Rozhodčí řízení by si zasloužilo preventivní obranné mechanismy

„Rozhodčí řízení se stalo ,otloukánkem‘ politiků, médií i kolegů právníků. A občas i po právu,“ říká v rozhovoru advokát a rozhodce Ladislav Vostárek. A jeho kolega Robert Němec dodává: „Rozhodčí řízení, kde není zaručena nestrannost rozhodce, poškozuje rozhodčí řízení jako celek, ač to s jeho podstatou nemá takřka nic společného.“

Robert Němec a Ladislav Vostárek, advokáti. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Robert Němec a Ladislav Vostárek, advokáti. | foto:  František Vlček, MAFRA
Robert Němec a Ladislav Vostárek, advokáti. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Advokát a rozhodce Robert Němec v rozhovoru mimo jiné říká: „Rozhodčí řízení má podstatně horší pověst, než si zaslouží. Většina jeho kritiky se opírá o neinformovanost.“ A jeho kolegaLadislav Vostárek dodává: „V žádném případě nechceme zasahovat do činnosti žádného z existujících tuzemských rozhodčích soudů, proto nám nezbývá než šířit naše myšlenky pozitivním působením na odbornou i laickou veřejnost.“

LIDOVÉ NOVINY: V listopadu jste s kolegy advokáty Bohuslavem Kleinem, Martinem Maisnerem, Milošem Olíkem, Petrem Polednem a Dušanem Sedláčkem založili Český institut pro popularizaci a revitalizaci arbitráže (CZIPRA). V programovém prohlášení zmiňujete značné šrámy na pověsti rozhodčího řízení v Česku. Kde se vzaly?

VOSTÁREK: Pamatuji doby, kdy veřejnost považovala rozhodčí soud za úctyhodnou instituci, která díky odbornosti arbitrů byla schopna relativně rychle rozhodovat komplikované spory, strany vydané nálezy akceptovaly a soudy je bez problémů vykonávaly. Pamatuji dokonce časy, kdy se mezinárodní odborná veřejnost připouštěla, že náš rozhodčí soud a jeho praxe sloužila za inspiraci při konstituci rozhodčího soudu ve Vídni.

Propojení rozhodců s věřiteli bylo první ranou pod čáru ponoru pověsti rozhodčího řízení, to byl první velký atak na arbitráž. Dodnes jsem nepochopil, jak jeden člověk mohl za pár let stihnout spravedlivě rozhodnout desítky tisíc rozhodčích nálezů.

Ty časy jsou bohužel dávno minulé a rozhodčí řízení se naopak stalo „otloukánkem“ politiků, sdělovacích prostředků a bohužel i některých kolegů právníků. Nemohu přitom zamlčet, že v některých případech i po právu. Když například přišla doba překotné privatizace, někteří kolegové si nalézání práva zprivatizovali společně s jeho výkonem. Některé projevy byly strašlivé, půjčovatelé peněz, ale i banky, měli své smluvní rozhodce zakotvené v obchodních podmínkách ke smlouvám o půjčce.

Ti jim pak jako na běžícím páse nejen vyráběli exekuční tituly, ale následně jako advokáti vedli jejich výkon. Z ekonomického hlediska to bylo výhodné, ale o nestrannosti vůbec nemůže být řeč. Toto propojení rozhodců s věřiteli bylo první ranou pod čáru ponoru pověsti rozhodčího řízení, to byl první velký atak na arbitráž. Dodnes jsem nepochopil, jak jeden člověk mohl za pár let stihnout spravedlivě rozhodnout desítky tisíc rozhodčích nálezů.

NĚMEC: Rozhodčí řízení se u vymáhání pohledávek rozmohlo v době, kdy přetížené soudy nebyly schopné dovést řízení o vymáhání pohledávek v přijatelné době k vykonatelnému titulu a jeho výkonu. Proto věřitelé hledali efektivní řešení, které jim nabídli ad hoc rozhodci. My se toho systému rozhodně nehodláme zastávat, ale zároveň si nemyslím, že by rozhodci přiznávali nároky, které nebyly oprávněné.

