Rusko se snaží vytěsnit Ukrajinu z evropského plynárenství

Současná investiční způsobilost Gazpromu je značně limitovaná, k čemuž přispívá i nižší cena plynu a pokles jeho spotřeby. Důsledkem je omezení přepravní kapacity a následně pozastavení projektu Turkish Stream. „Vyšachovat Ukrajiny“ pak lze pouze rozšířením kapacity Nord Streamu. A to německými bankovními úvěry. Píše Vratislav Ludvík.

Rusko, Ukrajina, plyn | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rusko, Ukrajina, plyn | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Rusko, Ukrajina, plyn

Vždy, když Sherlock Holmes něco vyřešil, zpravidla svému příteli Watsonovi, jenž zíral v nelíčeném úžasu s ústy otevřenými na velkého detektiva, pravil: „Ale to je přece jednoduché, drahý Watsone!“ I mně trvalo dlouho, než jsem pochopil záhadu spojenou s překvapivým oznámením o záměru rozšířit přepravní kapacitu plynovodu Nord Stream na trojnásobek té současné.

Ruský export plynu dosahuje okolo 140 miliard metrů krychlových ročně. Odečteme-li samostatné dodávky pro Finsko a Turecko, činí dodávka pro odběratele z Evropské unie o trochu více než 110 miliard metrů krychlových. Ta jde dnes přes Polsko (plynovod Jamal), Německo a Česko (plynovody Opal a Gazela) – a podstatný zbytek, zhruba 65 procent plynu pro odběratele v EU, přes Ukrajinu.

Současný systém plynovodů pokrývá spotřebu Německa, Francie, Polska a Česka

A z ničeho nic se objeví projekt, v jehož důsledku bude veškerý export ruského plynu koncentrován do německého Greifswaldu a nedalekého Frankfurtu nad Odrou. Je přece obecně známo, že spotřeba energií včetně plynu bude v EU přinejlepším stagnovat, ale spíše rychle klesat. Zjevné také je, že spotřebu Německa, Francie, Polska a Česka současný systém plynovodů pokrývá.

A tak vznikla ta zapeklitá otázka: Co si s takovým kvantem plynu koncentrovaným do jediného místa Evropy, jeho ruský exportér počne? Nakonec i Watson pochopil.

Cíl Gazpromu

Veřejně deklarované obavy, že Česko rozšířením plynovodu Nord Stream definitivně přijde o svou tranzitní funkci (s výjimkou plynovodu Gazela), jsou zcela liché. Naopak, tranzit plynu se významně zvýší na celé soustavě Net4Gas. Stačí totiž pouze otočit směr toku plynu jak na německé části plynovodu, tak na českém území (zde již reverzní přeprava plynu technicky možná je) a plyn ze severu bude přes Českou republiku pokračovat na Slovensko. A tady začíná (jejich) drobný problém.

Plyn pro Itálii, Rakousko, Chorvatsko a Slovinsko poteče (stejně jako nyní) do rakouské předávací stanice Baumgarten, přičemž existuje projekt, jak ji propojit přes území Srbska s východním Balkánem. Potom by ovšem plyn pro Bulharsko, Rumunsko, Řecko a Srbsko ze slovenského území kompletně „odtekl“ přes Baumgarten a čtyři pětiny plynovodu Eustream by zcela ztratily svou tranzitní funkci. Zde je nutno hledat motivaci usilovné snahy nejmenované investiční slupiny vybudovat plynovod Ost Rig.

Jde o to umožnit Gazpromu, aby za evropské peníze mohl definitivně ovládnout střední a východní Evropu včetně balkánských zemí, a přitom – jako politický bonus – trochu podupat ukrajinskou ekonomiku

Už jsem o něm psal, teprve nyní jsem však pochopil jeho pravý účel. Jde přitom především o krátký bypass ukrajinského teritoria protažený přes Maďarsko do Rumunska. Tím by ta část ruského plynu, který dnes teče přes Ukrajinu do Maďarska, a dalším plynovodem také na jih po západním pobřeží Černého moře do Rumunska, Bulharska, Srbska, Řecka, a částečně Turecka přesunula z Ukrajiny do slovenského plynovodu Eustream. Jeho tranzitní funkce by tím byla – na úkor Ukrajiny – zachována po celé své délce.

Cílem této snahy, jak jinak než ruské, je „vytěsnit“ Ukrajinu z evropského plynárenství. Ostatně, i pocit, že někdo může zavřít kohoutky od plynu, musí být pro Rusy frustrující. Za těchto okolností je nutné označit intenzivní snahy včlenit East Ring mezi projekty zvyšující energetickou bezpečnost EU za čistokrevné chucpe.

Jde totiž jen o to umožnit Gazpromu, aby za evropské peníze mohl definitivně ovládnout střední a východní Evropu včetně balkánských zemí, a přitom – jako politický bonus – trochu podupat ukrajinskou ekonomiku. Hranice mezi normálním podnikatelským projektem a úplatným propůjčováním se cizím zájmům je zjevně velmi tenká.

