Roboti nás především naučí flexibilitě

V uplynulých letech se hovořilo o robotizaci a automatizaci a jejich dopadu na lidskou práci. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Připraví nás roboti o práci?

Vezmou nám roboti práci? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vezmou nám roboti práci? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Vezmou nám roboti práci? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Slavný americký ekonom Barry Eichengreen se ve svém sloupku vymezil vůči představě, že nám roboti budou brát práci. Podle něj s nimi budeme kooperovat. Roboti budou pro právníky třídit megadata, vyhledávat precedenty a judikatury, ale s klientem si advokát stejně musí promluvit. Zdravotní robot zase sundá pacienta z postele, ale terapii a emoční komunikaci s nemocnými bude i nadále obstarávat sestra. Žádná revoluce se dít nebude. Sedmdesát procent lidí stejně pracuje ve službách. Co o jeho článku soudíte Vy?


 
Daniel Münich, CERGE-EI

Daniel Münich, CERGE-EI

Tempo změny

Z pohledu lidí žijících v 18. i 19. století by se náš náš svět jevil jako už dávno přeplněný roboty. Těmi by z tehdejšího pohledy byly i dnes prachobyčejné mobilní telefony. Míru současné robotizace si tehdy nikdo nedokázal představit a i přízemní představy tehdy stačily, aby se ve společnosti šířily zbytečně panické obavy o definitivním konci práce pro obyčejné lidi. 

Principiálně vidím pouze jedinou zásadnější odlišnost od tehdejší doby a všech dob lidstva předchozích. Tou odlišností je mnohem vyšší tempo změn, s jakým vznikají a zanikají profese a mění se jejich vnitřní obsah.

Obavy nejsou namístě ani dnes. Principiálně vidím pouze jedinou zásadnější odlišnost od tehdejší doby a všech dob lidstva předchozích. Tou odlišností je mnohem vyšší tempo změn, s jakým vznikají a zanikají profese a mění se jejich vnitřní obsah. Vede to k tomu, že profesní změny, které se dříve daly zvládat poměrně pomalou a sociálně citlivou generační výměnou, teď bude muset společnost zvládat cestou změn během života jednotlivců. Prostředí bude vytvářet mnohem větší tlak na permanentní celoživotní učení, nebude už tak snadné se ve středním věku oddat pohodlné profesní rutině.

Ale asi nejtěžší bude zátěž lidské psychiky. Změny totiž půjde jen obtížně předvídat, lidem nebude jasné z které strany přijde další vlna změn a budou vystaveni trvalé profesní nejistotě a častějšímu zmaření jejich dosavadního investování se do profese. Jak to kdo a která společnost bude zvládat, bude do velké míry záviset na kvalitě počátečního vzdělávání, dostupnosti vzdělávání celoživotního (absurdní bude například studovat na VŠ několik let kvůli doplnění jediného předmětu) a na pružnosti sociální sítě. O práci se kvůli robotům rozhodně nebojme. Měli bychom se ale začít bát, že nestihneme včas předělat náš vzdělávací a sociální systém.



Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna

Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna

Byla by to naše chyba

Robotizace sama o sobě může počet pracovních míst v čistém vyjádření snížit, jestliže počet zaniklých míst bude menší než počet nových míst, která díky ní vzniknou. Poměr zaniklých a nově vytvořených míst bude hodně záležet na konkrétním oboru.

Pokud majitelé firem ušetří na lidské práci, měli by být tlačeni konkurencí ve svém oboru ke snížení cen své produkce. Jejich klienti tak budou mít více peněz na utrácení v jiných oborech, kde by tak měla zaměstnanost narůst.

Bez ohledu na okamžitý čistý dopad samotné robotizace se však v delším období můžeme spoléhat na fungování základních pravidel nabídky a poptávky. Pokud majitelé firem ušetří na lidské práci, měli by být tlačeni konkurencí ve svém oboru ke snížení cen své produkce. Jejich klienti tak budou mít více peněz na utrácení v jiných oborech, kde by tak měla zaměstnanost narůst. Můžeme si pomoci daty: přestože automatizace je heslem posledních desetiletí v celém vyspělém světě, míra zaměstnanosti podle dat dostupných od poloviny minulého století v tomto světě spíše narůstá.

