Ropa pro Česko: Co přinesl konec světa

Státní firma Mero potvrdila ambice a získala podíl v transalpinském ropovodu TAL. Všechny problémy s dodávkami suroviny se tím ale nevyřeší.

Jan Žižka 17.1.2013

Čas teprve ukáže, co ta symbolika vlastně znamená. V den údajného konce světa, 21. 12. 2012, začala nová kapitola v historii společnosti Mero jako provozovatele českých ropovodů.

Jak ČESKÉ POZICI potvrdil generální ředitel státní firmy Jaroslav Pantůček, v obchodních rejstřících Německa, Rakouska a Itálie se právě od tohoto dne zobrazila informace, podle níž se Mero stalo pětiprocentním podílníkem ropovodu TAL (Transalpine Pipeline). Ten se nachází na území tří zmíněných zemí. Mero svůj podíl koupilo od společnosti Shell.

Zpráva nemůže zapadnout z jednoduchého důvodu: pokud jde o dodávky ropy do Česka, právě loňský rok odhalil spoustu problémů. Ukázalo se, že zatímco některé cesty jsou z poněkud záhadných důvodů využívány méně, než by člověk čekal (ropovod Družba), jiné bývají ucpané (ropovod TAL).

Ropovodem TAL přitom přitéká z přístavu v Terstu ropa také do Česka. Přesněji do německého Ingolstadtu, odkud už putuje navazujícím ropovodem IKL.

Státní Mero má nyní snazší přístup k volné kapacitě TAL, jako spoluvlastník si ji nemusí objednávat s velkým předstihem.

Optimismus i skepse

Názory odborníků z branže na to, jaký bude skutečný přínos vstupu společnosti Mero do transalpinského plynovodu, se ovšem liší.

Na jedné straně platí, že díky ropovodu je možné nahrazovat výpadky dodávek Družbou, které se už bohužel stávají běžnou záležitostí.

Ani výhodný přístup firmy Mero k volné kapacitě ropovodu TAL nepomůže v situaci, kdy je potrubí plné. A právě to se loni stávalo.

Dodejme, že v tomto případě podle všeho nejde o politický nátlak, ale spíše o komerční zájmy ruských ropných firem, které stále více využívají dopravu přes přímořské terminály a tankery. Jejich jednání se zahraničními majiteli českých rafinérií (PKN Orlen, Agip, Shell) jsou zjevně komplikovaná. Ruská ropa pak do Česka teče paradoxně právě z italského Terstu.

Na druhé straně ani výhodný přístup firmy Mero k volné kapacitě ropovodu TAL nepomůže v situaci, kdy je potrubí plné. A právě to se loni stávalo.

Mero totiž nebylo jediným hráčem na trhu, který najednou více poptával kapacity ropovodu TAL. Rafinérie MiRo u Karlsruhe, jejímž spoluvlastníkem je Ruhr Oel, kupříkladu v jednu chvíli přestala využívat alternativní cestu francouzským ropovodem SPSE.

Ale hlavně – a to je z českého pohledu hodně poučné – vyřazenou rafinérii Ingolstadt ovládla ruská firma Gunvor a uvedla ji znovu do provozu. Tím oživila také vlastní poptávku po ropě. A aby toho nebylo málo, Gunvor si také pořídila podíl v TAL, ovšem větší – desetiprocentní.

Z hlediska velikosti svého pětiprocentního podílu je Mero nyní mezi podílníky transalpinského ropovodu až na osmém místě za firmami OMV, Shell, Ruhr Oel, Gunvor, Eni, BP a ExxonMobil.

To rozhodně neznamená, že by nákup podílu v TAL byl z hlediska české firmy nesmyslný. Na místě je ovšem i jistá střízlivost ohledně toho, co vše českému trhu tato akvizice přinese.