Rozhodčí řízení se u vymáhání pohledávek rozmohlo v době, kdy přetížené soudy nebyly schopné dovést řízení o vymáhání pohledávek v přijatelné době k vykonatelnému titulu a jeho výkonu

Dlužník si půjčil peníze a nesplácel. Zde není velký rozdíl, zda to řeší rozhodce nebo soud. Nejhorší na tom ale je, že rozhodčí řízení, kde není zaručena nestrannost rozhodce, zásadně poškodilo rozhodčí řízení jako celek, přestože to s jeho podstatou nemá takřka nic společného. Arbitráž kvůli tomu získala nádech něčeho neférového až nelegálního.

VOSTÁREK: Sekundárním důsledkem je oslabení jedné z přednosti rozhodčího řízení, kterou je jeho rychlost, protože takové spory často končí až u Nejvyššího soudu. Ten nám sice naštěstí obvykle dává za pravdu, ale většinou je již pozdě, dlužník už je v insolvenci. Žalob na zrušení rozhodčího nálezu je sice docela hodně, ale naštěstí těch úspěšných je minimum.

Za zkoušku by stálo konečnou úspěšnost ataků na rozhodčí nálezy publikovat. Pokud by bylo veřejně známo, že v průměru uspěje méně než deset ze sta podaných návrhů, a mohlo by to vést k tomu, že by si strany rozmyslely, zda se jim podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu v konečném důsledku vyplatí. Rozhodčí nálezy by mohly být pevnější.

Pokud by bylo veřejně známo, že v průměru uspěje méně než deset ze sta podaných návrhů, a mohlo by to vést k tomu, že by si strany rozmyslely, zda se jim podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu v konečném důsledku vyplatí

NĚMEC: Problém je, že klienti dnes často od advokátů neočekávají právní radu, ale berou je jako nájemnou sílu, která jim má zajistit úspěch ve sporu za každou cenu. Pokud klient prohraje arbitráž a trvá na tom, aby byl nález napaden žalobou na jeho zrušení, advokát často postupuje tak, aby klienta neztratil, ale často ho není schopen přesvědčit, že pro zrušení nálezu nejsou zákonné důvody.

Neúspěšný klient to občas podpoří tím, že veřejně zpochybní legitimitu celého rozhodčího řízení. A média se každé takové kauzy vděčně chytnou. A je jedno, zda skutečně důvody pro zpochybnění existovaly. Netvrdím, že k tomu dochází ve velké míře, ale rozhodčí řízení by si jednoznačně zasloužilo preventivní obranné mechanismy. Pár podobných mediálních skandálů dokáže poškodit jeho pověst na mnoho let, neboť jak se říká „kapka jedu může otrávit celou úrodu vína“.

LIDOVÉ NOVINY: Nový zákon o spotřebitelském úvěru rozhodčí doložky ve spotřebitelských věcech zakázal. Je to dobře?

NĚMEC: Souhlasím s tím, že ve spotřebitelských věcech může být rozhodčí řízení specifické, zejména pokud není účastník náležitě zastoupen. Je však třeba připomenout, že před úplným zákazem rozhodčího řízení ve spotřebitelských sporech byla novelou zákona o rozhodčím řízení i občanského soudního řádu přijata taková opatření na ochranu spotřebitele, která byla naprosto adekvátní – specializovaní rozhodci, zvýšená poučovací povinnost atd.. Kompletní zákaz rozhodčího řízení ve spotřebitelských věcech je vylití dítěte i s vaničkou.

LIDOVÉ NOVINY: Přebujelé spotřebitelské arbitráže ale zjevně nebyly jediným důvodem odklonu od arbitráží.

