Řežba o ÚSTR ve stylu tety Kateřiny

V uplynulém týdnu jsme byli svědky mnoha natolik neuvěřitelných výroků, že se vkrádá otázka: Kdo se ve skutečnosti chová jako bolševik?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) odvolala současného ředitele Daniele Hermana a jmenovala novou ředitelku Pavlu Foglovou. Událost je to podivná, řekl předseda Vědecké rady ÚSTR Michael Kraus, a na to konto se rozhodl z funkce odstoupit. Po otázce televizního moderátora, v čem spočívá ta „podivnost“, se však vzpamatoval a prohlásil, že na tom vlastně nebylo nic podivného. Tomuto „vědeckému přístupu“ podobných výroků padlo povícero.

Co si ODS nepřipustila

ÚSTR vznikl v roce 2007 v určitém politickém kontextu. Ten se změnil, v Senátu získala většinu sociální demokracie, a udělala totéž, co při vzniku ÚSTR udělala ODS. Zvolila členy Rady ÚSTR podle svého vědomí a svědomí. Učinila tak podle zákona prosazeného ODS.

Těmto postupům se však říká demokratické. Pouze velcí neumětelové a oportunisté si však před schválením zákona zkusmo nepředstaví, jak s těmi zákony budou spokojeni, až budou sami v menšině.

Parametry celé situace nastavila ODS, pouze si nepřipustila, že by nemusela být na vrcholu na věčné časy a nikdy jinak

Nejlépe se tento nedostatek projevil na Markovi Bendovi, který neudržel fazónu a zanaříkal, že sociální demokracie „zneužila“ majority v Senátu. Zřejmě tím chtěl naznačit určitý rozdíl od situace, kdy svou většinu v Senátu zřejmě jen „využila“ ODS (a zvolila do rady nota bene Markova bratra Patrika).

Sociální demokracie – překvapivě díky Lubomíru Zaorálkovi – začala získávat body, když prohlásil, že je ochotná „složit zbraně“ a jednat o budoucnosti ÚSTR konsensuálně. Tak, jak vznikl v Německu Gauckův ústav, pravil směrem k ODS vyčítavě Zaorálek. ÚSTR byl totiž protlačen silou, námitky opozice nebyly vzaty v potaz, a současný neutěšený stav je toho všeho nesporným důsledkem. Je neoddiskutovatelné, že parametry celé situace nastavila ODS, pouze si nepřipustila, že by nemusela být na vrcholu na věčné časy a nikdy jinak.

Myšlení a pochybnost

Odvolaný ředitel Herman pravil na své tiskové konferenci, že opouští ústav, který je za uplynulých pět let v nejlepší kondici. To může být i pravda, ale relativní. Nic to nevypovídá o tom, v jakém skutečném stavu se ústav nachází. Herman si neodpustil situaci vyhrotit, že jeho odvoláním dochází k potenciální destabilizaci státu a že tento skandál má téměř světový ohlas. (To zaměstnanec ÚSTR Mirek Vodrážka, známý genderový chaot, označil dění na ústavu jako „téměř puč“. Nu, odborník se pozná.)

Ve středečních Událostech a komentářích Herman v souvislosti se svým odvoláním pravil, že „jde o to, kdo bude mít klíče od naší minulosti, kdo bude mít monopol na výklad našich nedávných dějin“. Herman nepokrytě naznačil, že ten klíč a monopol doposud souvisely s ÚSTR, a proto je o něj taková rvačka.

Herman si neodpustil situaci vyhrotit, že jeho odvoláním dochází k potenciální destabilizaci státu a že tento skandál má téměř světový ohlasHerman pokračoval: „Jestliže členové rady relativizují to, že režim po roce 1948 byl totalitní, tak si myslím, že to hovoří samo za sebe.“ Herman se projevil jako demagog. „Někteří členové rady“ nerelativizují, že zde byla po roce 1948 totalita, ale napadají uzákoněné dogma, že zde byla totalita od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989. Ani minutu předtím, ani minutu potom? Celou dobu, nepřetržitě? Totalitní by byli podle tohoto dogmatu například i na Oscara nominovaní a dokonce ocenění herci a filmy.

