Ruští trollové nevytvářejí falešné zprávy, ale informační zmatek

Většina západních IT expertů si myslí, že ruští hackeři jsou nejlepší – chytří, vynalézaví a schopní neustále improvizovat. V důsledku jejich schopností dnes nikdo neví, co je pravda a co podstrčená dezinformace. Bez moderních technologií, jež Rusové převzali od svých západních protivníků, by s nimi nedokázali vést vyrovnaný souboj.

Ruští hackeři. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ruští hackeři. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Ruští hackeři. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Holčička s rozcuchanými vlasy svírá v rukách hadrovou panenku. Ve tváři má všechno zoufalství světa, žal všech dětí, jimž válka vzala rodiče, přátele, hračky i ideály. Za ní leží tělo dospělé, snad starší ženy. Nejspíš babička, jež už evidentně svou vnučku neochrání. Má ruce roztažené, jako by byla na kříži, tvář k nebi.

Tato fotografie zasáhne i největší tvrďáky a cyniky. Nad ní je nápis „Save Donbass People“, pod ní „This is Democracy. Baby Ukrainian Army is Killing Donbass People“. Na svém profilu na sociální síti ji 27. května 2014 zveřejnila Julia Gončarovová – a nejen ona. Dnes není možné vypátrat, kdo ji první pustil do oběhu. Možná skupina Save Donbass, která je nejaktivnější na ruskojazyčné sociální síti Odnoklasniky. Nebo někdo jiný. To ale není podstatné.

Málokdo si totiž uvědomil detaily, které by v něm měly vyvolat pochybnosti. Dívka má například boty, které se ani v chudých vesnicích východní Ukrajiny dávno nenosí. Panenka je hadrová, zjevně staršího data výroby, nejspíše z poloviny 20. století. V návalu soucitu to může leckomu uniknout.

Fotografie, již na svém profilu na sociální síti 27. května 2014 zveřejnila Julia Gončarovová – a nejen ona –, měla nejen dezinformační, ale i mobilizační potenciál. Za virtuálním výstřelem následovaly blíže neurčené počty dobrovolníků směřujících na východoukrajinskou frontu z různých částí Ruska.

A už nikoho nenapadne otevřít si stránku https://www.kinopoisk.ru/film/brestskaya-krepost-2010-436263/stills/, kde jsou fotografie z válečného velkofilmu z roku 2010, který byl o rok později s velkou pompou uveden na Mezinárodním moskevském filmovém festivalu. Jmenuje se Brestská pevnost a jde o nevěrohodnou epopej o hrdinství jejích sovětských obránců. To ale také není důležité. Podstatné je, že jde o hraný film, v němž mrtvoly ztvárňují živí herci a nacisty ruští a běloruští umělci.

Na uvedené webové stránce je mezi řadou fotek z filmu i ta se stejnou holčičkou, panenkou i mrtvou babičkou. Vypátrat tuto shodu by znamenalo mít podezření a věcí se zabývat, což z tisíce uživatelů internetu udělá zhruba jeden. Miliony Rusů si proto dodnes myslí, že toto zvěrstvo spáchali ukrajinští fašisté a že je třeba se proti nim bránit stejně jako jejich sovětští dědové za Velké vlastenecké války.

Tato fotografie měla nejen dezinformační, ale i mobilizační potenciál. Za virtuálním výstřelem následovaly blíže neurčené počty dobrovolníků směřujících na východoukrajinskou frontu z různých částí Ruska.

Ani jedna skupina, ani jedno centrum

Dnes zákopové a tankové bitvy, ve kterých umírali sovětští vojáci, nejsou v módě. Fotka s holčičkou a babičkou je příkladem nejprimitivnějšího vedení hybridní války, která se však může změnit ve válku s tanky a kaťušemi, mrtvými vojáky, holčičkami a babičkami. Důkazem je Ukrajina.

Navzdory některým západním konspiračním teoriím nešířila videa, fotka i články s falešným obsahem jedna skupina. Tato činnost nebyla a není řízena z jednoho centra – ani z Kremlu ani z moskevské Ljubljanky, kde sídlí obávané ruské tajné služby – v minulosti KGB, dnes FSB.

