Z národů Západu se stávají kultury zombií

USA možná přežijí, Evropa se do konce tohoto století stane pouhou historickou památkou.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Regnery PublishingČeská pozice

Ztratí-li lidé smysl pro posvátno, ztratí touhu po životě. Odmítnutí rodit děti je vrcholným projevem nihilismu. Bohaté národy mají materiální komfort, ale ztratily motivaci předávat život dalším generacím. Evropa se během jedné generace stane domovem důchodců bez dostatečné ekonomické báze. Populační kolaps doprovázený kolapsem ekonomickým, kulturním a duchovním, je důsledkem ztráty víry, která je „pátým jezdcem Apokalypsy“ likvidujícím západní civilizaci. Nehrozí konec světa, jen konec naší civilizace.

Tak v úvodu knihy How Civilizations Die: (And Why Islam Is Dying Too) (Jak civilizace umírají. /A proč umírá i islám/) dává pěstí do oka americký ekonom, hudební kritik a svého druhu prorok (jeremiášského pesimistického založení) David P. Goldman.

Jeho sloupky (často pod pseudonymem „Spengler“ podle německého historika Oswalda Spenglera /1880–1936/ předvídajícího z(Z)ánik Západu) vycházejí v internetových časopisech, jako je First Things, Gatestone Institute, Asia Times Online a Tablet. Profesním původem je Goldman finanční analytik a investiční manažer, jednu dobu byl ekonomickým poradcem prezidenta Ronalda Reagana a redaktorem amerického deníku The Wall Street Journal.

Goldmanova kniha je mizernou zprávou pro ateisty. Vymřou. Místo nich svět ovládnou věřící, a čím náruživěji věří, tím větší šanci mají. Jednoduše proto, že ateisté se přestali množit, ale věřící se nadále množí. Převážně ateistická Evropa začíná vymírat průměrnou porodností 1,3 dítěte na dospělou ženu, silně náboženské USA zůstávají nad dvěma dětmi. USA možná přežijí, Evropa se do konce tohoto století stane pouhou historickou památkou.

Celosvětový pokles porodnosti

Civilizace nejprve likvidují samy sebe, než je může převálcovat jiná civilizace. Důslednou sebelikvidací teď právě prochází západní civilizace. Umíráme apatií, nikoli mečem nepřátel – zatím. Ten nám jednoho dne možná jen dá ránu z milosrdnosti. Goldman považuje evropskou apatii za rub téže mince jako islámský extremismus. Evropa a svět islámu se vzájemně se přitahují a ztratily napojení na kreativní prvky své minulosti, a tím důvěru v budoucnost.

Evropa a svět islámu se vzájemně se přitahují a ztratily napojení na kreativní prvky své minulosti, a tím důvěru v budoucnost

Hned na začátku však Goldman přichází s překvapivou informací: zároveň s námi vymírá i náš dnešní nepřítel – svět islámu. Po několika desetiletích prudkého růstu porodnosti v něm nastává v ještě kratším období její ještě prudší kolaps. Nejnápadněji v zemích, jako je Írán a Turecko, kde se už rodí průměrně méně než dvě děti na dospělou ženu. Přímou příčinou je vzdělanost tamních žen, pro něž je odmítnutí mateřství formou protestu proti krutosti bigotní mužské tyranie podepřené náboženstvím.

Porodnost prudce klesá i v severoafrických islámských zemích, kde se z někdejších průměrných čtyř až pěti blíží oné kritické dvojce, pod niž už klesl celý Západ kromě USA a Izraele. Čím jsou v islámském světě ženy vzdělanější, tím méně rodí. Vzdělanost muslimek je naší nejnadějnější zbraní.

Kolosální destrukce ze zoufalství

Neměli bychom se však zbytečně chlácholit, že se tím islám uklidní a přestane být Západu smrtelně nebezpečný. Goldman varuje, že demografický kolaps světa islámu by naopak mohl způsobit celosvětovou sebevražednou katastrofu. Kdo se vidí na pokraji smrti, ztrácí „racionální vlastní zájem“ a ze zoufalství je schopný kolosální destrukce.

Islámský ekonomický kolaps by byl drastičtější než západní. Islámské země jsou totiž mnohonásobně chudší než Západ. Ten má nastřádáno dostatek bohatství, které by mu setrvačností pomáhalo ještě nějakou dobu přežívat. Souběžně s poměrně pozvolnou západní krizí by islámské země spadly až do hladomoru, který by je mohl dotlačit k závěrečné loupeživé invazi ničící vše v cestě. Írán a Pákistán k tomu mají i nukleární zbraně. USA přežijí za předpokladu, že je islám nestáhne do propasti s sebou.

Není nic nebezpečnějšího než civilizace, která náhle zjistila, že umírá. Kdo ví, že nemá co ztratit, je ochotný bojovat na život a na smrt.Není nic nebezpečnějšího než civilizace, která náhle zjistila, že umírá. Kdo ví, že nemá co ztratit, je ochotný hrdě a se slávou bojovat na život a na smrt.

