Řemeslo i práce ztrácejí morální hodnotu i úctu

Pracovní model, kterým se řídila ještě generace po druhé světové válce a kdy bylo možné odhadnout kariérní postup od mládí až do penze, už neexistuje. Nahradilo jej několik spolu nesouvisejících krátkodobých zaměstnání. V důsledku toho stagnují reálné platy.

Richard Sennett, The Craftsman | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Richard Sennett, The Craftsman | foto: Česká pozice
Richard Sennett, The Craftsman | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ve staré angličtině se výraz career (kariéra, životní dráha) používal pro dobře vybudovanou silnici, slovo job pak označovalo hromadu dřeva nebo uhlí, se kterou bylo možné libovolně manipulovat. Vztah člověka k materiálu i umění jej kreativně zpracovat má dlouhou historii a odráží se ve společenských vazbách. S přesunem řemeslné výroby z vyspělých společností do zemí s nízkými náklady na pracovní sílu však začala práce na Západě ztrácet morální hodnotu a řemeslo úctu.

Řemeslné výrobě se věnuje kniha The Craftsman (Řemeslník) amerického sociologa a kulturního filozofa Richarda Sennetta, který přednáší na London School of Economics a Newyorské univerzitě. Dle něho úcta k práci představuje nejen její ocenění, ale i člověka. Hmotný život se totiž stává lidštějším, pokud lépe pochopíme, jak věci vznikají.

Snaha o nejlepší výsledek

Například existenci malé truhlářské dílny, v níž mistr se svým pomocníkem vyrábějí nábytek, sice ohrožuje asijská konkurence, ale oba se často radí o postupu při jeho výrobě. V laboratoři doktorandka zkoumá šest pokusných zvířat, která usmrtila látka, již dostala. Doktorandka přemýšlí, zda se dopustila chyby, nebo je-li chybný samotný test. V koncertním sále dirigent se svým orchestrem neustále opakuje obtížnou pasáž. Hudebníci navzdory únavě dále zkoušejí, protože věří ve zlepšení. Nelíbí se to pouze finančnímu manažerovi, neboť narůstají náklady na přesčasy.

Řemeslná výroba je hlavním lidským motivem – lidé se snaží vykonávat svou práci dobře a rozumět svému řemeslu

Truhlářský mistr, doktorandka i dirigent jsou řemeslníci, protože se snaží vykonávat svou práci co nejlépe. Truhlář by určitě prodal více nábytku, kdyby se nevěnoval důkladně každému detailu při jeho výrobě. Doktorandka by mohla přesunout rozhodnutí na svého nadřízenému a dirigent by měl lepší pozici k jednání o prodloužení smlouvy, kdyby se občas podíval na hodinky. To je však v rozporu s jejich snahou dosáhnout co nejlepšího výsledku.

Podle Sennetta je řemeslná výroba hlavním lidským motivem – lidé se snaží vykonávat svou práci dobře a rozumět svému řemeslu. To platí jak pro výrobce stradivárek, tak pro programátora systému Linux.

Řemeslný rituál

Středověká dílna byla domovem nejen mistra, ale i jeho žáků – odtud pochází přirovnávání pracovního kolektivu k rodině. Mistrova autorita spočívala v tom, že byl křesťanem, přičemž křesťanství si řemesla od počátku vážilo. A nejen proto, že Ježíš byl synem tesaře, ale i z toho důvodu, že představovalo přirozenou obranu proti lidskému sklonu k sebezničení.

Řemeslo obsahuje uklidňující a produktivní energii, a proto se již ve středověku objevili svatí-řemeslníci, například v Británii svatý Dunstan a Ethelwold, kováři uctívaní pro svou píli. Rituál a náboženství jsou důležitými součástmi středověké dílny. Teologové totiž věděli, že náboženské rituály se musejí opakovat, mají-li být přesvědčivé – opakování představuje stabilitu. Řemeslným rituálem pak je opakování hudební pasáže, porcování masa či foukání skla.

Řemeslo obsahuje uklidňující a produktivní energii, a proto se již ve středověku objevili svatí-řemeslníci

Znalosti se předávaly z otce na syna. Pokud mistr neměl vlastního syna, předával je svým žákům, kteří byli součástí rodiny. Občas se tento, dnes takzvaný know-how transfer, nepodařilo uskutečnit, protože mu bránila nepřenositelná mistrova genialita, což je případ výrobce houslí Stradivariho.

Nebo se kvůli rozpadu státního upořádání ztratily znalosti výrobních technologií a objevily se až po několika stoletích. Například Římané přinesli do Británie výrobu cihel a umění architektury. Po pádu Říše římské a jejím stáhnutí z ní zmizela výroba cihel na tisíc let – až v 15. století se dostala na stejnou technickou úroveň jako za Římanů.

