Rozdíl platů soudců a ostatních zaměstnanců je až depresivní

„Chceme mít připravené lidi, kteří v justici vyrostli a zdejší prostředí důvěrně znají,“ říká v rozhovoru Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni.

Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni. | foto: Ladislav Němec, MAFRA
Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni, v rozhovoru mimo jiné říká: „Bylo by dobré, kdyby lidé přicházející z jiných právnických profesí před jmenováním strávili nějaký čas na soudu, aby se seznámili s jeho chodem. Během této ,karantény‘ by ale už měli brát nějaký rozumný plat. S tímto systémem celkem souzním a mám dojem, že je na něm shoda i v kolegiu předsedů krajských soudů. Zároveň jsem přesvědčen, že by justiční kandidáti měli vyjít z transparentního a otevřeného výběrového řízení.“

LIDOVÉ NOVINY: Vnímáte milost pro Jiřího Kajínka jako zpochybnění rozsudku Krajského soudu v Plzni z roku 1998? Zejména když se prezident Zeman vyjádřil, že pochybuje o jeho vině?

SEDLÁČEK: Na rozhodování této věci jsem se nikdy nepodílel a jako předseda soudu jsem spis nikdy ani neviděl. Mám důvěru v rozhodování kolegů a věc navíc prošla snad všemi možnými opravnými prostředky a vina nikdy nebyla zpochybněna. Názor pana prezidenta tedy nemohu hodnotit, protože ani nevím, z jakých materiálů vycházel. Spis ve věci Jiřího Kajínka totiž od roku 2015 neopustil náš soud. Prezidentská kancelář ale může disponovat dokumenty z dřívějších dob.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká je vaše zkušenost trestního soudce s milostmi a amnestiemi?

Amnestie coby hromadný akt se dotkly mnoha mých rozhodnutí, ať už to byla amnestie prezidenta Havla v roce 1998, nebo amnestie prezidenta Klause v roce 2013. Není to nic neobvyklého ani v cizině, a jako soudce tím určitě nejsem dotčen.

SEDLÁČEK: Amnestie coby hromadný akt se dotkly mnoha mých rozhodnutí, ať už to byla amnestie prezidenta Havla v roce 1998, nebo amnestie prezidenta Klause v roce 2013. Není to nic neobvyklého ani v cizině, a jako soudce tím určitě nejsem dotčen. Prezidentská milost se dotkla jen jednoho mého rozsudku, kdy prezident Havel omilostnil majetkovou recidivistku, protože měla několik dětí, které na ní byly závislé. Lidsky to bylo pochopitelné, přestože opakovaně kradla.

LIDOVÉ NOVINY: Může prezident zohlednit i věci, které soudce při ukládání trestu v úvahu brát nemůže?

SEDLÁČEK: Ty důvody mohou být v podstatě jakékoli a mohou nastat až po právní moci rozhodnutí. Třeba vážná nemoc, která se neslučuje s pobytem ve vězení. Mrzí mě, když se kvůli nějaké kontroverzní milosti nebo amnestii začne zpochybňovat místo těchto institutů v právním řádu. Podle mě tam patří, právě protože může podchytit situace, které justice přehlédne nebo zohlednit ani nemůže.

LIDOVÉ NOVINY: Předsedové krajských soudů jsou považováni za jedny z nejvlivnějších osob v české justici. Vy jste jím už tři roky, nakolik mocně a vlivně si připadáte?

SEDLÁČEK: Kdybych byl tak vlivný, pak bych určitě více ovlivnil třeba podobu některé legislativy, která se mi nelíbí. Mám třeba pochybnosti o některých novelách insolvenčního zákona. Spíše než jednotliví lidé má určitý neformální vliv kolegium předsedů krajských soudů.

Spíše než jednotliví lidé má určitý neformální vliv kolegium předsedů krajských soudů. Předsedové mají vliv předevší na svůj soudní kraj, za který také nesou odpovědnost.