Tento proces bude tím hladší, čím lépe budou splněny dvě základní podmínky: konkurenční prostředí v ekonomice a mobilita pracovní síly ve smyslu oborovém a v případě potřeby i geografickém. A odtud plynou jasné domácí úkoly pro stát: hlídat dodržování pravidel hospodářské soutěže, posilovat pružnost vzdělávacího a rekvalifikační systému a zlepšovat dopravní i komunikační infrastrukturu. Pokud robotizace dlouhodobě vezme nám lidem práci, nebude to chyba její, ale naše.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Neustálá adaptace

Roboti nám vezmou některé práce, jež dnes vykonáváme, a uvolní nás pro práce, které pro nás vědecký pokrok vytvoří, případně pro služby, na které se dosud nedostalo. V delší perspektivě tedy žádný problém nevidím. Ostatně v minulosti jsme několikrát obdobím strachu ze strojů, které nám seberou práci, prošli a vždy se ukázalo, že apokalyptické představy s tím spojené byly liché. Představa, že nám roboti berou práci, jež nás baví, zatímco dřívější mechanizace a automatizace nám braly jen práci, která nás tížila, je nehistorická: v minulosti byli také ti, kterým vadilo, že se přestalo oceňovat mužné pracovní hrdinství na poli či u kovadliny, kterého už nebylo třeba. 

Představa, že nám roboti berou práci, jež nás baví, zatímco dřívější mechanizace a automatizace nám braly jen práci, která nás tížila, je nehistorická: v minulosti byli také ti, kterým vadilo, že se přestalo oceňovat mužné pracovní hrdinství na poli či u kovadliny, kterého už nebylo třeba.

Věc však není bagatelní, protože při takovýchto změnách ztrácejí práci lidé, kteří často nejsou připraveni ani odborně ani psychicky na práci nově vznikající. Navíc se změny uskutečňují takovým tempem, že budeme asi muset práci měnit i několikrát za život. Vznikají tak celé kohorty lidí, pro které se mění požadovaný životní styl, jejichž výbava z mládí změnám nestačí. Skutečnost, že se to týká jen mne a mé generace a že pak bude asi lépe, sotva k uspokojení stačí.

V této situaci je naléhavé pro zdravou společnost, aby věnovala značnou energii a značné prostředky na přípravu lidí na měnící se pracovní trh, tedy s důrazem na flexibilitu, široké vzdělání a podobně. Pokud tuto potřebu společnosti zanedbáme, čeká nás bolestivější adaptace v budoucnosti, a ta zasáhne právě i střední třídu, která těmto změnám nebyla tak bezprostředně vystavena. Něco v tomto směru již děláme, ale je třeba toto zaměření posílit.



Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra, z.ú. a analytik AMO

Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra, z.ú. a analytik AMO

Vliv na třetí země

Robotizace a automatizace jsou procesy známé již několik desetiletí. Zpočátku šlo zejména o nahrazování a zjednodušování fyzické práce. V důsledku rozvoje výpočetní kapacity jsme se však dostali na samotný počátek éry, kdy je možné začít plně experimentovat se strojovým učením a vytvářet umělou inteligenci. S jejich rozvojem budou v jednotlivých oborech postupně vznikat automatizované systémy, které převezmou i úkony doposud bez většího přemýšlení považované za vyhrazené pro lidskou práci. Například ve filmovém průmyslu dokáže počítačová animace při vytváření epických davových scén nahradit dny práce tisíců komparsistů. V sektoru dopravy se zase očekává, že v důsledku zavedení autonomně řízených vozidel zaniknou jen ve Spojených státech amerických až čtyři miliony pracovních míst profesionálních řidičů v nákladní a veřejné dopravě. To jsou příklady oborů, kde pracovní místa mohou opravdu drasticky prořídnout. I v těchto oborech sice vniknou nová pracovní místa, techniků či systémových developerů, ale již ne v tak velkém počtu jako tomu bylo doposud. Dopravní podniky tak již pravděpodobně nebudou patřit mezi největší zaměstnavatele ve velkých městech, jako tomu bylo doposud, ale v budoucnu si vystačí s mnohem menším počtem vysoce kvalifikovaných pracovníků. 