Podobných mystifikujících fotografií se zejména po roce 2014 objevil na sociálních sítích obrovský počet. Šířily se neuvěřitelně rychle a jejich původce často není možné zjistit. Datová stopa mizí v síti a ani IT experti toho nejsou schopní. I proto, že navzdory některým západním konspiračním teoriím nešířila videa, fotka i články s falešným obsahem jedna skupina. Tato činnost nebyla a není řízena z jednoho centra – ani z Kremlu ani z moskevské Ljubljanky, kde sídlí obávané ruské tajné služby – v minulosti KGB, dnes FSB.

Tento proces má mnoho vrstev a center – od sofistikovaně financovaných a řízených státem přes soukromé subjekty na něj napojené až po aktivisty, kteří se hybridní válce věnují ve volném čase zadarmo a z přesvědčení, a nejspíš ani nevědí, že jsou pěšáky na informačním bojišti. Jsou součástí systému, který je obtížně postižitelný už jen proto, že to vlastně žádný systém není.

Nejnebezpečnější zbraň

Ruskou kybernetickou hrozbu a její nositele lze rozdělit do pěti velkých skupin. První tvoří erudovaní hackeři, „živnostníci“ pracující většinou pro ty, kdo je nejlépe zaplatí. Často jde o pragmatiky, technokraty bez ideologie.

Do druhé patří ruští trollové, z nichž nejznámější je petrohradská Agentura internetových výzkumů – „fabrika trollů“, kterou řídí a financuje ruský miliardář Jevgenij Prigožin, podnikatel ve zbrojním a potravinářském průmyslu. Říká se mu též kuchař Putina, protože se s ním dobře zná a jeho restaurace jsou zavaleny státními zakázkami.

Ruskou kybernetickou hrozbu a její nositele lze rozdělit do pěti velkých skupin. Každá z těchto skupin zvlášť by byla nebezpečná, ale zdolatelná, a bylo by možné se proti ní účinně bránit. Systém, jenž spíše intuitivně a instinktivně než sofistikovaně využívá obrovské energie ze spojení pěti hybridních frontů, je však v současném světě nejnebezpečnější zbraní, kterou se Rusům podařilo vytvořit. Možná neúmyslně.

Třetí skupinu představují oficiální kyberexperti zaměstnaní v ruských tajných službách a armádě. Čtvrtou reprezentují soukromé firmy, jako je ruská Laboratoř Kasperského, oficiálně antivirový gigant, nebo americká Booz Allen Hamilton, která neskrývá, že má zakázky od tajných služeb, a již zejména proslavil její bývalý zaměstnanec Edward Snowden, dnes zřejmě nejlépe střežený americký uprchlík v Rusku.

Asi nejzajímavější, ale nejhůř uchopitelnou je pátá skupina – milionová armáda uživatelů internetu, nikým neřízení ruští vlastenci a obdivovatelé prezidenta Putina i velkého Ruska, které k šíření imperiální ideologie pudí pouze společenská atmosféra a postoje politických elit, takzvaný datadav – DD. Tito lidé šíří dezinformace dobrovolně, bez nároku na odměnu dnem i nocí.

Každá z těchto skupin zvlášť by byla nebezpečná, ale zdolatelná, a bylo by možné se proti ní účinně bránit. Systém, jenž spíše intuitivně a instinktivně než sofistikovaně využívá obrovské energie ze spojení pěti hybridních frontů, je však v současném světě nejnebezpečnější zbraní, kterou se Rusům podařilo vytvořit. Možná neúmyslně.

Ověření hypotézy v praxi

Je jaro 2015, v Petrohradě sedí před počítačem několik mladých lidí, sledují obrazovku a chichotají se. Na jednom z náměstí New Yorku se neodehrává nic zvláštního, ani nic k smíchu. Američané chodí sem a tam. Každou chvíli se některý zastaví, rozhlédne, pak se podívá do svého chytrého telefonu, zase se rozhlédne, pozoruje ostatní, a odchází. To se opakuje mnohokrát. Chichotání mladých Rusů přechází v hurónský smích.

Hypotéza, že je možné organizovat akce v USA včetně protivládních demonstrací, panik, pouličních šarvátek či nákupních horeček doprovázených hysterií vyvolanou třeba strachem z konce světa, byla ověřena v praxi.

