Rozhodujeme se jako mravenci?

Musíme se rozhodovat mnohem častěji než naši předci v prvobytně pospolné společnosti a na základě podmínek, které jsme si nemohli vybrat. Uvědomění si této skutečnosti může pomoci, abychom se rozhodovali samostatněji. S postupující demokratizací se i rozhodování stává kolektivnější, což připomíná skupinové rozhodování mravenců.

František Koukolík, Rozhodování. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy František Koukolík, Rozhodování. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
František Koukolík, Rozhodování. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V současném hektickém prostředí je často na rozhodování málo času. To souvisí s nedostatkem informací, které máme dispozici. Mnoho lidí má proto pocit, že za ně rozhoduje někdo jiný. To může být příznakem nejen duševního onemocnění, ale i pochopení reálného stavu.

Rozhodujeme se na základě podmínek, které jsme si nemohli vybrat. Uvědomění si této skutečnosti může pomoci, abychom se rozhodovali samostatněji, popřípadě odpovědět na otázku, jak při rozhodování co nejméně chybovat. To je také cílem knihy Rozhodováníneuropatologa Františka Koukolíka napsané ve formě krátkých esejů vycházejících z vědeckých poznatků neurovědy. Všechny se věnují rozhodování, jsou čtivé, k čemuž přispívá popis experimentů a jejich stručné shrnutí, a končí přehledem literatury.

Lidský mozek

Lidský mozek je nejsložitější objekt, který známe, přičemž desítky miliard nervových buněk a triliony synapsí tvoří základ rozhodovacích procesů. Jeho biologická stavba je ale pouze jednou součástí programování, jež neustále ovlivňují i kulturní podněty (učení). Podle Koukolíka lidský mozek nerozlišuje hardware a software, ale jeho struktura a funkce jsou neustále v interakci, pro což používá termín wetware, a upozorňuje, že dle jedné současné teorie je jeho vývoj podmíněn koevolucí genů a kultury.

Za biologickou stavbou lidského mozku je více než 500 milionů let biologické evoluce a možná až 400 tisíc let vývoje současného člověka a kultury

Za biologickou stavbou lidského mozku je více než 500 milionů let biologické evoluce a možná až 400 tisíc let vývoje současného člověka a kultury – neolitický přechod (vznik zemědělství), nitroděložní vývoj člověka a rané dětství s vazbou k matce a interakce se sociálním prostředím a náhody. Koukolík stručně popisuje stavbu lidského mozku a jeho funkcí, které podstatně ovlivňují rozhodování, což končí pokorně: ,,Nevíme, co všechno nevíme. Pravděpodobně je to menší vesmír.“

Někteří badatelé se domnívají, že lidské společenství připomíná mraveniště, protože mravenci tvoří značně homogenní komunitu. Koukolík upozorňuje, že nepřímo geneticky ovlivněné jsou například odlišné politické názory, jež tvoří základ demokracie. V tomto kontextu je zajímavé, že vyspělé demokracie jsou často dlouhodobě v rovnováze podobně jako přírodní společenství. S postupující demokratizací se i rozhodování stává kolektivnější, což připomíná skupinové rozhodování mravenců, včel a dalších živočichů.

Následování kolektivu

Koukolík uvádí, že tito živočiši ,,hlasují polohou těla v prostoru, ritualizovanými pohyby nebo vydáváním zvuků, které jsou určeny k tomuto účelu. I tyto způsoby hlasování mohou užívat kvorum, tedy minimální podíl hlasujících, jenž rozhodne, zda jsou volby platné. Včetně pravidla obvykle nadpoloviční většiny.“

Lidé následují kolektiv, protože si myslí, že je lépe informovaný, což bylo významné pro přežití v jednoduchém kontextu, v současném světě však již nemusí být takové instinktivní chování optimální strategií

A upozorňuje na podobné principy kolektivního jednání lidí a zvířat, takzvaná předpojatost vyplývající z konformity, která ovlivňuje například členy poroty u soudu při posuzování obžalovaného. Tento způsob rozhodování je v současnosti vidět v digitálním prostředí, kdy si značná část uživatelů již složitě nevybírá, ale řadí položky podle nejoblíbenějších – služby, jako jsou Spotify, YouTube či Amazon. Často se tedy rozhodujeme podle kolektivního jednání, respektive algoritmu, který ho vyhodnocuje.