Česká energetika

Česká energetika se pozvolna mění. Je to vidět na energetických konferencích, ale nejen na nich. O energetice se opět začíná diskutovat, namísto toho, aby se tradičně „řešila“. Ty tam jsou ostré linie vymezující prostor různým energiím v takzvaném „mixu“, pryč je i zatvrzelá představa o nikdy nekončícím růstu spotřeby energií.

Česká energetika se pozvolna mění. Konečně u nás byla akceptována realita daná ekonomicky, legislativně i technologicky

Konečně totiž u nás byla akceptována realita daná ekonomicky (ceny energií), legislativně (ochrana životního prostředí Evropy a bezpečná energetika) i technologicky (například růst účinnosti spotřebičů energie či tepelná izolace). Jedná se o významně rychlejším útlumu uhelných elektráren a tepláren (jsem zvědav, zda těžební limity u lomu Bílina budou někdy prolomeny). Největší růstový potenciál mají netradiční a obnovitelné zdroje energie (to necituji mluvčího Greenpeace, ale české energetické odborníky a manažery).

Energetika se postupně přesune z velkých centrálních zdrojů do regionů, jaderná energetika je sice stále žádoucí, ale... (Za tímto „ale“ se skrývá ekonomický rozpor mezi investicemi do jaderných elektráren a tržní cenou silové elektřiny. Koncové spotřebitele elektřiny by to po zprovoznění nového jaderného zdroje cenově zatížilo řádově více než dnešní proklínaná podpora fotovoltaiky.)

Bezpečnostní ohrožení

Podíl zemního plynu v české bilanci paliv a energií utěšeně narůstá, ale je to bezpečné v situaci, kdy se Rusko s podporou Německa a v rozporu se všemi bezpečnostními prohlášeními evropských orgánů snaží okupovat svým monopolním plynem téměř polovinu členských zemí EU?

Za současné situace nepředstavuje pro nás zemní plyn bezpečné palivo. Nejde o to, že by fyzicky nebyl, je jej spousta, ale o to, že vysoká závislost na jednom dodavateli nejen technicky, ale především bezpečnostně ohrožuje.

Jako plynárenský patriot to nerad říkám, aleza současné situace nepředstavuje pro nás zemní plyn bezpečné palivo. Nejde o to, že by fyzicky nebyl, je jej spousta, ale o to, že vysoká závislost na jednom dodavateli nejen technicky, ale především bezpečnostně ohrožuje.

Nepřátelské otočení plynového kohoutku pak způsobí mnohem více škod, což v důsledku například vyvolává nižší citlivost k dodržování lidských práv a jejich prosazování. (Abych nepopudil. Mám tuto státní filozofii v živé paměti a jsem rád, že jsou manifestovány spíše liché názory než akty zahraničně-politické přeopatrnosti. I když v některých případech...)

Pokud má Česká republika zvyšovat podíl zemního plynu ve své energetické bilanci, nemůže to činit za cenu zvyšování hospodářského rizika vyplývajícího z imperiálních choutek Putinova Ruska. Propojovací plynovody Stork a Moravia, jímž bude možné přivést na naše území plyn z nového terminálu v polském Svinoústí, jsou nepochybně bezpečnostním přínosem. Na druhou stranu, pokud by nám Rus zavřel kohoutky, pak i polovině Evropy. Snad je to trochu útěcha – v případě válečného konfliktu asi irelevantní.

Plynovod z Íránu na Ukrajinu

Proto jsem navrhoval výstavbu podmořského plynovodu z Íránu na Ukrajinu. V takovém případě by otázka bezpečnosti dodávek zemního plynu pro nás i ostatní „nové“ členské země EU nemusela být vůbec pokládána a nebylo by ani třeba různých East Ringů, TESEL, ani dalších zbytečných plynovodů, jejichž jediným smyslem je odsoudit polovinu Evropy k odběru ruského plynu „na věčné časy“. A na rozšíření Nord Streamu by bylo možné bezbolestně zapomenout.

V případě výstavby podmořského plynovodu z Íránu na Ukrajinu by otázka bezpečnosti dodávek zemního plynu pro nás i ostatní „nové“ členské země EU nemusela být vůbec pokládána

Navíc se zdá, že kvůli mimořádně chybnému ekonomickému (politicky motivovanému) rozhodnutí Gazpromu o projektu plynovodu Síla Sibiře, který stále není ani zdaleka dostavěn a na němž již investor „prodělal kalhoty“, je současná investiční způsobilost Gazpromu mimořádně limitovaná. Určitě k tomu přispívá i nižší cena plynu a jeho klesající spotřeba.

Praktickým důsledkem je nejprve omezení projektované přepravní kapacity a následně pozastavení projektu Turkish Stream. Jedinou možností „vyšachování Ukrajiny“ se tak stává rozšíření kapacity Nord Streamu placené německými bankovními úvěry. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na památnou větu feldkuráta Katze: „To se nám to hoduje, když nám lidi pučujou peníze!“

Počet příspěvků: 35, poslední 20.12.2015 07:40 Zobrazuji posledních 35 příspěvků.