Rusko je jediným velkým exportérem plynu, který má o Evropu doopravdy zájem

Urychlí, či naopak pozdrží Moskva stavbu plynovodu South Stream? Po krachu unijního projektu Nabucco to vůbec není jasné, píše Gábor Stier.

Gábor Stier 23.7.2013
Stavba plynovodu South Stream slavnostně odstartovala 7. prosince 2012 v ruské... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stavba plynovodu South Stream slavnostně odstartovala 7. prosince 2012 v ruské... | foto: © Reuters
Stavba plynovodu South Stream slavnostně odstartovala 7. prosince 2012 v ruské...

Srbská vláda hledí vstříc výstavbě plynovodu South Stream s obrovským, dalo by se říct až přehnaným očekáváním. Jak zaznělo před několika dny na konferenci o budoucnosti plynovodu pořádané v Bělehradě za podpory společností Naturalgas Europe a Srbijagas, Srbsko usiluje o klíčovou roli v energetickém systému na Balkáně a má zájem také o odbočku do Kosova.

Jiní účastníci ale hodnotí budoucnost ruského plynovodu i navzdory očekávanému krachu projektu Nabucco zdrženlivě. Všichni se ovšem shodli na tom, že do konce tohoto desetiletí se v Evropě změní současný trend a nastane zlatý věk plynu. Dosavadní pozice v zásobování kontinentu si přitom udrží Rusko.

Srbská podpora South Streamu

Konference věnované projektu South Stream se zúčastnilo hned několik představitelů srbské politické elity v čele s předsedou vlády, což dokazuje, jak velké naděje Bělehrad do stavby plynovodu vkládá. Premiér Ivica Dačić zdůraznil, že tato investice posílí vliv země v regionu, přispěje k ekonomickému rozvoji Srbska i ke zlepšení investičního prostředí, bude mít pozitivní vliv na rozvoj průmyslu a zvýší zaměstnanost. Premiér dále neopomněl podtrhnout, že Srbsko si zvolilo evropskou cestu, což ovšem nevylučuje, že si může budovat strategické vztahy s Ruskem a Čínou.

Poradce srbského premiéra předpověděl zlatý věk plynu, přičemž dodal, že ruskému plynu nemůže konkurovat ani břidlicový plynMinistryně pro energetiku Zorana Mihajlovićová hovořila v souvislosti s tímto ambiciózním celoevropským projektem o energetické renesanci celého regionu, která povede nejen ke stabilizaci zásobování, ale zlepší také konkurenceschopnost Srbska. Premiérův poradce Dragutin Matanović předpověděl rovnou zlatý věk plynu, přičemž dodal, že ruskému plynu nemůže konkurovat ani břidlicový plyn.

Mocný generální ředitel společnosti Srbijagas Dušan Bojatović zahájil svůj proslov ve znamení prohlubujícího se strategického partnerství s Moskvou prohlášením, že projekt Nabucco je mrtvý a ruský plyn nemá v této oblasti alternativu. Jeho tvrzení týkající se deseti tisíc nových pracovních míst nebo mohutného rozvoje průmyslu zněla sice až příliš optimisticky, ve shodě s ostatními ovšem pouze potvrzovala, jak velký význam Srbsko plynovodu South Stream přikládá.

O politické vůli tedy nemůže být pochyb, podobně se projekt těší podpoře většiny obyvatel. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že 68 procent Srbů je South Streamu nakloněno a jen šest procent se obává závislosti na Rusku. Ještě více obyvatel má za to, že investice zvýší důležitost Srbska, posílí bezpečnost týkající se zásobování a přinese ekonomické výhody.

