Romskou otázku nelze vyřešit z hlavního města

Otevřený rozhovor s Attilou Lakatosem, romským vajdou chudé župy Borsod na severovýchodě Maďarska.

„Nejnebezpečnějším člověkem je ten, který nemá práci a má hlad.“ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: repro foto www.minap.huČeská pozice
„Nejnebezpečnějším člověkem je ten, který nemá práci a má hlad.“ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Romský vajda chudé severovýchodní župy Borsod Attila Lakatos je známý otevřenými výroky ohledně soužití romské menšiny s Maďary. Domníváme se, že jeho názory, které zazněly v rozhovoru pro pravicový deník Magyar Nemzet (MN), by neměly uniknout pozornosti ani v České republice, kde soužití mezi Romy a většinovou společností rovněž nelze označit za ideální.

Lakatos je zastáncem politiky, která umožní Romům zejména dvě věci: vzdělání a práci. Z jeho výroků vybíráme:

  • „Nejnebezpečnějším člověkem je ten, který nemá práci a má hlad. Ten, kdo jde spát s tím, že neví, co dá rodině druhý den jíst. A zhruba pětina maďarských Romů se nachází v takové situaci. Pak se nedivme, že část těchto lidí něco ukradne,“ tvrdí Lakatos.
  • „Moje názory nejsou populární jen mezi většinou, ale i mezi představiteli romské menšiny. Důvodem je, že mám odvahu říct to, co ostatní z různých důvodů neříkají. Jenže tyto věty jsme měli říkat už před patnácti lety, ne pouze dnes,“ tvrdí vajda, který jako podnikatel dává práci čtyřiceti Romům.
  • „Já nejsem multinacionální společnost, nemohu zaměstnávat tisíce Romů. Romové musejí dostat příležitosti vzdělávat se a pracovat, jinak bude zle.“
  • V Maďarsku žije přibližně půl milionů Romů. Lakatos varuje, že pokud nenastane změna v nahlížení na romskou problematiku, situace může vést k občanské válce. „Já mám odvahu tento názor vyslovit, protože většinová společnost má již plné zuby toho, že někdo si vezme to, co mu nepatří, že někdo seje a druhý sklízí. Takhle to dál jít nemůže. Romové musejí dostat práci a všechno bude v pořádku,“ tvrdí.
Rom dá vždycky jenom na Roma

MN: Maďarskou společnost šokovaly otřesné případy z poslední doby, při kterých Romové v podstatě bezdůvodně napadli nožem nebo brutálně zbili nevinné lidi. Proč podle vás útočníci porušili základní pravidla soužití?

LAKATOS: Prudkost a vznětlivost mají Romové v krvi, tu z ní jen tak nedostane zásada „třikrát a dost“ ani nic jiného. Roli v těchto případech hraje určitě i to, že Romové jsou hrdí lidé a ze své hrdosti nechtějí moc slevit. Často to vyjadřují tak, že nebudou ničí rohožka.

MN: Lze to vysvětlit pouhou hrdostí?„Nepřítelem Romů není hnutí Jobbik, ale nejčastěji jejich vlastní hloupost“

LAKATOS: A hloupostí. Nepřítelem Romů není hnutí Jobbik (krajně pravicová parlamentní strana – poz. red.), ale nejčastěji jejich vlastní hloupost. Mnozí jsou tak zaostalí, že klidně bez ptaní hned sekají a mlátí.

MN: Tak funguje psychologie části romské populace?

LAKATOS: Dobrým příkladem jejich mentality je to, co mi řekl jeden osmnáctiletý romský mladík, se kterým jsem nedávno mluvil. Pokoušel jsem se mu mluvit do duše, aby nikomu neubližoval, protože jinak skončí ve vězení. Na to mi odpověděl, že bude mít aspoň jméno, až ho propustí.

MN: Lze nějak dosáhnout toho, aby se tento způsob uvažování změnil a brutálními akcemi opovrhovali také sami Romové?

LAKATOS: Příslušníci starších věkových skupin tyto trestné činy vesměs odsuzují. Rozvraty v zemi způsobuje zhruba třetina romské populace, hlavně ti mladší, zatímco většina na to pak doplácí.

MN: Co si myslíte o formách a okolnostech těchto trestných činů?

LAKATOS: Útoky nožem se takřka vždycky přičítají nám, bohužel ne úplně neopodstatněně. Často se taky stane, že v případě trestných činů spáchaných ze zištnosti jsou Romové schopni zabíjet i kvůli maličkostem – kladivu, těstovinám nebo třeba plastovému nádobí.

MN: Taková je pro ně cena lidského života?

