Z čeho v lidech pramení krutost a laskavost? Táže se britský psycholog, psychiatr a profesor Cambridgeské univerzity Simon Baron-Cohen. A v knize Zero Degrees of Empathy: A New Theory of Human Cruelty (Nulové stupně empatie. Nová teorie lidské krutosti), kterou označuje za „novou teorii lidské krutosti a laskavosti“, odpovídá jednoduchým pojmem „empatie“.
To je schopnost vcítit se (to přesně ono řecké slovo znamená) do psychického stavu druhých, vnímat, jak na ně působí naše jednání, a tomu je pak přizpůsobovat. Krutost je výsledkem nízké a laskavost vysoké empatie. Baron-Cohen sestavuje i tabulku různých citů, názorů a myšlenek, podle níž si můžeme stupeň empatie sami měřit a své chování upravovat – jestli nám na tom záleží.
Znalci náboženských dějin si možná připomenou, že tato teorie je vědeckým rozpracováním starodávného „Zlatého pravidla“ judaismu, křesťanství a konfucianismu „nečinit druhým, co nechceme, aby činili nám“. Vcítit se do stavu druhých znamená umět si představit, jak bychom se v něm cítili my.
Lidé jako předměty
„Zlo“ – Baron-Cohen tento pojem uvádí v uvozovkách jako „nevědecký“ – se v této teorii nově definuje jako „eroze empatie“. A dodává, že empatie není jedinou komponentou krutosti, ale její „konečnou společnou průchozí dráhou“ – vysoký stupeň empatie může sklonům ke zlu zabránit, nízký může dát sklonům ke zlu průchod. To vysvětluje, jak se „obyčejní“ lidé stanou schopní krutosti. Přestanou totiž druhé lidi vnímat jako lidi a začnou je vnímat jako „předměty“.
Znelidštění dává obyčejným záštím, závistem a potlačovaným nenávistem průchod ke krutostem
Toho diktátorské režimy docilují ideovou a psychologickou manipulací, která své oběti – určité společenské nebo etnické skupiny – znelidští a pachatelům krutostí vštípí, dovolí nebo přikáže „nelidské“ skupiny perzekvovat. Tím vzniká každá historická genocida. Třeba pro nacistické doktory mohli vězňové přestat být lidmi a stát se „předměty vědeckého bádání přispívajícího k vyššímu dobru“.
Znelidštění (eroze empatie) pak dává obyčejným záštím, závistem a potlačovaným nenávistem průchod ke krutostem, bez eroze empatie nepředstavitelným. Jenže většina z nás, i bez projevu fyzické krutosti, žije ve stavu částečné nebo občasné eroze empatie. Tou je i prachobyčejné sobectví a egocentrismus.
Já a ty
Baron-Cohen uvádí filozofa náboženství Martina Bubera, který tento stav popsal ve své knize Já a ty. „Já“ (ego) staví sebe do centra všeho dění, prosazuje jen své zájmy a druhé lidi vnímá jako předměty vlastního uspokojení. Stává se bezohledným. A společnost, která bezohlednost toleruje či dokonce přiživuje, způsobuje erozi empatie a je na cestě ke krutosti.
Druhého člověka potřebujeme nejen vnímat a brát na vědomí, nýbrž i na něho reagovat s příslušnou emocí a činem
K civilizovanému jednání je třeba vzít do našeho vnímání i ono „Ty“ s jeho city a myšlenkami. Vnímat, jak na druhé působíme, a pěstovat vůči nim ohleduplnost. Baron-Cohen to definuje jako přeměnu „vnímání sebe“ („single-mindedness“) ve „vnímání druhého“ („double-mindedness“) – schopnost vnímat potřeby a zájmy druhého jako svoje. Tu pak považuje za definici vzniku empatie a za mechanismus civilizovanosti, což je přeměna bezohlednosti v ohleduplnost.
