Vrátí se Evropa ke svým historickým trendům?

Americký geopolitický expert George Friedman provádí historický exkurz událostí a procesů, jež umožnily Evropě ovládnout svět, a následně těch, v jejichž důsledku erodovaly velmocenské ambice evropských států.

George Friedman, Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy George Friedman, Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
George Friedman, Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe

George Friedman, jeden z nejvýznamnějších amerických geopolitických expertů, se proslavil založením soukromé zpravodajské agentury a vydavatelství Strategic Forecasting (Stratfor) v roce 1996. Ve své nejnovější knize Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe (Ohniska konfliktu. Objevující se evropská krize) se do určité míry odklání od trendu uplynulých let, kdy se známé geopolitické osobnosti zaměřovaly především na mimoevropské oblasti, v čemž se odrážel globální posun od ekonomické i vojenské moci.

Friedmanův návrat do Evropy, které se věnoval i ve svých předchozích knihách, souvisí s konfliktem členských zemí Evropské unie a Ruské federace. V knize Příštích sto let z roku 2007 předpověděl vývoj klíčových hráčů v mezinárodní politice, vznik, zánik i přeskupování vojenských aliancí – z hlediska současné geopolitické situace pak tlak Moskvy na Ukrajinu.

Otázka migrace

Ve své nejnovější knize Friedman provádí historický exkurz klíčových událostí a procesů, které umožnily Evropě ovládnout celý svět, a následně těch, v jejichž důsledku erodovaly velmocenské ambice evropských států. Svou knihu rozděluje do tří částí a šestnácti kapitol, přičemž v první části „Evropská výlučnost“ se Friedman pokouší ukázat, jak Evropa dosáhla světové nadvlády.

Za studené války zájmy mnoha států ochotných přijímat migranty určoval růst jejich populace – bílými Evropany

Začíná popisem emigrace celé své rodiny v roce 1949 v gumovém člunu s pomocí převaděčů z rodného Maďarska přes Bratislavu do Vídně s cílem New York, čímž je neúmyslně aktuální. Současně však vyvádí z omylu ty, kteří srovnávají ochotu tehdejšího Rakouska přijímat uprchlíky z východního bloku se dnešní ostražitostí 25 let svobodného Česka či Maďarska vůči kvótám pro uprchlíky. Podle něho totiž za studené války zájmy mnoha států ochotných přijímat migranty, například Kanady, Austrálie, Nového Zélandu či Jihoafrické republiky, určoval růst jejich populace – bílými Evropany.

Friedman v první kapitole píše, že jeho otec – maďarský žid, podnikatel a aktivní člen sociálnědemokratické strany – byl předurčen k ústrkům od všech nedemokratických režimů, které se přehnaly Maďarskem v průběhu 31 let. A také v ní ukazuje své geopolitické myšlení.

Jedinou možnou cílovou destinací pro Friedmanovu rodinu byly totiž USA, přičemž rozhodnutí svého otce vysvětluje výhodnou politickou polohou této země mezi dvěma oceány na západě a východě a dvěma slabými sousedy na severu a jihu a tím, že šlo o jeden z mála demokratických států nabízejících bezpečné útočiště.

Portugalsko versus Španělsko

Friedman sice vyučoval téměř 20 let politickou vědu na Dickinsonově vysoké škole, ale na rozdíl od dalšího amerického geopolitického experta Roberta D. Kaplana se nesnaží zasazovat vývoj v Evropě a její význam do tradičních geopolitických teorií, přestože i on má sklon ke geografickému determinismu.

Malé Portugalsko se muselo orientovat na své námořní schopnosti, což velké Španělsko přinutilo zaměřit se na kontrolu zámořských území

Ve druhé kapitole se Friedman věnuje roli Portugalska na formování vlivu Evropy na ostatní kontinenty. Začíná v Sagrese, turistickém městečku na západě této země, které bylo v minulosti považované za konec světa. Portugalsko sice bylo teritoriálně bezvýznamné, ale stalo se první světovou velmocí a svou kolonizací významně určilo podobu dnešního světa.

