Růst produktivity a organizace práce se zásadně změní

„Chtěl bych, aby růst, i když cyklický, vydržel na solidních číslech. A také, abychom překonali největší bariéru české ekonomiky – že máme v našich výrobách relativně nízkou přidanou hodnotu zpracování. Jsme pořád montovnou.“ říká v rozhovoru šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Vojtěch Wolf 9.5.2018
Vladimír Dlouhý, ekonom a prezident Hospodářské komory. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vladimír Dlouhý, ekonom a prezident Hospodářské komory. | foto: Richard Cortés, Lidové noviny
Vladimír Dlouhý, ekonom a prezident Hospodářské komory. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý v rozhovoru mimo jiné říká: „Není důležité, kde se minimální mzda nastaví, jestli na 40, či 50 procentech mediánu, ale na tom, jestli se algoritmus jejího zvyšování dostane lidem i firmám pod kůži a jestli bude mít dopad na jejich očekávání. Teď, když ekonomika jede, to není tak důležité. V době, kdy bude hůř, by to ale mohlo mít nezdravý inflační dopad.“

LIDOVÉ NOVINY: Řekl jste, že proti požadavku na zkrácení pracovního týdne demonstrovat nepůjdete. Proč vám kratší pracovní doba tolik nevadí, zato minimální mzda ano?

DLOUHÝ: Souvisí to s dlouhodobým trendovým vývojem produktivity, který vidíme ve vyspělých zemích. V důsledku očekávaných technologických změn – nemám moc rád heslo průmysl 4.0 – stojíme před zásadními změnami, a to jak v růstu produktivity práce, tak v organizaci práce. Ty budou znamenat, že si společnost bude moci dovolit zkrátit pracovní dobu. Dlouhodobě můžeme takovou změnu očekávat.

LIDOVÉ NOVINY: A krátkodobě?

Máme poměrně vysoký podíl průmyslu, který nemá tak vysokou produktivitu jako třeba v Německu. Nejsem si proto jistý, jestli naše nízká produktivita práce umožňuje zkrátit pracovní dobu bez dopadu na výkonnost.

DLOUHÝ: Tam máme připomínky. Pracovní doba se většinou zkracuje v případech, kdy ekonomika čelí dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti. U nás jsme ale v opačné situaci. Rovněž je u nás problém v tom, že máme poměrně vysoký podíl průmyslu, který nemá tak vysokou produktivitu jako třeba v Německu. Nejsem si proto jistý, jestli naše nízká produktivita práce umožňuje zkrátit pracovní dobu bez dopadu na výkonnost.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy reálně vidíte, že by se mohli Češi dočkat kratší pracovní doby?

DLOUHÝ: Půjde o to, jestli se naplní futuristická očekávání o průmyslu 4.0. Je proto neskutečně obtížné předvídat, kdy to přesně bude. Rozhodně bychom neměli podléhat administrativnímu tlaku a omezit to zákonem, ale nechat to na přirozeném vývoji.

Mluvíme o zkracování pracovní doby, ale již dnes je mnoho lidí, kteří dobrovolně pracují třeba 14 či 16 hodin denně, protože mají své ambice. A nepracují standardně na pracovišti, ale třeba doma. A tak to bude nadále: na jedné straně se bude zkracovat oficiální pracovní doba, na druhé bude skupina tvrdě pracujících pracovat mnohem déle. Přecházíme do jiného světa, který si naši konzervativní odboráři dovedou představit.

LIDOVÉ NOVINY: Odbory také požadují zvýšení minimální mzdy od příštího roku na 13 700 korun. Prohlásil jste, že jde o populismus. Ale kdy jindy než teď, když chybějí lidé, mají mzdy růst?

Na jedné straně se bude zkracovat oficiální pracovní doba, na druhé bude skupina tvrdě pracujících pracovat mnohem déle. Přecházíme do jiného světa, který si naši konzervativní odboráři dovedou představit.