Situační zpráva o plynovodu

Přípravné práce na 422 kilometrů dlouhém srbském úseku South Streamu a plánovaném zásobníku poblíž města Banatski Dvor prý pokračují dobře a samotná výstavba by mohla začít už letos. Srbský podíl na investici ve výši dvou miliard eur budou financovat ruské banky za podmínek výhodnějších, než jsou momentálně k mání na mezinárodních trzích, zatímco marže z tranzitních poplatků bude podle srbských nadějí činit osm procent. Jak bylo před pár dny rovněž oznámeno, Rusko je navíc připraveno poskytnout 3,1 miliardy eur na stavbu celého bulharského segmentu v délce 540 kilometrů, což by mu Sofie splácela podobně jako v případě Bělehradu až z výnosů za tranzit.Rusko je navíc připraveno poskytnout 3,1 miliardy eur na stavbu celého bulharského segmentu v délce 540 kilometrů

Zástupce vedoucího managementu Gazpromu Alexandr Siromjatin, jenž má na starosti právě South Stream, prohlásil, že nové potrubí by bylo plněno ze všech plynových polí, které má Rusko k dispozici a že práce na domácím úseku pokračují zdárně. Tlak v 900 kilometrů dlouhém úseku vedoucím pod hladinou Černého moře bude zajišťovat poslední suchozemská kompresní stanice Russkaja a bulharského pobřeží dosáhne potrubí nedaleko Varny.

mapa

Na úseku vedoucím odtud přes Srbsko, Maďarsko a Slovinsko až k italskému Tarvisiu bude osm kompresních stanic, přičemž ročního objemu 63 miliard metrů krychlových by plynovod postupně dosáhl v rozmezí let 2016–2018. Siromjatin zmínil i eventuální odbočky do Chorvatska, Makedonie, popřípadě do Bosny a Hercegoviny. O srbském nadšení svědčí rovněž to, že by si Srbijagas přál zapojit do projektu také Kosovo. O této možnosti však představitel Gazpromu hovořil pouze jako o představě.

Zase přijde plynový boom

Navzdory „southstreamovému“ optimismu ovšem zatím vidíme, že v evropské energetice v poslední době opět vzrostl podíl černého uhlí. Spotřeba plynu klesla jednak v důsledku krize, jednak proto, že Německo začalo mohutně podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie. Podle expertů to není vůbec náhoda, variabilní náklady solární nebo větrné energie jsou totiž takřka nulové a po odečtení nákladů na stavbu vyjde samotná produkce v těchto elektrárnách velmi levně. V důsledku toho došlo k enormnímu poklesu ceny elektrické energie.

Podle převážné většiny odborníků na energetiku se tak nyní nevyplatí stavět žádné další elektrárny a není náhoda, že na mnoha místech musely být odstaveny paroplynové elektrárny fungující s vysokými variabilními náklady.

Tato situace však zároveň ani podle skeptiků nemůže trvat dlouho a od konce desetiletí by se mohl plyn začít vracet i do segmentu elektrické energie. Jednak by do té doby mohla znovu začít růst evropská ekonomika, jednak tou dobou bude relativně velká část elektráren zastaralá. Dalším důležitým faktorem je, že s nižší cenou plynu viditelně stoupá jeho konkurenceschopnost. V Evropě navíc vzroste také export plynu, jelikož se snižuje britská a nizozemská produkce, zatímco produkce Norska se už nijak výrazně nezvýší. Do roku 2020 se tak s velkou pravděpodobností změní současný trend a podíl plynu v celkovém importu se opět citelně zvýší.

Stavba nového plynovodu má smysl, jelikož plyn bude potřebaZároveň to znamená, že stavba nového plynovodu má smysl, jelikož plyn bude potřeba. Na skutečnosti, že ruský plyn přepravovaný potrubím tvoří přes 40 procent evropského dovozu, toho v budoucnu příliš nezmění ani často zmiňovaná revoluce břidlicového plynu, ani rozmach zkapalněného zemního plynu (LNG). Na rozdíl od Ameriky to v Evropě příliš nevypadá, že by se na poli produkce břidlicového plynu vůbec něco dělo. Průlom zatím nenastal, a pokud by vůbec došlo k jakýmkoliv změnám, jejich účinek by se projevil až s náležitým odstupem.

LNG sice představuje konkurenceschopnou alternativu, avšak Evropa v tomto směru už dnes značně pokulhává za Asií, která tak získá i většinu LNG. Takže ať už se nám to líbí, nebo ne, Rusko je jediným velkým exportérem plynu, který má o Evropu doopravdy zájem.