Soutěž Portugalska a jeho mnohem většího souseda Španělska, mezi něž papež Alexandr VI. (1431–1503) rozdělil svět na základě smlouvy z Tordesillas, se podle Friedmana odvíjela od geografického determinismu. Malé Portugalsko se muselo orientovat na své námořní schopnosti, což velké Španělsko přinutilo zaměřit se na kontrolu zámořských území. To vedlo k šíření křesťanství, které bylo hnací silou dobyvatelů i nástrojem ke kolonizaci jiných národů.

Původ fragmentace

Tématem třetí kapitoly je evropská posedlost ovládnutím celého světa. Ta sice byla více než úspěšná, ale fragmentace Evropy zabránila jejímu politickému sjednocení jedním hegemonem. Toto rozdělení politického prostoru se pak odrazilo v evropském politickém myšlení a podle Friedmana nakonec vedlo ke ztrátě impéria.

Fragmentace Evropy má původ v útoku německého zakladatele protestantismu Martina Luthera na výsadní postavení Říma

Fragmentace Evropy má původ v útoku německého zakladatele protestantismu Martina Luthera (1483–1546) na výsadní postavení Říma, což nejen ukončilo sen o křesťanské jednotě, ale i vyvolalo technologický a civilizační pokrok, který však vedl k další fragmentaci Evropy a jejímu podmaňování světa.

Friedman zdůrazňuje tři kulturní šoky, které evropské kultuře zasadili polský astronom Mikuláš Koperník (1473–1543), janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451–1506) a Luther. Ty otřásly evropským pořádkem a současně vytvořily jednotnou globální kulturu.

Důsledek světových válek

Druhá část s názvem „31 let“ má čtyři kapitoly a začíná popisem situace v Evropě v roce 1912, kdy Friedmanova rodina žila na maďarsko‑ukrajinské hranici. Friedman se v ní věnuje geopolitickým událostem, jež připravily Evropu o výlučné postavení ve světě, ale nenabízí nové zpracování ani názory na geopolitický vývoj tohoto kontinentu.

Podle Friedmana Evropa žila od roku 1815 fakticky v míru, což je sice sporné, ale faktem je, že velké válečné konflikty se Evropě mnoho desetiletí vyhýbaly. Dostatečně dlouhou dobu, aby si elity i masy navzdory své vzdělanosti nebyly schopné připustit, že obrovský technologický pokrok vyústí v kvalitativně naprosto odlišnou válku. Friedman v této souvislosti uvádí, že doktor z městečka, odkud pocházel jeho dědeček, četl nizozemského filozofa židovského původu Barucha Spinozu (1632–1677).

První světová válka (primárně evropská) společně s druhou světovou válkou (opravdu globální), jež byla pokračováním první, přepsaly hranice a rozvrátily tradiční evropské instituce

První světová válka (primárně evropská), o které francouzský konzervativní politik Raymond Poincare (1860–1934) údajně prohlásil, že by byla škoda se jí vyhnout, společně s druhou světovou válkou (opravdu globální), jež byla pokračováním první, připravily o život na sto milionů lidí, přepsaly hranice a rozvrátily tradiční evropské instituce.

Svět, jehož většina byla do té doby pod dvěma vlajkami – anglickou a francouzskou – se začal emancipovat v rámci souboje dvou protikolonizačních velmocí USA a SSSR. První z nich v roce 1945 vytvářela zhruba 50 procent světového HDP. Evropa přišla o svoji 450letou dominanci.

Integrace

Německá otázka, jež vždy byla pro moderní evropskou geopolitiku ústřední, byla vyřešena rozdělením a okupací této země. Friedman v kapitole „Americké počátky evropské integrace“ rovněž analyzuje strategii a motivy Washingtonu vůči Evropě po druhé světové válce.