Předsedové mají vliv především na svůj soudní kraj, za který také nesou odpovědnost. Navrhují kandidáty na jmenování soudcem ve svém obvodu. Není to ale svévolný výběr, ti lidé procházejí určitou procedurou, sítem psychologů, návrh jde přes ministerstvo spravedlnosti a vládu a nakonec jsou soudci jmenováni prezidentem. Řídím i výběr soudních funkcionářů, kde mám vliv na složení výběrových komisí. Ale není to tak, že bych řekl, kdo bude předsedou okresního soudu. Není to žádné samoděržaví. (smích)

LIDOVÉ NOVINY: Jak byste charakterizoval justici na Plzeňsku a Karlovarsku, kterou řídíte?

SEDLÁČEK: Mezi našimi deseti okresy jsou velké rozdíly. Přichází třeba mnohem více insolvenčních věcí z Karlovarska než z Plzeňska. V trestní oblasti se třeba Chebsko dříve potýkalo s kriminalitou spojenou s cizinci, ať už šlo o nelegální tržnice, prostituci, nebo loupežná přepadení Němců.

Domažlicko nebo Klatovsko jsou zase venkovské regiony s chatovými oblastmi, takže se tam často řeší série vloupání do rekreačních objektů. Pohraniční okresy se dlouhodobě potýkají s drogovou trestnou činností. Kolegové z Bavorska a Saska nesou dosti nelibě, že se k nim od nás distribuuje značné množství drog, zejména metamfetaminu.

LIDOVÉ NOVINY: Je problém sehnat soudce do okrajových regionů?

Ještě nedávno bylo výrazně těžší sehnat uchazeče do Karlovarského kraje. Nyní už je situace lepší, protože prestiž soudcovské profese od devadesátých let výrazně vzrostla, i z platového hlediska je to atraktivní.

SEDLÁČEK: Ještě nedávno bylo výrazně těžší sehnat uchazeče do Karlovarského kraje. Nyní už je situace lepší, protože prestiž soudcovské profese od devadesátých let výrazně vzrostla, i z platového hlediska je to atraktivní. Vzpomínám si, že když jsem se ve čtvrtém ročníku přišel zeptat na krajský soud, zda by o mě byl zájem, tak mě tady dokonce zamkli, abych jim neutekl. (smích)

LIDOVÉ NOVINY: Ve vašem kraji jsou také velké rozdíly mezi velikostí soudů. Na soudu pro Plzeň-město jich je přes třicet, ale v Rokycanech jen sedm a v Domažlicích osm. Vytváří to problémy?

SEDLÁČEK: Někdy samozřejmě ano. Když máte jen dva trestní soudce, specializace nepřichází v úvahu, oba musejí dělat všechno. Také je složité organizovat služby třeba na nařizování odposlechů, tam musejí pomáhat i soudci civilního úseku. To jsou pádné argumenty proti maličkým soudům a všiml jsem si i názorů na změnu soudní soustavy nebo rušení okresních soudů. Já se jich ale vždy zastávám.

V sousedním Bavorsku je snad v každém městě nad pět tisíc obyvatel alespoň pobočka soudu. Pokud by v tomto mělo dojít ke změně, viděl bych ji spíše v tom, že ne každý soud musí dělat veškerou agendu, složitější věci by se mohly dělat jen na větších soudech.

LIDOVÉ NOVINY: Co se týče výběru nových soudců, kombinujete výběrová řízení na justiční čekatele a přímo na soudce. Proč?

Nemyslím si, že by mohl v Česku fungovat americký systém, kdy do justice přicházejí advokáti po čtyřicítce. Když máte zavedenou praxi, nevzdáte se půlky platu, prestiž soudcovské práce vám vysokou hypotéku nezaplatí.

SEDLÁČEK: Chceme mít připravené lidi, kteří v justici vyrostli a zdejší prostředí důvěrně znají, a zároveň přibírat kvalitní zájemce z jiných právnických profesí. Pohybujeme se v mezích možného, dřívější systém justičních čekatelů totiž dobře fungoval jen do doby, než se zvýšila hranice pro jmenování soudcem na 30 let.

Když vám dnes nastoupí absolvent právnické fakulty jako čekatel a za tři roky složí justiční zkoušky, klademe si nerudovskou otázku: Kam s ním? My těm lidem nedokážeme nic nabídnout, než jim bude třicet. Státním zástupcem nebo advokátem se ale mohou stát hned a platový rozdíl za těch několik let je propastný. Nejlepší lidi nám tak odsávají jiné právnické profese.

