Západ si obhajobu zaslouží

Americký sociolog náboženství Rodney Stark se ve své knize How the West Won: The Neglected Story of the Triumph of Modernity (Jak Západ zvítězil. Opomíjený příběh triumfu modernity) zabývá příčinami vzestupu západní civilizace, přičemž postupuje od antického Řecka, Říma a křesťanství přes zanedbávaný středověk k moderní vědě, kolonizaci, průmyslové revoluci a k souvislosti svobody a prosperity.

Stark se ptá, proč se modernita zrodila na Západě – proč se stal ekonomicky, politicky, společensky, vojensky i vědecky nejúspěšnější civilizací –, a ukazuje, že nejde o žádnou náhodu, ale o důsledek hodnot a kultury, která se na Západě vyvinula. Jeho vzestup se zrodil v hlavách Evropanů.

Antické Řecko a Řím

Stark začíná antickým Řeckem, jež se velmi lišilo od tehdejších říší. Ukazuje jeho úspěchy ve válečnictví, vzdělanosti, umění a technologiích, vznik a šíření demokracie a hospodářský rozvoj. Jiné civilizace také byly úspěšné, ale Řecko je výjimečné tím, že za jeho úspěchy se skrývá koncept jednotlivce. V řeckých městských státech nebyla moc, vědění ani plody hospodářského růstu soustředěné v rukou vládnoucí elity natolik jako v tehdejších orientálních despociích – člověk přestal být bezejmennou součástkou společnosti.

Koncept jednotlivce byl revoluční, ale šlo pouze o předehru k zásadnímu průlomu – řeckému racionalismu, filozofii a logice. Řekové nebyli první, kdo zkoumal příčiny přírodních jevů, ale byli první přesvědčeni, že svět lze rozumově pochopit a vysvětlit. Důraz na rozum a logické vysvětlení se stal základem západní civilizace, jenž ji odlišoval od těch ostatních.

Římskou říši Stark oproti obecnému přesvědčení ukazuje pouze jako most mezi Řeckem a křesťanstvím. Jde sice o nespravedlivé hodnocení vzhledem k vojenským a politickým úspěchům a kvalitě života, kterou Řím svým občanům poskytoval, ale Stark se pídí po zásadních hodnotách, jež formovaly západní civilizaci na cestě k modernitě, a Řím v této souvislosti přejal řeckou kulturu.

Navíc Stark poukazuje na dlouhodobý institucionální a ekonomický úpadek Říma a absenci inovací v důsledku otrokářského sytému. Řím je pro něho v lepším případě přestávka ve vzestupu Západu, opomíjí však přínos římského práva.

Křesťanství

Stark zdůrazňuje opomíjený řecký vliv na Židy, judaismus i rané křesťanství. Raní křesťané dobře znali řeckou filozofii a její důraz na rozum – v některých oblastech na ni navázali, v jiných s ní polemizovali. Křesťanský Bůh je racionální a logický a člověk byl stvořen k Jeho obrazu se svobodnou vůlí a schopností myslet.

Podle svatého Augustina byl rozum nepostradatelný pro víru – nelze věřit, pokud nemáme racionální duši. Rozum je základem pravdy. Důraz na svobodnou vůli je zásadním znakem západní civilizace a také v rozporu s vírou v osud jiných kultur. Není pouze teologickým principem, ale pronikl i do myšlení a jednání Evropanů – od každodenního chování přes vědu až po politiku.

Křesťané se s Řeky v několika oblastech rozešli – na rozdíl od řeckých koncepcí je Bůh milujícím Stvořitelem, který se o lidi zajímá a naslouchá jim. Dále křesťané odmítli řeckou představu o světě coby věčném cyklu vzestupů a úpadků. Podle Aristotela lidstvo nemůže dosáhnout vědeckého pokroku a kumulaci znalostí, protože po vzestupu přichází úpadek, kdy je vše zapomenuto.

Středověk

Křesťanství přijalo řecký důraz na rozum a logiku a přidalo koncept člověka se svobodnou vůlí a milosrdenství, čímž hodnotu lidského života povýšilo nad starověkou úroveň. Křesťanství stálo za zrušením otroctví, které bylo v antice běžné, a přišlo s ideou pokroku – lidstvo se vyvíjí z bodu A do bodu B a zlepšuje se. Spojení rozumu a víry vytvořilo základ pro moderní vědu, která se mohla zrodit jen na Západě.

