Žijeme v místě zrodu vesmíru

Nová kosmologie by mohla změnit vztah k vesmíru i pohled na místo a osud lidstva v nový příběh od počátku vesmíru až po současnost. Člověk, lidstvo, Země a naše galaxie jsou středem vesmíru a prostoupené stejnou energií.

Brian Thomas Swimme, Skryté srdce kosmu. Lidstvo a nový příběh. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Brian Thomas Swimme, Skryté srdce kosmu. Lidstvo a nový příběh. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Brian Thomas Swimme, Skryté srdce kosmu. Lidstvo a nový příběh.

Americký vědec Brian Thomas Swimme, který se zabývá vesmírem, jeho evolucí a propojením s lidským vědomím, ve své knize Skryté srdce kosmu. Lidstvo a nový příběh vysvětluje nové fyzikální objevy, které by měly ovlivňovat a formulovat i nás. V tomto smyslu je věda zatím napřed.

Podle Swimma se však situace mění: „Vědomé sebeuvědomování bylo kdysi jen v malém zlomku žijících lidí. Osud našeho druhu se však navždy změnil, když se tato forma vědomí začala objevovat v čím dál větším počtu jedinců, až se časem stala určující charakteristikou lidstva. Tudíž i naší. Také dnes se v malé části našeho druhu Homo sapiens začíná vynořovat nová forma vědomí.“

Swimme srozumitelně uvádí do nové kosmologie, která by mohla transformovat náš vztah k vesmíru i pohled na místo a osud lidstva, a ukazuje nový příběh linoucí se od počátku vesmíru až po současnost. Člověk, lidstvo, Země a naše galaxie jsou středem vesmíru a prostoupené stejnou energií. Vše je v pohybu a vyvíjí se. Všichni, zejména nastupující generace, by měli naplňovat další a nejdůležitější etapu příběhu lidstva.

Přístupně a poeticky

Swimme, profesor na Kalifornském institutu integrálních studií, je hlavním představitelem nové kosmologické evoluce. Přístupně a poeticky předkládá složité vědecké myšlenky nejvýznamnějších moderních badatelů, kteří přispěli k proměně naší civilizace, jež se však může uskutečnit až po překonání překážek či předsudků. Swimme prolínáním rozumu a citu (vědeckého a posvátného) navazuje na některé výjimečné myslitele, například na anglického fyzika Isaaka Newtona (1643–1727).

Swimme přístupně a poeticky předkládá složité vědecké myšlenky nejvýznamnějších moderních badatelů, kteří přispěli k proměně naší civilizace, jež se však může uskutečnit až po překonání překážek či předsudků

Po několika stoletích mechanického pohledu na svět stál na počátku nového výkladu francouzský vědec a kněz Teilhard de Chardin (1881–1955), který hledal ve zdánlivě odlehlých okruzích harmonickou jednotu a vývojovou logiku. Tento paleontolog a geolog je známý konceptem vesmíru jako evoluce směřující ke svému cíli – k bodu omega. Stvoření neboli velký třesk je počátkem vesmírného dramatu, jehož nejistý průběh a konec závisí do značné míry na lidech.

Swimme již ve své první knize Manifesto for a Global Civilization (Manifest pro globální civilizaci) zdůrazňoval syntézu vědy, náboženství a ekologie. A toto téma rozvinul v knize The Universe Story (Příběh vesmíru), základním díle nové kosmologie coby příběhu od velkého třesku přes zrod galaxií, hvězd, planet až po vznik Země, života a evoluce lidské kultury a vědomí.

Chybná myšlenka

Swimme často vykládá vědu lyricky, předkládá fakta i apeluje na člověka a jeho kreativitu – vidí lidi jako projev kosmicko-pozemského vývoje, v němž si rozvíjející vesmír „začíná uvědomovat sám sebe“. Aby se to mohlo stát plněji, musí člověk odstranit řadu iluzí, návyků a nesnadností, k čemuž podle Swimma mohou pomoci nová fakta z výzkumu vesmíru a náležitý a srozumitelný výklad. Ústřední je objev a lokalizace vzniku vesmíru. Podstatu své knihy Skryté srdce vesmíru shrnuje Swimme následovně:

Stará myšlenka, že vesmír je „gigantická krabice“, byla chybná. Vesmír má počátek a stále rychleji se rozpíná, čímž vzniká paradoxní a obtížně představitelná situace. Místo vzniku velkého třesku (tedy i nás) je nyní od nás vzdáleno 14 miliard světelných let, navzdory tomu žijeme v centru kosmického dění a všemi směry se od nás vzdalují galaxie.

„Musíme si uvědomit, že několika nejlepším představitelům lidstva trvalo čtyři století nepřerušovaného zkoumání, než objevili střed vesmíru. A nakonec i po tomto objevu někteří z nejgeniálnějších vědců vůbec, zejména Albert Einstein, nebyli schopní pochopit, co vlastně objevili. Pokud tento objev tolik vyžadoval a některé z nejlepších myslí našeho druhu doslova šokoval, měli bychom být připraveni vložit určité úsilí do naší vlastní snahy pochopit tuto novou pravdu… dnes se začíná vynořovat nová forma vědomí.“

Stará myšlenka, že vesmír je „gigantická krabice“, byla chybná. Vesmír má počátek a stále rychleji se rozpíná, čímž vzniká paradoxní a obtížně představitelná situace. Místo vzniku velkého třesku (tedy i nás) je nyní od nás vzdáleno 14 miliard světelných let, navzdory tomu žijeme v centru kosmického dění a všemi směry se od nás vzdalují galaxie.

