Ruská ekonomika si už na sankce Západu zvykla. Rusové méně

Z hlediska HDP se začíná ruská ekonomika zlepšovat. Zatímco v roce 2015 poklesl o 3,7, loni zřejmě jen o 0,5 procenta. A letos by mohl mírně oživit. Samotní Rusové se zatím kvůli své ekonomické situaci bouřit nechtějí. Zdá se, že se ruskou společnosti šíří apatie.

Jakub Kučera 28.1.2017
„Vlast! Svoboda! Putin!“ Snímek ze Stavropolu zachycuje demonstranty, kteří... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Vlast! Svoboda! Putin!“ Snímek ze Stavropolu zachycuje demonstranty, kteří... | foto: Reuters
„Vlast! Svoboda! Putin!“ Snímek ze Stavropolu zachycuje demonstranty, kteří... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Podle mnohých Rusko v roce 2016 nejvíce posílilo své mezinárodní postavení. Ne vždy sice bylo aktivním účastníkem, například na brexitu nebo Trumpově zvolení se přímo nepodílelo (kdo však ví), ale geopolitická situace se alespoň z dnešní perspektivy vyvíjí v jeho prospěch. Jak je na tom ale ruská ekonomika? Podpoří úspěch na mezinárodní scéně?

Z hlediska nejhrubšího ekonomického ukazatele – hrubého domácího produktu (HDP) – se začíná ruská ekonomická situace zlepšovat. Zatímco v roce 2015 poklesl HDP o 3,7 procenta, loni se ruská ekonomika stabilizovala a pokles by mohl být jen půl procenta. Letos by dokonce mohlo nastat mírné oživení – například Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD) očekává 1,2 procenta. Bod zlomu by se mohl odehrát v prvních měsících letošního roku.

Zahraniční investice, inflace a směnný kurz

Ruský průmysl je na tom podobně – v prvních třech čtvrtletích loňského roku mírně narostl o 0,4 procenta. Oživují se i finanční toky mezi Ruskem a zahraničím. Postupně se vyčerpal mocný odliv soukromého kapitálu a na podzim začaly zase do Ruska téct přímé zahraniční investice. Například IKEA chce v Rusku utratit 1,6 miliardy dolarů a část z nich dokonce na výrobu (další obchodní domy však nejsou tím, co by Rusku scházelo).

Přímé zahraniční investice ale stále nedosáhly ani poloviny před rokem 2013 a je otázkou, budou-li nadále růst. Ruský ministr financí Anton Siluanov přiznal, že pokud jde o výnosy, Rusko je pro investory stále značně rizikové. Nejednoznačné je také hodnocení inflace. Na jednu stranu je dobře, že ceny mírně rostou a méně znehodnocují mzdy – letos by cenová hladina mohla stoupnout jen o čtyři oproti 15,5 procentům v roce 2015 –, ale na druhou se ministerstvo ekonomiky obává, není-li inflace příliš nízká. Její další pokles může totiž být důsledkem chabé poptávky, což si Rusové nepřejí.

Přímé zahraniční investice v Rusku (čistá pozice za čtvrtletí) a příliv, respektive odliv soukromého kapitálu po čtvrtletích (v miliardách dolarů)

Kučera, graf 1.

Pramen: Centrální banka Ruska

Skladba přímých zahraničních investic v Rusku

(Záporné hodnoty znamenají, že v daném segmentu zahraniční investoři své investice v Rusku stáhli.)

Kučera, graf 2

* jen první polovina roku

Pramen: Centrální banka Ruska

Náladu v novém roce může Rusům také zlepšit pokles směnného kurzu necelých 60 rublů za dolar, což bylo naposledy před 1,5 rokem, a proto je zahraniční zboží dostupnější. Ruská měna posiluje díky dohodě Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a Ruska o snížení těžby ropy, stabilním úrokům (ruská centrální banka je chce držet až do druhého čtvrtletí 2017) a zmíněným zahraničním investicím kvůli levnému rublu.

Rubl také posiluje tradiční prosincový faktor – exportní firmy platí část svých daní, takže nakupují rubly. K tomu se přidal prodej části ropného gigantu Rosněfť – sice v eurech, ale výnos bude státu přeposlán v rublech. Letos však vliv těchto faktorů postupně poleví a rubl může zase zlevnit.

