec nic. Dokonce by bylo možno uvažovat, zda informace pro prezidenta nebyla utajena v rozporu se zákonem, protože to, co z ní pověděl prezident, bylo dávno známé a nemohlo ohrozit ochranu obyvatel. Jedinému, komu by snad Zeman mohl svým rozhovorem něco vyzradit, by byl negramotný terorista, který by navíc musel rozumět česky – nicméně u negramotného teroristy zase nehrozí, že by vyrobil novičok jakékoliv modifikace.

Hořká pachuť normalizace

Ministryně obrany Karla Šlechtová si našla čas mezi internetovou prezentací sebe a svého čokla a odvolala ředitele Vojenského výzkumného ústavu Bohuslava Šafáře, jehož odborná vyjádření o bojových chemických látkách považuje premiér Andrej Babiš bůhvíproč za sporná. A když postřehla, že Šafář nenalezl milost u jejího šéfa, neprodleně ho odvolala. Učinila tak s neuvěřitelně češtinsky blbým odůvodněním: prý využila možnost „neudání žádného důvodu“ – no, pak se má člověk něčemu ještě divit.

V osobě Šafáře byl odvolán jeden z mála skutečných odborníků, kteří se veřejně vyjádřili ke kauze novičok. Byl jiného názoru než politici, kteří o problému nevědí vůbec nic, ale „vnímají“, odkud vane vítr, a jaký úklon by mohl podpořit jejich utrápené politické kariéry. Ačkoliv se dušují, jak jim leží na srdcích kvalita našich aliančních vztahů, dosáhli pravého opaku – odvoláním špičkového experta a manažera v jedné osobě, což je kombinace zřídkavá, ve skutečnosti oslabili kvalitu protichemických kapacit NATO.

V osobě ředitele Vojenského výzkumného ústavu Bohuslava Šafáře byl odvolán jeden z mála skutečných odborníků, kteří se veřejně vyjádřili ke kauze novičok. Byl jiného názoru než politici, kteří o problému nevědí vůbec nic, ale „vnímají“, odkud vane vítr, a jaký úklon by mohl podpořit jejich utrápené politické kariéry.

Členové parlamentu si navíc od devadesátých let zvykli politickou vůlí „opravovat skutečnost“. Nejprve označili politickým usnesením za zločinný předchozí režim, který však mnozí z nich předtím volili (čest výjimkám), aniž by však z toho vyvodili nějaké závěry. Třeba o tom, že jsou nehodni a nekompetentní o něčem takovém vůbec hlasovat. A přestože máme již z první republiky deklarativní hodnotící zákon (naštěstí bez sankcí), jejich přijímání je ničemným a necivilizovaným nešvarem.

Po „opravách“ historie nyní členové parlamentu přikročili k opravám současnosti, v čemž vynikají již dva senátní výbory, které se – aniž by co dokazovaly – usnesly na lži, kterou se v jejich jménu senátor Bublan nestyděl pronést za bílého dne. Při vší zbývající úctě k senátorům, jejich názory opravdu nemohou nahradit chybějící argumenty.

A tak se normalizace připomněla doslova v přímém přenosu. Ministryně Šlechtová by při i lehce podprůměrné sociální inteligenci (ani ta ovšem není samozřejmostí u lidí aranžujících psy na památníky hrdinů) musela vědět, že koincidence odvolání Šafáře „z důvodů nesouvisejících“ s aktuální kauzou je totálně nevěrohodná. Kopíruje normalizační praktiky tím, že odvolání „nesehnutého člověka“ slouží jako trest a výstraha ostatním.

Jak (ne)dosáhnout respektu

Informací odhalujících kauzu „novičok“ jako fake, bylo zveřejněno dostatek, aby si ti myslící uvědomili, o co jde. Vyžadování „solidárních“ akcí na potrestání neusvědčeného viníka ve sporné kauze je jen test, nakolik je koaliční partner schopen zapřít sebe sama, svou inteligenci a svědomí. Dlužno podotknout, že nejeden svědek byl již v bruselské centrále NATO přítomen tomu, s jakým despektem a pohrdáním mluvili západní důstojníci o těch východních, kteří jim lízali podrážky.

Nejeden svědek byl již v bruselské centrále NATO přítomen tomu, s jakým despektem a pohrdáním mluvili západní důstojníci o těch východních, kteří jim lízali podrážky

Též ovšem dlužno podotknout, že v zahraniční politice nevykázal náš stát tolik důstojných chvil, jako když se Jan Kavan ptal na možnosti vystoupení z NATO či přišel s česko-řeckou iniciativou na řešení kosovské krize, anebo když Karel Schwarzenberg byl proti bombardování Libye, a když si získal velký respekt v Izraeli poté, co odsoudil výstavbu židovských osad na palestinském území. Jednou se tím budeme chlubit, že jsme alespoň chvilku dokázali stát na vlastních nohách.

Vláda bez důstojnosti totiž těžko získá skutečnou důvěru.



Počet příspěvků: 16, poslední 24.5.2018 06:38 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.