Ropa amerických spojenců si hledá cestu kolem Hormuzského průlivu

Írán ztrácí svůj trumf – i kdyby se k tomu odvážil, blokáda Perského zálivu by už nebyla tak efektivní.

Petr Zelenka 17.7.2012

Spojené arabské emiráty v neděli odeslaly první várku ropy skrz nový teminál v Ománském zálivu, čímž se částečně zbavily závislosti na přístavech v Perském zálivu. Podle agentury Reuters nový terminál kapacitně postačí na vývoz až tří čtvrtin ropy vyprodukované v Emirátech. Alternativní trasu potichu otevřeli státní činitelé a zástupci amerických společností ExxonMobil, Shell a Total. Zatím je cílem, aby jím do konce roku proudilo aspoň 1,5 milionu barelů denně. Do roku 2016 má vedle terminálu vyrůst i rafinérie.

Nový ropovod vedoucí do Fudžary na břehu Ománského zálivu je pro Emiráty strategicky důležitý. Až doteď byla drtivá většina zde vyprodukované ropy nakládána na tankery v přístavech v Perském zálivu, jehož uzavřením letos už poněkolikáté vyhrožoval Írán – naposled minulý víkend. Ten chce výhružkami, že zablokuje Hormuzský průliv, odvrátit tvrdé sankce, které se na něj sesypaly kvůli jeho kontroverznímu jadernému programu. Sankce výrazně přitvrdily na začátku července, když začal platit zákaz na dovoz íránské ropy v Evropské unii.

Budování 380 kilometrů dlouhého ropovodu trvalo čtyři roky a podle amerického deníku The New York Times měl být podle původních plánů dokončen už v dubnu. Plány na jeho stavbu sahají až do roku 2006 – možná není náhodou, že zrovna v tomto roce Írán poprvé veřejně deklaroval, že se mu podařilo obohatit uran na 3,5 procenta (k výrobě jaderné hlavice je nutné obohatit uran až na 90 procent). Příležitost oznámit to si tehdy pro sebe dokonce rezervoval samotný íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, který tak učinil na televizní obrazovce. Právě v tomto roce se také věc íránského jaderného programu poprvé dostala na stůl Rady bezpečnosti OSN.

Přirozená reakce

Spojené arabské emiráty jsou tak další zemí, která se při vývozu své ropy oklikou vyhýbá Hormuzskému průlivu, jímž v tankerech proudí až dvacet procent její celosvětové produkce. Saúdská Arábie svůj alternativní ropovod ústící do Rudého moře otevřela již před několika měsíci. S novými cestami a terminály by tak Írán uzavřením Hormuzského průlivu zase o něco víc uškodil sám sobě a o něco méně americkým spojencům; přes průliv totiž putuje i značná část íránské vlastní ropné produkce.

Se snižující se závislostí na Hormuzském průlivu si Spojené státy zase mohou dovolit na Írán o něco více tlačitHledání alternativních cest pro ropu obcházejících Hormuzský průliv je přirozenou reakcí na dlouhodobě „blbou náladu“ v oblasti Perského zálivu. Plánovači v roce 2006 zřejmě odhadli dnešní situaci s až extrémní přesností – i když bylo otevření ropovodu několikrát odloženo, podařilo se ho uvést do provozu vlastně v den, kdy Írán zopakoval své výhružky ohledně uzavření nedaleké hlavní ropné „tepny“. Vzhledem k silné americké vojenské přítomnosti v zálivu se k takovému kroku Írán jen těžko odváží.

Se snižující se závislostí zemí zálivu a tudíž i Západu na Hormuzském průlivu si Spojené státy zase mohou dovolit na Írán o něco více tlačit. Otevírání alternativní tras by mohlo být i přípravou na válku – ta se ale před americkými prezidentskými volbami, které proběhnou v listopadu, zdá čím dál víc nepravděpodobnou.

Ladislav Souvislost roku 2006 15:24 17.7.2012

Počet příspěvků: 1, poslední 17.7.2012 03:24 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.