Několik dnů předtím se na Facebooku objevila výzva Newyorčanům a návštěvníkům města: kdo přijde v danou dobu a v časovém intervalu na příslušné náměstí, dostane zadarmo hot dog. Žádné párky v rohlíku však tady nikdo nerozdával. Nebyl to ale jen nevinný šprým skupiny ruských ITeenegerů. Nešlo jen o to napíchnout se na pouliční kamery a pozorovat online americké milovníky rychlého občerstvení, jak nalítli ruským géniům, ale o zkoušku připravenou v prvním patře hlavního ležení trollí Agentury internetových výzkumů.

Výsledek uspokojil. Hypotéza, že je možné organizovat akce v USA včetně protivládních demonstrací, panik, pouličních šarvátek či nákupních horeček doprovázených hysterií vyvolanou třeba strachem z konce světa, byla ověřena v praxi.

Dílo hackerské fabriky

O několik měsíců později. Charlotte, Severní Karolina. V parku několik desítek Afroameričanů demonstruje za práva „černých“. Akci svolala přes Facebook skupina BlackMattersUS, již si lze snadno splést se známou americkou organizací Black Lives Matters. Tato parta však sedí v ruském Petrohradě, v budově v ulici Savuškina 55.

Dnes si v USA ani jinde na světě nikdo nemůže být jistý, zda ten či onen občanský protest, třeba proti invazi migrantů nebo nadvládě homosexuálů, nebyl naplánován a zorganizován v petrohradské či vladivostocké filiálce trollí fabriky

Experimenty by veřejnosti zůstaly skryty, kdyby se po dlouhém a urputném vyšetřování nepodařilo ruským novinářům z agentury RBK proniknout do „fabriky trollů“. Dnes se ví, že nejde o mýtus, ale o reálné lidi, budovy, kanceláře a počítače. A hlavní cíl? Test s hot dogy se uskutečnil rok a půl před americkými volbami, o jejichž ovlivňování ruskými hackery toho byly napsány tuny. Málokdo ale upozornil na skok, který ruský trolling učinil ve válečné výpravě proti jistotě a víře v americkou demokracii.

Toto už nebyla individuální informační diverze k očernění Ukrajiny pomocí fake fotografií zakrvácených holčiček, ale mnohem vyšší stupeň řízený a posvěcený shora. Dnes si v USA ani jinde na světě nikdo nemůže být jistý, zda ten či onen občanský protest, třeba proti invazi migrantů nebo nadvládě homosexuálů, nebyl naplánován a zorganizován v petrohradské či vladivostocké filiálce trollí fabriky. Má ale smysl chodit na demonstrace, pokud nevíme, kdo s námi manipuluje? Nikoliv demonstrace, ale nejistota je cíl.

Fakta vytržená z kontextu

Letos 14. června se ve Washingtonu připravovala velká ruská sláva – šampaňské, vodka, kaviár, symfonický orchestr. Projekt USA Really. Wake Up Americans, jenž zapadá do ruské informační strategie, se ani nesnaží zakrývat, co zamýšlí. Jde o nejnovější mediální čin ruské Federální zpravodajské agentury v angličtině cílený na Američany.

Kancelář nového propagandistického projektu Moskvy se nachází v byznysovém centru White House, hned proti rezidenci prezidenta USA. Prý americký lid konečně, jak uvádí tisková zpráva, „dostane objektivní informace o situaci ve světě i v USA“. Lze však v případě informační války ještě mluvit o objektivitě?

Přiznané informační zdroje, jako je Russia Today či USA Really, jsou jen viditelným vrcholkem, pouze částí vojsk, jež Rusko nasadilo. Tyto nemaskované propagandistické nástroje častěji než nepravdy používají fakta, jež vytrhávají z kontextu a zasazují do nových souvislostí.

Z výroku děkana fakulty komunikačního managementu Ruské státní univerzity Igora Romanova, který hájí právo Moskvy na informační diverze, vyplývá, že nikoliv: „Musíme připravovat specialisty na informační boj, napsat učebnice v různém stupni utajení… Dokud budeme pracovat v oblasti, kde základní informační kanály nepatří nám, nic to nepřinese.“

Americké úřady však na žádost o povolení slavnosti při otevření agentury odpověděly „ne“. Sociální sítě zablokovaly účty USA Really. Zdá se, že Američané zaujali obranu před dezinformační jednotkou, která má doplnit Russia Today či Sputnik. Není však pozdě?

