Významní partneři francouzské vlády: Saúdská Arábie a Katar

Reportér rozhlasové stanice France Inter Christian Chesnot a novinář deníku Le Figaro Georges Malbrunot se ve své společné knize Nos très chers émirs: Sont-ils vraiment nos amis? (Naši drazí emíři. Jsou našimi skutečnými přáteli?) pokusili zmapovat vztahy Francie a arabských petromonarchií. A kladou si otázky: Nakolik jsou tyto režimy přátelské k západnímu způsobu života? Jak podporují terorismus a financují radikální salafistické skupiny?

Francie se potýká s nízkým ekonomickým růstem a odlivem zahraničních investic, a proto se bohaté arabské státy staly partnery francouzských politiků, jimž katarská ambasáda dlouho sloužila jako „banka“. Štědrost šejků byla stejně proslulá jako jejich chuť ukazovat své bohatství na večírcích, kde se pozvaným rozdávaly dárky. Francouzští politici si zvykli za úplatu ovlivňovat parlament i média pro, či proti katarským šejkům.

Utužení vztahů i korupce

Chesnot a Malbrunot uvádějí případ francouzského socialistického ministra Jeana-Marii Le Guena, který současnému katarskému velvyslanci ve Francii Mašalu Hamadu Thanímu nabízel ovlivňování poslanců, za což požadoval, aby Katar uzavřel smlouvu s telekomunikační společností jeho přítele. Thaní tuto nabídku odmítl, ale jeho předchůdce Mohamed Džaham Kuvarí byl známý štědrostí.

Když v roce 2011 Francie zaútočila na Libyi a poté zjistila, že nemá dost bomb, prý nabídl, že vše zařídí, a dodá peníze na jejich nákup v hotovosti. Nelze se tedy divit, že si katarská ambasáda vysloužila přezdívku „bankomat na pětiseteurové bankovky“. Když nový katarský velvyslanec Thaní přijel do Paříže, prohlásil, že je třeba vyčistit ambasádu a „bankomat“ zrušit, což vztahy Francie a Kataru ochladilo.

Vyčítá Francii, že se v ní navzdory významné katarské pomoci francouzské ekonomice šíří například zprávy, že si Katar Francii kupuje nebo že financuje terorismus. Příležitostí k utužení vztahů i ke korupci je každoroční fórum v Dubaji, které zve vrcholné politiky, aby diskutovali o budoucnosti a spolupráci Kataru se světem. Francouzští politici zde mohou vstoupit s Katarem do kontaktu, přičemž katarští lobbisté o nich tvrdí, že je lze snadno zkorumpovat.

Stabilita versus změna

Bruno Le Maire, současný ministr hospodářství, byl ministrem zemědělství za exprezidenta Nicolase Sarokozyho. V rozhovoru v roce 2012 přiznal, že prováděl čtyři hodiny po Paříži katarského šejka Hamada, který mu za to věnoval hodinky Patek Philippe osázené drahokamy v hodnotě 85 tisíc eur – přibližně roční plat poslance. Le Maire je následně uložil do trezoru na ministerstvu a podle něho by tam měly být dodnes.

Sarkozyho kabinet se zaměřoval především na Katar, následná Hollandova socialistická vláda zase na Saúdskou Arábii, přičemž expremiér Manuel Valls 12. října 2015 oznámil, že Francie s ní uzavřela obchodní smlouvy v hodnotě deseti miliard dolarů. Ve skutečnosti se však o třímiliardovém kontraktu pro Veolii na vodovodní síť stale jedná a kontrakt za šest miliard na letadla Airbus A380 byl zcela zrušen.

