Anglo-americký spisovatel a novinář Christopher Hitchens dokáže náboženství napadnout ze všemožných úhlů a dekonstruovat s takovou vervou, erudicí, historickými argumenty a logickými závěry, že by možná dokázal učinit ateistu i z papeže. Nikoli náhodou patří vedle genetika Richarda Dawkinse mezi nejznámější, nejčtivější, nejagresivnější a nejpopulárnější propagátory víry zvané „vědecký ateismus“. Hitchens jde ještě dál a označuje se za „antiteistu“. Svůj názor jednoznačně sděluje už v podtitulku How Religion Poisons Everything (Jak náboženství všechno otráví) knihy God Is Not Great (Bůh není velkolepý).
V jejím úvodu Hitchens vzpomíná, jak mu náboženství už v dětství znechutila učitelka biblických dějin při procházce přírodou kýčovitým povídáním: „Vidíte děti, jak mocný a štědrý Bůh je, že udělal všechny stromy a trávy zelené. Je to barva, která uklidňuje oči. Představte si, kdyby místo toho byly všechny rostliny fialové nebo oranžové. To by bylo ohavné.“
Z levičáka konzervativec
Christopher Hitchens patří spolu se svým mladším bratrem Peterem mezi nejproduktivnější, nejčtivější a nejhloubavější novináře současné anglosaské žurnalistiky. Oba se v mládí stali nejen ateisty, ale i agresivními trockistickými levičáky. Vyrostli však z toho a stali se konzervativci. Viděli totiž, jak se levice už za íránského ajatolláha Chomejního spolčila s totalitárním islamismem. Skončili však na opačných pólech.
Petera přiměly zážitky coby britského zpravodaje v komunistických zemích k návratu k liberální deistické formě křesťanství. Z Christophera se naopak stal Američan s filozofií, jež zcela vychází z osvícenských idejí. A vzal si růst militantního islámu jako důkaz, že pojem Boha je totalitní koncept, který ničí osobní svobodu a měla by jej nahradit sekulární výuka etiky a humanistické civilizace.
Náboženství umožňuje člověku zbavovat se osobní odpovědnosti a brání mu dospět
Proti náboženství má tuto zásadní námitku: falšuje původ člověka a kosmu. V důsledku tohoto omylu kombinuje maximum servility a subjektivního idealismu. Jeho následkem i zdrojem je také sexuální represe. Vysněné lidské přání ovlivňuje náboženské myšlení, které napáchalo v dějinách spoustu zločinů, a při životě je udržuje nahánění strachu. Samo o sobě neudržuje ani neposiluje etiku, ani nezlepšuje lidské chování, což rádo tvrdí.
Strach ze smrti
„Naše víra není vírou,“ vysvětluje Hitchens své krédo a myslitelů, které považuje za souvěrce. A píše: „Nespoléháme výlučně na vědu a rozum. Nedůvěřujeme však všemu, co vědě protiřečí a uráží rozum. Ctíme svobodné bádání, otevřenost mysli a pátrání po idejích kvůli nim samým. Nejsme imunní vůči okouzlení, mystériu a úžasu, od toho však je hudba a výtvarné umění a literatura. Navíc se domníváme, že etická dilemata jsou lépe zpracovaná v Shakespearovi, Tolstém, Schillerovi a Goethovi než v Písmu svatém.“
V této úvaze pak pokračuje: „Nevěříme v nebe a peklo. Žádná statistika však neukazuje, že bez těchto lákadel a hrozeb pácháme víc zločinů a násilí než nábožensky věřící. Jsme smíření s tím, že žijeme jen jednou – s výjimkou našich dětí, jimž rádi uvolníme místo. Věříme, že etický život lze žít bez náboženství. Považujeme za fakt, že umožnilo mnoha lidem chovat se tak, že by pohoršili majitelku bordelu a pachatele etnických čistek. Nejdůležitější však je, že nepotřebujeme žádnou donucovací mašinerii.“
Hitchens cituje a potvrzuje Freudův závěr, že náboženství je infantilní lidský výmysl, jenž vznikl kvůli strachu ze smrti. Člověku umožňuje zbavovat se osobní odpovědnosti a brání mu dospět. „Nezbavíme se jej, dokud nepřekonáme svůj strach ze smrti, temnot, neznáma a jednoho z druhého“. Přidává však k tomu obavu: „Během mého psaní těchto řádků a vašeho čtení zbožní lidé různými způsoby plánují vaši a mou destrukci – všeho, čeho lidstvo pracně dosáhlo.“ Poté následuje Hitchensova kulometná palba krutými citáty z bible a koránu a nejen historickými událostmi, ale i těmi, jež viděl na vlastní oči jako reportér v zemích třetího světa.