Koukolík uvádí, že lidé následují kolektiv, protože si myslí, že je lépe informovaný, což bylo významné pro přežití v jednoduchém kontextu, v současném světě však již nemusí být takové instinktivní chování optimální strategií. Efekt nápodoby je zodpovědný nejen za chyby, jako jsou akciové omyly a investiční bubliny, ale v případě duševně nemocných i za tragédie.

Ekonomické hry

Koukolík také popisuje výzkumy zaměřené na rozhodování v různých skupinách – muži, ženy, uživatelé návykových látek, psychopati či zastánci odlišných politických názorů. Tyto výzkumy jsou často založené na ekonomických hrách, v jejichž průběhu se zkoumá aktivita mozku hráčů.

Výzkumy zaměřené na rozhodování v různých skupinách jsou často založené na ekonomických hrách, v jejichž průběhu se zkoumá aktivita mozku hráčů

Jednou z nejznámějších takových her je „diktátor“, kdy jeden hráč dostane částku a má ji rozdělit mezi sebe a příjemce. Diktátoři dávají většinou půlku, nebo nic. Hra „konec smlouvání“ je podobná, hráč dostane částku a může si vybrat, kolik rozdělí mezi sebe a příjemce. Ten však může odmítnout, a v takovém případě nikdo nic nedostane. Hráč průměrně dává méně než polovinu.

Hra „vězňovo dilema“ zkoumá, zda odsouzení věří, že je jejich kumpán nepodrazí, zda ho udají za cenu menšího trestu, nebo se rozhodnou mlčet a riskovat, že půjdou do vězení na delší dobu. Je-li hra jednokolová, optimálním řešením je podrazit.

Hra „veřejný statek“ zjišťuje, nakolik jsou lidé ochotní investovat do společného projektu. Tato investice maximalizuje skupinový zisk, do soukromého projektu zase zvyšuje individuální jmění. Pokud se hra opakuje a hráči znají výsledek jednotlivých kol, přestávají investovat. Pokud mohou trestat hráče, kteří neinvestují, investice všech se v průběhu hry zvyšují.

Dobrá vazba

Je člověk od přírody šlechetný nebo sobecký? Na tuto otázku hledají filozofové odpověď mnoho století. Koukolík předkládá výsledky řady studií, z nichž vyplývá, že již batolata mají smysl pro spravedlnost – člověk se tedy nerodí sobecký. O jeho vývoji rozhodují kromě mentality vazby, které si vytváří.

Člověk s dobrou vazbou má lepší předpoklady rozhodovat se na základě reálného stavu, a nikoli podle úzkosti či strachu

Koukolík uvádí, že bezpečná vazba je stěžejní pro duševní zdraví a sociální adaptaci. Člověk s dobrou vazbou má proto lepší předpoklady rozhodovat se na základě reálného stavu, a nikoli podle úzkosti či strachu.

Koukolík také vysvětluje, proč jsou morální ctnosti sexuálně přitažlivé, a zvažuje, zda schopnost dobré volby dlouhodobého partnera, nemohla být výsledkem pohlavního výběru. A uvádí teorii, dle níž se pohlavní výběr na morálním vývoji podílel, což by mohlo vysvětlovat tezi kanadsko-amerického kognitivního vědece Stevena Pinkera, že násilí na světě ubývá. Je-li pravdivá, ukáže až budoucnost – a jak se v ní budeme rozhodovat.

Rozhodování

AUTOR: František Koukolík

VYDAL: Karolinum 2016

ROZSAH: 278 stran



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.