Vědu škrtí desatero zastaralých dogmat

Newtonova mechanika přežila svou užitečnost a brzdí myšlení ve fyzice, biologii a medicíně. Stane se z vědecké komunity něco jako inkvizice?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © CoronetČeská pozice

Současnou tuhou a místy agresivně vášnivou debatu vědy a náboženství roztíná psychologií a parapsychologií ovlivněný anglický biolog a biochemik Rupert Sheldrake jedním velkým šlehem: věda je plná klamů. Jeho nejnovější kniha The Science Delusion: Freeing the Spirit of Enquiry (Vědecký klam. Jak osvobodit ducha výzkumu) si nebere servítky při odhalování faktu, že tvrdé jádro dnešní vědecké komunity se ve střežení svých privilegií za podpory vlád a mezinárodních institucí chová jako v minulosti inkvizice v hájení svaté pravdy a potírání kacířství.

Podle Sheldraka tím tato vědecká komunita dnes stejně jako církev tehdy znemožňuje další vývoj bádání a je sama sobě překážkou, vězením a svěrací kazajkou. Navíc nastolila systém dogmat, která Sheldrake v úvodu shrnuje v „desatero vědecké víry“:

  • Vše je v zásadě mechanické.
  • Veškerá hmota je bez vědomí.
  • Množství hmoty a energie je neměnné.
  • Přírodní zákony jsou věčné a vždy stejné.
  • Příroda je bezúčelná a evoluce bezcílná.
  • Všechno biologické dědictví je hmotné a předávané geneticky a hmotně.
  • Mysl je uvnitř mozku a je pouze jeho činností.
  • Paměť se střádá jako hmotné stopy v mozku a smrtí se vymazává.
  • Nevysvětlitelné úkazy, jako je telepatie, jsou iluze.
  • Mechanická medicína je jediná metoda, která skutečně funguje.

Žádné z těchto dogmat není vědecky prokázaným faktem, všechna jsou domněnky, které souhrnně tvoří filozofii a ideologii materialismu, tvrdí Sheldrake. Ty většina vědců považuje za nezpochybnitelný základ všeho myšlení, aniž se obtěžuje nad ním zamyslet. Sheldrake si dává za úkol „obrátit tyto doktríny v otázky“, a tím „otevřít zcela nové obzory“.

Činí to s vědomím, že „po všech úspěších vědy a techniky materialismus dospěl do krize věrohodnosti“, kam jej zavedla víra, že věda dokáže vysvětlit vše, a co nedokáže vysvětlit dnes, vysvětlí později. Uvádí filozofa Karla Poppera, který tuto ideologii pojmenoval „promissory materialism“ – materialismus vydávající dlužní úpisy na dosud neprovedené objevy.

Hmota není jedinou realitou

Základním východiskem materialismu je víra, že hmota je jedinou realitou a vědomí pouhou činností mozku. Nejen psychologie a neurologie, ale už i biologie a fyzika však dospívají ke zjištění, které Sheldrake formuluje do vtipného paradoxu: „Mysl nelze zredukovat na fyziku, protože fyzika nemůže existovat bez myslí fyziků.“ Samotná fyzika dosáhla sfér, kde mechanické přírodní zákony přestávají platit, jak objevuje desáté a jedenácté dimenze, v nichž se podle britského teoretického fyzika Stephena Hawkinga musejí „uplatňovat různé teorie na různé situace“.

Podle Sheldraka věda dnes ztratila přesně to, čím od začátku chtěla být – „procesem, nikoli postojem nebo systémem víry“

Od počátku 21. století fyzika ví, že dosud známé formy hmoty a energie tvoří asi jen čtyři procenta vesmíru. Ostatní je „temná hmota“ a „temná energie“, o nichž nic nevíme. V 96 procentech fyzické reality tudíž panuje doslova zatmění. Dnešní kosmologie odhaduje, že náš vesmír je jedním z nekonečného množství paralelních vesmírů, z nichž každý podléhá jiným (nám neznámým) zákonům a konstantám, a my náhodou žijeme v tom, který má ty správné podmínky pro náš život.

Sheldrake shrnuje vývoj vědy a její úspěchy v osvobození lidské mysli a kreativity. Současně však sleduje postupný vznik „vědeckého kněžstva“, které vírou ve svou neomylnost „ztuhlou v dogmata udržovaná mocnými tabu“ chrání „citadelu etablované vědy“, přičemž začíná fungovat jako „překážka otevřeného myšlení“. Věda dnes ztratila přesně to, čím od začátku chtěla být – „procesem, nikoli postojem nebo systémem víry“.