Nejen Hollandova vláda se potýkala se zrušením velkých kontraktů. Například smlouva na výstavbu TGV mezi Mekkou a Medinou byla na 5,4 miliardy eur, ale španělská firma Talgo nabídla 4,9 miliardy, Francouzům se však podařilo dohodnout, že když sníží cenu na tuto úroveň, kontrakt získají. Státní francouzské dráhy (SNCF) předaly smlouvu, jež však byla odmítnuta, neboť připojily požadavek 30 procent z prodaných lístků, aby vyrovnaly pokles ceny. Tento podvod byl důvodem odmítnutí kontraktu Saúdskou Arábií.

Příčinou sporů Francie a Saúdské Arábie je i nestabilita francouzských kabinetů na rozdíl od saúdské dynastie. Na Blízkém východě je důležitá důvěra na základě dlouholetých vztahů a zkušeností. Zatímco rodinní příslušníci vládnoucí saúdskoarabské dynastie zůstávají v postech 40 let, na francouzských ministerstvech se ministři mění každé dva roky.

Export salafismu

Saúdská Arábie je nejen lukrativní obchodní partner, ale vedle ropy exportuje do celého světa i salafismus, náboženský směr, který vyznává návrat ke kořenům islámu a jenž má tři hlavní proudy – kvietismus, reformismus a džihádismus. Ten se od prvních dvou liší především tím, že legitimizuje násilí při hlásání víry. Expremiér Valls vyhlásil v projevu v parlamentu 20. července 2016 salafismu válku. Chesnot a Malbrunot se zamýšlejí, nakolik to myslel vážně a nakolik šlo jen o rétorické cvičení.

Valls osočil Saúdskou Arábii, že je ideovou kolébkou salafismu a jeden ze saúdských princů Mohamed Salman mu odpověděl, že neví, proč Francie z vlastních problémů viní jeho zemi. Teroristé, kteří útočili ve Francii, měli francouzské občanství a chodili do francouzských škol, a tudíž jsou důsledkem laického pojetí státu. Jenže v Nice například Saúdská Arábie financovala výstavbu mešity, což vyvolalo odpor. Nakonec se však stavět bude, nikoliv však z oficiálních saúdských peněz, ale soukromých šejka Saleha Šejcha, saúdského ministra náboženství.

Saúdská monarchie šíření wahhábismu podporuje, přičemž Chesnot a Malbrunot zpochybňují tvrzení, že Saúdové posílají imámy kázat do francouzských mešit – to se děje jen při slavnostních příležitostech, a nikoliv soustavně. Saúdové však platí islámské univerzity, které nabízejí francouzským muslimům vzdělání v Saúdské Arábii.

Propagace zpátečnického islámu

Bohatí šejkové často stavějí mešity pro sebe, například Hišam Hafez, jehož propojení s radikálním islámem je známé, si ji nechal vybudovat nedaleko Croisette u Cannes, kde tráví prázdniny. Chesnot a Malbrunot uvádějí i desátého syna bývalého saúdského krále Fahda, který žije ve Švýcarsku a chrání saúdského kazatele Adžída Abdulláha Quarního, spoluzakladatele Islámského státu, jenž měl od roku 2012 zakázáno pobývat ve Francii.

Saúdská Arábie sice dnes kontroluje státní investice, ale problémem zůstávají soukromé dary šejků na výstavbu mešit po celém světě. Podle Bernarda Godarda, úředníka francouzského ministerstva vnitra, který dohlíží na islám, nepředstavují problém mešity vybudované za oficiální saúdské peníze, ale za ty neoficiální, které se často se inspirují salafistickým učením.

Podle Chesnota a Malbrunota je největším nešvarem Saúdské Arábie v západním světě propagace zpátečnického a protimoderního islámu, za což nese odpovědnost. Mnoho muslimů považuje verzi islámu šířenou Saúdskou Arábií za přehnanou, až sektářskou, zatímco Saúdové za autentickou. Velkým problémem jsou i samotní Saúdové, což si saúdské elity, které často žijí na Západě, uvědomují.