„Je opravdu velmi těžké potom vést nějaký dialog s lidmi,“ pravil dále Herman, „kteří jednak tu dobu vůbec nezažili a nemají žádnou osobní zkušenost, protože jsou velmi mladí, bez osobních zkušeností a navíc zastávají takto kuriózní názory. Jestli toto mají být odborníci, zvolení, jak správně říkáte, levicovým Senátem, no, myslím si, že to hovoří samo za sebe.“

Nu, ono to samo za sebe opravdu hovoří, hlavně ta Hermanova řeč. Možná by si měl připomenout descartovské „pochybuji, tedy myslím – myslím, tedy jsem“. Pak by mohl pochopit, že když mu v rámci vědecké instituce vadilo pochybování, vadilo mu tedy i myšlení, a vedl tím ústav do „nebytí“. A že naopak teprve ti pochybovači vlévají život do stěn institutu. Jestli se někde nepochybovalo, bylo to spíše na těch kvazi marxisticko-leninských ústavech, ale i jim bychom leckdy křivdili. Jak vidno, noví radní vedou ÚSTR naopak, cestou od oněch zatuchlých „nepochybně nemyslících“ institucí.

Totální plavba v neznámu

V této souvislosti by byla škoda nezmínit totální plavbu v neznámu, jak ji předvedl Přemysl Sobotka (a která by mohla zčásti napovědět, proč jeho prezidentská kandidatura dopadla tak, jak dopadla). Sobotka se v přímém slovním souboji se Zaorálkem zamyslel: „ODS nechce, aby ÚSTR byl vykladačem nebo přepisovačem historie, ale aby postupně zveřejňoval to, co archivy ukrývají.“ S tím odporem k přepisování dějin má Sobotka i náš souhlas, ale vědecká instituce aby nebádala a jen zveřejňovala archivy? Nepopletl si Sobotka ústav s jeho archivem, nebo o tom zhola nic neví?

Popletl si Přemysl Sobotka ústav s jeho archivem, nebo o tom zhola nic neví?Přemysl Sobotka chtěl zasadit tvrdý úder a pravil, že za předchozí rady (zvolené ODS) tato jednala veřejně, kdežto tato nová rada jedná neveřejně. Moderátor v tento okamžik měl dopočítat do deseti a pak teprve ukončit kolo. Takto unikl Sobotka knockoutu v přímém přenosu, i když diváci měli možnost velmi srozumitelně zaslechnout Zaorálkův knockoutový úder, že to celé je naopak. Ostatně, kdokoliv se o tom může přesvědčit. Rada ÚSTR s většinou členů zvolených ODS jednala neveřejně, nepořizovala audiozáznamy a do zápisů neuváděla disentní stanoviska. Teprve jednání současné rady jsou přístupné veřejnosti a audiozáznamy k dispozici na webové stránce ÚSTR.

Zpátky na zem

Ve stejném směru vyznívá i skutečnost, kterou konstatoval Michael Kraus, odstupující předseda Vědecké rady ÚSTR, že dva současní členové rady navštívili jednání této vědecké rady a že to bylo poprvé za pět let existence, co se tak stalo, že by někdo z rady přišel.

Možná si neuvědomil, jaký obrázek to na veřejnosti ve skutečnosti maluje, že pro onu předchozí („ódéesáckou“) radu nevyznívá příznivě. A tak hned spěchal pokárat Petrušku Šustrovou, předsedkyni současné rady, která byla členkou i rady předchozí, jako by byla jediná, která se nepřišla podívat do vědecké rady. Možná však, že ho to mrzelo jenom u Petrušky, protože u ostatních členů tehdejší rady zájem o vědeckou stránku věci prostě ani nepředpokládal.