A navzdory všem jejím dosavadním úspěchům ji „škrtí zastaralé víry“. Z tohoto „škrcení“ se ji Shedlrake snaží vyprostit tím, že převrácením dogmat v tázání zjišťuje, co vlastně „věda skutečně ví, a co neví“. A ono desatero dogmat proměněné v otázky tvoří jednotlivé kapitoly, které ke každému dogmatu přidávají nové objevy a úhly pohledu nebo jim otvírají nové prostory a možnosti.

Neustále se vyvíjející organismus

Vesmír, hmota, země a příroda nejsou Newtonův mechanismus podobný hodinovému stroji, nýbrž neustále se vyvíjející organismus, živý a pravděpodobně vědomý. Mechanická metafora přežila svoji užitečnost a brzdí vědecké myšlení ve fyzice, biologii a medicíně. Objev temné hmoty, temné energie a 96 procent neznámého prostoru boří dosavadní víru v konstantní množství energie.

Oproštění od energetického dogmatu neměnnosti by mohlo vést k zužitkování temné i životní energie

Většina současných kosmologů věří, že vesmír ovlivňuje právě ona neznámá temná energie, která může naší mechanické dimenzi, v níž se podle dnešního dogmatu prvního zákona termodynamiky „energie se neztrácí, ani nevzniká, ale pouze přeměňuje“, energii přidávat, nebo ubírat. Ani tato temná energie však není konstantní.

Ani v naší mechanické dimenzi jsme nestačili prozkoumat všechny možné zdroje energie, jako je „élan vital“ (životní energie) francouzského filozofa Henri Bergsona, též známý jako indická „prana“ nebo čínské „či“. Ten je zdrojem kreativity, která pohání evoluci. Oproštění od energetického dogmatu neměnnosti by mohlo vést k zužitkování temné i životní energie, vyřešit veškeré energetické krize a posunout civilizaci do nepředstavitelných výšin.

Svobodná vůle

Dogma mysli jako náhodného produktu hmoty popírá samotná existence myslí dogmatiků. Ty si dokážou něco takového myslet, něco si z minula pamatovat a něco si do budoucna představovat. Svobodně volit, v co chtějí, či nechtějí věřit na základě zkušeností z minula a tužeb a vůle do budoucna.

Účelem evoluce je nekonečná rozmanitá kreativita pěstující imaginaci a svobodnou vůli

Touto volbou je popřena i údajná materialistická bezúčelnost života, již Sheldrake obrací na hlavu faktem budoucnosti působící zpětně v takových samozřejmostech, jako je konstrukce podle plánu. Troufá si tvrdit, že většina fyzikálních zákonů, jak je vnímá kvantová mechanika, platí zpět z budoucna stejně jako vpřed do budoucna. Jako důkaz uvádí zákon gravitace, v němž pohyb je tažen z budoucna, nikoli tlačen z minula.

V přírodních úkazech i lidském jednání Sheldrake nachází z budoucna působící energii „přitahovačů“, k nimž jednání a tvorba gravituje. Z odpozorování, že evoluce je vytváření stále komplexnějších a pestřejších výtvorů, odvozuje hypotézu, že účelem evoluce je nekonečná rozmanitá kreativita pěstující imaginaci a svobodnou vůli. Tím se pro mnohé materialistické vědce stává kacířem zavádějícím zadními vrátky do vědy fenomén vesmírného Tvůrce. Jim pak Sheldrake adresuje další vtipný paradox: „Nemá-li příroda žádný smysl, jaký smysl máte vy?“

Mysl není obsažená v mozku

Víru v geny jako hlavní nositele veškeré dědičnosti – a její vyhrocenou formu Dawkinsovy teorie „sobeckého genu“ – Sheldrake obohacuje vlastní teorií „morfické rezonance“. Ta je „fyzická, ale nikoli hmotná“ (čili forma energie) a geny v ní jako součásti větších celků spolupracují na vývoji a fungování organismů, vzájemně se ovlivňují a přizpůsobují a přenášejí do přítomna paměť minulosti a vůli budoucnosti. Studiu dědičnosti se tím otvírá širší oblast k vědomí, že život (a civilizace) je propojení generací žijících s vlivem předchozích generací a následků našeho jednání na dosud nenarozené generace.