LAKATOS: Při těchto trestných činech pachatelé často jednají pod vlivem alkoholu, omamných látek nebo nějakých sedativ. Což je zajímavé proto, že pořád zdůrazňujeme, že velká část romské populace žije v hluboké chudobě a trpí hladem. Tak odkud potom mají peníze na drogy?

MN: Jak byste si na to odpověděl?

LAKATOS: Bohužel sám často nevím.

MN: Dokázal byste vyjmenovat případy, kdy byla takto hrubému napadení vystavena naopak romská společenství?

LAKATOS: K tomu dochází jenom mezi Romy samotnými. Když někde slyším, že se do sebe pustily dvě větší skupiny motykami, kosami a meči, hned vím, že se jedná o nás. Z deseti případů brutálního napadení se stává tak maximálně jednou, že napadenými jsou Romové. K tomu přispívá i to, že se s námi Maďaři kvůli naší špatné pověsti už ani do ničeho nepouštějí.

MN: Již dlouho zdůrazňujete, že o to, aby spolu mohli Romové a Maďaři pokojně žít, se musejí zasadit i Romové. Jak přesně?

LAKATOS: Podle toho, co vidím v naší župě, můžu říct, že romská otázka se nikdy nevyřeší z hlavního města, a to ani prostřednictvím našich představitelů. Když rozhazují miliardy na zlepšení situace Romů, a přitom se ani neví, kam ty peníze vlastně jdou, a nikde není vidět žádný pokrok, tak to prostě nefunguje. Místo toho je potřeba jezdit po venkově a vyhledávat místní lidi, na které tam dají. Je třeba společně rozebírat tamní problémy a najít, jak by se daly řešit. A to za nás nemůže udělat nikdo jiný, protože Rom dá vždycky jenom na Roma. A potom je třeba spolu s Romy, kteří mají v daném místě respekt, projít všechny rodiny, klidně dům od domu, a vysvětlit jim, že děti musejí chodit do školy a dospělí pracovat.

MN: Nemohou se o to postarat současní romští představitelé? Mají vůbec respekt mezi romskou populací?„Když někde slyším, že se do sebe pustily dvě větší skupiny motykami, kosami a meči, hned vím, že se jedná o nás“

LAKATOS: Jak by mohli mít respekt, když jsou pro obyčejné lidi v podstatě nedostupní?! A když se s nimi podaří dohodnout nějakou schůzi, tak naši lidé dojedou do hlavního města, tam každý odemele, co ho trápí, a stejně se nic neděje. Celostátní představitelé neměli od převratu v roce 1989 nikdy na zřeteli zájmy romské menšiny a neinformovali vládu o situaci Romů správně. Říkali, že je všechno v pořádku, zatímco většina romské populace na tom byla čím dál hůř. Dneska už se v mnoha případech bojí i Rom Roma.

MN: Je vůbec nějaký představitel, na jehož rady by všichni dali?

LAKATOS: Na regionální úrovni by se dalo spolehnout na spoustu čestných lidí a my musíme jednat, jinak tady bude dříve nebo později občanská válka. Problém je, že na nás média z nějakého důvodu nejsou zvědavá.

MN: Někteří příslušníci romské inteligence už nejednou uvedli, že poté, co se vrátí do svého rodiště, tamní společenství už je nepřijme a v podstatě je vyloučí s tím, že už jsou jiní. Proč pro ně není cesta k původnímu společenství?

LAKATOS: Jednak když nějaký Rom vystuduje, potom je tak maximálně jeden z deseti ochoten vrátit se zpátky ke svým, protože už má všech těch problémů dost. A jinak ano, původní společenství je nejčastěji zavrhne, protože to dotáhli dál než ostatní. V mnohých z nich pracuje obrovská závist, a potom je v lidech taky hloupost.

MN: Jaký máte názor na liberální ochránce lidských práv, kteří se v souvislosti s některými kauzami stavějí na stranu Romů a přitom hlásají, že vezmou záležitost Romů do vlastních rukou?

LAKATOS: Fungují na principu, co je pro nás špatné, je pro ně dobré. Jenom nás využívají. Beztak je ale vůbec nepotřebujeme, protože vůči Romům dochází sice k různým pochybením, ale vůbec se tu nejedná o nějaký obrovský rasismus. Ochránci práv Romům navíc jen pletou hlavu. V některých případech mezi ně přijedou, nejsou o celé věci informováni, ale hned je proti někomu popudí. Potom si odjedou a už se víckrát nevrátí. A romské dítě, které napadlo učitele, potom vykřikuje, že mu ublížilo právem, protože učitel je rasista. Protože papouškuje, co mu řekl nějaký ochránce lidských práv. Ta obvinění jsou samozřejmě většinou nepravdivá, a beztak nesmí nikdo nikdy vztáhnout ruku na učitele.