ÚSTR by se měl soustředit méně na ideologické formulky a věnovat se cíleně například ekonomickým dějům

Co se činnosti ÚSTR týče, bude muset být mnoho napraveno. Žádná totalita totiž nevzniká ve vzduchoprázdnu, a taková instituce by měla v rámci komparace studovat i podmínky vzniku jiných diktatur a totalit a autoritativních režimů. A zejména by se měla soustředit méně na ideologické formulky a stanout se svým bádáním pěkně oběma nohama na zemi. To znamená, že by se měla intenzivně a cíleně věnovat ekonomickým dějům předcházejícím vzniku zkoumaných režimů, provázejícím trvání těchto režimů a těsně po skončení těch režimů následujícím. A začít by měla velmi zanedbanou disciplínou, jíž je hospodářské pozadí druhé světové války. Abychom se totiž za čas zase nedivili!

Teta Kateřina

Nelze se nezmínit o výstupu, který předvedla členka kolegia ředitele ÚSTR Monika Pajerová. Její hrubě neukázněná extempore, jimiž rušila předcházející jednání Rady ÚSTR, jsou pro zájemce dokumentována na veřejně přístupných audiozáznamech.

Monika Pajerová ve svém vystoupení na tiskové konferenci odvolaného ředitele Hermana pravila, že nejde tak ani o ředitele, ale o to, v jaké situaci se budeme nacházet po příštích parlamentních volbách. Co tím chtěla říci? Co má ÚSTR společného s parlamentními volbami? Nebo že by přece jenom? „Když nám to s tím antikomunismem tak fungovalo“, jak se kdesi vyjádřila?

Monika Pajerová vyjádřila rozhořčení, že někdo může uvažovat o změně zákona o ÚSTR. Holt, pozná se rozená demokratka!

Avšak naslouchejme Monice Pajerové dál. „Mladý Michal Uhl, Lukáš Jelínek, Jan Bureš, paní Benešová, paní Šustrová vydírají, vyhrožují, terorizují, ironicky se posmívají, urážejí ředitele této instituce, a to od ledna tohoto roku. Jako členka poradního kolegia jsem chodila na všechna zasedání rady, abych někomu neukřivdila…“ Neměla by snad dát Monika Pajerová místo těchto silných slov přímo trestní oznámení? Nebo si uvědomuje, že jen mlátí prázdnou slámu?

Měla by s těmi výroky být mnohem opatrnější. Vždyť jediným doložitelným vydíráním je emocionální vydírání, jehož se dopustila ona sama! Dvakráte zanaříkala, že neví, jestli členka rady Naděžda Kavalírová tyto špatnosti přežije, a jednou naznačila, že i ji samotnou mohla klepnout pepka.

Monika Pajerová dále vyjádřila rozhořčení, že někdo může uvažovat o změně zákona o ÚSTR. Holt, pozná se rozená demokratka! Navíc je to veliká znalkyně státní správy, což se projevilo tím, že veřejně prohlásila, že ÚSTR (zhruba 250 osob) je „srovnatelný s jakýmkoliv ministerstvem“. Není nad to, když se okolo ÚSTR motají odborníci.

Závěrem svého vystoupení Monika Pajerová pronesla jakousi mobilizační tirádu. Jata svatým nadšením, naprosto sugestivním způsobem připomněla výlevy tety Kateřiny ze Saturnina. A bylo po efektu. Snad to všechno opravdu byla jen bouře ve sklenici vody. Mnoha takovými zkušenostmi bude muset naše společnost ještě projít, aby si procvičila rozeznávání, kdo se ve skutečnosti chová jako bolševik.

jan.schneider Tiskové prohlášení Rady ÚSTR je... 15:01 14.4.2013
BobJiaoTong Dovolil bych si upozornit na článek ... 15:56 13.4.2013
BobJiaoTong Dovolil bych si upozornit na článek ... 15:20 13.4.2013

Počet příspěvků: 27, poslední 15.4.2013 08:46 Zobrazuji posledních 27 příspěvků.