SCHNEIDER: Co dokáže televizní lež

Pořad České televize Co dokáže lež odvysílaný 23. května udělil lekci, co dokáže lež. Zejména je-li dobře placená. Vypovídá o samotných protagonistech, nikoliv o skutečnosti. ČT si tím vytvořila na jedné straně názorového spektra vakuum, jež by mohla pokrýt, čímž by vznikl utrápený, ale přece jen zárodek diskuse. Píše Jan Schneider.

Jan Schneider 24.5.2017
Proti zlým lidem bys měl bojovat, chlapečku | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proti zlým lidem bys měl bojovat, chlapečku | foto: Facebook: Truth about situation in Ukraine
Proti zlým lidem bys měl bojovat, chlapečku | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Česká televize odvysílala pod názvem Co dokáže lež na druhém programu 23. května pořad o působení propagandy. Zazněly v něm sice dva hlasy protivící se jeho celkovému vyznění, ale byl natolik zdrcující, že by se dalo mluvit o ryzí propagandě svědčící o brutální nevyváženosti tohoto média.

Možná je to však jen chytrý tah televizní dramaturgie, která chce takovou provokací probrat diváky z letargie, a je již připravena vyrovnat skóre, aby nemohla být podezírána, že se stává propagandistickou troubou – se všemi personálními z toho vyplývajícími důsledky.

Připomínka předchozího režimu

První velmi spornou větou v pořadu byla hláška, že v naší zemi „vládne bezpečí a blahobyt“. Tedy blahobyt jak pro koho, a bezpečí? Vždyť v celém pořadu se mluví o hrozném nebezpečí! Možná je to první nahrávka na smeč komentátorům pro ilustraci, „co dokáže lež“. Ostatně takto prezentoval své úspěchy předchozí režim, než celkem plynule předal svou moc (takže někde ty zlozvyky přetrvaly).

Pikantní je, že pořad připomněl svou neomaleností i mnoho rysů předchozího režimu

Pikantní je, že pořad připomněl svou neomaleností i mnoho dalších rysů předchozího režimu, který ale nebudu nazývat komunistickým, protože bych toto adjektivum musel občas použít i při kritice tohoto ryze propagandistického pořadu. Bylo v něm řečeno mnoho věcí, zareaguji jen na některé.

Například dezinformační expert Ondřej Kundra výstižně popsal dezinformace jako takové nějaké celé „tajemné“. Hovořil, jak se po webu rozšířila informace, že americké velvyslanectví mělo něco společného s rozdáváním červených karet na protizemanovské demonstraci. Kundra ji nazval dezinfomací, aniž by uvedl cokoliv jiného, než že pro tu souvislost mu připadá popsaná nitka slabá. Ta nitka ale existovala!

Sabina Slonková zase aktivisticky vypracovává jakési seznamy proruských webů (někteří lidé bez seznamů skutečně asi nedovedou žít, aniž by si vzali poučení z historie – pokud ovšem právě ty temné stránky historie nejsou jejich vodítkem). Ty weby jsou podle ní význačné prezentací svého „jedině správného vidění světa“, což ona sama prezentuje s neomylností svého jedině správného vidění světa.

Propagandistické vyhrocení

V pořadu zaznělo další zavádějící tvrzení, které asi chce navodit dojem, že pojem „hybridní válka“ je ukrutně nebezpečné ruské nóvum z takzvané Gerasimovovy doktríny. Odmyslíme-li totální věcnou neznalost (kombinace co nejširší škály válečných prostředků je stará jako lidstvo), jde o celkem vydařený marketingový tah vojensko-průmyslového komplexu na nevzdělané politiky, kterým prodávají staré zboží v novém obalu, ale za mnohem lepší cenu.

Celý diskurs je totálně propagandisticky vyhrocen, když opomíjí tucty důkladně doložených příkladů, kdy takto postupoval Západ, a snaží se vzbudit dojem, že takto perfidní metody používá jenom Rusko

Krom toho je celý diskurs totálně propagandisticky vyhrocen, když opomíjí tucty důkladně doložených příkladů, kdy takto postupoval Západ, a snaží se vzbudit dojem, že takto perfidní metody používá jenom Rusko. Podobně ubohá je pasáž, kdy Peter Pomerantsev hovoří o „aktivních opatřeních“, jako by je používaly pouze ruské zpravodajské služby. To by si člověk už musel nechat polovinu mozku vyoperovat, aby ho nenapadly otázky, jak je tomu obecně. Propagandistický záměr pořadu zde už čněl v celé nahotě.

