Sága rodu Rockefellerů: Velcí filantropové i tvrdí podnikatelé

V uplynulých 150 letech tahali za nitky světového obchodu i politiky, jsou nejen obdivovaní pro filantropii, ale i nenávidění kvůli bezohlednosti, s níž provozují byznys.

Petr Kain 7.4.2017
Strom u Rockefellerova centra v New Yorku je ozdoben ekologickými LED světly. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Strom u Rockefellerova centra v New Yorku je ozdoben ekologickými LED světly. | foto: ČTK/AP
Strom u Rockefellerova centra v New Yorku je ozdoben ekologickými LED světly. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Na židličce stojí malý chlapec. Tatínek k němu napřahuje ruce a vyzývá ho: „Skoč mi do náruče, Johne!“ Dítě poslechne, odrazí se a skočí. Muž ale na poslední chvíli rukama ucukne. Malý chlapec spadne na zem a natluče si. „V životě nesmíš věřit vůbec nikomu. Ani těm nejbližším. Jen sobě,“ poučuje ho táta.

John D. Rockefeller na tuto životní lekci nikdy nezapomněl a s odstupem let za ni byl otci velmi vděčný. „Pořád mi dával podobné rady. Udělal ze mne nekompromisního a nedůvěřivého člověka. V byznysu se mi to ohromně hodilo,“ vzpomínal po mnoha letech zakladatel světoznámého miliardářské dynastie Rockefellerů.

Nedůvěřivost a cílevědomost

Hodila se mu i další věc, kterou ho otec učil – je důležité být vychytralý a nebát se podvádět. „Nepromarním žádnou příležitost své kluky ošidit. Kšeftuju s nimi a převezu je, kdykoli můžu. Chci, aby byli mazaní,“ chlubil se podle kronikáře rodu Allana Nevinse Johnův otec William Rockefeller svému příteli.

Nedůvěřivost, vychytralost, tvrdost a cílevědomost byly vlastnosti, které se v Americe druhé poloviny 19. století velmi hodily

Měl ostatně s podváděním bohaté zkušenosti. Vydával se za hluchoněmého mastičkáře a podomně prodával v lahvičkách ropu, kterou vydával za lék na bradavice, rakovinu, impotenci a všemožné jiné neduhy. Pokud ho otec učil nedůvěřivosti a vychytralosti, matka udělala z malého Johna tvrdého muže. Přísná baptistka neváhala chlapce vychovávat tím, že ho na několik hodin přivazovala ke sloupu. Kromě toho mu vštěpovala: Každé odchýlení od cíle je hříchem.

Nedůvěřivost, vychytralost, tvrdost a cílevědomost byly vlastnosti, které se v Americe druhé poloviny 19. století velmi hodily. Když se k tomu přidala podnikavost, bylo zřejmé, že malý John se ve světě neztratí. Vydělávat si začal již ve dvanácti letech, když nakupoval bonbóny, které pak prodával s přirážkou spolužákům. Kšeftoval s kuřaty, jež se vylíhla z vajec nalezených v lese, obchodoval s ovocem a zeleninou.

Standard Oil

Koncem padesátých let 19. století v USA rychle rostl obchod s ropou a John D. Rockefeller vycítil velkou podnikatelskou příležitost. V roce 1870, po deseti letech v ropném byznysu, se rozhodl založit vlastní společnost Standard Oil. Zatímco tisícovky konkurentů vyráběly petrolej různé kvality, Rockefeller dodával svůj produkt neustále ve stejné kvalitě – odtud název Standard Oil.

Zatímco tisícovky konkurentů vyráběly petrolej různé kvality, John D. Rockefeller dodával svůj produkt neustále ve stejné kvalitě – odtud název Standard Oil

To by ale samo o sobě nestačilo. Klíčem k úspěchu byla dohoda s tehdy nejbohatším Američanem Corneliem Vanderbiltem a posléze jeho rivalem Tomem Scottem na vytvoření železničního monopolu na přepravu ropy. Tím získal Rockefeller oproti jiným rozhodující výhodu. Standard Oil Company postupně pohltila veškerou konkurenci.

Rockefeller majitelům konkurenčních firem nejprve nabídl za jejich podniky peníze či akcie Standard Oil. Za strojní zařízení podniků přitom jen zřídkakdy zaplatil více, než kolik činila cena šrotu. Za značku, dobré jméno nebo adresář zákazníků nedal ani cent. Podnikatele, kteří tuto vyděračskou nabídku odmítli, přesvědčil násilím.

„Oslovil vedoucího nepřátelské rafinerie. Předák dostal doživotní rentu a v žádanou dobu v oné nezávislé továrně došlo k malé explozi,“ píše v knize The Robber Barons (Loupeživí baroni) z roku 1934 novinář Matthew Josephson.

Silná pozice

Tímto způsobem se Johnu D. Rockefellerovi podařilo dosáhnout naprosté dominance na trhu. Roku 1880 již ovládal 90 procent produkce americké ropy. Tím pádem si podmanil i světový trh, protože 70 procent americké ropy je v polovině osmdesátých let 19. století vyváženo. Na nové trhy se dostává po vzoru svého otce lstivými metodami.

Pozice Johna D. Rockefellera byla natolik silná, že pro něho nebylo problémem na jedné straně světa zlevnit cenu tak, že pohřbil veškerou konkurenci, zatímco na druhé zdražit tak, aby na tom nebyl vůbec škodný

Číňanům například rozdá nebo za pakatel prodá milióny petrolejových lamp, čímž vytvoří obří poptávku po petroleji. Obyčejné živočišné či rostlinné tuky se totiž do těchto lamp nehodí. Jeho pozice byla natolik silná, že pro něho nebylo problémem na jedné straně světa zlevnit cenu tak, že pohřbil veškerou konkurenci, zatímco na druhé zdražit tak, aby na tom nebyl vůbec škodný.