Problém je, že klienti dnes často od advokátů neočekávají právní radu, ale berou je jako nájemnou sílu, která jim má zajistit úspěch ve sporu za každou cenu

NĚMEC: Rozhodčí řízení má podstatně horší pověst, než si zaslouží. Většina jeho kritiky se opírá o neinformovanost. Tak třeba se říká, že účastník nemá možnost se zúčastnit ústního jednání, přitom rozhodování bez jednání je možné, jen sjednali-li si to strany v rozhodčí smlouvě nebo s písemným souhlasem obou stran uděleným následně. Stejně tak nemusí být rozhodčí řízení výlučně jednostupňové, strany si mohou sjednat přezkum vydaného rozhodčího nálezu odvolacím rozhodčím senátem.

LIDOVÉ NOVINY: Za cíl si kladete zlepšení pověsti rozhodčího řízení u odborné i laické veřejnosti. Jak toho chcete docílit?

VOSTÁREK: V žádném případě nechceme zasahovat do činnosti žádného z existujících tuzemských rozhodčích soudů, proto nám nezbývá než šířit naše myšlenky pozitivním působením na odbornou i laickou veřejnost. Tím máme na mysli kolegy rozhodce, advokáty, justici, sdělovací prostředky, politiky, ale především ty, kterých se to jako potenciálních stran sporů týká – podnikatele a jejich právníky.

Říká se, že účastník nemá možnost se zúčastnit ústního jednání, přitom rozhodování bez jednání je možné, jen sjednali-li si to strany v rozhodčí smlouvě nebo s písemným souhlasem obou stran uděleným následně

Nelze pominout ani vztah veřejné sféry k rozhodčímu řízení, neboť jsme přesvědčení, že spory ze smluv mezi soukromoprávními subjekty – jedno zda zahraničními nebo tuzemskými – a veřejnou sférou by neměly řešit obecné soudy, ale nezávislý rozhodčí soud. Podporu našich myšlenek a cílů nám již přislíbil Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory.

Komora by nám mohla v rámci osvětové činnosti pro své členy pomoci zorganizovat v jednotlivých oblastech setkání s podnikateli a jejich „in house“ právníky, případně s ostatní laickou veřejností, abychom měli prostor a publikum, kterému bychom mohli prezentovat pozitiva rozhodčího řízení stejně jako kroky, které je nezbytné pro jeho revitalizaci uskutečnit.

LIDOVÉ NOVINY: Docela velkým tématem je střet zájmů na Rozhodčím soudu při Hospodářské komoře ČR a Advokátní komoře ČR. Například je kritizováno, že funkcionáři soudu zároveň působí jako zástupci stran ve velkých arbitrážích. Nakolik je to problém?

Nelze pominout vztah veřejné sféry k rozhodčímu řízení, neboť jsme přesvědčení, že spory ze smluv mezi soukromoprávními subjekty – jedno zda zahraničními nebo tuzemskými – a veřejnou sférou by neměly řešit obecné soudy, ale nezávislý rozhodčí soud

NĚMEC: Téma to je především mediálně. Je to vždy otázkou osobní integrity daného jedince. Zastupuje-li člen předsednictva rozhodčího soudu stranu v řízení před rozhodčím soudem, musejí být vyloučeny jakékoliv pochybnosti o jeho možném vlivu na průběh řízení... Rozhodčí soud musí jednoznačně demonstrovat, že výkon funkce člena předsednictva nemá žádný vliv na průběh samotného rozhodčího řízení, a to zejména na jmenování jediného rozhodce nebo předsedy senátu, pokud se na něm jmenovaní rozhodci neshodnou.

Bude-li soud schopen prokázat existenci takových mechanismů, neměl by to být problém. V opačném případě dáváme zbytečnou příležitost médiím a neúspěšné straně zpochybnit průběh řízení. Pokud by členové předsednictva rozhodčího soudu měli vliv na jmenování rozhodců v lukrativních sporech, nelze vyloučit podezření, že jim mohou být rozhodci následně vděční a že svoji vděčnost nepromítnou do rozhodování ve sporu, ve kterém člen předsednictva zastupuje stranu.

Osobně věřím, že ke zneužívání takového vlivu nedochází, ale je otázkou, zda tomu budou věřit neúspěšná strana nebo média, kterým si neúspěšná strana postěžuje? Nemluvě o veřejnosti, která se to od nich dozví? Obávám se, že ne. Strana, která prohraje, pak zpochybní celé rozhodčí řízení.