Tyto principy se staly pilíři evropského civilizace ve středověku, jenž podle Starka není dobou temna, úpadku a ignorantství, ale zrodu univerzit, katedrál a parlamentů. Nepředstavuje předěl mezi antikou a novověkem, ale spojuje či přímo konstituuje západní civilizaci.

Stark považuje středověkou evropskou nejednotnost a roztříštěnost za pozitivní, protože vede ke konkurenci a inovacím a připomíná, že ve středověké Evropě vzniklo mnoho vynálezů, například kompas, kamna, brýle, polyfonie a také ve vodní a větrné energií, zdokonalení pluhu a trojpolního systému, metalurgii či ve výzbroji.

Od teologie k vědě

Stark vidí základy moderní vědy v teologii, kterou středověcí scholastici považovali za uvažování o Bohu a jeho jednání – víra nestačí, k lepšímu pochopení Boha a poznání pravdy je třeba rozum. Žádná jiná civilizace nevyprodukovala obor podobný teologii, z níž se vyvinula přírodní filozofie, jež se snažila vysvětlit Boží dílo, neboli přírodu a přírodní jevy.

Hlavní scholastici, jako byl Albert Veliký (1193 nebo 1206/1207–1280), Roger Bacon (1214–1294) nebo William Ockham (1287–1347), začali formulovat první hypotézy přírodních zákonů. Vedle víry v rozumové poznání a principu příčiny a následku kladli scholastici důraz na empirismus – teoretické závěry bylo třeba ověřit pozorováním. Moderní věda stojí na tomto propojení a vzájemném ovlivňování teorie a pozorování.

Řečtí myslitelé vědci v moderním smyslu nebyli. Formulovali teorie, ale nevěnovali se systematickému pozorování. Byli přesvědčeni o nadřazenost abstraktních idejí nad empirickou realitou. Neověřovali svá tvrzení, protože ideje považovali za nadřazené realitě. Moderní věda stojí na metodách, které vybudovali středověcí scholastici, a rozvoj znalostí, jejž zahájili, vedl ke kopernikovské revoluci. Mikuláš Kopernik (1473–1543) a Isaac Newton (1643–1727) navázali na vědění předchozích učenců.

Centry vzdělanosti a vědění se ve středověku staly univerzity, jež však nebyly prvními institucemi poskytujícími vzdělání. Jedinečné však byly nezávislostí a tím, že vědění pouze nerecyklovaly a neopakovaly – jejich primárním účelem bylo ho rozšířit a polemika s jinými názory.

Městské státy v severní Itálii

Ve středověku také vznikly základy kapitalismu, jenž je podle Starka založen na volném trhu, který stojí především na neregulovaných cenách, jistotě vlastnických práv, nevynucené práci a investování zisku. Scholastici odmítli cenu jako objektivní hodnotu, což zastával například Aristotelés, a považovali ji za výsledek nabídky a poptávky. Legitimizovali i zisk a úrok.

Málo zmiňovaným dopadem malé doby ledové a černé smrti byl úpadek a kolaps nevolnictví, když rychlý pokles populace způsobil silnější postavení nevolníků. Ti zjistili, že jejich cena na trhu práce roste, a postupně se vymanili z nucené práce. V zemích, jako je Anglie či Francie, se nevolnictví nepodařilo plně obnovit.

Vlastnická práva byla ve feudálních společnostech problematická, městské státy v severní Itálii je však zajistily, a proto jde o první kapitalistické společnosti na světě. Neexistovalo v nich nevolnictví a majetková práva byla chráněna. Kapitál zajišťovaly banky, které vznikly v Itálii, a jejich pobočky se rozšířily po celé Evropě. Vedle volného trhu a přístupu k penězům zde byly založeny první manufaktury, předchůdkyně akciových společností a bylo zavedeno podvojné účetnictví či právní úprava bankrotu.

Kapitalismus umožňoval sociální mobilitu – i neurozený člověk mohl zbohatnout. Etablovala se silná střední třída, která požadovala podíl na moci. Italské městské státy byly tedy vedle kapitalismu i průkopníky republikánského zřízení. Itálie tehdy byla hospodářsky i kulturně nejvyspělejší v Evropě.

Posun do Anglie

Nic z toho se na severu Itálie neudrželo a těžiště západní civilizace se posunulo na sever. Na začátku novověku se politické a ekonomické svobodě nejvíce dařilo v Anglii. Stark zdůrazňuje vzájemně se podporující instituce a hodnoty, což z ní učinilo nejvyspělejší a nejmocnější stát na světě.