Edward Lucas, další z protiruských propagandistů, viní Rusko z používání newspeaku. Nebo mu křivdíme a zbytek jeho pojednání byl tvůrci tohoto pamfletu vystřižen? Asi ne, protože v programu ještě zaperlil, že prý Rusko sice dění u nás neřídí, ale situaci dobře zná a mohlo by ji ovlivnit. Tragikomika tohoto vidění světa vyvstane, když se zeptáme: Na rozdíl od koho?

Dogmatické články

Lucas se ještě osvědčil jako propagandista, když řekl, že jsme se za posledních 20 let dostatečně nevystrašili! Protože manipulace se strachem patří mezi hlavní propagandistické rysy, jak zaznělo v tomtéž pořadu! Ostatně i premiér Bohuslav Sobotka ve svém projevu v pořadu zřetelně strachem manipuloval!

Mezi bojovníky proti ruské propagandě patří tvrzení o agresivních záměrech Ruska k dogmatickým článkům jejich ortodoxie

Dalšími propagandistickými rysy jsou podle pořadu nálepkování, fabulace, svalování viny a relativizace. Nálepkování přecházející do svalování viny jsme třeba svědky v současné době, kdy se u každé špatnosti hned hledá ruská, pouze ruská nit, vliv, aktivity, subverze a podobně. Takový výčet propagandistických rysů byl z hlediska tvůrců pořadu dokonalým vlastním gólem.

Ministr obrany Martin Stropnický sehrál v pořadu jednu z nejubožejších etud v životě. Naříkal, že kritika vnitrostátních neduhů, Evropské unie a NATO „není neškodná“. To má opravdu normalizační komunistický newspeak tak hluboce zažrán v genitáliích? Novodobí odhalitelé ruské propagandy pak sdělili úžasný objev, že Rusko chce, aby lidé o něm mysleli lépe. Třeba že není agresivní.

Mezi bojovníky proti ruské propagandě ale patří tvrzení o agresivních záměrech Ruska k dogmatickým článkům jejich ortodoxie. Generál Pavel to dovedl do absurdnosti, když prohlásil, že ruskou hrozbou je „zpochybnění všeho“, tedy samotný základ filozofie. Proč tedy máme poslouchat generála, který pravdu nehledá?

Omílání manter

Problém opravdu signifikantní, protože pořad byl vším jiným než hledáním pravdy. Zato propaganda byla servírována hotová, ve velké přesilovce. Například na otázky Alexandra Barabanova se pořad odpovědi hledat ani nesnažil, přestože jsou nasnadě. Například, že posun NATO k Rusku vytváří potenciálně nebezpečnou situaci, kriticky připouštějí třeba Henry Kissinger a Zbygniew Brzezinski.

Naši svazáci stále omílají své propagandistické mantry. K nim lze přiřadit v pořadu sice neobsaženou, ale často zmiňovanou dezinformaci, že prý Rusko napadlo v roce 2008 Gruzii. Dezinformaci proto, že expertní komise EU doložila opak.

Naši svazáci ale stále omílají své propagandistické mantry. K nim můžeme přiřadit v pořadu sice neobsaženou, ale často zmiňovanou dezinformaci, že prý Rusko napadlo v roce 2008 Gruzii. Dezinformaci proto, že expertní komise EU doložila opak. Od Anne Applebaumové by asi bylo velkou naivitou čekat nějakou strukturovanější úvahu, o sebereflexi už ani nemluvě.

Eva Romancovová, nejviditelnější postava vnitráckého protihybridně protiteroristického čehosi, pak doslova zaperlila. Řekla totiž pravdu. Pravila, že pro „ně“ je největší hrozbou veřejnost. Ona si poslouchá, co chce, a bude volit koho chce! Dokonce i nějaké nedemokratické subjekty! Kde by se ve volbách vzaly, když samo vnitro na tom má palec, což svědčí buď o zmatku Romancovové, anebo o její totální nedůvěře v úspěšnost „jejich“ snažení.

Každopádně jsme sledováním pořadu dostali dobrou lekci, co dokáže lež. Zejména je-li dobře placená. Vypovídá o protagonistech samotných, nikoliv o skutečnosti. Česká televize si tím vytvořila na jedné straně názorového spektra vakuum, které by mohla pokrýt, čímž by vznikl sice utrápený, ale přece jen zárodek diskuse. A ta je jednou z cest, jak zamezit destruktivní moci lži!



Počet příspěvků: 35, poslední 30.5.2017 03:09 Zobrazuji posledních 35 příspěvků.

Autor

Jan Schneider

Jan Schneider | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články