Vývoj kurzu ruského rublu k americkému dolaru (rublů za dolar, kurz na konci obchodního dne)

Kučera, graf 3

Pramen: Centrální banka Ruska

Strach z nedostatku zboží

Jak se však daří obyčejným Rusům a jak pociťují aktuální situaci? Drtivá většina ruského obyvatelstva – 80 procent podle průzkumu organizace Levada ze začátku podzimu – ví, že Rusko na tom není ekonomicky dobře – o 19 procent víc než před dvěma lety. Dvě třetiny očekávají, že krize bude pokračovat nejméně celý letošní rok. Čtvrtina dokonce počítá s „velmi dlouhou“ krizí. Téměř každý pátý pak má zkušenost se opožděnou výplatou a stejný počet očekává tento problém v následujících měsících. Téměř pětina Rusů také nějakou formou podporuje finančně stát, což bylo naposledy za krize v roce 2008.

Většina Rusů se nebojí ani tolik nižších příjmů nebo ztráty zaměstnaní jako nedostatku zboží v obchodech. Tento strach navíc relativně sílí.

Reálné mzdy v Rusku stále klesají – disponibilní důchody například v listopadu v meziročním srovnání o 5,6 procenta. Přitom většina Rusů se nebojí ani tolik nižších příjmů nebo ztráty zaměstnaní jako nedostatku zboží v obchodech. Tento strach navíc relativně sílí, což je zvláštní, tvrdí-li ruští představitelé, že ekonomika si už zvykla na sankce Západu a následné ruské odvetné sankce, které zasáhly dovoz západních potravin. Ekonomika si možná zvykla, ale Rusové méně.

Současné krizi zatím chybí vyšší nezaměstnanost – loni jen mezi pěti až šesti procenty. Důvody jsou tři. Prvním je, že následky krize se projevují pomalu a ruské firmy zatím nekrachují. Druhým, že mají averzi k propouštění, protože pro ně může mít nepříjemnou dohru ze strany státu, který si nezaměstnané nepřeje. Nepotřebné pracovníky proto raději nepropouštějí, spíše jim krátí pracovní dobu nebo mzdu. Někdy je dokonce nechají lelkovat. Třetím důvodem pak je, že se projevují demograficky slabší devadesátá léta, a proto se na pracovní trh dostává méně nových zájemců o práci.

Populární armáda

Podle průzkumů veřejného mínění se Rusové zatím nechtějí bouřit. Podle zářijového opět Levada Center se jich 82 procent odmítá účastnit demonstrací na ekonomickém základě (odpovědi však může zkreslovat, že respondenti nevěří v anonymitu). Oblíbenost prezidenta Vladimira Putina se udržuje okolo 75 procent. U ostatních politických institucí je to horší. Pokles důvěry se také týká médií, církve a odborů.

Kromě „novodobého cara“ Putina se vysoké, dokonce rostoucí popularitě těší pouze armáda

Kromě „novodobého cara“ Putina se vysoké, dokonce rostoucí popularitě těší pouze armáda. To lze interpretovat jako postupné šíření apatie v ruské společnosti. Nikdo nikomu nevěří, tedy až na prezidenta Putina, který má u mnoha Rusů až mytický status ochránce Ruska a za problémy běžného života na rozdíl od neschopných ministrů a rádců nemůže.

Nikdo se také nechce veřejně angažovat, což se projevilo i v nízké účasti v zářijových parlamentních volbách, k nimž přišlo podle oficiálních údajů jen 48 procent oprávněných voličů, ve skutečnosti jich však mohlo být ještě méně. Přitom v roce 2011 jich bylo 60 procent. Není to však proto, že by Rusové byli se současnou situací spokojení, neměli co řešit nebo se neobávali vývoje. Například na otázku, existuje-li v ruské společnosti potenciál pro napětí mezi bohatými a chudými, odpovědělo 78 procent kladně (38 procent „zcela jistě“, 40 procent „spíše ano“). Podle 54 procent je pak možný etnický konflikt.