Všechny vědecké pokusy odpovědět na otázku, odkud pochází imaginace, fantazie, inspirace, subjektivní emoce a tvůrčí zápal, skončily nezdarem

Vědeckému dogmatu, že mysl je obsažená v mozku, Sheldrake oponuje vlastním experimentálním studiem parapsychologie a telepatie – přenášením myšlenek a obrazů z mysli na mysl na dálku. Všechny vědecké pokusy odpovědět na otázku, odkud pochází imaginace, fantazie, inspirace, subjektivní emoce a lidský tvůrčí zápal, skončily nezdarem a vědecké vysvětlení je v nedohlednu.

Sheldrake nabádá vědu, aby „otevřela svou mysl“ možnosti, že „mysl přesahuje mozek v čase i prostoru“. Naše mysli jsou propojené s minulem pamětí a návyky a s budoucnem touhami, plány a záměry. Toto propojení může být (podobně jako morfická rezonance) nehmotnou formou energie. Teorie mozku jako „bydliště“ mysli je další svěrací kazajkou znemožňující nové objevy a tvoření.

Iluze vědecké objektivity

Tímto způsobem Sheldrake nabourává jedno materialistické dogma za druhým – až po důkazy úspěšné léčby nemechanickou medicínou. Jeho argumenty a konkrétní příklady jsou nesmírně osvobozující. A je jím i Sheldrakovo ujištění, že další omezující iluzí je víra ve vědeckou objektivitu.

Vědce stejně jako každého jiného nevědomě ovládají „mýty, alegorie a předsudky, které utvářejí jejich společenské role a politickou moc“. Protože jsou nevědomé, nemohou být brány v úvahu. Staly se však návykem, a proto je nelze vědomě ovládat. O to jsou ale mocnější. Iluze vědecké objektivity dává vědcům sklon ke klamům a sebeklamům a pracuje proti noblesnímu ideálu hledání pravdy.

Iluze vědecké objektivity dává vědcům sklon ke klamům a sebeklamům a pracuje proti noblesnímu ideálu hledání pravdy

Příkladům těchto klamů a sebeklamů věnuje Sheldrake celou kapitolu. Uvádí v ní mnoho podvodných úprav výsledků vědeckých experimentů a publikací, aby odpovídaly požadavkům a zadání, na nichž často závisí i jejich financování z veřejných prostředků. Všímá si také zneužívání pojmu „skepse“ na obranu komerčních zájmů, jimž bývají vědci podřízeni.

Doporučení

S vědomím, že materialistická ideologie ztratila svou bývalou užitečnost ve vývoji civilizace, se Sheldrake přimlouvá, aby věda vzala na vědomí, že její vlastní objevy překonaly fyzikálnost a potýkají se s novými dimenzemi. A doporučuje vědeckým institucím zříci se monopolní iluze absolutní pravdy, zrušit všechny autoritářské zábrany omezující nesouhlasné a ideově neortodoxní názory a otevřít se „nevědeckým“ metodám, nápadům, debatám a dialogům.

Sheldrake žádá spoluúčast široké veřejnosti na sledování a financování vědeckého bádání, které je dnes v rukou výlučných a často tajnůstkářských institucí. A doporučuje:

  • Otevřít bez předsudků nový dialog se všemi kreativními obory, jako je umění, alternativní terapie, parapsychologie, mystika a náboženství.
  • Zkoumat starodávné mysticko-náboženské principy a metody, jako je karma (zákon příčiny a následku, přežívání duše a reinkarnace), meditace nad podstatou a posláním mysli, člověka a lidstva.
  • Znovu hledat propojení a souvislosti všeho se vším, lidské mysli s vyššími energiemi vesmíru.
  • Prolamovat bariéry odcizení a izolace toho či onoho oboru, filozofie a ideologie od celistvého vnímání světa.

Bez těchto kroků se dle Sheldraka věda nehne z místa a mohla by se z ní stát další inkvizitorská totalita.

The Science Delusion: Freeing the Spirit of Enquiry
(Vědecký klam. Jak osvobodit ducha výzkumu)
AUTOR: Rupert Sheldrake
VYDAL: Coronet 2012
ROZSAH: 400 stran

Počet příspěvků: 16, poslední 25.6.2013 05:36 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.