Barbarské chování
Náboženství zabíjí, tvrdí Hitchens. Svědčí o tom například křižácké výpravy, perzekuce jinověrců, Židů a kacířů, chorvatské masakry Srbů a kolaborace katolické církve s nacismem za druhé světové války, nověji pak Rwanda, Sarajevo, Srebrenica, Bejrút či al-Kájda. Náboženství nedokáže nechat jinověrce a nevěřící na pokoji, potřebuje se jim vměšovat do života. Káže o blahu příštího světa, ale usiluje o moc v současném. Šíří pomluvy a nenávist.
Náboženství působí újmu na zdraví.
Muslimští fanatici zakazují lék proti obrně, protože jde o americké spiknutí proti islámské víře s „téměř genocidními následky“. Vatikánský zákaz kondomů způsobuje u afrických a brazilských katolíků šíření AIDS. Na psychiatrické poruchy spojené s náboženským fanatismem, jako je „jeruzalémský syndrom“, se specializuje klinika v tomto městě. Končí na ní mesianističtí židovští a i křesťanští blouznivci, kteří Jeruzalém navštěvují kvůli „božímu osvícení“.
Náboženství vytvořila zákony a přikázání, která se nedají plnit, což je základní princip každého totalitarismu
Náboženství je surové, iracionální a netolerantní. Souvisí s rasismem, tribalismem a bigotností, je prosáklé ignorancí a nepřátelské k svobodnému bádání. Pohrdá ženami a tyranizuje děti. Hájilo natolik bez ostychu otroctví, že přimělo Thomase Jeffersona napsat: „Třesu se strachem o svou vlast, zamyslím-li se nad tím, že Bůh je spravedlivý.“ Na Západě se dnes většina náboženských denominací chová laskavě až podbízivě, „jako umaštěný prodavač v bazaru“, píše Hitchens. Máme však právo „nezapomínat na jeho barbarské chování, když bylo dostatečně silné, aby terorizovalo lidi“.
Totalitarismus
Chce-li náboženství přežít, musí se neustále obnovovat „skokem víry“, jak to nazval Kierkegaard – navzdory hromadícím se faktům, jež dokazují opak. Aby věřící zůstali věřícími, musejí se neustále ponižovat vědomím věčné hříšnosti a nicotného původu před vzteklým a žárlivým bohem a zůstávat trvale v poddanosti, vděčnosti a strachu.
Náboženství vytvořila zákony a přikázání, která se nedají plnit, což je základní princip každého totalitarismu. Ten je výsledkem náboženské indoktrinace už od raného dětství. A ta vychovává zase k tomu, čím totalitarismus žije: „K přání vlastního porobení a k radosti z porobení druhých.“
Tuto tezi Hitchens mistrně dokumentuje, obhajuje i napínavě podává. Kromě několika chybějících podrobností, které umožní Peteru Hitchensovi argumenty svého bratra rozcupovat na cucky v knize The Rage Against God (Vztek na boha).
God Is Not Great: How Religion Poisons Everything
(Bůh není velkolepý. Jak náboženství všechno otráví)
AUTOR: Christopher Hitchens
VYDAL: Twelve Books, Hachette Book Group2007
ROZSAH: 307 stran
