Řecko: Změní se italská komická opera v klasické řecké drama?

Současný řecký premiér Alexis Tsipras by se mohl pokusit stát starořeckým hrdinou. Jak by taková tragédie vypadala? Ptá se a píše Tomáš Svoboda.

Alexis Tsipras, řecký premiér jako král v klasické tragédii | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Alexis Tsipras, řecký premiér jako král v klasické tragédii | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Alexis Tsipras, řecký premiér jako král v klasické tragédii

Pokud poslední fáze finanční krize, alespoň její italské intermezzo, ze všeho nejvíc připomínala tradiční komickou operu hodnou maestra Rossiniho, mohli bychom se v Řecku dočkat nepříjemné změny žánru. Opéru comique se všemi jejími bizarními postavičkami a zápletkami typu bunga-bunga by mohla nahradit klasická řecká tragédie velkého formátu.

Současný řecký premiér Alexis Tsipras, ať už se nám tento neokomunista líbí, nebo nelíbí, nemusí být dalším komikem italského střihu. A není-li ani klasickým řeckým hrdinou, mohl by se jím pokusit stát.

Analytici mu sice příliš šancí nedávají – dle nich například Řecko není systémově důležité, Evropská unie se bez něho obejde, na základě teorie her mu prý stejně nezbude nic jiného než se podrobit „trojce“ – Mezinárodní měnový fond (MMF), Evropská komise (EK) a Evropská centrální banka (ECB) – či Tsipras možná dostane pár drobných, aby doma nevypadal jako úplný blbec, ale... Jak by takové velkolepé klasické řecké drama mohlo vypadat?

Expozice

Mladý řecký král Tsipras sice slibuje splacení dluhů, ale současně je dle něho nereálné, aby byly splaceny všechny

V beznadějně zadluženém řeckém království na trůn usedá mladý král Tsipras. Jeho prvním, zcela přehlíženým krokem je, že se jde poklonit obětem druhé světové války. A následně ohlašuje zásadní odklon od politiky svého předchůdce. Slibuje sice splacení dluhů, ale současně je dle něho nereálné, aby byly splaceny všechny, a proto je nutná nová dohoda, která by dluhy snížila.

Tento protimluv považují všichni za projev jeho slaboduchosti, a proto sklízí za hranicemi svého království posměch. Mladému králi se nesměje pouze car Putin, vládce mocné, i když rychle chudnoucí ruské říše. Nabízí mladému králi pomoc, ale i tento jeho čin se setkává s posměchem. Půjčí si snad král Tsipras od čínského císaře?

Nepříliš významné a přinejmenším neprozíravé se v této fázi jeví Tsiprasovo prohlášení, že odmítá zostření sankcí vůči ruské říši. A zcela banální a mimo veškerou realitu a souvislost se pak zdá tvrzení velmožů ruské říše, že připojení Německé demokratické republiky (NDR) k německé říši bylo anexí.

Kolize

Mladý král Tsipras se setkává se zástupci věřitelů. Publikum se o jeho průběhu může jen dohadovat, ale následná vyjádření zúčastněných nenechávají nikoho na pochybách, že se situace vyhrocuje.

Do děje vstupuje i americký král Obama, který chce oběma stranám pomoci se dohodnout

Královna německé říše, která řeckému království půjčila nejvíc, dokonce prohlásí, že se její země nenechá vydírat a že Řecko musí plnit své závazky. O vážné situaci také svědčí, že do děje vstupuje i americký král Obama, který chce oběma stranám pomoci se dohodnout.

Krize

Napětí houstne. Vzájemné napadání a osočování především s představiteli německé říše sílí. Král Tsipras začíná blokovat evropské procedury, takže tam, kde je třeba jednomyslnosti k rozhodnutí Evropské unie, a to i v těch nejbanálnějších záležitostech, se jednání zadrhává.

Řekové jsou vyzýváni tu k pragmatičnosti, tu k ukázněnosti, tu k tomu, aby EU nebo alespoň eurozónu opustili. K ničemu z toho se však nemají a žádné mechanismy, alespoň ty legální, které by je k tomu donutily, neexistují.

Král Tsipras vznese vůči němu požadavek na válečné reparace ve výši vysoce převyšující veškeré řecké dluhy

Probíhají jednání. Řecku jsou kladena další ultimáta, až přichází rozhodující okamžik, kdy by se měl mladý král Tsipras podvolit nebo vyhlásit státní bankrot. Ten však vystupuje se svým historickým projevem a oznamuje, že nikoli Řecko, ale Německo je ve skutečnosti dlužníkem, a vznese vůči němu požadavek na válečné reparace ve výši vysoce převyšující veškeré řecké dluhy.

Řeckého krále Tsiprase okamžitě podpoří car Putin a svolá jednání vítězných mocností. Přitom se nenápadně zmíní, že i jeho země, budou-li sankce pokračovat, bude muset po Německu požadovat reparace. Původně sice nechtěla, ale kvůli anexi NDR… Dluhy se přece mají platit, nebo snad nikoli?

Peripetie

Pokračování je zřejmé. Motor evropské (ne)prosperity – Německo – se zadrhává a s ním celá eurozóna i se svými satelity. Padají ratingy i paradigmata. Euro klesá na historické minimum a dluhopisy zaznamenávají maxima, i když je ECB nestačí kupovat. Do eurozóny se vrací finanční krize.

Motor evropské (ne)prosperity – Německo – se zadrhává a s ním celá eurozóna i se svými satelity

OSN ani Skandinávci vůbec nechápou, co se děje. Britové dělají mrtvého brouka. Slabší kusy odpadají. Mezinárodní napětí houstne. Jednání stíhá jednání. Do věci se zapojí i turecký sultán, aby Řekům okopal paty, a král Obama se musí „babrat“ se zemí, o které ani zcela neví, kde leží. Jenže smlouvy jsou smlouvy a ty se buď plní, nebo neplní...

Katastrofa

Ponechme stranou katarzi a rozuzlení, jimiž řecká tragédie obvykle vrcholí. Jedinou nezpochybnitelnou a historicky potvrzenou pravdou totiž je, že Itálie nikomu nezaplatí a každou případnou válku vyhraje bez ohledu na to, na které straně konfliktu ji zahájí. Takový je zákon komické opery.

Doufejme, že komická opera bude pokračovat, a pokud se žánr změní, snad jen ve frašku

Doufejme, že komická opera bude pokračovat, a pokud se žánr změní, snad jen ve frašku, a tudíž by se do věci měl vložit i český prezident Zeman. Řekové jsou hrdí a stateční lidé, kteří dbají o svou důstojnost. Jako přátelé jsou spolehliví, velkorysí i obětaví, ale své nepřátele, tedy ty, kdo jim ublížili, dokážou nenávidět. A nezastřelili snad Němci Tsiprasovi dědečka?