„Když nějaký Rom vystuduje, potom je tak maximálně jeden z deseti ochoten vrátit se zpátky ke svým, protože už má všech těch problémů dost“

MN: Nakolik účinné jsou informace, které stále vycházejí v tisku – jak je důležité usmířit se?

LAKATOS: To se těžko posuzuje, ale je jisté, že převážnou většinu obyčejných Romů nějaké novinové články ani to, co se v celé zemi děje, nezajímá. Opakuji, že je potřeba vysvětlit jim přímo u nich, v jejich obci, pravidla soužití.

MN: Je jisté, že si to vezmou k srdci?

LAKATOS: Budou muset, nebudou mít na vybranou.

MN: Považujete to, co většina společnosti dělá nebo se snaží dělat v zájmu normálního soužití, za dostačující?

LAKATOS: Maďaři už mají po krk toho, že udělali deset kroků, aby se Romům přiblížili, zatímco my sami neděláme nic. Romské otázky už mají všichni dost a mají pravdu, protože nikde není vidět žádný pokrok. A přesto se od nás Maďaři neodvracejí. Už jsem viděl, jak Romovi hořel dům a hasit šel i Maďar, a jak se skládali, když probíhala sbírka na operaci romského dítěte. Kdo z nás říká, že Maďaři jsou rasisti, ten ať udělá jednou něco dobrého a bude vidět, kolik se jich za něj postaví.

MN: Kdy se podle vás zhoršila situace?

LAKATOS: Hodně se zhoršila v roce 2007, 2008, kdy nás vraždila ona maďarská skupina, která na nás pořádala hony. Problém je, že většina Romů v té době mlčela, hlavně proto, že se měli za socialistických vlád lépe díky podporám.

MN: Chcete říct, že předtím vedle sebe žili Maďaři a Romové v naprosté harmonii?

LAKATOS: Romská otázka tu byla samozřejmě i před změnou režimu a bude tu pořád, drobné krádeže a trestná činnost otravují život většinové společnosti už dlouho. Dřív ale situace nebyla tak vyostřená.

MN: Jeden člověk romského původu jednou prohlásil, že v jejich kruzích ve skutečnosti rozhodují peníze a síla a čím víc jich člověk má, tím větší se těší vážnosti. Souhlasíte s tím?

LAKATOS: Kde nerozhodují peníze a síla?

„Kde nerozhodují peníze a síla?“

MN: To máte pravdu, nicméně většinová společnost uznává také třeba vzdělání.

LAKATOS: Právě to by se u nás mělo změnit. Aby nerozhodovaly jenom peníze a síla, ale taky studium. A pak taky, jak jsem vždycky říkal: práce.

MN: Kdo se může stát příkladem pro romské děti?

LAKATOS: To je strašně těžká otázka, protože většina z nich Maďara nepřijme a často vypudí i ty Romy, kteří studovali a někam to dotáhli. Čímž jim také do budoucna vezmou chuť.

MN: Jelikož nemůže stát na každém rohu policajt, co je podle vás třeba k automatickému předcházení konfliktům?

LAKATOS: Musíme s lidmi hodně mluvit, chodit od domu k domu. A dávat děti do školy. A pak by se měla znovu zavést obecní policie, protože dokud fungovala, lépe se udržoval pořádek. Ta fungovala proto, že podléhala místní organizaci a za daný plat se dala vyžadovat určitá práce.

MN: Co říkáte návrhu někdejšího socialistického premiéra Ference Gyurcsánye, podle nějž by měly být děti odděleny od rodičů, aby si mohly osvojit nezbytně nutné společenské normy, a který se v podstatě podobá tomu, co navrhuje také extrémistické hnutí Jobbik?

LAKATOS: Doteď jsem si myslel, že je to špatný nápad, ale teď už říkám, že by to mohlo fungovat. Samozřejmě nemám na mysli žádné trvalé odtržení, ale internátní školy, kde by se děti přes týden učily a domů mohly jezdit jenom na víkend. Tím by byly vytrženy z prostředí, které je stahuje dolů, a dokážu si představit, že po nějaké době by děti začaly doma učit rodiče. Ale jak už jsem řekl, současně s tím je samozřejmě potřeba věnovat se taky rodičům, mluvit s nimi.

„Maďaři by se od nás mohli naučit trochu mazanosti, zatímco my bychom od nich mohli odkoukat normy chování, které Romům nejsou vlastní“

MN: Spousta romských dětí pocházejících z prostředí nepředstavitelné bídy často nemá osvojeny ani ty nejzákladnější návyky, třeba používání toaletního papíru nebo čištění zubů. Co je podle vás příčinou toho, že pro odtrženou část romské populace neplatí, že chudoba je provázena čistotou, jak je to naopak vlastní podstatné části většinové společnosti?