Důvěra v instituce (odpovědi „plně důvěřuji“ v procentech)

Kučera, graf 4

Pramen: Levada Center, září 2016 (převzato z Russland-Analysen, 2016/323)

Nárůst mezinárodní izolace

Vedle šíření apatie, což jen stěží pomůže překonat ekonomické problémy, se někteří odborníci obávají degradace lidského kapitálu, což s ním částečně souvisí. Například Natalja Zubarevičová, profesorka na Moskevské státní univerzitě, upozorňuje, že jeden z negativních důsledků dlouhé ekonomické krize paradoxně je, že si na ni Rusové začínají zvykat. A pokud si zvykají, pak to především znamená, že si utahují opasky – šetří na jídle, vzdělání a zdraví (což mimochodem ruský státní rozpočet kopíruje). Místo dovolené u moře nastupuje dača.

K negativům současné situace lze přidat nárůst mezinárodní izolace ruské společnosti zejména ze strany Západu, takže Rusku hrozí částečná ztráta kontaktu s mnohem inovativnějším okolním světem

K negativům současné situace lze přidat nárůst mezinárodní izolace ruské společnosti zejména ze strany Západu, takže Rusku hrozí částečná ztráta kontaktu s mnohem inovativnějším okolním světem. Tato izolace však není jen důsledkem slabé ekonomiky, ale často i politických rozhodnutí – například Kreml údajně doporučil úředníkům, aby nenechávali své děti studovat v zahraničí. Dlouhodobý lidský kapitál je ohrožen. Rusy ale sílící mezinárodní izolace netrápí – podle průzkumu znepokojuje jen 29 procent, na podzim 2015 však 36 procent.

Současně si ale Rusové přejí lepší vztahy se Západem – v listopadu 70 procent, zatímco před 1,5 rokem jen 50 procent. Kromě toho se vlivem státní propagandy obávají agrese NATO (57 procent). Interpretace podobných výzkumů je ožehavá a není vždy jednoduché říct, o čem široká ruská duše přemítá. Názory a přání si často protiřečí, což se však netýká jen Rusů. Možná si přejí uklidnění vyhrocených vztahů se Západem, zejména pokud by to znamenalo zrovnoprávnění vztahu s USA. Současně se ale smiřují s izolací, možná ji dokonce vítají jako možnost budovat lepší Rusko nezkažené západními vlivy.

Propaganda

Andrej Archangelskij, který monitoruje státní a prokremelské rozhlasové stanice a je kulturním redaktorem časopis Ogoňok, upozornil na ruskou radost z nástupu Donalda Trumpa, protože potrestá nejen protiruskou část USA, ale třeba i Evropu. Rusové jsou přesvědčeni, že Západ způsobil kolaps SSSR a jsou rádi, že i Západ svým způsobem kolabuje.

Rusové jsou přesvědčeni, že Západ způsobil kolaps SSSR a jsou rádi, že i Západ svým způsobem kolabuje. Propaganda vyzvedává „obyčejné“ obyvatele Západu, kteří hlasovali pro brexit a Trumpa a ve Francii možná zvolí proruského Françoise Fillona.

Propaganda vyzvedává „obyčejné“ obyvatele Západu, kteří hlasovali pro brexit a Trumpa a ve Francii možná zvolí proruského Françoise Fillona. Voliči na Západě prohlédli prolhané elity včetně jejich lží o demokracii a v názorech se blíží Rusku, které se stává majákem pravdy, jak se vidí už od sovětského kolapsu a domnělého ponížení v devadesátých letech. To běžné Rusy těší. Problémem je, říká Archangelskij, že Rusové budou „slavit další imaginární vítězství nad Západem“, což oslabí volání po změně v zemi a vyloučí kopírování „západní strategie“ opírající se o demokracii a tržní principy. Tendence ke stagnaci jen zesílí.

Ekonomické problémy nenechávají chladnými všechny Rusy, o jejich protestech však vždy neinformují celostátní média, která zahraniční odborníci sledují především. Sean Guillory, který se podílí na blogu Sean’s Russia Blog, upozorňuje například na srpnovou protestní jízdu krasnodarských „Slušných farmářů“ do Moskvy, kterou zablokovala policie.

