Šaría: Právní systém pro Tunisko, Egypt i Libyi

Země arabského jara ovládnou spíš islamisté a právo šaría než demokracie západního typu.

Pavel Pokorný 25.10.2011

Libyjská povstalecká vláda v neděli slavnostně vyhlásila osvobození Libye po porážce režimu bývalého vůdce Muammara Kaddáfího. To je jistě dobrá zpráva a musela potěšit i lídry západních zemí. Předseda Přechodné národní rady (NTC) Mustafá Džalíl při této historické události rovněž oznámil, že základem státu bude islámské právo šaría. Tím zřejmě padají hned na počátku naivní očekávání Západu o budoucím demokratickém směřování Libye, které by se mohlo byť jen vzdáleně podobat euroatlantické představě demokracie.

Šéf NTC zároveň vyzval Libyjce, aby nebrali spravedlnost do svých rukou, ale obraceli se na soudy. Všechny zákony, které odporují islámskému právu, jsou podle Džalíla neplatné. Jako příklad uvedl zákon o manželství, který zakazoval Libyjcům více manželek. Předseda NTC rovněž prohlásil, že v Libyi budou založeny nové banky, které nebudou požadovat žádné úroky. Mustafá Džalíl také naléhal na spoluobčany, aby svou nově nabytou svobodu oslavovali voláním „Alláh Akbar“ (Bůh je veliký).

Čerstvou zkušenost zažívá i Tunisko, kde arabské „jaro“ v lednu začalo a svrhlo tamního prezidenta Zína Abidína bin Alího. V neděli se v Tunisku konaly historicky první svobodné volby. Podle částečných výsledků by parlament měla ovládnout Strana obnovy (Hizb An-Nahdá), kterou západní média označují za „umírněně islamistickou“, což není úplně přesné.

V Tunisku, Egyptě i Libyi drželi donedávna šaríu i zbraně hromadného ničení na uzdě diktátoři, kteří s Izraelem udržovali status quo

Strana obnovy podpořila íránské obsazení ambasády USA v Teheránu v roce 1979 a vyzývala k útokům na americké cíle během války v Perském zálivu. Její ideologie je vytvořena na stejném základě jako egyptského Muslimského bratrstva, které usiluje o celosvětové prosazení islámského práva. A lídr An-Nahdá Rašíd Ghannúší nedávno prohlásil, že pokud strana ve volbách zvítězí, v jedné z nejpokrokovějších arabských zemí „umírněnou“ formu šaríi zavede.

V Egyptě sice pořád ještě na volby od pádu režimu Husního Mubaraka čekají, ale už nyní podle všech prognóz Muslimské bratrstvo (nebo jeho stranická odnož) buď získá v novém parlamentu jasnou většinu, nebo bude natolik silné, že se žádná budoucí vláda bez jeho podpory neobejde. Muslimské bratrstvo je předchůdcem všech extrémistických islamistických skupin v regionu a jeho cílem je z Egypta vytvořit islámský stát. Zabrání mu v tom někdo?

Na začátku září šokoval i otrlé izraelské politiky generálmajor Ejal Eisenberg, jejich vrchní velitel armády pro domácí frontu. Tvrdil totiž, že Blízký východ, který vzejde z arabského jara, bude semeništěm radikální ideologie, jež zvýší pravděpodobnost vzniku regionální války. Podle Eisenberga je dokonce možné, že v ní budou použity zbraně hromadného ničení.

V Tunisku, Egyptě i Libyi drželi donedávna šaríu i zbraně hromadného ničení na uzdě diktátoři, kteří s Izraelem udržovali status quo. Současně však právo šaría platí ve všech státech Perského zálivu a řídí se jím i další muslimské země. Naruší současné změny na Blízkém východě křehkou rovnováhu do té míry, o níž hovořil generál Eisenberg? Doufejme, že nikoli.