Příčinou této situace je i saúdské školství, jež je velmi vzdálené západnímu – většina žáků základních a středních škol se učí osm hodin týdně náboženství. Podle advokáta Abdelazíze Gassima by na tom nebylo nic špatného, kdyby šlo o vyučování islámu, ale jde zejména o jeho fanatickou wahhábistickou verzi. Taková základní škola v Paříži je určena výlučně saúdským občanům, kteří se učí arabskou gramatiku citováním veršů z koránu, a i když téměř porušuje francouzské zákony, politici ji tolerují kvůli dobrým vztahům Paříže a Rijádu.

Financování terorismu

Otázkou zůstává vliv emírů na francouzský islám. Jejich peníze pro francouzské muslimy jsou totiž nejisté, neboť ve Francii islám z 80 procent financují francouzští věřící. Salafismus sice tvoří ideové podhoubí terorismu, ale tento vliv lze obtížně dokázat, proto se Chesnot a Malbrunot ptají, zda emírové přímo financují terorismus, z čehož je obviňují politici.

Například exministryně zahraničí USA Hillary Clintonová po střelbě v Orlandu 12. června 2016 prohlásila: „Saúdové, Katařané, Kuvajťané a další už dlouhou dobu neznemožňují financování extremistických organizací.“ Chesnot a Malbrunot se proto vydali do hlavního města Kataru Dauhá, aby toto tvrzení potvrdili, či vyvrátili.

Setkali se zde s Kuvajťanem Al-Nuajmím, který je veden na seznamu hledaných osob v USA i v Evropské unii a v roce 2000 financoval al-Káidu – každý měsíc jí posílal dva miliony dolarů. V roce 2014 poslal 600 tisíc dolarů jejímu šéfovi Ajmánu Zavahrímu do Sýrie. Šejk Al-Nuajmí tato tvrzení odmítl s tím, že jde o obvinění Američanů, kteří jsou proti němu zaujatí, protože zveřejnil zprávu o jejich používání dronů ve válce.

Přiznal však, že podporuje hnutí an-Nusrá: „Vždy jsme podporovali rozhodnutí lidu, a pokud podporuje islamisty, podporujeme je také, přestože se to všem nelíbí, Frontu an-Nusrá uznal syrský lid.“ Tento bohatý Kuvajťan není sám, Chesnot a Malbrunot uvádějí i další, například Hasaana Kuvarího nebo Abdulláha Ghanima Chavaru.

Západní velmoci a petromonarchie

Katar také financuje terorismus vykupováním rukojmí od džihádistů – tímto způsobem poslal minimálně 150 milionů dolarů hnutí an-Nusra. Katařané toto obviněni odmítají s tím, že jejich úmysl je humanitární, ale postoj k teroristům a výše výkupného tento ušlechtilý zájem zpochybňují. Efektivita boje proti financování terorismu závisí na vztazích západních velmocí s petromonarchiemi, ale protože se je snaží usmířit, nevyužívají veškerý svůj potenciál k zastavení finančních toků k islamistickým skupinám.

Otázkou také zůstává, poroste-li ve světě v souvislosti s poklesem cen ropy vliv arabských zemí. Od roku 2015 musí saúdské království provádět reformy, v důsledku čehož snížilo sociální dávky – zavedlo například DPH či faktury za elektřinu a vodu a zvýšilo cenu pohonných hmot. Kvůli nedostatku financí bylo prodáno pět procent akcií státního petrochemického gigantu Aramco, není však jisté, že to postačí na udržení sociálního smíru v Saúdské Arábii.

Navzdory tomu zůstanou Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty pro francouzskou vládu důležitými partnery. Otázkou je, ke komu bude současný francouzský prezident Emmanuel Macron nejvstřícnější, jelikož situace v arabském světě se rychle mění. Vrátí se ke spolupráci s Katarem jako Sarkozyho vláda, bude pokračovat v dobrých vztazích se Saúdskou Arábií jako Hollandův kabinet či se rozhodne pro jinou arabskou zemi? Na odpověď si musíme počkat.