LIDOVÉ NOVINY: Nebylo to důvodem pro zavedení pravidla, že neshodnou-li se rozhodci na předsedovi senátu, nejmenuje ho předseda dle svého uvážení, ale předloží seznam deseti jmen a každá strana má právo škrtnout čtyři z nich?

Rozhodčí soud musí jednoznačně demonstrovat, že výkon funkce člena předsednictva nemá žádný vliv na průběh samotného rozhodčího řízení, a to zejména na jmenování jediného rozhodce nebo předsedy senátu, pokud se na něm jmenovaní rozhodci neshodnou

NĚMEC: Ano, to vzešlo z legitimní námitky odborné veřejnosti, že předsednictvo, respektive předseda rozhodčího soudu, má příliš velký vliv na jmenování předsedy rozhodčího senátu, nemohou-li se rozhodci na jeho jmenování dohodnout. Je to jedno z důležitých opatření, o které je možno opírat vyvracení obav ze střetu zájmů člen předsednictva soudu. Je dobře, že to tam je. Omezuje to totiž nedůvěru v nestrannost předsedy senátu jmenovaného předsedou soudu. Využívá se to ale jen velmi vzácně, je to také zvlášť zpoplatněno.

LIDOVÉ NOVINY: Druhou variantou pak asi je, že by ve vedení rozhodčího soudu vůbec nefigurovali aktivní advokáti.

NĚMEC: To by pak ale odradilo schopné lidi z řad advokátů. Zůstali by tam jen akademici a lidé z byznysu, což také není dobře. Věřím, že kolegové ve vedení rozhodčích soudů jsou v dobré víře a ve snaze o rozvoj rozhodčího řízení. Ale jsme v Česku a kdokoli tu má nějakou funkci, je hned podezřelý, že ji zneužívá.

VOSTÁREK: Je ale dobré říci, že na Západě je normální, že kdo chce dělat rozhodce ve velkých sporech, zpravidla musí opustit velké nadnárodní kanceláře, protože jinak by musel odmítat jednu nominaci za druhou pro konflikt zájmů. U nás je bohužel potenciální konflikt zájmů posuzován mnohými kolegy příliš liberálně, nebo si jej vůbec nepřipustí, byť to může být jedním z důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu. Ale jsem přesvědčen, že důsledné dodržování etických předpisů včetně následných kroků tento stav brzy zlepší.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik se rozhodce cítí zavázán straně, která ho nominovala?

Pokud by členové předsednictva rozhodčího soudu měli vliv na jmenování rozhodců v lukrativních sporech, nelze vyloučit podezření, že jim mohou být rozhodci následně vděční a že svoji vděčnost nepromítnou do rozhodování ve sporu, ve kterém člen předsednictva zastupuje stranu

NĚMEC: Upřímně řečeno, slušný rozhodce to vůbec nebere v potaz a často si to v průběhu řízení ani neuvědomuje. Aby si kvůli jednomu sporu poškodil pověst, to za to skutečně nestojí. Ostatní rozhodci snadno poznají, když se rozhodce chová nestandardně a taková pověst se rychle šíří. Když si někdo není jistý, zda konflikt nemá, ať raději nominaci odmítne. Sebevětší odměna nikdy nestojí za to riskovat, že bude kvůli zaujatému rozhodci nález zrušen, to je velká ostuda. Je to věc osobní integrity. Jsem v tomto ohledu spíše konzervativní.

Pokud lze zabránit tomu, aby vznikly pochybnosti o nestrannosti, je dobré tak učinit. Na druhou stranu si nemyslím, že máme být papežštější než papež. Komunita rozhodců není neomezeně velká a určitě každý z nás může za rozhodce jmenovat kolegu, kterého profesně zná. Jsem v tomto ohledu velmi konzervativní. Určitě někdy budu nominovat kolegu Vostárka jako rozhodce ve věci svého klienta. Nemyslím si, že by jakkoliv rozhodoval v jeho prospěch jen proto, že se známe. A ani bych to neočekával!

