Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Žádný obyčejný komiksový šampion těžké váhy

USA

  16:10
Boxerskou kariéru Hercka Hafta nejvíce ovlivnily okolnosti, za nichž se naučil boxovat – v jihopolském Javořnu, pobočce koncentračního tábora Osvětim. Jeho příběh je o nezlomné vůli, násilí i velkém citu.

Reinhard Kleist, Boxer. Pravdivý příběh Hercka Hafta foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Černobílá kniha s nečernobílým příběhem – takový je komiksový román Boxer. Pravdivý příběh Hercka Hafta německého kreslíře Reinharda Kleista. Kdo to byl Hercko Haft? Jaký měl osud? Proč Kleist vypráví právě o jeho životě?

Hercko Haft nebyl žádný obyčejný šampion těžké váhy. Za své profesionální kariéry v USA sice absolvoval více než 20 zápasů a většinu z nich vyhrál, to ale nebylo pro jeho život klíčové. Mnohem víc ho ovlivnilo, za jakých okolností se boxovat naučil – v jihopolském Javořnu, pobočce koncentračního tábora Osvětim.

Židovská bestie

Do Belchatova u Lodže napochodovaly nacistické jednotky v roce 1939, kdy bylo Herckovi Haftovi čtrnáct let. Pocházel z chudé židovské rodiny, byl nejmaldší ze sedmi sourozenců. Pracovat začal jako pětiletý, do školy dlouho nechodil – číst ani psát se nenaučil. Po začátku války se on i jeho bratři živili, jak se dalo – šmelili, pašovali jídlo. Při jednom kšeftu, který málem skončil smrtí, poznal Hercko Haft i svou životní lásku Leu.

Hercko Haft si v nelidských soubojích na život a na smrt záhy vysloužil přezdívku židovská bestie

Jejich cesty se ale brzy rozdělily. Hercko Haft byl poslán do pracovního tábora, ze kterého po krátkém čase putoval do Osvětimi. Byl tvrdý, měl velkou vůli přežít a vždy se mu podařilo najít spojence, který nad ním držel ochrannou ruku. Z tábora smrti ho dostal esesák, kterému pomáhal krást šperky zabitých vězňů. Zařídil Herckovo přeložení do Javořna a přiměl ho, aby začal boxovat. Jeho chráněnec si v nelidských soubojích na život a na smrt záhy vysloužil přezdívku židovská bestie.

Celý Haftův příběh se točí kolem nezlomné vůle, násilí i velkého citu. Jisté je, že hlavní postava není úplně kladná. I Kleist, připouští, že mu jeho hrdina nebyl hned sympatický. „Na začátku to byl problém. Nevěděl jsem, jak ho mám jako postavu uchopit.“ přiznal Kleist ČESKÉ POZICI. A dodal: „Teprve během příběhu mu člověk porozumí, proč dělá, co dělá, a proč se u něj vytvořila agresivita.“

Ideální forma

K příběhu Hercka Hafta se Kleist, který patří mezi hrstku mezinárodně úspěšných německých komiksových kreslířů, prý dostal při práci pro magazín deníku Süddeutsche Zeitung. Ten se před několika lety soustředil na téma genocidy a Kleist pro něj ilustroval dlouhé pasáže o holocaustu. Haftův osud ho údajně zaujal právě proto, že nebyl jednoduchý ani jednoznačný.

Pro Kleista byl prý komiks vždy ideální formou komunikace a vyjádření

„Mám rád rozporuplné postavy, z nich lze vytáhnout nejlepší příběhy,“ napsal Kleist ČESKÉ POZICI. Tato sova potvrzují i jeho další díla. V roce 2006 zveřejnil komiksovou biografii slavného amerického countryového zpěváka a bouřliváka Johnnyho Cashe. Krátce nato podobně zpracoval i životní příběh kubánského revolucionáře a vůdce Fidela Castra.

Pro Kleista byl prý komiks vždy ideální formou komunikace a vyjádření. „Můžu v něm o všem rozhodovat sám a nemusím pracovat v týmu,“ vyzdvihuje jeho výhody 45letý rodák z Hürthu u Kolína nad Rýnem, který dlouhodobě žije v Berlíně. „Někdy je to velmi těžké, ale poskytuje mi to plnou kontrolu nad svou prací. Občas se cítím jako celý filmový štáb v jedné osobě,“ podotýká Kleist.