Ekonomická svoboda, jistota vlastnických práv a kapitalismus vedly k investicím a inovacím a zároveň podporovaly vznik silné střední třídy–buržoazie, která byla přesvědčena, že společenské postavení se má odvíjet od schopností, nikoliv od původu. Etika práce jako ctnost a cesta k úspěchu se stala jejím motivem.

V Anglii odstartovala průmyslová revoluce, která přinesla nebývalý blahobyt a pokrok. Podle Starka jejími příčinami bylo svobodné tržní hospodářství – podpora obchodu a konkurence, žádné státní monopoly a licence –, ochota investovat a inovovat daná jistotou vlastnických práv a drahou lidskou prací, nízké daně, levná energie a vzdělaná populace. A podotýká, že Američané byli v těchto činnostech ještě lepší, a proto Angličany předstihli.

Stark se věnuje i údajným „smrtelným zločinům“ západní civilizace, jako jsou křížové výpravy, objevitelské výpravy a kolonialismus, a zasazuje je do kontextu, jímž jsou v případě křížových výprav neustálé muslimské výpady do Evropy a bezprostřední reakce na zhoršující se postavení křesťanských poutníků do Svaté země. Křesťanský svět byl ve střetu s islámem od chvíle, kdy si podrobil Blízký východ a severní Afriku. Křížové výpravy jsou v tomto střetu jen epizodou.

Evropská expanze

Objevitelské výpravy a kolonialismus považuje Stark za přirozené projevy dominance, jež je vlastní všem vyspělým civilizacím. Evropská expanze tedy není jedinečná. Ostatní civilizace – od čínské přes islámskou až po aztéckou – také expandovaly, pokud mohly. Stark vyvrací romantickou teorii o ušlechtilých divoších, které porobili chamtiví Evropané.

Jedinečný je rozsah evropské expanze a převahy, což však pouze ukazuje, nakolik byl evropský model, instituce a hodnoty lepší než jiné. Namísto sebemrskačství je proto třeba si připomínat institucionální a hodnotové příčiny evropského vzestupu. Na první pohled se pilíře západní civilizace mohou zdát samozřejmé a triviální, a proto je Stark srovnává s islámskými a čínskými.

Islám je založen na ideji úpadku a vrací se k Mohamedovi jako tomu nejlepšímu, po němž bude vše horší. Především však neuznává princip příčiny a následku, je iracionální, vše se děje jako přímý důsledek Alláhovy vůle. Odpor k rozumu, vědě a bádání existuje v celém islámském světě, který dnes stejně jako za takzvaného zlatého věku islámu čerpá pouze z vědění druhých.

Číňané sice objevili například střelný prach, kompas či hodiny, ale nikdy je nevyužili jako Evropané. Jejich vynálezy nebyly využívány, nebo byly zakázány v důsledku konfuciánského odporu k novinkám. Stark podotýká, že technologický pokrok není samozřejmý a že je třeba v něj věřit. A důležité je vynálezy a technologie využívat. Nezáleží na tom, kdo dříve vymyslel střelný prach, ale že Evropané se s ním vydali objevovat, obchodovat a kolonizovat, zatímco Číňané jej používali k ohňostrojům a obřadům.

Jedinečné pojetí člověka

Neevropské civilizace postrádaly nebo nerespektovaly koncepty osobní svobody, svobodné vůle a soukromého vlastnictví. Kosmos pro ně býval nekonečný, nestvořený, bez začátku a konce či smyslu, nelze jej pochopit, jen o něm meditovat, nemá pravidla. To bylo v rozporu s racionálním západním pojetím. V tomto prostředí se proto kapitalismus, průmyslová revoluce, liberální demokracie ani moderní věda zrodit nemohly.

Úspěch západní civilizace není náhodný, ani není založen na surovinách z kolonií – odvíjí se od jedinečného pojetí člověka jako důstojné a svobodné bytosti vybavené rozumem a vůlí. Soustava hodnot a institucí, jako je svoboda, vědění, ochrana soukromého vlastnictví, věda coby systematické bádání a pozorování, víra v technologický pokrok či kapitalismus, je příčinou vítězství Západu.

Pojem západní civilizace dnes rozmazává relativismus a multikulturalismus. V minulosti povinný kurz západní civilizace se vytrácí z osnov západních univerzit. Západ přestává chápat, co je, a propadá do krize identity. Starkova obhajoba Západu a odhalení příčin jeho úspěchu jsou v tomto kontextu žádoucí.