Vyzvedává, že se farmářů zastali řidiči kamionů, kteří stávkovali před rokem kvůli novému dálničnímu mýtnému. Guillory tento incident stejně jako jejich podporu stávkujícím horníkům v dole Gukovo nedaleko jihoruského Rostova považuje za důkaz rostoucí solidarity protestujících, kteří navíc zakládají nové organizace, například zmínění řidiči kamionů Asociaci přepravců Ruska.

Lekce z historie

Státní moc na protesty reaguje značně podrážděně. Agenti z Centra pro potírání extremismu ministerstva vnitra, které má mimo jiné bojovat s terorismem, zatýkají jejich organizátory a soudy udílejí za účast na nepovolených akcích tresty odnětí svobody až na deset dní. Tajná služba FSB prohledává farmářům domy a daňový úřad tlačí na příbuzné odbojných zemědělců.

Dnešní lídři Ruska mají na paměti lekci z historie, že nadšení obyvatel třeba z úspěchů v zahraniční politice se může rychle změnit v útok na současné pořádky

To zaznamenala i celostátní média, která lze jen stěží označit za bašty opozice vůči současnému režimu. Například gazeta.ruse pozastavila nad přehnanou reakcí státních orgánů a nad tím, že akce „obyčejných lidí“ jsou považované za „nebezpečné, skoro až protistátní“. Obdobně liberálnější Vědomosti poznamenaly, že „represivní zákony přijaté v boji proti opozici z Bolotného náměstí (kde se odehrály protesty proti výsledkům parlamentních voleb v roce 2011), nespokojeným obyvatelům měst a kreativní třídě jsou nyní aplikovány na (obyčejné) lidi“.

Dnešní lídři Ruska mají na paměti lekci z historie, že nadšení obyvatel třeba z úspěchů v zahraniční politice se může rychle změnit v útok na současné pořádky, což ukazuje počáteční ruské nadšení ze vstupu do první světové války, následné vystřízlivění a známé konce. Krátký „postkrymský“ konsensus, kdy slábnoucí ekonomiku plně kompenzovala znovunabytá národní hrdost z rozšiřování ruského světa, může končit.

Ekonomický plán

Ruští politici vítají, že ekonomika našla dno a začíná se stabilizovat. Prezident Putin prohlásil, že ekonomiku se podařilo stabilizovat „nám“, tedy státu. To je přinejmenším sporné – pomohla především devalvace rublu a vyhlídky vylepšil růst ceny ropy. Není ale ojedinělý názor, že ruská ekonomika už neměla kam klesat. Jediné, co snad významně pomohlo, bylo embargo na dovoz západních potravin, které odstartovalo ozdravný proces ruského zemědělství (i když na úkor vyšších cen potravin, a tudíž inflace). Ruští politici také mluví o náhradě zahraničního zboží domácími výrobky.

Putin přikázal ruské vládě, aby nejpozději do května připravila ekonomický plán, jehož cílem je vyšší tempo hospodářského růstu Ruska v letech 2019 až 2020 než světové ekonomiky, která by podle Mezinárodního měnového fondu měla v roce 2020 narůst o 3,8 procenta

Ekonomové z Ruské akademie národního hospodářství, Institutu Gajdara a Všeruské akademie zahraničního obchodu ale ve své listopadové studii píší, že proces náhrady importu se zastavil a krátkodobé úspěchy roku 2015 se nepodařilo udržet. Částečně proto, že výhodu slabšího rublu a sankcí „nepodpořily změny v ekonomice, které by se staly základem dlouhodobého stabilního růstu“. Navíc potenciál pro náhradu byl podle nich od začátku nízký – zjednodušeně lze říct, že Rusko toho příliš nevyrábí a místo „oživení“ průmyslové výroby je třeba mluvit o jejím „(znovu)vybudování“.

Ruští politici sice vidí strukturální problémy ruské ekonomiky, ale těžko se lze ubránit pocitu déjà vu. Putin přikázal ruské vládě, aby nejpozději do května připravila ekonomický plán, jehož cílem je vyšší tempo hospodářského růstu Ruska v letech 2019 až 2020 než světové ekonomiky, která by podle Mezinárodního měnového fondu měla v roce 2020 narůst o 3,8 procenta.