Zároveň si nemyslím, že by mohl v Česku fungovat americký systém, kdy do justice přicházejí advokáti po čtyřicítce. Když máte zavedenou praxi, nevzdáte se půlky platu, prestiž soudcovské práce vám vysokou hypotéku nezaplatí.

LIDOVÉ NOVINY: Jak si tedy představujete ideální model, jak by měl zákon upravovat výběr soudců?

SEDLÁČEK: Ministerstvo spravedlnosti plánuje určitý dvojstupňový model. Uchazeč by si v první fázi složil profesní zkoušku, ať už z pozice asistenta soudce, čekatele na státním zastupitelství, nebo advokátního, exekutorského či notářského koncipienta. A ve druhé fázi by se na základě výběrového řízení stal jakýmsi justičním kandidátem, který by byl po určité době jmenován soudcem.

Na výběrová řízení přichází stále méně lidí a řada z nich pak odchází ve zkušební době, během těch tří měsíců si najdou lépe placenou práci

Bylo by totiž dobré, kdyby lidé přicházející z jiných právnických profesí před jmenováním strávili nějaký čas na soudu, aby se seznámili s jeho chodem. Během této „karantény“ by ale už měli brát nějaký rozumný plat. S tímto systémem celkem souzním a mám dojem, že je na něm shoda i v kolegiu předsedů krajských soudů. Zároveň jsem přesvědčen, že by justiční kandidáti měli vyjít z transparentního a otevřeného výběrového řízení.

LIDOVÉ NOVINY: Je problém, jak nízké platy mají asistenti a čekatelé na soudech?

SEDLÁČEK: Pohybují se kolem 20 tisíc korun hrubého, což je velmi málo. Ale stejný problém máme i ve zdravotnictví, kde zdejší mladí lékaři nezačínají v Plzni, ale v Bavorsku za mnohonásobný plat. V justici je ale rozdíl mezi platy soudců a ostatních zaměstnanců propastný, pro mladé lidi to může být až depresivní.

Vystudovaní právníci alespoň mohou očekávat jmenování soudcem, to ostatní zaměstnanci žádnou naději na kariérní vzestup nemají. Nástupní plat zapisovatelky s maturitou je asi 13 tisíc korun hrubého. Ta práce oproti vžité představě neobnáší jen psaní do stroje podle diktátu, ale i práci s datovými schránkami a se softwarem, který je specifický jen pro justici.

Kariérní postup je sice zajímavý, ale zdaleka ne každý o něj stojí. Lidé se nechtějí stěhovat, zejména po čtyřicítce, když mají rodiny

Tento personál je pro fungování soudů klíčový a trvá dlouho jej zaškolit. Zatím se nám daří ta místa obsazovat, ale na výběrová řízení přichází stále méně lidí a řada z nich pak odchází ve zkušební době, během těch tří měsíců si najdou lépe placenou práci.

LIDOVÉ NOVINY: Nedávno jste si postěžoval, že nemůžete sehnat lidi na krajský soud odjinud než z Plzně. Jak je to možné?

SEDLÁČEK: Nemáme je na co nalákat. Kariérní postup je sice zajímavý, ale zdaleka ne každý o něj stojí. Lidé se nechtějí stěhovat, zejména po čtyřicítce, když mají rodiny. V okresních městech mohou mít vilu s velkou zahradou za cenu, za kterou si tady v Plzni nekoupí slušný byt. Platový rozdíl je zhruba sedm tisíc korun hrubého měsíčně, takže když jste z Chebu, zaplatí vám to tak dojíždění a nějakou tu svačinu.

V posledním roce jsme navzdory veškerému úsilí sehnali jen tři soudce, kteří k nám přijdou na krajský soud odjinud než z Plzně a nejbližšího okolí. Vycházíme jim hodně vstříc, je třeba možné psát rozsudky z domova přes vzdálený přístup.

Miloslav Sedláček

  • Narozen v roce 1970, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, soudcem byl jmenován v roce 1995. Začínal na Okresním soudu Plzeň-město, od roku 2003 působí jako trestní soudce na Krajském soudu v Plzni.
  • Od 1. října 2013 je předsedou Krajského soudu v Plzni, pod který patří deset okresních soudů v Plzeňském a Karlovarském kraji. Jeho mandát je sedmiletý, ve funkci vystřídal Zdeňka Jaroše, který v ní byl více než 14 let.