LIDOVÉ NOVINY: Konstatoval jste potřebu preventivních obranných mechanismy, co si pod nimi máme představit?

NĚMEC: Je nutné přijmout etická pravidla, jejichž přísné dodržování by mělo bránit střetu zájmů. Pokud se k těmto etickým pravidlům silně přihlásí celý stav, řadu podezření by to mělo eliminovat. Za vzor by mohl sloužit kodex mezinárodní advokátní komory IBA, já osobně podle něj postupuji a předpokládám to i u svých kolegů. Přihlížejí k němu dokonce i některé soudy, bohužel ale ještě nebylo nikde konstatováno, že je to závazný dokument i v českých podmínkách. Navíc se domnívám, že pro tuzemsko je třeba drobných úprav.

Na Západě je normální, že kdo chce dělat rozhodce ve velkých sporech, zpravidla musí opustit velké nadnárodní kanceláře, protože jinak by musel odmítat jednu nominaci za druhou pro konflikt zájmů. U nás je bohužel potenciální konflikt zájmů posuzován mnohými kolegy příliš liberálně, nebo si jej vůbec nepřipustí, byť to může být jedním z důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu.

VOSTÁREK: Většinou se zkoumá rozhodcova podjatost a nezávislost, ale objektivně je přezkoumatelná pouze závislost, ať je ekonomické či jakékoliv jiná. Podjatost je pouhý stav mysli, který současnými prostředky zkoumat neumíme. Přesto je ale vitálně důležité, budou-li dobrovolně celým rozhodcovským stavem přijata a přísně dodržována etická pravidla. Bez toho nepůjde pověst rozhodčího řízení zlepšit.

Pokud by se konání některých vážených členů české právnické obce stalo ve Švýcarsku, zmizel by z adresářů vážených kolegů a pozvánky na společenské události, tenis nebo golf by ho začaly míjet a společensky nepřijatelný člověk si tam ani svých peněz neužije, jak by si přál. Žijeme sice v Česku, ale měli bychom si uvědomit, že i takto lze dát najevo, že vaše přítomnost ve společnosti slušných lidí není příliš žádoucí. Protože dobré jméno můžete rychle ztratit a těžko jej dobýváte nazpět. Bude třeba také zajistit, aby se zákon o rozhodčím řízení přiblížil tomu, co známe z vyspělého světa.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste říkali, že spotřebitelské spory nemají se skutečnou arbitráží příliš mnoho společného, tak jak byste ji popsali? Jak vypadá?

NĚMEC: Arbitráž je primárně o tom, že dvě strany obchodního sporu si mohou vybrat rozhodce, který má v dané oblasti zkušenosti a odbornost. Nechtějí to dát na okresní soud, kde mají soudci záběr od opatrovnických věcí po 90 procent obchodních sporů. Oni sice znají právo, ale pravděpodobně se s danou transakcí nikdy nesetkali. To jim nelze mít za zlé, ale proto je dobré mít možnost vybrat si rozhodce, který rozumí i obchodní podstatě sporu.

Je nutné přijmout etická pravidla, jejichž přísné dodržování by mělo bránit střetu zájmů. Pokud se k těmto etickým pravidlům silně přihlásí celý stav, řadu podezření by to mělo eliminovat.

VOSTÁREK: Přesun obchodních sporů v první instanci z krajských na okresní soudy se projevuje neúměrným nárůstem znaleckých rozsudků. Soud sice zná právo, ale předmět sporu je příliš odborný. Proto si netroufne rozhodnout bez znalce, což vede k tomu neštěstí, že dnes špatně placení znalci rozhodují právní otázky.

Při vší úctě k okresním soudům se domnívám, že to nebylo zákonodárcovo nejšťastnější rozhodnutí. Celý svět se specializuje, včetně senátů Nejvyššího soudu, pouze soudci na okrese se musejí vyznat ve všem od rozvodu, opatrovnických sporů, spory o ploty a králíky či slepice po informační technologie. Vůbec jim to nezávidím, a proto u mnoha smluv příslušnost obecného soudu nedoporučuji. Důvodem není nedůvěra v soudy, ale v jejich zažitou praxi opírající se o znalecké posudky.