Premiér Dmitrij Medvěděv zopakoval další mantru ruských ekonomických úvah – změnit strukturu ekonomiky, tedy zbavit se závislosti na exportu nerostných surovin. První vicepremiér Igor Šuvalov bohulibý záměr upřesnil s tím, že po roce 2020 by se měl ruský stát spokojit s cenou ropy 40 dolarů za barel, což už však také bylo slyšet v minulosti.

Malá naděje

Všechno směřuje k tomu, že Rusko se brzy dočká další ekonomické strategie. Vladimir Putin by totiž určitě před prezidentskými volbami v roce 2018 rád prezentoval, že mu není osud ruského hospodářství lhostejný. Světlé zítřky však pragmaticky umísťuje až do roku 2020, tedy po volbách. Na výběr bude mít dvě možnosti – buď další, od roku 2000 už čtvrtý ekonomický program, který bude založen na tržních principech a jejž mimo jiné připravuje bývalý dlouholetý ministr financí a nyní opět „vládní“ ekonom, liberál Alexej Kudrin, nebo nový, etatističtější plán.

Naděje na skutečnou změnu, tedy nejen na přijetí, ale i na uskutečnění protržního ekonomického programu, je každopádně malá

Připravují jej ekonomové a politici sdružení v takzvaném Stolypinově klubu, který počítá se zaplavením ekonomiky státními penězi, které by si však Rusko muselo především půjčit, a s kvantitativním uvolňováním centrální banky. Kritici upozorňují, že výsledkem bude vysoká inflace, protože problémem Ruska není ani tolik absence prostředků na investice jako neochota a nemožnost investovat z jiných než čistě finančních důvodů. Centrální banka by také měla obnovit kontrolu směnného kurzu rublu.

Plán také obsahuje zlepšení podnikatelského prostředí, reformu justice nebo snížení podnikové daňové zátěže z dnešních 49 na 41 procent, ale neřeší jeden ze zásadních problémů ruské ekonomiky – velkou roli státu v ní. Uvidíme, kterou možnost Putin zvolí. Naděje na skutečnou změnu, tedy nejen na přijetí, ale i na uskutečnění protržního ekonomického programu, je každopádně malá.

Faktor ceny ropy

Rok 2016 přinesl Rusku úspěchy na mezinárodní scéně. Kremlu se podařilo zaplnit vakuum, které vzniklo poté, co se ze syrského konfliktu stáhl Západ, zachránit svého vazala Baššára Asada a narovnat vztahy s Tureckem. Současně v důsledku brexitu oslabila nenáviděná Evropská unie a v USA se k moci dostal prezident Trump, který se k současné ruské garnituře zatím staví značně přátelsky. Navíc, i kdyby Putin neovlivnil výsledek amerických voleb, už jen to, že se ruští hackeři stali nedílnou součástí amerického volebního klání a sám Putin se nad ním vznáší jako všemocný přízrak, musí kremelského vládce těšit.

Ruský hospodářský růst a příjem státní pokladny nadále značně závisí na ceně ropy a návrat pod 40 dolarů za barel by Rusku značně zúžil manévrovací prostor. Ani dlouhodobé ceny okolo 50 dolarů za barel však nemusejí stačit.

Vztah s USA a dění v nich mohou letos zásadně ovlivnit ruskou pozici ve světě a ekonomiku. Tento vztah a poměřování s USA zajímá i běžné Rusy, což někdy hraničí s obsesí. Dobře popsal ruské oficiální interpretace některých dnešních událostí britský týdeník The Economist. Válku na Ukrajině vyvolaly USA. Ukrajinský ekonomický kolaps ignorují, stejně jako ignorovaly ruský kolaps v devadesátých letech. USA závidějí Rusku jeho úspěchy ve sportu, baletu a dalších oblastech, a proto vedou antidopingové tažení proti ruským sportovcům. USA jsou prostě všude.

Putinovi může dělat vrásky Trumpova energetická politika. Republikánský kandidát se netají, že chce podporovat americké energetické producenty, ať už jde o těžbu ropy, zemního plynu nebo uhlí, čímž by se na světový trh mohlo dostat více amerických energetických surovin, což Rusko oslabí. Dohoda o omezení těžby s ropným kartelem OPEC se dosud fakticky neprovádí a tlak amerických těžařů na pokles ceny ropy by ji mohl ohrozit. Pokud se totiž nepodaří výrazně zvýšit cenu ropy, mohou někteří účastníci dohody začít pochybovat o jejím smyslu a raději budou těžit na hranici svých možností.