Přiznané informační zdroje, jako je Russia Today či USA Really, jsou jen viditelným vrcholkem, pouze částí vojsk, jež Rusko nasadilo. Tyto nemaskované propagandistické nástroje častěji než nepravdy používají fakta, jež vytrhávají z kontextu a zasazují do nových souvislostí. A jak známo, největší lež je pravda vytržená z kontextu.

Profejkovaná doba

Tato dezinformační beranidla Moskvy by bylo možné v tradiční armádě přirovnat k tankovým, trochu těžkopádným a snadno zasažitelným divizím. Existují však i operativnější partyzánské oddíly a zcela nepolapitelní ruští nindžové. I kvůli nim jsme se ocitli v informační kakofonii, mediálním chaosu a máme pocit, že nic není pravda, ničemu není možné věřit kromě vlastního „selského“ rozumu a několika prověřených přátel, s nimiž se uzavřeme do názorové bubliny a selektovanými informacemi se utvrzujeme v názorech.

Diskuse, polemika, srovnávání, analýza, pátrání po jádru problémů už nevzrušují, neboť se topíme v záplavě fake news, photos a videos. Věřit se v dnešní profejkované době prý nedá ničemu.

Diskuse, polemika, srovnávání, analýza, pátrání po jádru problémů už nevzrušují, neboť se topíme v záplavě fake news, photos a videos. Věřit se v dnešní profejkované době prý nedá ničemu. Zejména poté, co americký zpravodajský server BuzzFeed zveřejnil videozáznam projevu exprezidenta USA Baracka Obamy, v němž říká, že jeho nástupce Donald Trump je „sráč“. Ve skutečnosti bylo video vytvořeno pomocí programu FakeApp a grafického editora Adobe After Effect. Hlas Obamy imitoval americký komik a režisér Jordan Haworth Peele.

Výsledek? Dokonalá iluze a mystifikace. Naštěstí novináři i režisér nechtěli uvést Ameriku v omyl, zesměšnit ji na celém světě a poštvat proti sobě demokraty a republikány, ale ukázat, že v současnosti nejsou největším nebezpečím atomové zbraně, respektive nikoliv primárně. Ty mohou přijít ke slovu až poté, co někdo pomocí dostupných nástrojů FakeApp a Adobe After Affect vloží Trumpovi do úst, že vysílá na Kreml pár raket.

Otázka pravdy

V rukou průměrně zdatných uživatelů moderních technologií jsou tyto snadno dostupné virtuální zbraně mnohonásobně účinnější než třeba Putinem opěvovaná balistická raketa na jaderný pohon s nepředvídatelnou dráhou letu, přičemž právě nepředvídatelnost je jejich hlavní vlastností. Většinou ani ti, co stisknou spoušť, netuší následky útoku. Když trollové z petrohradské fabriky vypustili v roce 2016 těsně před prezidentskými volbami v USA do sociálních sítí statisíce inzerátů, nevěděli, co způsobí.

Žijeme v době, kdy nám protivník, nepřítel či jen šprýmař mohou vložit do úst cokoliv. Nezbývá, než nevěřícně zakroutit hlavou. Je možné se dnes dopátrat pravdy? A existuje vůbec?

Jejich hlavním cílem bylo vytvořit informační zmatek, odvést pozornost nebo zpochybnit pověst čehokoliv s nálepkou Made in USA. Zdaleka ne všechny výzvy se týkaly politiky, některé však ano. Například v den prezidentských voleb v USA se na stránkách Williams & Kalvin objevil inzerát vyzývající Afroameričany k jejich bojkotu: „Tentokrát volíme mezi dvěma rasisty. Nechoďte k volbám!“

V září 2016 se jiná výzva obracela na horníky z Pensylvánie a zvala je na demonstraci za Trumpa. Až v roce 2017 se zjistilo, že zadavatelem byl ruský subjekt se sídlem v Petrohradu. Podle ruské agentury RBK, která pronikla mezi trolly, na podzim 2016 měly facebookové příspěvky v angličtině vytvářené v petrohradské centrále až na 70 milionů zhlédnutí týdně.