Levnější je severní cesta                        

Investice, které jsou zatím z velké části jen ve fázi plánování – ať už jde o Transjadranský plynovod či South Stream –, se zakládají na velmi pravděpodobném růstu poptávky po dováženém plynu v následujícím desetiletí. Šance Ruska, které plyn přepravuje v první řadě prostřednictvím plynovodů, zvyšuje i úspěch v konkurenčním boji, jenž probíhal mezi Nabuccem a South Streamem. Podle mnohých však není vůbec jasné, zda tato situace stavbu South Streamu urychlí, nebo naopak pozdrží.

  • Zaprvé se zdá nelogické, aby Rusko za současné situace v tak obrovské míře dále zvyšovalo objem plynu přepravovaného do Evropy, neboť už současná kapacita převyšuje objem, který by mohl být v následujících patnácti letech zapotřebí. Je samozřejmě otázkou, jak se vyvine situace s Ukrajinou, ovšem i v případě prohloubení problémů by vyšlo levněji zvýšit přepravu kratší severní cestou.
  • Zadruhé by se pak zdála racionálnější stavba jižní trasy poněkud omezenějších rozměrů, což má mnoho vážných politických zastánců. Jak upozorňují experti, nápad na diverzifikaci východních přepravních tras směřujících do Evropy se nezrodil až v důsledku svízelné situace kolem tranzitu v uplynulém desetiletí, ale tato představa se objevila už v pozdních časech Sovětského svazu, kdy Ukrajina nebyla samostatným státem. Tyto investice tudíž mají svoje opodstatnění i nehledě na geopolitické úvahy.

Diktuje to koneckonců také zdravý rozum, neboť jak ruská naleziště, tak těžiště čím dál expanzivnějšího exportu se posunuly směrem na sever. Dalo se tedy očekávat, že se severněji posunou i zamýšlené přepravní trasy. Otázkou bylo pouze to, zda je Moskva povede po souši přes Bělorusko a Polsko, nebo spíše mořskou cestou. Nakonec se právě kvůli horké situaci týkající se tranzitu rozhodla pro druhou variantu, neboť ani Bělorusům, ani Polákům příliš nedůvěřovala. Ukrajinský tranzitní monopol byl tedy nadále neúnosný, což však podle velké části odborníků neznamená, že by se tato trasa měla postupně zcela zredukovat.

South Stream nejspíš bude. Ale jaký?

Celkově je tudíž pravděpodobné, že se výstavba alternativního jižního plynovodu – možná pouze s menší kapacitou než prvotně zamýšlených 63 miliard krychlových metrů – opravdu uskuteční. Původní plány hovoří o stavbě čtyř potrubí, z nichž každé by mělo kapacitu 15,7 miliardy metrů krychlových. První z nich by vedlo pod hladinou Černého moře jen k bulharským břehům a právě tento plynovod má podle většiny expertů smysl i nyní, neboť se jedná o nejkratší trasu na dotyčný trh, a navíc by nebylo třeba renovovat značně opotřebované ukrajinské potrubí, které tento region dosud zásobuje.

I v případě prohloubení problémů s Ukrajinou by vyšlo levněji zvýšit přepravu plynu kratší severní cestouNačrtneme-li však trasu mezi ruskými plynovými poli na poloostrově Jamal nebo v Urengoji a například Maďarskem či severní Itálií, je cesta vedoucí přes Ukrajinu rozhodně kratší. Ohledně druhé a třetí větve už se tedy množí otazníky a názory se různí. Zastánci plynovodu s nižší kapacitou poukazují na to, že výstavba ještě ani nezačala, takže projekt dospěl do bodu, kdy by bylo těžké obrátit chod věcí, nanejvýš z politického hlediska.

Jak například upozorňuje András Deák, odborník na energetiku z Maďarského institutu zahraničních věcí, Evropská unie může tyto plány zmařit tím, že bude důsledně trvat na uplatňování zásad zakotvených v takzvaném třetím energetickém balíčku. Podle maďarského experta může být právě regulace trvající na uvolnění přístupu pro třetí země příčinou anebo v daném případě záminkou, kvůli které by mohl Gazprom bez ztráty prestiže od celé investice alespoň částečně odstoupit.