V jiných oborech lze očekávat, že se více uplatní převedení pracovníků na jiné činnosti s vyšší, kreativnější, přidanou hodnotou, která vyžaduje lidský kontakt. Příkladem by mohla být sféra obchodu. Trendy digitalizace a automatizace se nebudou vyhýbat ani prodeji. Nové technologie do budoucna umožní věci jen nabrat a zaplatit automaticky z předdefinovaného platebního účtu již samotným opuštěním obchodu. Prodavači se budou postupně pasovat více do role módních či výživových poradců, kteří se budou primárně starat o pohodu zákazníků. Budou mít více času na to poradit a přidaná hodnota jejich práce tak poroste.

Trendy digitalizace a automatizace se nebudou vyhýbat ani prodeji. Nové technologie do budoucna umožní věci jen nabrat a zaplatit automaticky z předdefinovaného platebního účtu již samotným opuštěním obchodu. Prodavači se budou postupně pasovat více do role módních či výživových poradců.

Hodně se mluví i o nahrazování rutinní práce v oborech jako je právo, žurnalistika nebo medicína. I zde řadu činností mohou v budoucnu automatizované systémy převzít. Zajímavé v tomto ohledu je, že zejména anglicky mluvící země jako USA, Kanada, Austrálie či Spojené království, se s úbytkem rutinní práce v těchto oborech potýkají již od nástupu vysokorychlostního internetu. Proces outsourcingu a zejména toho přeshraničního totiž již řadu let přelévá rutinní práce, jako jsou základní právní rešerše, vyplňování formulářů, příprava flashových agenturních zpráv či diagnostika rentgenových snímků, ze zemí s vysokou do zemí s nízkou cenou práce.

V případě anglicky mluvících zemí tyto rutinní práce ve velkém nasává Indie, která disponuje několika sty miliony vhodně kvalifikovaných pracovníků s dobrou angličtinou. Jazykové dědictví tak z rozvíjející se Indie v posledních letech udělalo velmoc v přeshraničním poskytování služeb, zejména jejich oddělitelných částí, které lze poskytovat na dálku. Je pravděpodobné, že nástup automatizace může s tímto postavením Indie významně zatřást. Nejjednodušší pro outsourcing totiž dosud byly činnosti, které lze dopředu dobře naprogramovat a ohraničit předem vymezeným zadáním. Často také jde o činnosti v rámci backoffice, tedy bez přímého kontaktu s klientem. I v případě call center jde většinou pouze o kontakt s klientem v mezích přesně daných pravidel. Ty části služeb, které bylo možné outsourcovat do zahraničí v budoucnu, jako první pohltí nástup autonomních systémů. Automatizace tak může přinést i další proměny ve vývoji globalizace a zasáhnout jednotlivá místa planety v různé intenzitě.

Přeshraniční outsourcing a autonomní systémy konečně mají další shodný prvek, a to, že v domovské zemi nahrazují rutinní pracovní pozice. To má v řadě oborů významný vliv na utváření kariéry. Například advokátní či účetní kanceláře nemusí nabírat zaměstnance na základní rešerše či vyplňování formulářů. Nebude tak již tak časté nechat novice při rutinních úkonech profesně růst a zároveň z nich při tom vybrat ty nejlepší. Nováčci v těchto oborech tak stále častěji budou naskakovat až do vyšších pater v rámci dělby práce, což vyžaduje zcela zásadní proměnu v přístupu k systému jejich vzdělávání.



Michal Pícl, Podnikohospodářská fakulta VŠE; ředitel Odboru analýz a informací Úřad vlády ČR.