„Dívejte se kriticky na informace, jež získáváte z internetu,“ nabádá své obdivovatele Peele poté, co prozradil, že hlasem podobným Obamovu nazval Trumpa „sráčem“. Žijeme v době, kdy nám protivník, nepřítel či jen šprýmař mohou vložit do úst cokoliv. Nezbývá, než nevěřícně zakroutit hlavou. Je možné se dnes dopátrat pravdy? A existuje vůbec?

Utvrzování přesvědčených

A to je cíl. Nikoliv prvoplánově šířit falešné zprávy. To vychází z módy. Holčička s mrtvou babičkou je fake typický pro období 2014 až 2015, kdy se ukrajinský konflikt dostával do vyšší, trvalejší fáze. Dnes je úkol na první pohled méně ambiciózní, ale o to zákeřnější: znejistět nás natolik, že se přestaneme o veřejné věci zajímat. A přenecháme záležitosti planetárního významu jiným, povolanějším.

To, co šíří propagandistický televizní kanál Russia Today nebo agentura Sputnik, dnes především utvrzuje přesvědčené o tom, že Západ je řízen homosexuály, popřípadě Židy, a vůdce slovanských národů Rusko je poslední nadějí na záchranu tradičního světa

Jde o likvidaci opory západní demokracie – občanské společnosti a víry v její budoucnost. Bez moderních technologií, které Rusové převzali od svých západních protivníků, především Američanů, by dnes s nimi nedokázali vést vyrovnaný souboj. To, co šíří propagandistický televizní kanál Russia Today nebo agentura Sputnik, dnes především utvrzuje přesvědčené o tom, že Západ je řízen homosexuály, popřípadě Židy, a vůdce slovanských národů Rusko je poslední nadějí na záchranu tradičního světa.

Takových lidí je ale omezený počet, proto je třeba zasáhnout i skupiny, které agenturou Sputnik pohrdají. A pokud se je nepodaří získat na svou stranu, splnit další bojový úkol, který dostali ruští trollové – zdiskreditovat žurnalistiku. Setřít rozdíl mezi renomovaným novinářem a blogerem, mezi zprávou na Facebooku a článkem v papírových novinách podepsaným plným jménem a s uvedenými zdroji.

Chybí pádný důkaz

Evropská ani česká veřejnoprávní média neobstála pod náporem agrese z východu. Americká obvinění jsou často považovaná za stejně nevěrohodná jako ruská, a existují i další tvrzení, i když ne vždy je z taktických důvodů možné zveřejnit všechny důkazy. Francouzská vojenská tajná služba (DGSE) loni prohlásila, že nelze pochybovat o ruském vměšování do prezidentských voleb s cílem pomoci šéfce Národní fronty Marine Le Penové.

Datových stop je řada, ale ztrácejí se v nekonečné síti. Jednoznačný a pádný důkaz, že vedou do Kremlu, nikdo zatím nepřinesl. Buď jej nemají ani tajné služby, nebo jej nechtějí prozradit.

Jedna z předvolebních reportáží Sputniku tvrdila, že Marcon pracuje pro Američany, podporuje ho armáda homosexuálů a má milence. Vzdělanější divák nejenže takové informaci asi nevěřil, ale na některé skupiny obyvatel, které na podobnou news čekají, takové sdělení utvrzuje – mysleli si to, a teď, když to řekli v televizi, si jsou jisti. Jiní ale usoudili, že dnes už může zaznít z obrazovky cokoli, a nemá smysl to sledovat.

„Před pár měsíci jsme podceňovali ruský vliv na média, a co se týče kyberútoků, nikdo se jimi nezabýval,“ uvedl během německých parlamentních voleb britský deník Daily Telegraph Stefanа Meisterа, německého odborníka na ruskou propagandu. „Teď je vše naopak. Možná však přeceňujeme schopnosti Ruska ovlivnit volby.“ Zase ta nejistota, o kterou jde. Nikdo – IT experti ani lidé z tajných služeb – už neví, co je pravda a co podstrčená dezinformace.

Kromě Francie a Německa Rusové loni cílili i na Nizozemsko. Dánové je označili za hlavní kybernetickou hrozbu. Norsko prohlásilo, že e-maily Norské strany práce napadli ruští hackeři. Itálie oznámila, že loni Rusové čtyři měsíce útočili na servery jejich ministerstva zahraničí. Datových stop je řada, ale ztrácejí se v nekonečné síti. Jednoznačný a pádný důkaz, že vedou do Kremlu, nikdo zatím nepřinesl. Buď jej nemají ani tajné služby, nebo jej nechtějí prozradit.