Empatie se odehrává ve dvou fázích: uznání a odezva. Druhého člověka potřebujeme nejen vnímat a brát na vědomí, nýbrž i na něho reagovat s příslušnou emocí a činem – pomoc v nesnázích, snaha o pochopení, záchrana života, laskavé slovo, rada, povzbuzení. Empatie dává druhé osobě pocit užitečnosti a hodnoty. Rozptyluje nedorozumění, usnadňuje vzájemné pochopení a usmiřuje konflikty.
Nulový stupeň empatie
„Nulový stupeň empatie“ je stav naprosté necitlivosti, jak nás vnímají druzí, jak s nimi jednat a jak předvídat jejich city a reakce. Doprovází jej nechápání, jak nás mohou druzí nechápat, což posiluje pocit osamělosti, který zase působí iluzi stoprocentní jistoty o správnosti našich názorů. „Je to nakonec osamělý způsob existence, život v nejlepším případě nepochopený, v horším případě odsouzený jako sobecký,“ píše Baron-Cohen. Vede k jednání, při němž nemáme žádné zábrany, žádné brzdy svého jednání, žádný ohled na dopad našich činů na druhé.
„Nulový stupeň empatie“ je stav naprosté necitlivosti, jak nás vnímají druzí, jak s nimi jednat a jak předvídat jejich city a reakce
Po neurologickém popisu mechanismu empatie v mozkových částech a spojích pak Baron-Cohen nově definuje tradiční psychiatrické kategorie jako různé projevy nulové empatie. Psychopatie se lékařsky definuje mimo jiné jako neschopnost rozeznávat dobro od zla, což je tradičním projevem nulové empatie. Dalšími příklady jsou narcismus a autismus.
Baron-Cohen zároveň rozlišuje mezi „nulovou empatii negativní“, která se projevuje násilím na druhých, a „nulovou empatií pozitivní“, jež se projevuje pohroužením do tvůrčí práce, aniž by škodila druhým, což bývá častým jevem u vědců a umělců zapálených pro svou práci a nevnímajících okolí. Podle něho je dokonce v takových případech nulová empatie nezbytnou podmínkou vrcholné tvorby a vděčíme jí za mnohá geniální díla a objevy. A vysvětluje to také, proč je mezi autisty tolik géniů v jednom oboru, jako je matematika.
Univerzální rozpouštědlo
Baron-Cohen se domnívá, že by to znamenalo kompletně přepsat psychiatrickou vědu. Lidé, kteří jsou dnes klasifikovaní jako psychicky nemocní – a léčení všemožnými zbytečnými léky –, by byli považovaní za lidi s nízkým stupněm empatie a vypracovaly by se metody jejího postupného zvyšování nebo psychologického přeprogramování. Z historie známe a máme podrobně zmapované metody, jimiž diktatury dokážou své poddané krůček po krůčku zbavit empatie, až z nich udělají vražedné mašinérie.
Empatie na rozdíl od náboženství a jeho pojmu „zla“ nedokáže nikoho utlačovat ani perzekvovat
Nízká empatie znamená lhostejnost k osudu druhých. A lhostejností byla podle anglického historika Iana Kershawa dlážděna cesta do Osvětimi. Musí tedy existovat opačný postup, jímž lidi s nízkým stupněm empatie posunovat k vyššímu. A na ten by se psychologická věda měla soustředit.
„Empatie je jeden z nejhodnotnějších zdrojů ve světě,“ píše Baron-Cohen. Proto je třeba ji pěstovat, střežit, cvičit, praktikovat a odměňovat. Empatie je „univerzální rozpouštědlo“, které rozpouští každý problém – osobní, pracovní i politický. A na rozdíl od náboženství a jeho pojmu „zla“ nedokáže nikoho utlačovat ani perzekvovat. Měli bychom proto empatii jako cíl, hodnotu a metodu postavit nad politiku, ideologii a náboženství.
Zero Degrees of Empathy: A New Theory of Human Cruelty
(Nulové stupně empatie. Nová teorie lidské krutosti)
AUTOR: Simon Baron-Cohen
VYDAL: Allen Lane 2011
ROZSAH: 208 stran