Michal Pícl, Podnikohospodářská fakulta VŠE; ředitel Odboru analýz a informací Úřad vlády ČR.

Dbát na lidskou tvář revoluce

Technologické změny probíhají možná dynamičtěji, něž jsme ochotni si připustit, nikoli náhodou se mluví o revoluci. Rozvoj umělé inteligence roste raketovým tempem. Čtvrtá průmyslová revoluce není žádný neviditelný fenomén, žádná paní Colombová, o které se pořád jen mluví a nikdo ji nikdy neviděl.

Dnes nám nové technologie pomáhají usnadnit práci, zítra nás o ní mohou stejně tak připravit. Pracovní síla bude vytěsňována z výrobního procesu a nahrazována stroji. Zboží si v obchodech můžeme sami namarkovat, není potřeba prodavaček u kas. Kdo se špatně učil cizí jazyky, nepotřebuje tlumočníka: stačí chytrá aplikace v mobilu. Univerzitní kurzy na vysokých školách se dají absolvovat on-line. Nebo si připomeňme nedávnou kauzu útlumu těžby v OKD. Ta byla přeci také způsobena technologickým pokrokem, byť v jiných zemích.

Na tuto proměnu se musíme dívat z více úhlů. Jen si vzpomeňme, co za sociální důsledky měly předešlé průmyslové revoluce. Raději bych se snažil dbát na lidskou tvář další podobné revoluce, než bezhlavě naskočit na Optimismus 4.0 (a zpětně se divit).

Čtvrtá průmyslová revoluce zasáhne prakticky do všech oborů. A je jedno, zda jde o výrobu zboží či poskytování služeb. Digitalizace nám pomáhá udržet vysoké tempo růstu produktivity práce. Stále větší část práceschopného obyvatelstva se ale díky ní bude stávat nezaměstnatelnými.

Na tuto proměnu se musíme dívat z více úhlů. Jen si vzpomeňme, co za sociální důsledky měly předešlé průmyslové revoluce. Raději bych se snažil dbát na lidskou tvář další podobné revoluce, než bezhlavě naskočit na Optimismus 4.0 (a zpětně se divit).

Bude na státu, případně na dalších relevantních hráčích, kteří nebudou sledovat jen prostý zisk, aby díky reformovanému vzdělávacímu systému dokázal lidi přeškolit, a pomohl jim umístit se v jiné pozici na trhu práce. Aby se trvale podílel na tvorbě nových pracovních míst. Aby bránil principy humanizace práce. Nebo aby dokázal čelit nárůstu nežádoucího sociálního napětí a frustrace ve společnosti, kterou s sebou hromadné ztráty zaměstnání budou přinášet.

Čtvrtá průmyslová revoluce totiž není jen o robotech a hezkých příbězích, které známe ze science fiction. V pozadí vždy stojí lidé a s nimi etické otázky. Na možné stinné stránky upozorňuje třeba úspěšný seriál Black Mirror, který ukazuje, jak se pohádky o neomezených technických možnostech mohou snadno obrátit proti společnosti, která pokrok sama pohání.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Pseudoproblém západních intelektuálů

Již jednou jsme na podobnou otázku v této Debatě odpovídali a v návaznosti na mou odpověď jsem dokonce dostal příležitost se ve stejném duchu vyjádřit i pro Radiožurnál. Výstižný je titulek tohoto videa: „Některé profese zaniknou. No a co?“ Základem mých sdělení tam i onde stále je, že s ekonomikou je naopak něco v nepořádku, když podnikatelská odvětví a s nimi i profese nemají dostatečně jednoduchou možnost uvolnit prostor osobám, které se chtějí pokusit o něco nového.

Z téměř politologického hlediska pak řadím uvedené téma mezi pseudoproblémy, kterými svou mysl zahlcují západní intelektuálové.