Americká strategie po druhé světové válce byla založená na tom, jak zabránit sjednocení Evropy nepřátelským hegemonem Sovětským svazem

Tato americká strategie byla založená na tom, jak zabránit sjednocení Evropy nepřátelským hegemonem, a proto byla do nové bezpečnostní struktury začleněna Itálie a kladen důraz na bezpečnost Turecka a Řecka. Tím USA kontrolovaly Středozemní moře a zároveň bránily Sovětskému svazu (SSSR) v přístupu do něj.

Friedman následně analyzuje začátek evropské integrace a antagonistické zájmy a přístupy klíčových aktérů v jejích počátečních stadiích včetně založení Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), které považuje za poslední pokus Velké Británie o vůdčí roli v Evropě. Na konci této kapitoly se pak ptá, proč se Evropská unie rozhodla rozšířit Evropskou měnovou unii (EMU) na jih a východ Evropy, a tvrdí, že členství v eurozóně omezuje národní suverenitu.

Více válečných konfliktů

Sedmá kapitola „Krize a rozdělení“ představuje přechod od druhé ke třetí části „Ohniska konfliktu“, která se věnuje integraci bývalého východního bloku do postvetsfálské Evropy, dopadům války Ruska s Gruzií na vztahy se Západem, změně vnímání EU a USA v Rusku po ukrajinské Oranžové revoluci i následkům ekonomické krize.

Po ukončení rozdělení na západní a východní blok zažila Evropa více válečných konfliktů než v průběhu antagonistického střetu USA a SSSR

Třetí část je nejdůležitější a Friedman se v ní pokouší zodpovědět, zda se Evropa vrátí ke svým historickým, tedy konfliktním trendům, a identifikuje současná ohniska konfliktu. Začíná podpisem Maastrichtské smlouvy, která jako by stvrzovala postmoderní povahu integrované Evropy a poukazuje na paradox, že po ukončení jejího rozdělení na západní a východní blok zažila více válečných konfliktů než v průběhu antagonistického střetu USA a SSSR.

Kapitoly třetí části popisují Friedmanovy cesty do Lucemburska, Velké Británie, Moldavska, Turecka, na Kypr a připomínají starší díla Roberta D. Kaplana. Nejsilnější pak jsou Friedmanovy geopolitické předpovědi na základě svých znalosti historických souvislostí.

Turecko a Velká Británie

Friedman přemýšlí o roli Německa v integrující se Evropě a o jeho možném rozkolu s Francií i o posunu ohniska konfliktu ze studenoválečného Německa na Ukrajinu, kdy hranice mezi evropským poloostrovem a pevninou leží mezi Petrohradem a Rostovem na Donu. Z tohoto města, nového ohniska konfliktu, Moskva ovlivňuje střet Západu s Ruskem.

Turecko hledá svou pozici ve světě obklopené slábnoucími a rozpadajícími se sousedy a čeká ho budoucnost regionálního hegemona

Fridman se také věnuje oblastem na pomezí sfér vlivu EU a USA, tedy Balkánu a Kavkazu, ve kterých se odehrály nejvážnější konflikty v Evropě po vzniku EU a jejich geopolitickému dopadu. Dle něho například „válka v Gruzii uspěla v cíli poškodit americké postavení a proevropské síly“.

V posledních dvou kapitolách se zabývá dvěma státy, které symbolizují hlavní myšlenku knihy – proměnu role Evropy. Turecko hledá svou pozici ve světě obklopené slábnoucími a rozpadajícími se sousedy a čeká ho budoucnost regionálního hegemona. Velká Británie, jež v minulosti ovládala celý svět, dnes čelí skotskému separatismu a je ukázkovým příkladem oslabování ekonomického, politického i vojenského vlivu Evropy na světové události.

Flashpoints: The Emerging Crisis in Europe

Ohniska konflitu. Objevující se evropská krize

AUTOR: George Friedman

VYDAL: Doubleday 2015

ROZSAH: 288 stran