NĚMEC: Do rozhodčí doložky je možné dokonce uvést, jaké kvalifikační předpoklady musí rozhodce mít. Například si lze sjednat, že musí mít určité jazykové znalosti a praktické zkušenosti s určitým typem transakcí. Třeba u nemovitostí se běžně používají určité metody oceňování a od rozhodce očekávám, že je bude důvěrně znát a nebudu mu třeba muset vysvětlovat takové základní věci, jako co je to EBITDA. To se na právnické fakultě neučí, proto potřebujete lidi z praxe.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vypadá typická vnitrostátní arbitráž?

Do rozhodčí doložky je možné dokonce uvést, jaké kvalifikační předpoklady musí rozhodce mít. Například si lze sjednat, že musí mít určité jazykové znalosti a praktické zkušenosti s určitým typem transakcí.

NĚMEC: Nejčastěji se dostanu ke sporům z fúzí a akvizicí, financování nebo developerských a nemovitostních projektů, kde jsou naprosto rovné strany, často mají mezinárodní pozadí.

VOSTÁREK: Kromě těchto věcí jsou časté i spory z kupních smluv nebo nájemních smluv v obchodních centrech.

LIDOVÉ NOVINY: Máte dojem, že soudy dnes mají tendenci více přezkoumávat a rušit rozhodčí nálezy?

VOSTÁREK: Mně zatím žádný nález nezrušili. Ale jak jsem se dozvěděl, převážně to soudy odůvodňují absencí poučení podle paragrafu 118a občanského soudního řádu. To je přitom dost široce koncipované poučení a leckdo to může vnímat jako porušení rovnosti stran. Pokud před soudem stojí dva podnikatelé, obvykle zastoupení advokáty, přece nemohu jedné ze stran radit, že to žaluje špatně a že není schopen svá tvrzení prokázat. Tím bych přece zvýhodnil protistranu.

NĚMEC: Působí poněkud neadekvátně, když se na obchodní spor mezi podnikateli použijí pravidla, podle nichž musí postupovat soud v řízení, kde je běžný občan bez advokáta. To už je opravdu na samé hraně férovosti rozhodčího řízení a vytrácí se tím jeho smysl. Rušit rozhodčí nálezy kvůli absenci takto širokého poučení je nepřiměřené. Nicméně je to důsledkem již diskutované aplikace ochrany spotřebitele na obchodní vztahy a spory.

LIDOVÉ NOVINY: Setkáváte se i s názorem, že by mělo být možné soudně přezkoumávat rozhodčí nálezy i meritorně?

Působí poněkud neadekvátně, když se na obchodní spor mezi podnikateli použijí pravidla, podle nichž musí postupovat soud v řízení, kde je běžný občan bez advokáta. To už je opravdu na samé hraně férovosti rozhodčího řízení a vytrácí se tím jeho smysl

NĚMEC: To by bylo úplné popření rozhodčího řízení. Strany jej zvolí kromě ekonomických a časových důvodů především proto, že nechtějí s tím sporem jít k soudu a zcela cíleně se chtějí vymanit z jurisdikce státu. Když to řeknu přímo, pak například ve sporu se státem nebo společností s majetkovou účastí státu nechtějí investoři riskovat, že stát zneužije svého vlivu na soudní moc.

Nejsme banánová republika a nechci tím říct, že by se to tu dělo, ale stejně existují dobré důvody, proč určité spory držet mimo soud. Rozhodčí řízení je navíc neveřejné, takže nehrozí reputační riziko nebo únik citlivých informací. Meritorní přezkum rozhodčích nálezů je úplně absurdní myšlenka.