Ruský hospodářský růst a příjem státní pokladny nadále značně závisí na ceně ropy a návrat pod 40 dolarů za barel by Rusku značně zúžil manévrovací prostor. Ani dlouhodobé ceny okolo 50 dolarů za barel však nemusejí stačit – s touto cenou počítal ruský rozpočet pro rok 2016, ale ani nárůst ceny ke konci roku nestačil. Ohroženy mohou být i ruské rezervní fondy a přijít další šetření, tentokrát také v armádě.

Už nyní není Rusko schopné držet krok s novou vlnou zbrojení ve světě – poprvé po 30 letech vypadlo z první pětky států na základě ročního vojenského rozpočtu. Je až šesté a očekává se, že se v roce 2018 propadne na sedmé místo, kdy ho předstihne Francie a utratí jen o trochu víc než Japonsko.

Vývoj ceny ropy v roce 2016 (dolarů za barel, ropa typu BRENT)

Kučera, graf 5

Pramen: Bloomberg

Nový americký prezident

Putin doufá, že Trump a jeho vláda budou méně tlačit na dodržování mezinárodních dohod a lidských práv a spíše se soustředí na mocenskou politiku se sférami vlivu a obchody „něco za něco“, kterým Rusko rozumí mnohem lépe. Putinovou výhodou by mohlo být, že Trumpovým nepřítelem číslo jedna se asi stane Čína, a nikoli Rusko, jež se může v tomto trojúhelníku hodit jako dobrý spojenec. Není však jasné, co Rusko může Trumpovi nabídnout za případné ústupky.

Nový americký prezident, a především jeho vztah k Rusku, zůstává záhadou, takže se může stát téměř cokoli, zejména pokud nejasnosti ohledně motivů přetrvávají i na ruské straně

Nabízí se jich několik a bylo by zajímavé vědět, které Putin upřednostňuje. Možná bychom byli o něco blíže odpovědi na otázku, o co mu jde především. Pokud se nejvíce obává domácí revoluce, mělo by být prioritou zrušení sankcí. Naopak oslabení NATO, vnějšího nepřítele, který sjednocuje ruskou společnost, se hodit nemusí. Nebo si je Putin svým postavením jistý a především chce rozšiřovat vliv Ruska? Pak by měl spíše usilovat o volnější ruku na Ukrajině.

I nový americký prezident si uvědomuje, že silná pozice jeho země mimo jiné spočívá v rozvětvené síti spojenců. Chystá-li například obchodní válku s Čínou, může mu Rusko pomoci více než EU? Bude ruská nabídka stačit Trumpovi, jemuž se na Putinovi líbí, že je silný vůdce, který nekompromisně hájí zájmy své země? Rusko také může přijít o jednu ze svých strategických výhod. Dosud to totiž byla zejména Moskva, která převládající mezinárodní pořádek uznávala, jen když se jí to hodilo, a využívala toho, že se ostatní státy více méně přidržovaly různých pravidel, čímž oproti nim měla volnější ruce.

Jak se tato výhoda změní s Trumpovým nástupem, pokud se USA začnou chovat podobně? Nový americký prezident, a především jeho vztah k Rusku, zůstává záhadou, takže se může stát téměř cokoli, zejména pokud nejasnosti ohledně motivů přetrvávají i na ruské straně. Nakonec může dojít na Putinova slova, když chtěl ukončit tradiční rozhovor s novináři na konci loňského roku: Láska se může rychle změnit v nenávist. Uvidíme, jak okomentuje svůj první přímý střet s Trumpem a jeho nemalým egem.

Armádní výdaje v roce 2016 a podle současných plánů v roce 2018 (v miliardách dolarů)

Řazeno podle roku 2016

Kučera, graf 6

Pramen: IHS Markit (údaje pro rok 2018 převzaty z Financial Times)



Autor

Jakub Kučera

Jakub Kučera | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články