Nejprve obyčejní lupiči

Stejně jsou na tom i USA, přestože Američané tvrdí, že zatím o nejskandálnějším napadení jejich kyberprostoru Rusy není pochyb. Potvrzuje to i americká firma CrowdStrike specializující se na kybernetickou bezpečnost. Její šéf Dmitrij Alperovič si je jistý, že za hackerským útokem na servery Demokratické strany v květnu 2016 stojí Rusko, ale také tvrdí: „Nedělal bych z ruských hackerů intelektuální giganty, kteří jsou schopní ,udělat‘ kohokoliv, na koho jim ukážou. Zkoušeli mnohé na Ukrajině, ale ne vše se jim povedlo.“

Ruští hackeři začínali jako obyčejní lupiči, kradli peníze. Dnes už nelezou do cizích kont, ale životů. A pak s nimi obchodují, protože v současnosti je informace ceněna víc než zlato.

Ani ve Francii prý v roce 2017 nedokázali vnést do prezidentských voleb tolik zmatku a pochybností, jak si přáli. Jsou drzí a odhodlaní, ale v mnohém za Západem zaostávají. Alperovičovi lidé zjistili, že pro ruské tajné služby pracují dvě velké skupiny hackerů, jimž dali vlastní přezdívky – Fancy Bear sloužící vojenské rozvědce a Cozy Bear.

Tito hackeři spolupracují s FSB a s rozvědkou. Podle všeho ani jeden z „medvědů“ neví, čím se zabývá ten druhý. „Je možné, že o sobě nevěděli. Zjistili jsme totiž, že tyto dvě ruské špionážní skupiny se občas nabourávaly do stejných systémů a snažily se ukrást stejné informace,“ tvrdí Alperovič.

Na rozdíl od Alperoviče si většina západních IT expertů myslí, že ruští hackeři jsou nejlepší – chytří, vynalézaví a schopní neustále improvizovat. Začínali jako obyčejní lupiči, kradli peníze. Dnes už nelezou do cizích kont, ale životů. A pak s nimi obchodují, protože v současnosti je informace ceněna víc než zlato.

Sovětská matematická škola

Mají skvělou průpravu. Dnes se jen v Rusku uskuteční ročně asi 20 pokusů o průnik do bankovních systémů. Podle oficiálních odhadů ruští hackeři oberou vlastní zemi o 200 miliard rublů, respektive o čtvrtinu HDP. Rusko, vlastně celý postsovětský prostor, je největší líhní geniálních hackerů na světě, což má své důvody. Nebývalá hackerská základna v Rusku je důsledkem skvělé matematické sovětské školy.

Rusko, vlastně celý postsovětský prostor, je největší líhní geniálních hackerů na světě, což má své důvody. Nebývalá hackerská základna v Rusku je důsledkem skvělé matematické sovětské školy.

Na konci komunistického impéria a několik let poté, co se rozpadlo, se na postsovětském území vytvořila početná skupina lidí s vysokoškolským technickým vzděláním – velmi inteligentních, talentovaných, schopných a ctižádostivých, ale i nepotřebných. O jejich schopnosti nebyl v devadesátých letech v legální sféře zájem. Rozvoj IT, informační globalizace a internetová revoluce zastihly ruské inženýry ve skvělé kondici, odpočaté, plné sil i odhodlání, a také zášti vůči společnosti, protože je nedocenila finančně ani morálně.

Bez velkého ideologického zázemí, s nevyhraněným světonázorem, ale s ambicemi mladí technokrati viděli, jak Rusku vládnou kriminální skupiny, které platí svým „zaměstnancům“ mnohem lépe než výzkumné instituty. Pokud některý z géniů neodešel do zahraničí, mohl si vybrat – buď živořit, nebo se dát do služeb někoho, kdo výjimečné schopnosti ocení v dolarech. Část skvělých mozků proto pohltila už v první polovině devadesátých let mafie.

