Řízení od patnácti. V Česku se šíří mopedauta

V České republice přibývá takzvaných mopedaut, neboli lehkých vozítek. Jedou maximálně pětačtyřicet kilometrů za hodinu a řídit je mohou i patnáctiletí. Ti s nimi také vesměs jezdí. Propagaci mopedautům dokonce dělá i jedna úspěšná youtuberka. Instruktoři autoškol se v hodnocení pozitivního vlivu „skoroauta“ na „skorořidiče“ různí.

Eliška Nová 7.1.2019
Jízda na skútru – ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jízda na skútru – ilustrační foto. | foto: Shutterstock
Jízda na skútru – ilustrační foto.

Když se řidič začne na silnici ploužit za dalšími vozy, zpravidla předpokládá, že vpředu jede traktor. Posledních pár let ale roste pravděpodobnost, že za zpomalení může takzvané mopedauto. Neboli lehké vozítko, vlastně přestrojený moped; jede maximálně pětačtyřicet kilometrů za hodinu a řídit jej mohou i patnáctiletí.

Že jejich trend je na vzestupu, potvrzují prodejci i policisté. Nových vozů jsou stovky, ojetých tisíce. Vozítka přitom už nejsou jen doménou dětí ze zaopatřených rodin, jak tomu bylo zpočátku. Stoupá i počet koupěchtivých seniorů.

Nárůsty plynou i z čísel: Tomáš Neřold, který je pověřen řízením Besipu, uvádí, že k lednu minulého roku bylo takových poloaut registrováno 390, ale menší z prodejců – Ligier – jen za minulý rok hlásí 40 dalších.

U ojetin je to ještě výraznější, jednička na tomto trhu značka Aixam eviduje, že těch se ze zahraničí importovalo okolo tří tisíc.

Za uplynulých deset let ale razantně vzrostla kupní síla Čechů a hlavně sem začaly ze zahraničí, především Rakouska, proudit levnější ojetiny. Ty se dají pořídit kolem padesáti tisíc. Už to tudíž nejsou jenom děti ze zaopatřených rodin, ale rostou počty koupěchtivých seniorů.

První modely se tu prodaly v roce 2008 a dlouho platilo, že jde o statusový výstřelek zlaté mládeže. Jeden student elitního gymnázia dostal mopedauto od rodičů a lavina se spustila. Čtyřkolový skútr s kapotou si mohl dovolit málokdo, ceny základních modelů se pohybují od dvou set tisíc nahoru.

Za uplynulých deset let ale razantně vzrostla kupní síla Čechů a hlavně sem začaly ze zahraničí, především Rakouska, proudit levnější ojetiny. Ty se dají pořídit kolem padesáti tisíc. Už to tudíž nejsou jenom děti ze zaopatřených rodin, ale rostou počty koupěchtivých seniorů. Vlastníci se rekrutují z celé republiky. Mezi Prahu a zbytek země se dělí zhruba napůl, přičemž platí, že v hlavním městě se víc prodávají nové vozy, mimo něj ojeté.

„Třeba minulý týden u nás byla paní se svou maminkou, která měla celý život řidičský průkaz jen na babetu, ale už je jí pětasedmdesát a nechce na ní jezdit. Potřebovala prostě autíčko na nákupy,“ říká Jan Horváth, prodejce mopedaut francouzské značky Ligier. Mimochodem právě z Francie se začal trend šířit a původně kříženec skútru s autem nevznikal pro patnáctiletou klientelu – byl určen pro lidi, již nemají žádné řidičské oprávnění, protože ve Francii bylo možné sednout za tento nízkorychlostní volant bez dokladu.