DLOUHÝ: Odbory jsou velmi agresivní a domnívají se, že nastal čas tlačit na růst mezd. Růst reálných mezd je dnes někde kolem osmi procent ročně. Produktivita ale tolik neroste. Za sebe i Hospodářskou komoru chci říct, že nejsme asociálové, jak se někdy říká. Přejeme si, aby mzdy rostly, což se děje. Souvisí to s nedostatkem lidí a pak s tím, že jsou zakázky a daří se ekonomice. Jen si myslíme, že mzdy nemají růst cestou administrativního požadavku, ale tím, jak se vyjednává na trhu práce.

LIDOVÉ NOVINY: Díky růstu minimální mzdy stoupá i medián, tedy střední hodnota mezd. Roste dokonce rychleji než průměr, jinými slovy, rychleji bohatnou ti nejchudší. To je podle vás špatně?

DLOUHÝ: Roste ale medián skutečně rychleji díky zvyšování minimální mzdy? To si nemyslím. Jako prezident Hospodářské komory říkám, že v případě minimální mzdy jde o institut, kdy není účelné tlačit na jeho rychlý růst v situaci, kdy mzdy v ekonomice rostou obecně. Odbory se vlamují do otevřených dveří. Pro zvyšování minimální mzdy mají však být stanovena jasná pravidla, a ne ji zvyšovat na základě jednorázového tlaku odborů. Jako Vladimír Dlouhý patřím k malému okruhu ekonomů, kteří minimální mzdu obecně odmítají. Jako prezident Hospodářské komory ji ale respektuji.

LIDOVÉ NOVINY: Odpolitizování růstu minimální mzdy, tedy že by to bylo na pravidelné bázi a na základě jasně daných kritérií, by se teď mělo řešit na tripartitě. Jaká je vaše představa?

DLOUHÝ: Mělo by být jasně stanoveno datum, od kterého bude pravidelně zvyšována. Dále se musí stanovit jasné parametry, a odkud se budou čerpat data, ze kterých se bude počítat. Chceme, aby šlo o údaje o mediánu výše mezd v podnikatelském sektoru, tak jak s tím pracuje návrh státního rozpočtu.

LIDOVÉ NOVINY: Například šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák mluví v této souvislosti o navázání na vývoj průměrné mzdy. Proč vy preferujete medián?

Pro zvyšování minimální mzdy mají však být stanovena jasná pravidla, a ne ji zvyšovat na základě jednorázového tlaku odborů. Jako Vladimír Dlouhý patřím k malému okruhu ekonomů, kteří minimální mzdu obecně odmítají. Jako prezident Hospodářské komory ji ale respektuji.

DLOUHÝ: Medián není tolik ovlivněn extrémy, tedy příliš vysokými či naopak nízkými mzdami. Má i tu výhodu, že tolik nekolísá s vývojem ekonomického cyklu jako právě průměrná mzda. Navíc na medián má vliv i vývoj platů ve veřejné sféře. Není důležité, kde se minimální mzda nastaví, jestli na 40, či 50 procentech mediánu, ale na tom, jestli se algoritmus jejího zvyšování dostane lidem i firmám pod kůži a jestli bude mít dopad na jejich očekávání. Teď, když ekonomika jede, to není tak důležité. V době, kdy bude hůř, by to ale mohlo mít nezdravý inflační dopad.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká jsou dnes největší rizika, kterým česká ekonomika může v budoucnu čelit?

DLOUHÝ: Paradoxně to není nedostatek pracovní síly, který dnes pociťujeme; to je krátkodobé riziko. Ani se nebojím toho, jestli z loňského tempa růstu ekonomiky ve výši pěti procent spadneme letos na tři procenta. Problém je jinde. Česko se po dvou recesích – jednak té finanční v letech 2008 až 2009 a druhé v roce 2012 v důsledku krize eurozóny – konečně rozběhlo.

Chtěl bych, aby růst, i když cyklický, vydržel na solidních číslech. Je jedno, jestli to v jednotlivých letech budou dvě, tři, nebo pět procent. Za druhé bych chtěl, abychom překonali největší bariéru české ekonomiky – že máme v našich výrobách relativně nízkou přidanou hodnotu zpracování. Sice to slovo nesnáším, ale laicky řečeno, jsme pořád montovnou.