Příběh vynálezců skupiny bojových látek známých dnes po celém světě pod označením Novičok ukazuje, jak se to, co by měl střežit a kontrolovat stát, dostalo do služeb podsvětí. I Novičok vědci uzavření ve výzkumném institutu a strádající měsíce i roky bez výplaty prodali těm, kdo jej potřebovali pro svůj zločinecký byznys. Totéž se stalo i matematikům a programátorům a tehdy vznikla ruská hackerská zločinecká škola.

Zvyšování zisků

Jména nejlepších hackerů sice neznáme, neboť se nenechali chytit, ale někteří z nich budou do historie ruského kyberzločinu zapsáni. Například Vladimir Levin, který bývá označován za otce ruského kyberzločinu. Začal v první polovině devadesátých let, kdy mnozí o existenci počítače nic nevěděli.

Ojedinělé úspěchy kriminalistů neměly na celkový objem kyberloupeží vliv. V roce 2011 se podařilo jen ruským hackerům zcizit asi 2,3 miliardy dolarů, o miliardu víc než v předchozím roce. Od té doby své zisky každý rok výrazně zvyšují, přičemž dopadnout kyberzločince je stále těžší.

Vystudoval chemii a diplomovou práci napsal na téma molekulárně-biologická analýza epidemických virů typu B. Později se věnoval jiným virům a geniálně pomocí svého PC 486 vybral z americké Citibank dvanáct milionů dolarů. Neuměl ani slovo anglicky, ale počítačovou terminologii ovládal dokonale. Vše odpozoroval, zkopíroval a nacvičil. Byl dopaden v roce 1995 v Londýně.

Po roce 2000 se proslavila dvojice Alexej Ivanov a Vasilij Gorškov. Neměli na rozdíl od Levina akademické vzdělání ani zkušeností, ale zato spoustu talentu. Nabourali se pomocí počítačů v Čeljabinsku do platebních systémů Western Union, PyPal a dalších asi 40 finančních společností v USA.

Ojedinělé úspěchy kriminalistů neměly na celkový objem kyberloupeží vliv. V roce 2011 se podařilo jen ruským hackerům zcizit asi 2,3 miliardy dolarů, o miliardu víc než v předchozím roce. Od té doby své zisky každý rok výrazně zvyšují, přičemž dopadnout kyberzločince je stále těžší. Například ruskojazyčná skupina Armada Collective dodnes řádí v kyberprostoru – je sice známý a detailně popsaný způsob, jímž útočí, ale neví se, kdo za ní stojí a kde se nachází.

Nejen talent a vzdělání, ale i investice

Doba kybekrádeží, kdy mohli uspět i samouci, skončila. Dnes kyberprostor vyžaduje nejen talent a vzdělání, ale i investice. Podle šéfa společnosti Digital Security Ilji Medvědovského organizované kyberskupiny, ať jdou po informacích či penězích, jednají samostatně či jsou úkolovány nadřazenými složkami, vkládají obrovskou část svých zisků do inovací a výzkumu. Odhaduje se, že hackeři investují do zdokonalování sebe i své technické základny až 40 procent zisku.

Doba kybekrádeží, kdy mohli uspět i samouci, skončila. Dnes kyberprostor vyžaduje nejen talent a vzdělání, ale i investice. Odhaduje se, že hackeři investují do zdokonalování sebe i své technické základny až 40 procent zisku.

Rusové nejsou v kyberzločinu sami. Vedoucí světovou pozici ruskojazyčných (nikoliv jen ruských) hackerů stíhá hackerství čínské, latinskoamerické a islámské. Podle šéfa oddělení monitoringu společnosti Positive Technologies a člena organizačního výboru fóra Positive Hack Days Vladimira Kropotova se Rusové liší „větší pohotovostí, schopností myslet globálně, lepším analytickým uvažováním, nevidí pouze jednotlivosti, ale bleskově dokážou vytvářet kombinace“.

Kropotov ruskojazyčné hackery studuje léta a přirovnává jejich mozky k výkonným počítačům. Existuje ještě jeden důkaz o výjimečnosti ruských hackerů – odměna za jejich dopadení. Částky, které jsou za ně v zahraničí ochotní zaplatit, se pohybují v milionech dolarů. Stále je to však méně, než dokáže odcizit jediný geniální ruský hacker, aniž by se zvedl ze židle.



Autor

Petra Procházková

Petra Procházková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články