LAKATOS: Souhlasím s tím, že k chudobě a bídě nepatří nevyhnutelně taky špína. Já u nás vždycky zdůrazňuji význam hygieny. A jak vidím, čím dál víc mladých se tím také řídí. U starších věkových skupin se už ale těžko dosahuje nějakých podstatnějších změn.

MN: Co se týče školství, jste zastáncem segregace nebo integrace?

LAKATOS: V žádném případě není dobrým řešením, dávají-li Maďaři děti do jiných škol, protože pak se spolu Romové a Neromové setkávají až v dospělosti. A pokud se nepoznají už v dětství, později budou zcela určitě pohlížet jeden na druhého jako na cizího. Nemluvě o tom, že Maďaři by se od nás mohli naučit trochu mazanosti, zatímco my bychom od nich mohli odkoukat normy chování, které Romům nejsou vlastní.

MN: Myslíte, že by to tak v praxi fungovalo?

LAKATOS: Za to, aby byl na hodinách pořádek, odpovídají rodiče a učitelé. To je otázka výchovy.

MN: Na sociálních sítích se to jen hemží útočnými poznámkami Romů proti Maďarům a naopak. Co posiluje tuto nenávist?

LAKATOS: To, že většina je svedena na scestí. Na tom mají lví podíl liberální ochránci lidských práv, kteří nás podvedli a kteří ihned vykřikují rasismus, aniž by prozkoumali pozadí celé věci, a rozhodli, kde je pravda. Rasismus si vymýšlejí nebo ho zveličují, zatímco naši vlastní odpovědnost zpravidla zakrývají. Tím romské populaci neuvěřitelně škodí.

MN: Co můžete dělat proti konfliktům vy sám?

LAKATOS: Já už jsem jel mockrát někam do romské osady, abych zjednal pořádek. Stalo se třeba, že proti sobě stálo třicet, padesát nebo i několik set Romů a konflikt byl na spadnutí, ale podařilo se ho urovnat. Často to trvá i několik hodin, ale funguje to. Často se na mě s prosbou o pomoc obracejí i Maďaři. A já tam zajedu, promluvím s Romy a situaci urovnám. Obě strany se mnou mohou počítat i v budoucnu, i když na mé vajdovství už pomalu doplatilo i moje podnikání.

MN: Je tu podle vás šance, že jednou nastane obnovení vajdovského systému a vajdové opět získají vážnost?„Když Romy, kteří porušují zákon, zaměstnáme, potom jim nezbude energie na zločinnost“

LAKATOS: Bylo by to opravdu potřeba, stejně jako by ve vsích měly být ustaveny rady starších, které by odpovídaly za místní komunitu. To je ale podle mě dost nereálné. Útočí na nás s tím, že nejsme legitimní, protože nejsme zvolení.

MN: Tak proč to nezkusíte ve volbách?

LAKATOS: To by nemělo moc smysl, protože na mnoha místech volí své menšinové představitele jen ty největší rodiny podle většinového principu, nehledě na to, jestli se na tu funkci hodí nebo mají respekt. Ostatní Romové pak už často ani nejdou volit, protože toho mají po krk.

MN: Vláda vynakládá velké úsilí v zájmu toho, aby masám nezaměstnaných pomohla – například formou veřejných prací – získat smysluplné zaměstnání, a tím i poctivý příjem. Funguje to v praxi?

LAKATOS: Samotná ta iniciativa není špatná, jenže na mnoha místech lidem ještě pořád nedávají normální práci. Zametání ulice bych totiž nenazýval smysluplným zaměstnáním.

MN: Co byste tedy vládě doporučil?

LAKATOS: Všude, kde to jde, by bylo potřeba dát Romům práci, nejlépe v zemědělství. Nechat je, aby se starali o zahrady a obdělávali pole, a přimět je, aby chovali užitková zvířata. Samozřejmě je potřeba na to všechno dohlížet, aby nekradli a aby setbu nerozprodali a zvířata nesnědli. Když Romy, kteří porušují zákon, zaměstnáme, potom jim nezbude energie na zločinnost.

hm Zajimava myslenka 14:58 19.2.2013
Atas9 Teprve dnešní doba je schopna 17:24 19.2.2013
jindrichmelar Jde o něco jiného 16:12 17.2.2013
KARLTREU Ale to přece dávno máme v sociálce 21:06 17.2.2013
hm Nepodmineny prijem 15:02 19.2.2013
sjanborn nic přínosného v rozhovoru 9:49 16.2.2013
jindrichmelar přínos rozhovoru 13:36 16.2.2013
Hassen Blasques základní příjem 15:22 16.2.2013
Peterczech Ad: "Nepodmíněný příjem" 13:58 17.2.2013

Počet příspěvků: 11, poslední 19.2.2013 05:24 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.