Vyšší přidanou hodnotu přinášejí poznatky vědy aplikované do konkrétního průmyslového výrobku či součástek. Ty se u nás málo vymýšlejí a většinově jen montují. Což pak generuje jen nízkou hodnotu přidaného zpracování. I proto naše reálná mzda dlouhodobě pokulhává za německou.

Vyšší přidanou hodnotu přinášejí poznatky vědy aplikované do konkrétního průmyslového výrobku či součástek. Ty se u nás málo vymýšlejí a většinově jen montují. Což pak generuje jen nízkou hodnotu přidaného zpracování. I proto naše reálná mzda dlouhodobě pokulhává za německou.V roce 2004 jsme měli 38 procent reálné mzdy Němců, dnes máme 41 procent. To vidím jako největší problém naší ekonomiky. Dohánění ostatních zemí se zpomalilo a je třeba ho nastartovat.

LIDOVÉ NOVINY: Co se má tedy dít?

DLOUHÝ: Ptáte se, co má udělat stát. Je to sice klišé, ale stále jde o oblasti, kde se dodnes nic pořádně neděje. Tedy málo investujeme do infrastruktury, a to nejen silniční a železniční, ale i té digitální. Tristní bylo například nevyužití několika miliard na rozvoj rychlého internetu. Za druhé je to vzdělávání. Když se bavíte s lidmi z nejdynamičtějších oblastí světa – z Asie či některých částí Ameriky –, tam je automatické, že lidé vědí, že se musejí neustále vzdělávat. Tedy alespoň ti, kdo mají ambice něčeho dosáhnout.

Třetí je věda a výzkum. Není pravda, že by se na ně u nás dávalo málo peněz. Jen jsou špatně koncentrované. Je třeba dávat peníze do oblastí, kde máme potenciál a komparativní výhodu. Pak je to zrušení investičních pobídek v dnešní podobě, kdy se z peněz daňových poplatníků podporují právě montovny. Samozřejmě je ale třeba být připraven udělat pobídky pro investice typu GE Aviation, kdy se na českém území budou vyvíjet letecké motory.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste nakousl statní podporu investic: jakou vidíte budoucnost agentur CzechInvest a CzechTrade, které jste jako ministr sám zakládal?

Málo investujeme do infrastruktury, a to nejen silniční a železniční, ale i té digitální. Tristní bylo například nevyužití několika miliard na rozvoj rychlého internetu.

DLOUHÝ: Když jsme je v devadesátých letech zakládali, měly propagovat jméno tehdy nově vzniklé České republiky jako dobrého partnera v zahraničí. Tehdy na CzechInvestu pracovalo 25 lidí. Když jsem se stal šéfem Hospodářské komory, měl CzechInvest 300 lidí a dodnes vykonává spoustu věcí dovnitř země. Například zakládá vlastní domácí síť či vlastní regionální pracoviště. To je chyba. Proč stát dává 200 milionů ročně na podporu budování domácí sítě těchto institucí, když ty mají primárně působit směrem ven?

LIDOVÉ NOVINY: Jaká by tedy měla být jejich budoucnost?

DLOUHÝ: Rozhodně bych si nepřál, jak se teď objevilo, aby se celá agenda zahraničního obchodu přesunula z ministerstva průmyslu a obchodu pod resort zahraničí. A netýká se to jen CzechInvest a CzechTrade. Stát má také svou roli v obchodní politice a otázce tarifních a netarifních opatření mimo EU.

To je obzvlášť dnes, kdy se řeší protekcionismus například ze strany Trumpovy administrativy, nesmírně důležité. To by nadále mělo zůstat na resortu průmyslu. Měly by se ovšem hledat efektivnější cesty řízení CzechTradeu a CzechInvestu v zahraničí. Nevím, zda alespoň z hlediska kanceláří nelze využít prostor velvyslanectví, což by přineslo úspory. To by podle mého názoru mohlo přinést působnost ve více zemích, než jsme dnes. Proti tomu bych jistě nic neměl.