Méně triviální by snad mohla být moje kritika samotného pojmu „robot“, který přinejmenším laické veřejnosti vnucuje představu panďuláka, který se naučí česky, a proto i vyluxovat byt. Tuto kritiku opírám o příklad „krabičky“, která nám podle okolností v autě přisvítí palubní desku. Taková krabička sice neluxuje, ale zase umí sledovat okolí, shromáždit o něm relevantní data a na základě jejich vyhodnocení otočit příslušným knoflíkem. To vše zcela „autonomně“, aniž ji o to musí kdokoli žádat. Tím chci říci, že „krabičky“ uvedeného typu už dávno nahradily servismany s baterkou a nikdo se nepotřeboval ptát, co tito servismani dělají dnes.

Z téměř politologického hlediska pak řadím uvedené téma mezi pseudoproblémy, kterými svou mysl zahlcují západní intelektuálové. Stačilo by totiž, kdyby se podívali, jak rychle se v devadesátých letech lidé dokázali „přeškolit“ třeba u nás, a že jediné, co k tomu potřebovali, byla dostatečně svobodná společnost, tj. i co nejméně regulovaná ekonomika.



Dominik Stroukal, Liberální institut

Dominik Stroukal, Liberální institut

Stroje nám práci dávají

Když v osmnáctém století rozbíjeli naštvaní dělníci stroje, nemohli tušit, že nám to dnes přijde úsměvné. Stejně tak ale budeme jednou připadat zvláštní my, až se na nás podívají historici z budoucnosti. Měli jsme strach, že bez lidských řidičů to nejde? Bez pokladních? Bez bankéřů?

Lidé si nedokázali představit svět bez zapalovačů pouličních lamp. Existovala profese, jejíž náplní opravdu bylo jednoduše zapalovat pouliční osvětlení. Ano, elektřina jim vzala práci. Chtěli bychom to ale dělat i nyní?

Pokud chodíte hrát bowling, potom vám určitě nechybí profese stavěče kuželek. Pochopitelně, bez drahých robotických mechanismů, které po úspěšném hodu postaví zbylé kuželky, muselo existovat zaměstnání, ve kterém to dělal nějaký člověk.

Stroje nám totiž práci jen neberou, ale také dávají. Zatímco před pár stovkami let mělo slušnou práci na celé zemi možná několik milionů lidí, dnes jsou to miliardy – hlavně díky strojům.

Máte ledničku? Je to poměrně nový vynález. Ještě dnes v mnoha zemích světa existují nosiči ledu, kteří z dovezených ker sekají pro domácnosti malé kousky. Dnes si svět bez ledničky nedovedeme představit. Zjevně ale vzala některým lidem práci.

Existovaly lidské budíky, tedy lidé, kteří ťukali na okna, aby vás probudili. Sběratelé pijavic. Lovci krys. Tisíce a tisíce děsivých, nudných, fyzicky náročných, a především dnes již zbytečných profesí.

Pochopitelně, že přijít o práci je katastrofa. I proto musí být pokrok dobrovolný. Nucené rekvalifikace, násilné snahy o pokrok či dotování jednoho odvětví na úkor ostatních nesmí mít v liberální společnosti místo. Pokud však lidé přestanou poptávat služby nosičů ledu, neměli bychom jim v tom bránit.

Stroje nám to nakonec v dobrém vrátí. Jistě, přicházíme tu a tam o práci. V dynamickém světě plném změn to ani jinak nejde. A jsou to tragédie, které se jen ztrácí ve statistice. Nakonec nám ale důsledky těchto dobrovolných malých technologických revolucí pomáhají žít lepší životy.

Schválně si zkuste představit žít bez ledničky a pračky. Bez vysavače. Bez mobilního telefonu a automobilu. Bez počítače či fotoaparátu.

Možná dokonce přijdete na to, že by bez těchto vynálezů neexistovala vaše pracovní pozice. Stroje nám totiž práci jen neberou, ale také dávají. Zatímco před pár stovkami let mělo slušnou práci na celé zemi možná několik milionů lidí, dnes jsou to miliardy – hlavně díky strojům.



Monitor Jana Macháčka


Počet příspěvků: 1, poslední 26.1.2018 08:19 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Jan Macháček

Jan Macháček. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články