Čínská a indická konkurence

Řemeslo představuje především kontinuitu, a to až do 20. století. Pracovní model, kterým se řídila ještě generace po druhé světové válce, však již v současnosti neexistuje. Kvalifikovaná práce byla dlouhodobě zakotvená ve stabilních ekonomických strukturách a bylo možné odhadnout kariérní postup od mládí až do penze. Střední třída se ale dnes rozpadá a tento postup v rámci jedné profese nahradilo několik spolu nesouvisejících krátkodobých zaměstnání.

V důsledku toho stagnují reálné platy. V tradiční průmyslové výrobě se odměňovalo podle výkonnosti, v nové ekonomice, opírající se zejména o moderní technologie, platy na střední úrovni jsou jednu generaci stejné, zatímco na horní úrovni rostou téměř neomezeně. Vrcholní manažeři amerických firem vydělávali v roce 1974 zhruba 30krát více než zaměstnanci na střední úrovni. V roce 2004 to již bylo 350- až 400krát, přičemž průměrný plat se za oněch 30 let zvýšil jen o čtyři procenta.

V globální ekonomice západní střední kvalifikované třídě konkurují její profesní čínští nebo indičtí kolegové

Ani dobré vzdělání není zárukou před ztrátou zaměstnání, v globální ekonomice západní střední kvalifikované třídě konkurují její profesní čínští nebo indičtí kolegové, kteří mají stejnou kvalifikaci, ale nižší finanční požadavky. Současně většina firem odmítá investovat do dalšího vzdělání svých pracovníků a spíše zaměstnávají nové lidi s požadovanou kvalifikací, než financují školení dosavadního personálu.

Důsledky malé loajality

Důsledkem je vnitřní emigrace a situace, kdy firmy mají malou loajalitu ke svým zaměstnancům, a proto ani oni nemají téměř žádnou k nim. To se ukázalo po splasknutí digitální bubliny na přelomu 20. a 21. století – zaměstnanci krachujících společností nové ekonomiky je při jakékoliv příležitosti spíše opouštěli, než snažili zachránit.

Malá loajalita je spojená s nedůvěrou k institucím, a proto se tito zaměstnanci v podstatě neúčastní voleb a málo se politicky angažují. Americký politolog Robert D. Putnam tuto ztrátu sociálního kapitálu přisuzuje ve své knize Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community (Bowling o samotě. Zhrocení a oživení amerického společenství) televizní a konzumní kultuře, ale podle Sennetta je především důsledkem nových zaměstnaneckých vztahů.

Zaměstnanci krachujících společností nové ekonomiky je při jakékoliv příležitosti spíše opouštěli, než snažili zachránit

Zaměstnanci firem nové ekonomiky jsou sice profesně značně specializovaní a schopní pracovat dlouho a pod tlakem, ale většinou mají pragmatické pracovní vztahy a malou loajalitu ke své společnosti. Navíc domácí práce, jako je výchova dětí, nemají stejný společenský statut jako činnosti mimo domov, například instalatéra. Abychom byli dobrými rodiči, musíme si však stejně jako on osvojit určité schopnosti.

V současném světě existují dva způsoby, jak stimulovat chuť dobře a tvrdě pracovat – buď pro dobro společnosti, nebo soutěž s ostatními. V prvním případě jde o soudržnost celku, ve druhém o individuální hodnocení, oba ale odporují snaze dosáhnout řemeslné kvality.

Perský recept versus Ikea

Sennett píše o své účasti na kuchařském kurzu paní z Persie, kterou požádal o recept. Ta se zdráhala, ale nakonec napsala: „Probuď své mrtvé dítě k novému životu. Naplň ho zemí. Buď opatrný! Nemělo by tolik jíst. Zabal ho do zlatého oděvu. Vykoupej ho. Ohřívej ho, ale opatrně! Dítě může pod silným sluncem zemřít. Ozdob ho šperky. To je můj recept.“

Perské recepty jsou často poetické v metaforách a přirovnáních – mrtvé dítě (kuře); probuď ho k novému životu (odeber končetiny); naplň ho zemí (dej do něho nádivku); buď opatrný! nemělo by tolik jíst (naplň ho citem); zabal ho do zlatého oděvu (začni ho péct); vykoupej ho (připrav si zálivku); ohřívej ho, ale opatrně! dítě může pod silným sluncem zemřít (maximální teplota 130 stupňů); ozdob ho šperky (po upečení ho zalij pepřovou omáčkou).

Řemeslo a práce hrají důležitou roli při vytváření společenských a mezilidských vztahů, jež se v současnosti zásadně mění

Mrtvé dítě je sice silná metafora, ale vyjadřuje i úctu k potravinám a zdůrazňuje důstojné zacházení. Dle Sennetta řemeslo a práce hrají důležitou roli při vytváření společenských a mezilidských vztahů, jež se v současnosti zásadně mění. Tuto velkou změnu si nejlépe uvědomíme, když srovnáme zmíněný perský recept s návodem na sestavení regálu od švédské nábytkářské společnosti Ikea.

The Craftsman

Řemeslník

AUTOR: Richard Sennett

VYDAL: Yale University Press 2008

ROZSAH: 336 stran