VOSTÁREK: Druhý důvod je čistě odborný. Vůbec nepochybuji, že soudce dokáže posoudit procesní férovost rozhodčího řízení. Ale aby řešil poprvé v životě třeba stavební standardy FIDIC, kde trvá asi pět let studia a praxe, než do toho člověk vůbec pronikl? Tak to ani náhodou!

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik se tedy reálně objevují tendence rozšiřovat přezkum rozhodčích nálezů?

Nejsme banánová republika, ale existují dobré důvody, proč určité spory držet mimo soud. Rozhodčí řízení je navíc neveřejné, takže nehrozí reputační riziko nebo únik citlivých informací. Meritorní přezkum rozhodčích nálezů je úplně absurdní myšlenka.

NĚMEC: Procesní přezkum nemíří vždy jen na zásadní vady, ale i na drobnosti jako je formální procesní poučení. To není správně. Soudní přezkum je tu od toho, aby se zabránilo naprosto flagrantním vadám rozhodčího řízení, pokud strana neměla možnost se rozhodčího řízení vůbec zúčastnit nebo bylo rozhodnuto ve věci, kde vůbec nelze uzavřít rozhodčí smlouvu, ale soud by neměl přezkoumávat, zda celé rozhodčí řízení probíhalo přesně podle občanského soudního řádu, který se má aplikovat pouze přiměřeně, a už vůbec ne přezkoumávat věc meritorně.

VOSTÁREK: Nesmí to ale vést k tomu, že budou soudci poučovat rozhodce, že jsou nevzdělaní a neovládají procesní právo.

NĚMEC: Je to součást atmosféry ve společnosti, která není nakloněná rozhodčímu řízení. Dostáváme se do obecnější roviny, ale stát má dnes dojem, že všichni občané jsou nesvéprávní a potřebují ochranu sami před sebou. Když by to zůstalo u lidí s omezenou svéprávností, pak se asi všichni shodneme. Když se to týká i spotřebitele, který je rozumu mdlého, pak ještě budiž. Ale pokud se to dostane i do sféry podnikatelů, je to úplně nepřijatelné. Stát nemůže patronizovat každého.

Musí se změnit atmosféra, aby byly vnímány i pozitivní stránky arbitráže. Diskutovat bude třeba i se soudy, aby si uvědomily, že my je nechceme nahradit ani vystrnadit.

Nemyslím si, že by zákony a soudy měly nahrazovat smluvní svobodu. Pokud se strany třeba svobodně dohodly na určité výši smluvní pokuty, je absurdní, aby před rozhodcem tvrdily, že je nepřiměřeně vysoká. Co si domluvily, to mají plnit, zásadu pacta sunt servanda snad ještě nikdo nezrušil! Většina rozhodců má tendenci respektovat dohodu stran než obecné soudy, které mají obecně větší tendenci ingerovat do smluvních vztahů.

VOSTÁREK: Především doufáme, že se nám povede o těchto zásadách přesvědčit veřejnost – odbornou i laickou. Musí se změnit atmosféra, aby byly vnímány i pozitivní stránky arbitráže. Diskutovat bude třeba i se soudy, aby si uvědomily, že my je nechceme nahradit ani vystrnadit.

Ladislav Vostárek

  • Renomovaný český advokát a rozhodce, pravidelně vystupuje před českými i zahraničními rozhodčími institucemi jako zástupce některé ze stran nebo člen rozhodčího panelu.
  • V polovině osmdesátých let vystudoval pražskou právnickou fakultu.
  • Je známý i jako rockový textař, spolupracoval se skupinami Katapult či Turbo.
  • Předseda Českého institutu pro popularizaci a revitalizaci arbitráže (CZIPRA).

Robert Němec

  • Český advokát a rozhodce, je partnerem advokátní kanceláře PRK Partners se specializací na bankovnictví, fúze a akvizice, insolvenční řízení, obchodní spory a arbitráže.
  • V roce 1995 absolvoval pražskou právnickou fakultu, studoval také mezinárodní programy ve Velké Británii a USA.
  • Je spoluzakladatelem CZIPRA.
  • Angažuje se také v advokátní samosprávě, je místopředsedou České advokátní komory.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.