Historie kolapsu velkých západních civilizací

Goldman následně uvádí historii kolapsu velkých civilizací vyčtenou z archeologie. Středomořské prehistorické civilizace bronzového věku – mykénská, chetitská, syrsko-egyptská a kanaánská – zanikly po 60 letech požárů a drancování v polovině 12. století před naším letopočtem. Druhým velkým kolapsem bylo zhroucení helénské civilizace v prvních dvou stoletích před naším letopočtem. Třetím byl pád Říma. Čtvrtý prožíváme teď.

Každý takový kolaps začínal zhroucením porodnosti, stárnutím, slábnutím a apatií populace. A končil jejím nahrazením jinou. Historické záznamy z Řecka na konci předkřesťanské éry popisují „zemi zcela vylidněnou, kde římští vojáci pobývají v prázdných domech a Atény jsou zalidněné sochami“. Řecká civilizace zanikla, protože nerodila dost mladých mužů, kteří by ji vojensky bránili.

Německý historik Theodor Mommsen (1817–1903) ve svém díle Römische Geschichte (Římské dějiny) popisuje opakování téhož kolapsu už v Cicerově době jako společnost celibátu a bezdětnosti, vylidňování krajiny a postupné výměny obyvatelstva přivandrovalými barbary. „Malé civilizace mohou zaniknout z různých důvodů, velké civilizace zanikají, jen když už se jim nechce žít,“ komentuje to Goldman jedním ze svých „Spenglerových zákonů“.

Národní sebezbožňování

Původ dnešního tragického kolapsu Západu Goldman nachází už ve třicetileté válce, v níž zahynula (částečně hladomorem) třetina Němců, čtvrtina Španělů a velké části Francie se zcela vylidnily. Selhání církve vidí v „novém pohanství a národní idolatrii nasazené jako kukaččí vejce do hnízda křesťanství“.

V 17. století nastal rozklad jednoty katolické církve, která byla hlavním pojítkem evropských kultur. Její ovládnutí Evropy prostřednictvím pokřesťanštěných vladařů, jimž se poddaní museli přizpůsobit, vtáhlo pod křesťanský prapor a křesťanskou vzdělanost jednotlivé národy se všemi jejich tradicemi, zvyky a pověrami.

Pohanské národní sebezbožňování vyvrcholilo ve světových válkách 20. století, které křesťanství pohřbily

Křesťanství umožnilo pohanům pokračovat ve zbožňování vlastních obrazů. Němci zbožňovali Krista jako modrookého blonďáka, Španělé jako snědého muže s černými vlasy, Mexičané černou Pannu Marii Guadelupskou. Výsledkem byla – Goldman cituje německého historika a filozofa Franze Rosenzweiga (1886–1929) – „rozpolcenost mezi Ježíšem a Siegfriedem“.

Národní sebezbožňování – a vlastní představa „lidu vyvoleného“ – pokračovalo v jednotlivých národech i pod pláštíkem křesťanství po celé evropské dějiny a od 16. století Evropu začalo tříštit. Katolicko-protestantské konflikty přerostly v národnostní, jak jednotlivé národy (německý, francouzský, ruský, polský) oblékaly „mesiášská“ roucha v podobě vojenských uniforem. Pohanské národní sebezbožňování vyvrcholilo ve světových válkách 20. století, které křesťanství pohřbily.

Náhrada křesťanské morálky

„Evropanům se nepodařilo být ani křesťany, ani pohany,“ shrnuje Goldman. „Jejich kultura tragicky selhala, vady zabudované do evropské kultury ji nakonec zruinovaly“. Evropský nacionalismus nejprve podřezal krk křesťanství a nakonec sám vykrvácel, dramatizuje Goldman současný stav Evropy. Ta dnes existuje a prosperuje jen díky tomu, že USA zrekonstruovaly poražené státy, prohlašuje Goldman s historickým oprávněním, a možná i se špetkou amerického „mesianismu“.

Křesťanskou morálku nahradila „morálka vlastního zájmu“, která ztratila dimenzi nadčasovosti, trvanlivosti a nesmrtelnosti

Křesťanskou morálku nahradila „morálka vlastního zájmu“, která ztratila dimenzi nadčasovosti, trvanlivosti a nesmrtelnosti. Bez touhy po nesmrtelnosti (tvoření nadčasové kultury a její předávání další generaci) život ztrácí smysl. Ten mu dává touha po úspěchu v něčem užitečném. Úspěch, či neúspěch státu vychází z charakteru jeho lidu a občanské společnosti. Solidní společnost dokáže napravit chybný stát, ale ani ten nejdokonaleji zkonstruovaný stát nelze udržet chybnou občanskou společností.

Současné trendy porodnosti v jednotlivých evropských státech Goldmanovi z dostupných statistik ukazují scvrkávání populace u Čechů o 38, Němců o 46, Rusů o 53 až po tragických 68 procent u Bulharů a 70 u Bosňáků. Goldman tomu říká „kultury zombií“. A postuluje k nim další svůj „Spenglerův zákon“: „To nejlepší, co pro kultury zombií můžete udělat, je nebýt jednou z nich.“

How Civilizations Die: (And Why Islam Is Dying Too)
(Jak civilizace umírají. /A proč umírá i islám/)
AUTOR: David P. Goldman
VYDAL: Regnery Publishing 2011
ROZSAH: 256 stran