„Země je planeta pohybující se kolem jedné hvězdy, která je sama jednou ze tří set miliard hvězd naší galaxie Mléčné dráhy, která je pro změnu jednou z bilionu galaxií v obrovském vesmíru,“ konstatuje Swimme a snaží se vysvětlit, že navzdory tomu jsme středem vesmíru, který se neustále zvětšuje jako nafukovaný balón.

Nevyřešený fyzikální problém

V roce 1927, kdy se ještě galaxiím říkalo mlhoviny, si belgický kněz Georges Lemaitre (1894–1966) na základě Einsteinových rovnic uvědomil – stejně jako dříve jejich autor – že se vesmír buď rozpíná, nebo smršťuje, což Alberta Einsteina (1879–1955) fascinovalo a současně zaráželo. Lemaitre následně přišel s tím, že vesmír byl původně malý a stlačený a že jeho expanze začala gigantickou explozí. Dnes tento okamžik známe jako velký třesk.

Jedním z důsledků velkého třesku je, že dnešní vesmír se liší od minulého i budoucího. Na základě toho americký fyzik ukrajinského původu George Gamow předpovědět reliktní záření, které bylo později skutečně objeveno a posloužilo jako důkaz teorie velkého třesku, který však zůstává nevyřešeným fyzikálním problémem.

Lemaitre jej považoval za primordinální atom, respektive kosmické vejce, symbol v mnoha starodávných mýtech. Einstein byl k teorii expanze vesmíru skeptický, nakonec však uznal, že Lemaitre měl pravdu. Později tuto teoretickou domněnka potvrdil americký astronom Edwin Hubble (1889–1953), který pomocí obřího teleskopu zjistil, že se vesmír rozpíná.

Jedním z důsledků velkého třesku je, že dnešní vesmír se liší od minulého i budoucího. Na základě toho americký fyzik ukrajinského původu George Gamow (1904–1968) předpovědět reliktní záření, které bylo později skutečně objeveno a posloužilo jako důkaz teorie velkého třesku, který však zůstává nevyřešeným fyzikálním problémem. Jde o novou i starou teorii. Podle starodávných kultur „ohnivá koule“ explodovala či „kosmické vejce“ přetlakem prasklo, což moderní fyzika lokalizovala a dokázala.

Dlouhá evoluční cesta

Se vzplanutím se zrodila nejen hmota a energie, ale i prostor a čas vesmíru, díky čemuž jsme jeho středem, jichž je však nekonečný počet. I to Swimme vysvětluje a pomáhá pochopit, když vesmír přirovnává k bochníku chleba a naši přítomnost na Zemi k rozince v něm.

„Takže v tomto konkrétním obraze rozinkového chleba musíme svou imaginaci zaměřit na bytí v samém středu jeho pečení. Především si sami sebe představte na rozince a jednoduše se rozhlédněte kolem. Budete pozorovat, že zatímco se chleba peče, všechny ostatní rozinky se od vás vzdalují, takže v rámci expanze chleba se nacházíte v samotném středu. A kdokoli jiný na jakékoli rozince v kterékoli části bochníku dojde k podobnému závěru – a proto máme v tomto rozinkovém bochníku model pro omnicentrickou realitu.“

Swimme shrnuje dosavadní vědecké objevy a nabízí novou kosmologii. Snad opravdu začíná nový příběh lidstva na dlouhé evoluční cestě. Vždyť člověk je poslední článek kosmicko-pozemského procesu, v němž si rozvíjející vesmír začíná uvědomovat sám sebe.

Zjištění, že žijeme v místě zrodu vesmíru, je velkolepé. A také, že vakuum není pouhé nic, ale „plodná prázdnota“, kde vše vře tvořivostí, kterou spoluutváříme; že Slunce a jeho energie je v každém z nás; a že vesmír není souborem mrtvých objektů, ale spojitým a celistvým společenstvím.

„Každé dítě si musí osvojit tyto pravdy. V kultuře, kde je kosmologie živá, se děti učí od Slunce a Měsíce, od deště i světla hvězd, od táhnoucího lososa i brčálového úkrytu. Je to tak dávno, kdy jsme, my, moderní lidé v takovém světe žili, takže je pro nás obtížné si to představit. Ale právě teď si můžeme začít představovat, co by to mohlo asi znamenat pro naše děti a děti našich dětí,“ uvažuje Swimme v době, kdy je nejvyšší čas změnit postoj ke světu, který je ohrožen.

Swimme shrnuje dosavadní vědecké objevy a nabízí novou kosmologii. Snad opravdu začíná nový příběh lidstva na dlouhé evoluční cestě. Vždyť člověk je poslední článek kosmicko-pozemského procesu, „v němž si rozvíjející vesmír začíná uvědomovat sám sebe,“ líčí Swimme velkou pravdu, kterou se teprve učíme znát a brát vážně.

Skryté srdce kosmu. Lidstvo a nový příběh

The Hidden Heart of Cosmos: Humanity and the New Story, Orbis Books 1996

AUTOR: Brian Thomas Swimme

VYDAL: Malvern 2019

ROZSAH: 118 stran

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.