Auto propaguje i youtuberka

I když i v Česku roste počet zákazníků mezi seniory, pořád jsou to hlavně děti, které ještě do klasického auta nemohou. Vidina, jak zaparkují před školou, je lákavá. Ostatně vábí na to každý seriál z prostředí americké střední školy, kde se dá řídit od šestnácti. Prodejci si to uvědomují a povolávají do svých služeb takové představitele sociálních komunit, kteří umějí na puberťáky nejlépe zacílit; to znamená jiné dospívající. Značka Ligier se takhle spojila s šestnáctiletou youtuberkou Adele Brandi (občanským jménem Adéla Hynková). Její videopříspěvky pravidelně sleduje skoro 140 tisíc odběratelů, vesměs jejích vrstevníků.

„I když jsem se ze začátku trochu bála mít svoje auto, zajet si na trénink, do večerky nebo jen tak na kafe a do kina je super. Začnete být dospělejší, uvědomujete si, co by se za volantem mohlo stát. Potom určitě ušetříte čas rodičům, nemusí vás vozit úplně všude a vy můžete naopak někde vyzvednout je,“ popisuje Adéla. Instruktoři autoškol se v hodnocení pozitivního vlivu „skoroauta“ na „skorořidiče“ různí. Uznávají, že takový patnácti- až sedmnáctiletý řidič je pak přichystanější na normální auto. Zároveň je ale podstatné i to, že jde o teenagery – nedílnou součástí tohoto životního období je potřeba zapůsobit na spolužáky, a mladí řidiči tak nepatří mezi ty jezdící nejbezpečněji.

Nejčastěji skloňovaným důvodem, proč rodiče mopedauta dětem pořizují, je, že se jim nechce sloužit druhou směnu jako taxikáři. Potomci jsou takhle schopni dopravit se do školy nebo kroužku sami a pořád je to bezpečnější než na klasickém mopedu.

Ze zkušenosti autoškol plyne, že nedospělí majitelé často opakují špatné postupy, jež odkoukali v televizi: drží volant jednou rukou, zapomínají na zpětná zrcátka. Lakonicky to shrnuje prodejce Horváth: „Jsou to děcka, de facto všichni bourají. Každý se ťukne, někdo míň, někdo víc.“

Také je náročnější si zdatnost řídit čtyřkolový moped natrénovat. Řidičák zájemci získávají především na skútrech – autoškoly už si začínají mopedauta zařazovat do výbavy, protože čím dál víc klientů jim sděluje, že právě s nimi hodlají brázdit ulice.

„Máme proto i pár aut na půjčení pro rodiče, kde jsou přidané brzdy na místě spolujezdce, aby to s dětmi nacvičili. To je využíváno hodně často,“ doplňuje prodejce Horváth.

Nejčastěji skloňovaným důvodem, proč rodiče mopedauta dětem pořizují, je, že se jim nechce sloužit druhou směnu jako taxikáři. Potomci jsou takhle schopni dopravit se do školy nebo kroužku sami a pořád je to bezpečnější než na klasickém mopedu. Ve srovnání s automobily ale už srovnání tak dobře nevychází. „Podle výsledků evropského testovacího programu dostávají mopedauta v crashtestech nižší hodnocení, týká se to třeba airbagů či střetu s chodcem. Existují výjimky, ale průměrně má tato kategorie špatné výsledky,“ uvádí Neřold.

Bez omezovačů rychlosti

Potíž je i v tom, že ve městě čtyřicetikilometrové maximum nevadí, ale když se vyjede na silnici, želví tempo už studentům tak imponující nepřipadá – a tak se objevují případy, kdy majitel tohle obejde vymontováním omezovače rychlosti. „Vždy se najdou tací, kteří bohužel nedbají pokynů a příkazů výrobců, nějakým způsobem porušují či obcházejí zákon a vozidla si samovolně upravují. Nemusíme zacházet daleko – víme, co vše je možné vidět u osobních automobilů na tuning srazech,“ říká Pavlína Chvojková, jednatelka značky Aixam.

Stejnou zkušenost potvrzuje i Neřold za Besip. „Zaznamenali jsme případy tuningu nebo čipování těchto vozů,“ říká s tím, že přesná data k dispozici nejsou.

Počet příspěvků: 3, poslední 13.1.2019 10:19 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.