Jeho podnikatelský plán šel zcela proti myšlence skotského ekonoma Adama Smitha o neviditelné ruce trhu, jež spolehlivě reguluje ekonomiku. Rockefeller se na žádné samoregulační tržní mechanismy spoléhat nechtěl. Jeho cílem bylo vytvoření obří společnosti, jež by sama ostatním diktovala podmínky. A to se mu podařilo.

Trh neovládala neviditelná, ale Rockefellerova ruka. Stejný vývoj se odehrával v celé ekonomice USA druhé poloviny 19. století. Vše směřovalo ke koncentraci, zejména v oborech vyžadujících obří investice, jako jsou těžký průmysl, doprava či telekomunikace. Kdo nerostl, zemřel.

340 miliard dolarů

Souběžně s Rockefellerovým majetkem ale bobtnal i odpor vůči tak velké koncentraci kapitálu, již představovalo jeho impérium. Novináři ho pranýřovali, kreslíři zase karikovali do podoby pavouků, nenasytných oblud a loutkářů. Rockefeller si proto najal tehdejší eso PR a reklamy, muže jménem Ivy Lee, aby mu pomohl zlepšit reputaci. Leeova rada byla prostá: rozdávejte peníze. A tak se dal Rockefeller na charitu. Během svého života věnoval na dobročinné účely okolo 530 milionů dolarů.

Když v roce 1937 John D. Rockefeller umíral, mělo jeho jmění hodnotu 1,5 procenta výkonu americké ekonomiky – v dnešních číslech okolo 340 miliard dolarů. Pro srovnání, jde o čtyřnásobek souhrnného jmění nejbohatšího člověka dneška Billa Gatese.

Jenže tlak na rozdělení jeho impéria neutuchal. Po několika letech právních tahanic nakonec Nejvyšší soud USA v roce 1911 přikázal rozdělit Standard Oil Company na několik menších firem a prodat podíly tak, aby ztratil majoritu. Jenže Rockefeller na to byl připraven. Standard Oil Company se sice rozpadla na několik menších společností, jež existují dodnes, jako je BP (British Petroleum), Exxon Mobil nebo Chevron, ale Rockefeller je prodal jen naoko.

Ve skutečnosti si v nich ponechal zásadní vliv prostřednictvím některého ze svých lidí. Zákon, který měl Rockefellera potrestat, mu nakonec náramně prospěl – akcie nových firem vyletěly vzhůru. Jeho majetek dorostl doslova pohádkových rozměrů. Společníky, s nimiž společnost zakládal, již před lety vyplatil za pouhých 72 500 dolarů, a tak veškeré zisky Standard Oil šly do jeho kapsy.

Když v roce 1937 umíral, mělo jeho jmění hodnotu 1,5 procenta výkonu americké ekonomiky – v dnešních číslech okolo 340 miliard dolarů. Pro srovnání, jde o čtyřnásobek souhrnného jmění nejbohatšího člověka dneška Billa Gatese.

Ztělesnění bezohledného kapitalismu

Nástupce zakladatele miliardářské dynastie, John D. Rockefeller mladší, pokračoval v úspěšné podnikatelské kariéře. Rodinný majetek se za jeho života rozrostl například o banku Chase Manhattan Bank. Výrazem nehasnoucí politické moci rodu pak byly události v padesátých letech 20. století poté, co Írán zestátnil britské ropné společnosti na svém území.

John D. Rockefeller mladší tehdy Britům nabídl zprostředkování americké pomoci. Za drobnou úplatu – ropné společnosti Rockefellerů získají 40procentní podíl v dosud britských firmách. Když Britové souhlasili, americká tajná služba pomohla získat moc v zemi perskému šáhovi. Ten vzápětí vyhlásil opětovnou privatizaci ropného průmyslu.

Hlavou rodinného klanu se pak stal nejmladší ze synů, David Rockefeller, který zemřel 20. dubna ve věku 101 let. Navzdory tomu, že za svůj život rozdal stovky milionů dolarů, pro mnohé byl ztělesněním toho nejhoršího z bezohledného moderního kapitalismu.

Ani synové Johna D. Rockefellera mladšího se neztratili. Nelson Rockefeller se stal po abdikaci Richarda Nixona viceprezidentem USA. Hlavou rodinného klanu se pak stal nejmladší ze synů, David Rockefeller, který zemřel 20. dubna ve věku 101 let. Navzdory tomu, že za svůj život rozdal stovky milionů dolarů, pro mnohé byl ztělesněním toho nejhoršího z bezohledného moderního kapitalismu.

Byl to on, kdo s poradci Zbigniewem Brzezinským a Henrym Kissingerem formoval světovou politiku druhé poloviny 20. století. A také on zprostředkovával kontakty vlády USA s lídry – od Fidela Castra až po Michaila Gorbačova. Důvěrník Tenga Siao-Pchinga i Nelsona Mandely se nezdráhal použít rodinný majetek k tomu, co nazýval šířením „zvuku amerického kapitalismu“.

A byl to také on, kdo zpečetil dohodu, jež spojila dvě nejznámější jména světového finančnictví – americké Rockefellery s evropskými Rotschildy. Spolu s o dvě generace mladším Jacobem Rothschildem se před pěti lety dohodli, že firma RIT Capital Partners, která patří Rothschildům, koupí od francouzské bankovní skupiny Société Générale 37procentní podíl ve firmě spravující majetek Rockefellerů.