LIDOVÉ NOVINY: Takže sloučit ano?

Rozhodně bych si nepřál, jak se teď objevilo, aby se celá agenda zahraničního obchodu přesunula z ministerstva průmyslu a obchodu pod resort zahraničí. A netýká se to jen CzechInvest a CzechTrade. Stát má také svou roli v obchodní politice a otázce tarifních a netarifních opatření mimo EU.

DLOUHÝ: Ze svých cest do zahraničí vím, že CzechInvest je v zahraničí brán jako určitá značka. Ví se, že jde o instituci, která pomáhá přílivu investic do Česka. Každý podnikatel si uvědomuje, že měnit značku je škoda. Totéž platí pro CzechTrade. Nechal bych jim jména, ale tlačil bych je do efektivnějšího působení v zahraničí a omezil jejich činnost doma.

LIDOVÉ NOVINY: Když jsme u lákání investic do Česka. Jak sledujete dění kolem čínské CEFC? Přece jen teď sedíme v jejich budově (rozhovor probíhal v pražském Florentinu)…

DLOUHÝ: Vždy jsem říkal, že vítám otevření ekonomických vztahů s Čínou a že si přeji zvýšení českého exportu do Číny, což se však děje velmi pomalu. Investice CEFC, možná s výjimkou strojírenského Žďasu, nepřinášely šanci zvýšit přidanou hodnotu naší výroby, šlo o investice do nemovitostí, sportovního klubu, pivovaru a podobně. Takže obecně vítám čínské investice, ale přeji si, aby směřovaly více do zpracovatelského průmyslu. V případě CEFC to nebyl tento příklad. A co se týče dnešních problémů kolem CEFC, nevím víc, než se objevuje v médiích.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte si, že čínská expanze v Česku skončila?

Jsme malá otevřená ekonomika, jejíž vývoj závisí na propojenosti s vnějším světem. Závisíme tak na pokračování dosavadního liberálního modelu volného toku zboží, služeb a kapitálu. Hrozící obchodní války a protekcionismus mezi USA a Čínou mohou dopadat hodně na úkor ekonomik, jako jsme my.

DLOUHÝ: Musíte si uvědomit, že v Číně loni nastala zásadní změna, kdy se přehodnotil a omezil vývoz kapitálu. To je zásadní informace. Na druhé straně, pokud se tu vytvoří příležitosti, o kterých jsem již mluvil, může to sem přilákat nejen čínský kapitál. V této konstelaci mi vadí dnešní Trumpův protekcionismus.

Jsme malá otevřená ekonomika, jejíž vývoj závisí na propojenosti s vnějším světem. Závisíme tak na pokračování dosavadního liberálního modelu volného toku zboží, služeb a kapitálu. Hrozící obchodní války a protekcionismus mezi USA a Čínou mohou dopadat hodně na úkor ekonomik, jako jsme my. Chci věřit, že jedna věc je rétorika a realita bude jiná.

Ministr i rádce bankéřů a prezidenta – Vladimír Dlouhý (1953)

  • Po sametové revoluci působil jako poslanec (1990–1992) a jako poslední československý a první český ministr průmyslu (1990–1997).
  • Následně pracoval jako poradce nadnárodní investičně-bankovní společnosti Goldman Sachs, kde působí dodnes, a průmyslově-technologické skupiny ABB. V letech 2010–2012 byl členem poradců u Mezinárodního měnového fondu.
  • V červnu 2012 oznámil kandidaturu na prezidenta. Ministerstvo vnitra ho však pro nedostatečný počet podpisů na kandidátských peticích vyloučilo.
  • Od května 2014 je prezidentem Hospodářské komory ČR.
  • Nově bude zároveň v týmu poradců a expertů prezidenta Miloše Zemana.



Počet příspěvků: 2, poslední 10.5.2018 09:23 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.