Spojení výtvarného umění a literatury

Komiksový román je spojením výtvarného umění a literatury, v ideálním případě se obě složky – jako v případě Boxera – doplňují a umocňují. Vymýšlí Kleist nejprve jednotlivé výjevy, nebo naopak hledá ilustrace ke svým slovům? A ve své tvůrčí strategii má jasno: „Text je vždy před obrázkem. Představuji si vše většinou jako film, který musím dostat na papír.“

Komiksový román je spojením výtvarného umění a literatury, v ideálním případě se obě složky – jako v případě Boxera – doplňují a umocňují

Z Kleistových slov je zřejmé, že si obou složek své umělecké práce cení stejně. „Velmi rád čtu,“ přiznává Kleist. A vysvětluje: „Je to protiváha malování. Představuji si obrazy v hlavě. Moji nejoblíbenější autoři jsou proto Ray Bradbury nebo Cormac McCarthy, velmi vizuální vypravěči.“

Jeho nejoblíbenějším malířem je Egon Schiele, jehož dílo prý imponuje většině kreslířů komiksů. Z kolegů-kreslířů si Kleist cení zejména Američany Willa Eisnera a Dava McKeana a Francouze Baru. Při své práci na románu Boxer se Kleist prý záměrně nechtěl nechat ovlivnit komiksy, které vyšly k holocaustu: „Chtěl jsem se od těchto vzorů úplně osvobodit.“

Příběh Samie Jusuf Omarové

Za nejznámější dílo v této oblasti platí román Maus Arta Spiegelmana, jehož první díl vyšel v roce 1986 a druhý o pět let později. Americký kreslíř v něm zachytil příběh své rodiny, zejména otce, který za druhé světové války prošel nelidským utrpením v nacistických koncentračních táborech. Své postavy Spiegelman na rozdíl od Kleista nezobrazil s reálnými lidskými obličeji – židům ve svém románu propůjčil podobu myší (odtud název), Němcům koček a Polákům prasat.

Omarová se za svým snem, účastí na olympiádě v Londýně v roce 2012, vydala na vratké lodi přes Středozemní moře. K evropským břehům se však stejně jako mnoho dalších uprchlíků nikdy nedostala.

Svou novou knihu Der Traum von Olympia: Die Geschichte von Samia Yusuf Omar (Sen o olympiádě. Příběh Samie Jusuf Omarové), která vyšla počátkem letošního roku, Kleist znovu věnoval nelehkému tématu – tentokrát nikoli historickému, ale aktuálnímu.

V grafickém románu, který loni vycházel na pokračování v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, zachytil životní příběh Samie Jusuf Omarové. Somálská běžkyně reprezentovala v pouhých 17 letech svou zemi na olympiádě v Pekingu v roce 2008. Po návratu do domovského Mogadišu ji čekaly bombami poničený stadion a šikana milicí Aš-Šabáb.

Omarová se za svým snem, účastí na olympiádě v Londýně v roce 2012, vydala na vratké lodi přes Středozemní moře. K evropským břehům se však stejně jako mnoho dalších uprchlíků nikdy nedostala. Její život tragicky skončil v mořských vlnách nedaleko Malty.

Lidské chování v extrémních situacích

Kleist prý většinou odmítá srovnávat historické epochy – rozdíly mezi nimi jsou podle něho příliš veliké. I 70 let po konci druhé světové války je ale podle něho zřejmé, že se chování lidí v určitých situacích nemění. Za války byli mnozí lhostejní k utrpení druhých, řada lidí před ním zavírá oči i dnes.

Mezi hlavní motivy románu Boxer patří otázka, jak se lidé chovají v extrémních situacích, kdy se dostávají na pokraj svých sil a přestávají věřit v Boha i sami v sebe

„Nevšímavost a ignorace jsou základními problémy lidstva ve všech částech světa, v každé době. Lidé se příliš zabývají sami sebou a nechtějí vidět, co se děje jejich bližním,“ myslí si Kleist. Zamýšlet se nad tím lze nad jeho románem Boxer, mezi jehož hlavní motivy patří otázka, jak se lidé chovají v extrémních situacích, kdy se dostávají na pokraj svých sil a přestávají věřit v Boha i sami v sebe.

Pro zájemce o historii sportu knihu doplňuje doslov německého novináře Martina Krausse o boxu v koncentračních táborech a skutečných okolnostech slavného zápasu Hercka Hafta s americkým boxerem Rockym Marcianem (1923–1969), který byl v padesátých letech světovým šampionem těžké váhy.

Boxer. Pravdivý příběh Hercka Hafta

Der Boxer: Die Überlebensgeschichte des Hertzko Haft, Carlsen Verlag 2012

AUTOR: Reinhard Kleist

VYDAL: Argo 2015

ROZSAH: 200 stran