Ropovod TAL potřebuje rozšířit. Česko hledá varianty

Společnost MERO hledá způsob, jak zvýšit přepravu ropy z italského Terstu. Náklady se odhadují na půl miliardy korun. Jde o otázku ropné bezpečnosti, která je aktuální už řadu let, během nichž docházelo k občasným výpadkům na ropovodu Družba.

Miroslav Petr 5.12.2016
Ropovod  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ropovod | foto: Shutterstock
Ropovod  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Státní provozovatel ropovodů společnost MERO hledá cestu, jak zvýšit kapacitu přeplněného Transalpinského ropovodu TAL. Náklady se odhadují na zhruba půl miliardy korun. Jeho trasa se sice nedotýká Česka, vede z italského přístavu Terst přes Rakousko a Německo k hranicím s Francií, ale cestou u německého Ingolstadtu bere z TAL surovinu český ropovod IKL.

A IKL (zkratka Ingolstadt-Kralupy-Litvínov) je pro nás nezbytný, jeho roura v podzemí o průměru 70 centimetrů totiž dokáže v případě potřeby zásobovat celé Česko. Třeba v situaci, kdyby z druhé strany, tedy z Ruska, vypadly dodávky ropovodem Družba.

„Mohu potvrdit, že společně s TAL pracujeme na posouzení možnosti zvýšení kapacity ropovodu pro úsek Terst–Vohburg u Ingolstadtu,“ uvedl bez dalších podrobností generální ředitel MERO Stanislav Bruna.

Bez ropy z Terstu to nejde

Moderní a vysokokapacitní IKL je pro ropnou bezpečnost nezbytný. Jenže Česku by v případě, že bychom byli odkázaní jen na západní zásobování, nebyl IKL příliš platný. Ropovod TAL je totiž kapacitou přeplněný a na nějaké zvýšení odběru ropy do IKL oproti běžnému vyjednanému množství není šance.

Není jisté, jakým podílem z předpokládaných půlmiliardových nákladů by se česká strana podílela. Možná že podstatným. Ostatní akcionáři ropovodu TAL (například OMV, Shell, ENI, Total, Conoco nebo ruský Gunvor) na zvýšení kapacity nemají tak akutní zájem.

MERO, kterému patří v Transalpinském ropovodu podíl 5 procent, podle informací LN zvažuje a vyjednává různé varianty zvýšení kapacity (průtoku ropy) – například zvýšením počtu a výkonu čerpadel na trase nebo třeba přídavkem látky, která zvyšuje viskozitu přepravované ropy. Není tedy jisté, jakým podílem z předpokládaných půlmiliardových nákladů by se česká strana podílela. Možná že podstatným. Ostatní akcionáři ropovodu TAL (například OMV, Shell, ENI, Total, Conoco nebo ruský Gunvor) na zvýšení kapacity nemají tak akutní zájem.

Otázka ropné bezpečnosti je aktuální už řadu let, během nichž došlo k občasným výpadkům na ropovodu Družba, který k nám přes Slovensko, Ukrajinu a Bělorusko dopravuje ruskou ropu z Uralu. Česko ohrožují nejen technické problémy na trase za slovenskými hranicemi, ale dopravu mohou zablokovat i politické tahanice o cenu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Ropovod IKL z Ingolstadtu, který k nám dokáže dopravit v podstatě jakoukoliv ropu, kterou do přístavu Terst přivezou tankery, funguje od roku 1996 a jeho kapacita 11,5 milionů ročně přepravených tun by bohatě stačila na celou českou potřebu, která se aktuálně pohybuje mezi 7 až 8 miliony tun.

Aktuálně k nám teče touto západní cestou necelá polovina domácí potřeby rafinerií (TAL přes IKL zásobuje především rafinerii Kralupy, která není uzpůsobena na ruskou sirnatou ropu), ale kvůli omezené kapacitě Transalpinského ropovodu se toto množství výrazně zvýšit nemůže.

Majetkový podíl nestačí

O tom, že situace kolem zásobování Česka z Transalpinského ropovodu a pak připojeného IKL z Ingolstadtu může být z dlouhodobého hlediska vážná, svědčí i debata na nedávné petrolejářské konferenci Petrol Summit. „Kdyby letos kvůli havárii nestála rafinerie Kralupy, tak by potřebám českých rafinerii ropovod TAL kapacitně nestačil,“ uvedl jeden nejmenovaný manažer.

MERO jako státem stoprocentně ovládaná společnost koupilo v ropovodu TAL v roce 2012 po dlouhém vyjednávání 5 procent akcií od Shellu, jehož podíl tím klesl ze 24 procent na 19.

MERO jako státem stoprocentně ovládaná společnost koupilo v ropovodu TAL v roce 2012 po dlouhém vyjednávání 5 procent akcií od Shellu, jehož podíl tím klesl ze 24 procent na 19. Česku to umožnilo nejen přístup do řídících orgánů ropovodu, ale i snazší vyjednávání o případném navýšení přepravy ropy nad předem stanovený rámec. Akcionáři mají k tomu přednostní právo před odběrateli, kteří nemají v ropovodu vlastnický podíl.

Tahle možnost se už ale stala krátce po nákupu pětiprocentního podílu spíše teoretická. Německá rafinerie Karlsruhe, která leží u hranic s Francií na konci ropovodu TAL, totiž přestala odebírat ropu z druhého připojeného ropovodu – francouzského SPSE (Société du pipeline sud-européen). A veškerou svou kapacitu nyní odebírá pouze z TAL. Jeho vytížení tím vzrostlo z dřívějších 30 milionů tun ročně na nynějších 41milionů tun, což je téměř maximum, které zatím potrubí Transalpinského ropovodu umožňuje.

Důležité ropovody pro české rafinerie

Družba

  • Z nalezišť na Urale vede několik větví do Evropy, včetně rafinerie Litvínov.

TAL

  • Transalpinský ropovod – vede z přístavu v Terstu přes Itálii, Rakousko, Německo k hranicím s Francií do Karlsruhe. Cestou zásobuje český IKL a rakouskou větev AWP k rafinerii Schwechat.

IKL

  • U německého Ingolstadtu spojuje ropovod TAL s Centrálním tankovištěm ropy u Nelahozevsi (CTR) a rafinerií Kralupy.

Adria

  • Z chorvatského přístavu Omišalj u Rijeky vede do Maďarska a na Slovensko, kde má přípojku k Družbě.

SPSE

  • Francouzský ropovod, který z jihozápadu od Středozemního moře zásoboval rafinerii Karlsruhe.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.